Přestože večer patřil třem kapelám a na pódiu se kromě Hejtman objevila i legendární mladoboleslavská thrashmetalová ikona Debustrol a deathmetaloví mistři Dysangelium z Jaroměře, nebyla účast nějak hojná. 
Já jsem z časových důvodů přijel právě jen na Hejtman, protože jsem byl zvědavý, jak Ygraen Orlok s kterým se znám již od od jeho někdejší kapely Orlok, který jsme hrávali na vlnách radia Šumavy v nedělním Rockpaláci (Rockpalác s Orlok), předvede moje oblíbené album živě. A zklamaný jsem nebyl.
Peklo se v pátek večer otevřelo v Horažďovicích a jeho strážcem nebyl nikdo jiný než Hejtman! Kapela mi potvrdila svou pověst nekompromisní metalové mašiny a naservírovala publiku energický koncert, který nikomu nedal vydechnout. Atmosféra v sále byla od prvních tónů elektrizující a Hejtman si publikum získal hned prvním riffem.

Zvuk byl parádní – kytary ostré jako břitva, bubny hnaly tempo neúprosně vpřed a vokál zněl jako metalový hrom. Hejtman mi potvrdil, že naživo je jejich hudba ještě syrovější a údernější než z desky. Bylo znát, že kapela je sehraná a hraje s chutí, což se okamžitě přeneslo i do sálu.
Setlist se opíral především o skladby z posledního alba Vítejte v pekle a zazněly jako již zmíněná titulovka, Alkoholik, Bastard, Jiný druh, vynikající klipová Píseň černých vran, Roma Victor (věnovaná římské XIII. legii) až po závěrečnou In memorian, která byla podpořena pyrotechnikou
Páteční koncert byl důkazem, že Hejtman je v nejlepší formě. Byla to noc plná energie, poctivého metalu a skvělé muzikantské práce. Horažďovice zažily pořádnou metalovou smršť a kdo tam nebyl, má rozhodně čeho litovat! Já si určitě nenechám ujít koncerty v mém okolí, ať už to bude Vlčtejn nebo plzeňský klub Pod lampou. Jak řekl Gene Simmons, s dobrým koncertem, je to jako s dobrým horrorem, je třeba ho vidět nejméně 2xa vám to doporučuju také.

Kapela Horizont z Luhačovic vydala 2. listopadu 2024 po sedmi letech své existence debutové cédéčko „Úhel pohledu“.
Uvedla k tomu na svých sociálních sítích toto: „Úhel Pohledu“, vysílá jasný signál o tom, kam kapela své další cesty bude směřovat. Končí její etapa singlů a nastupuje nová éra. Album je pestré od svého prvopočátku až do konce. Nechybí intro jakožto úvod a outro s konečným závěrem. Skladby jsou úderné ale také melancholicky houpající a posluchač jak nálož čistého metalu podtrhnutého kytarovými riffy a kopáky, tak balady s nádechem popové hudby“.

Musím říct, že líp bych tvorbu HORIZONTu nepopsal. Jen s tím popem bych to nepřeháněl. Samply jsou v moderním rocku nebo metalu už běžnou záležitostí. A tohle je velice povedený modern rock ve stylu tvorby třeba DYMYTRY. Ta inspirace je tu patrná, ale o kopírování nejde. Na to jsou členové HORIZONT moc šikovní, než aby někoho kopčili. Sekané kytarové riffy následují pěkná sóla, vše dopředu tlačí sehraná rytmika basy a bicích. Hlavně ty kopáky mají fakt koule a o brejky tady taky není nouze.
Kdo stojí za HORIZONTem: Jan Černocký – kytary a vokál, Lukáš Chovanec – kytary, Milan Slovák – baskytara a Jakub Zvoníček – bicí.

Moc se nepovedlo frázování „Jen se k nebi zase podívej“, místy to zní fakt divně sešroubovaně. Jako by šlo o dvě písně prapodivně spojené. Ale to je asi tak jediná slabina této kolekce. Naopak hezky se rozjede následující balada „Síla okamžiku“, která je pěkně vygradovaná.
Překvapivě ty největší pecky si nechala kapela až na samotný závěr alba. Nesvatá trojice na konci je vážně silný materiál. „Divný stavy“, skvělá „Zhasni na chvilku svět“ s hostující zpěvačkou a závěrečná píseň „Podivný místo“. Tohle by fakt šlo.
Vše do sebe zapadá a je cítit, že Horizont ví velice dobře, co dělá. Jsem přesvědčený, že o téhle partě ještě uslyšíme.
Celé album je k poslechu na profilu kapely na Bandzone.cz.
Pro Rockpalace Honza Holý

Kapela Horizont v poslední době tvrdí muziku. Už samotné album, vydané koncem roku 2024, partu z východní části republiky definuje více jako rockovo-metalovou. Nyní přichází doslova s monstrózním dílem, které opírá o silnou rytmiku a ostrý riff, zvaným Karikatury. Lyric video má především poukázat na neskutečnost sociálních sítí a má v posluchačích probudit hlavní otázku, co je a není pravda, a poukázat na úskalí dnešního virtuálního světa. To, že v poslední době v hudbě převládá především důraz na refrén nepopře ani 3. skladba Úhlu pohledu, jak kapela nazvala své debutové album. Kluci se za to nebojí vzít a ze skladby dýchá jistota a odhodlání. Než se posluchač naděje je konec, který v něm ovšem zanechá pocit a chuť Karikatury slyšet znovu. V mezihrách jsou sbory, které oživí i live hraní na koncertech a zapojí fanoušky. Píseň korunuje moderní sound, který si kapela drží již pár let díky skvělé práci produkce.

O samotné lyric video se postaral Woll Design a lze s jistotou říci, že se jedná o tři minuty tvrdé moderní rockové muziky. Jen tak dal.

LTB není zkratka „lehce těžký benzín“, ale je to rocková kapela z Havířova plným jménem Láďa Tomis Band.

A tahle parta vydala vloni 27. ledna první EP „Odkazujeme láskám našim“. Mně se nahrávka dostala do reproduktorů až s víc než ročním zpožděním, a to je velká škoda. Tahle deska mě prostě nadchla. Má výborný zvuk, přitom odkazuje na rock z 80. a 90. let. Jenže tyhle osmdesátky a devadesátky jsou navlečený do moderního rockového hávu. Tohle je prostě taková pohodová houpavá muzika. Moc se mi líbí. Bublající kytary, šikovná basa, pevný rytmus bicích a výrazný zpěv. Trošku z toho cítím staré dobré BON JOVI, ta melodika a pohoda tam je prostě slyšet.

Kdo tvoří kapelu LTB? Samozřejmě je to zpěvák Láďa Tomis, který dal svému bandu jméno. Dále to jsou Ivo Zuzčák a Robin Zajda – kytary, vokály, Tomáš Vajda – basa a Ivan Laněk – bicí a vokály.

Láďu jistě nemusím podrobněji představovat. Fanoušci melodického rocku a metalu ho budou znát z jeho působení v kapele Bastard anebo taky z projektu Láďa Tomis a Jiří Schelinger revival band Ostrava. Možná si vzpomenete, že taky spoluzakládal legendární DOGU. Pamatujete klip „Svatá inkvizice“? Zkuste si ho najít na YouTube.

EP „Odkazujeme láskám našim“ je věnované ženám a dívkám. Píseň stejného jména na nahrávce nenajdete. Tak si pojďme poslechnout jednotlivé songy. Vše startuje výtečná „Tanečnice“. To je fakt hitovka s pěkným textem a úžasnou muzikou. Následuje „Kolikrát“. Ta v refrénu pěkně přitvrdí, přitom neztrácí melodii. Pak trošku zpomalíme se songem „Archa“. To je hodně houpavá záležitost.  A pokračujeme „Na křídlech“ a houpeme se dál. Tady jsme se na křídlech vznesli do pohody. Jako poslední je zařazena píseň „Čachtická paní“, která začíná tajemným intrem a dusotem koní. Tahle skladba je prostě jiná, proto je označena jako bonus.

Nahrávka má stopáž zhruba 24 minut a ty utečou jako nic. Já jsem tak nadšen, že si ji rovnou pustím znovu. Zkuste to taky. Jo a na „jůtůbku“ jsou klipy na písně „Tanečnice“, „Kolikrát“ a „Čachtická paní“.

Pro Rockpalace Honza Holý