Traktor na svých stránkách hlásí, že rozhodně nespí zimním spánkem. Právě se chystají první zkoušky na turné Jungle 2025, které podpoří nové album a slibuje ještě větší nářez než Sedmá strana. Jaké novinky přinese show? Bude místo na staré hity? A kam až se dá posunout koncertní produkce? O tom všem jsme si povídali s basákem Karlem.

Turné Jungle 2025 právě startuje. Co teď v kapele nejvíc vře?
Momentálně, odpovídám během zkoušek, máme palice plné nových songů, které jsme zvolili pro setlist na tour a zkoušíme je hrát dohromady a dáváme jim live fazónu. A mimo to samozřejmě kulminují přípravy koncertů po vizuální, produkční a technické stránce. Tohle všechno má teď největší energetickou spotřebu.

Show k "Sedmé straně" nastavila laťku pořádně vysoko. Čím ji plánujete tentokrát překonat?
Ano, ta byla hodně odladěná, ale neviděl bych produkci Jungle jako pokus něčím Sedmou stranu za každou cenu překonat. Držíme se spíš směru nedělat věci dlouho stejně, takže spíše chceme posunout status koncertu o fous jinam.

Má vůbec ještě Traktor kam posouvat koncertní produkci, nebo už jste na maximu?
Otázkou je, co znamená maximum. To je podle mě hodně levitující mezník. Jak už jsem naznačil před chvílí, dá se udělat hromada parády, když se nekoukáš jen nahoru, ale i do stran. Samozřejmě pracujeme s osvědčenými prvky naší show a k tomu máme nachystané ještě něco navíc.

Koncertní setlist – na co se mohou fanoušci těšit?
Pro tohle tour jsme do setlistu zařadili osm nových songů. Tohle už je první nestandard v porovnání s minulými tour. To vše bude samozřejmě doplněno stálicemi našich setlistů.

Když se přidávají nové skladby, které staré hity musí ustoupit? Bude něco, co by fanoušci neradi postrádali?
S přibývajícími alby je tohle čím dál složitější, protože se nám z každého alba profilují songy, které by neměly v setlistu chybět. Každopádně teď jsme to vyřešili prodloužením celého koncertu o cca 15 min. tak, abychom tam dostali vše potřebné a nikdo nic nepostrádal.

Bude nějaký speciální  vizuál a celková atmosféra turné Jungle?
Určitě došlo k inovacím vizuálu stage, pyrotechniky a videoprojekcí.

Které nové songy považujete za budoucí stálice koncertního programu?
Každému z nás se určitě profilují favorité, v některých se i shodujeme, ale vše ukáže, až vyjedeme s kůží na trh. Takhle mluví i zkušenost z minulých tour.

Každé turné je něčím jiné. Co tentokrát nejvíc odlišuje Jungle 2025 od předchozích šňůr?
Už samotné album JUNGLE XXI je uchopeno jinak, než desky předchozí. Tohle už znamená určitou odlišnost a s tím souvisí celá příprava a myšlenka prezentace alba na Jungle tour25. A jak už jsem zmínil v jedné z předchozích odpovědí, tak je velkou odlišností počet nových songů v playlistu. Osm kousků je nejvíce v historii Traktoru.

Dáváte si na turné nějaké osobní výzvy? Něco, co si chcete dokázat?
Výzvy jsme změnili na přání, ať jsme všichní zdravotně v pohodě a můžeme valit dále.

V jakém městě na trase čekáte největší peklo pod pódiem?
Peklo čekáme samozřejmě všude...)))

Karle, prozraď váš recept kapelám, které neustále mění obsazení na soudržnost, vám to společně šlape už dlouhé roky, myslíš, že má na to vliv i úspěch?
Určitě to mám obrovský vliv. Po těch letech už se známe do poslední buňky a víme, jak kdo reaguje, co jej nastartuje, co jej sundá, prostě takový vztah v prvočíslech. K soudržnosti snad jen tolik…vztah musí být dynamický a protichůdný nebo jen jiný názor není špatný. Naopak respekt protipólu může obzor ještě rozšířit a likvidovat určitou uniformitu.

Co ty osobně popřeješ našim čtenářům? A děkuju za rozhovor a uvidíme se v Plzni.
Přeji čtenářům ROCKPALACE hodně příjemných slov, vět, odstavců, článků a rozhovorů k tomu, co vás zajímá a baví a přinesou vám to, co od nich očekáváte a posunou vědění zase o kus dále. A o tohle v ROCKPALACE určitě není nouze.

Není zač Honzo a těším se na setkání v Plzni.

Luhačovická kapela Horizont potvrzuje, že moderní rock v Česku má co nabídnout. Jejich hudba spojuje energii, melodiku a autentické texty, které míří přímo "na komoru". Na novém albu Úhel pohledu kapela otevírá témata, která rezonují s dnešní dobou, a servíruje je ve zvuku, který je svěží, dynamický a plný emocí. Jak deska vznikala, co kapelu inspiruje a kam míří dál? O tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Co symbolizuje název alba *Úhel pohledu*? Jaký hlavní koncept nebo myšlenku se snažíte posluchačům předat?
Horizont, jak je známo, se snaží na věci dívat z více stran. Co se textů týká, platí to dvojnásob. Dáno je to tím, že často svět není jen černý nebo bílý, aspoň tedy v očích členů Horizontu. První album po sedmi letech? Pro někoho dlouhá doba, pro někoho tak akorát, pro dalšího správný čas. Často v kapele padá věta: Všechno je to o úhlu pohledu. Zejména samotné album chce předat myšlenku, že vše je o tom, kde se nachází naše mysl. Je v něm kousek mysteriozna, kousek z problematiky zvané láska, kousek ze samoty, smutku, či neskutečnosti. Hlavní je pestrost a uvědomění si, že každý track má svůj příběh a své místo.

Pokud byste srovnali toto album s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jste se jako kapela posunuli?
Lehce vychází z poslední tvorby, kterou jsme se prezentovali pár let zpět. Dáno je to především zvukem a změnou obsazení. Avšak lze říct, že posun je především v novějších a zajímavějších kompozicích jednotlivých skladeb. Znovu se vrátím k tomu, že se jedná o větší pestrost a experimentování se zvukem a i samotným hlasem Horizontu.

Jak probíhal samotný proces nahrávání? Bylo něco, co vás během tvorby překvapilo nebo posunulo dál?
Více se otevřely možnosti a samotné žánrové spektrum, co můžeme posluchačům nabídnout. Proces nahrávání se v zásadě nezměnil, a proto bylo také jako obvykle náročné. Rozhodně díky psaní vlastní hudby jsme zvuk jako vždy postavili na ostřejších kytarových riffech a zejména kytarové lince. Lehce se experimentovalo se smyčcovým orchestrem, který je v intru alba. Je pravda, že se však na albu objevuje i větší dávka ambientních zvuků a kytarových linek, které spíše dotváří atmosféru. Rozhodně nás posunula už jen samotná myšlenka a touha vydat více skladeb na jednou a udržet si kvalitu singlů předchozích a dát každé skladbě potřebný čas.

Jaká témata dominují textům na albu *Úhel pohledu*? Jsou inspirovaná osobními zážitky nebo spíš obecnými myšlenkami?
Dalo by se říci, že se jedná o jednu i druhou zmiňovanou variantu. Některé věci jsou více obecné, například úvodní skladba „Úhel pohledu“, která pojednává o strachu člověk z nadpřirozena, který dříme v každém z nás, jen si jej někteří nepřipouštíme, až nás k tomu donutí okolnosti. Oproti tomu například skladba Podivný místo je vyloženě o jiné cestě, kterou jdou lidé, kteří riskují a dávají do věcí více, než ostatní. To je skladba psána o osobní zkušenosti. Skladba Karikatury je více obecnější myšlenka o neskutečnosti sociálních sítí a nereálné kráse a oproti tomu například skladba Zhasni na chvilku svět je vyloženě osobní poděkování lidem, kteří člověka drží, když neprožívá příliš pozitivní životní období. 

Máte na desce skladbu, jejíž text je pro vás obzvlášť důležitý? Pokud ano, proč?
Pokud bych mohl otázku vztáhnout sám na sebe, tak můžu mluvit o každé skladbě. Každý týden je to jiná skladba a je to právě dáno tím úhlem pohledu na svět v daný okamžik a tím, jak moc je toto album pestré. Pravdivý nádech je opravdu silný, a v samotném kontextu, jak se mi věci v životě přihodily, tak o to emotivnější. Ale to jen teď pro tuto aktuální chvíli, co odpovídám na otázku. Zítra to bude Podivný místo a pozítří Nebudem si lhát.

Kdo v kapele nejvíc přispívá k textům a jak vznikají – je to spontánní proces, nebo na nich pracujete systematicky?
Nerad na tyto otázky odpovídám, jelikož jsem to já. Ale díky tomu si Horizont drží svůj rukopis. Ovšem, teď to bude znít trochu divně, ale je to jen jedna z mnoha činností, která v kapele je. Člověk, který se někdy v kapele pohyboval či vůbec byl součástí kolektivu, tak ví, že v týmu je důležitá kolektivní práce. Nesmírně si vážím ostatních v kapele i manažerské činnosti. Považuji to za neméně důležitou činnost a taky cítím zodpovědnost a důvěru, že mým textům a vůbec mé práci důvěřují až natolik, že mám husí kůži, jen když tyto řádky teď píšu. Kdyby jen tušili, že nemám páru o tom, kdy, proč a kde se ty nápady v mé hlavě rodí, tak je otázka, jestli by do toho tak šlapali. Neskutečná důvěra. Díky bohu za tu horizontrodinu, kterou kolem sebe mám.

Jaký zvuk jste chtěli na *Úhlu pohledu* dosáhnout? Má album jednotný hudební směr, nebo se na něm prolínají různé styly?
Co se týká žánru modern-rock - je to takové trochu alibi pro to, co si mi dovolíme. Nahrává nám i doba, kdy se žánry poněkud více „slily“. Rozhodně se dá mluvit o tom, že zvuková stránka je zaštítěna jedním producentem, respektive úplný finál. Určitě jsou zde popovější pasáže, které nám vyčítají ortodoxní metalisté v hospodě U Suchánků v Luhačovicích (smích). A naopak, třeba skladba Karikatury, která je svižná a metalová, nejde po chuti našim fandům, kteří poslouchají více mainstreamové žánry. Rozhodně pestrost textová, tak i žánrová, je tím pravým slovem vystihujícím naše první debutové album.

Experimentovali jste při nahrávání se zvukem nebo nástroji? Překvapí album fanoušky něčím novým?
Myslím si, že určitá dávka experimentování na albu je. Už například samotné intro mě osobně baví právě díky tomu, že si člověk určí cíl a každý den experimentováním dojde k výsledku, který ho sám překvapí. Napadne ho smyčka, či jiné téma a hned intro dýchá tak nějak jinak a působí na uši posluchače absolutně odlišně. Na albu se objevuje celý arsenál kytarových zvuků a určitě fanouška Horizontu překvapí některé pasáže, které jsou rapové a pasáže, kdy zpívám vysoké linky. Zároveň se, oproti dřívějším singlům, objevilo na desítku pěveckých hlasů, které obstarávají sbory.

Jak probíhala spolupráce s producentem? Měli jste jasnou vizi, nebo se zvuk formoval až během nahrávání?
Tím, že na samotném albu je trojice producentů, tak práce byla odlišná s každým. Ve směs, ale po konzultaci s mistrem Martinem Hollandrem máme jasnou vizi, jak by Horizont měl znít. Bylo zajímavé a poučné vidět, jakým způsobem jiné frázování změní Horizont, a docházelo také k úpravám takzvaně „na poslední chvíli“. V mém případě je problém, cokoliv nějakým způsobem přefrázovávat a učit se vlastní skladby jinak, než mi znějí v hlavě. Někdy věci slyšíte v hlavě, jak by to zhruba mělo být a smířit se s tím, že to není správně, je někdy těžký (smích). Ovšem toto právě člověka posouvá kupředu.

Kterou skladbu byste doporučili jako tu nejlepší ukázku alba a proč?
To nelze bohužel takto napsat. Všechno je to naše děťátko (smích). Nikdy jsem ani nebyl člověk, který by nutil někoho k něčemu a pokud někdo nabyl tohoto dojmu, tak to bylo špatně pochopeno. Každá skladba na albu má svůj příběh a osloví určitou sortu lidí, právě díky již výše zmiňované pestrosti alba. Co bych ovšem doporučil je poslechnout si album bez zastavení celé a nechat jej na sebe působit. Je vystavěno a seřazeno tak, aby v člověku zanechalo nějaký pocit. Pak jen jít a vybrat, která byla ta pravá právě pro tebe a tu sdílet na sociálních sítích a šířit dál. Nejlepší doporučení tedy je - album hodit do mechaniky CD, či případně na YouTube zapnout playlist Úhel pohledu a jít sednout do křesla popíjet oblíbený drink a číst si v bookletu, či pod každým trackem text. Nevěřím, že tam není ukryto něco pro každého z lidí chodících po tomto světě.

LTB možná ještě zatím nepatří mezi zavedené stálice, ale tahle kapela má našlápnuto pořádně vysoko! Svou energií, syrovým zvukem a poctivým přístupem k muzice si rychle získává fanoušky i respekt na rockové scéně. Jaké byly jejich začátky? Co je pohání kupředu a co chystají pro své posluchače? O tom všem jsme si povídali v exkluzivním rozhovoru pro Rockpalace.

Pohodlně se usaďte, přitvrďte volume a jdeme na to!

Vaše debutové EP obsahuje skladby s novými aranžemi a zvukem. Jaký byl proces jejich přetváření a co vás k tomu vedlo?
L.Tomis: Jako odrazový můstek pro repertoár a tzv. „sehrání“ LTB jsme použili skladby, které jsem přinesl ze spolupráce s mými kamarády a kolegy a které jsem nechtěl nechat v zapomnění. Za zmínku stojí např. bubeník Ivan Polák (ex Vitacit, ex Wanastowi Vjecy), kytarista Jiří Vodička (ex Vigor A.Bajgera), kytarista Jarda Dolejš (ex Bastard) a kytarista Petr Štrauch (ex Moravius, nyní Solar System), kdy kluci vytvořili muziku a já jsem se podílel na zpěvových linkách + psaní textů. Skladby jsme s LTB trochu přearanžovali, některé úplně a na EP jsme je nahráli s novým zvukem a v novém kabátě.

EP uzavírá jednu éru kapely. Jakým směrem plánujete vést svou tvorbu v budoucnu?
L.Tomis: V další cestě LTB se budeme soustřeďovat na tvorbu autorských věcí, na kterých se budou podílet výhradně současní členové LTB. Tato tvorba ostatně začala probíhat už při startu LTB, kdy „staronové“ věci jsme použili opravdu jako odrazový můstek pro rozjezd kapely.

Videoklip k bonusové skladbě "Čachtická paní" má výraznou vizuální stránku. Jak probíhalo jeho natáčení a co bylo jeho hlavním poselstvím?
L.Tomis: Tato skladba má pro mě takový jiný rozměr. Poprvé v životě jsem prvně dodal text, na který kytarista z nově vzniklého LTB Ivo Zuzčák vytvořil hudbu. Do té doby tomu bylo vždy naopak, text jsem vždy tvořil až na hotovou muziku. Jelikož se tohoto hudebního počinu Ivo zhostil na výbornou, rozhodli jsme se „Čachtickou paní“ natočit i v podobě videoklipu, jako již plnohodnotnou novou skladbu LTB a nastínit jakým směrem by se měla naše tvorba dále ubírat.

Spolupracovali jste se zvukovým mistrem Martinem Roženkem. Jak tato spolupráce ovlivnila výsledný zvuk vašeho EP?
L.Tomis: Martin Roženek (Studio Southock Recording v Jablunkově) je profesionál a vždy je dobré a většinou to tak i bývá, když zvukový mistr je zároveň i muzikantem. Martin mimo jiné hraje na klávesy ve své domovské heavymetalové kapele „Ador Dorath“ a tak parametry na vytvoření kvalitního zvukového záznamu splňuje dokonale. Navíc má ucho, které slyší i trávu růst a se svými letitými zkušenostmi byl samozřejmě přínosem pro konečný výsledek. Naše připomínky ohledně zvuku vždy akceptoval, snažil se vyhovět i našim požadavkům, vždy přispěl i mnoha radami a klidně by se hodil i jako producent. Za jeho spolupráci děkujeme a bylo nám ctí s ním ve studiu tvořit.

Jaké byly největší výzvy při oživování projektu LTB a jeho přeměně v regulérní kapelu? • Plánujete v budoucnu experimentovat s novými hudebními styly nebo nástroji ve své tvorbě?
L. Tomis: Na vzniku současného LTB jsme se domluvili s mým letitým kamarádem bubeníkem Ivanem Laňkem, který se mnou hraje od r. 2020 v J.Schelinger revivalu Ostrava. Zpočátku jsme měli v merku muzikanty z Ostravy, ale dopadlo to tak, že na popud Ivana jsme nakonec oslovili jeho zkušené spoluhráče z havířovské kapely Neon a od roku 2022 tedy datujeme vznik současného LTB. Zpočátku kluci z Neonu přijali pozici jako doprovodná kapela k projektu LTB a když po odchodu zpěvačky Neonu do zahraničí dali Neon k ledu, stali se součástí LTB na plný úvazek a začali se podílet i na nových skladbách a na nové tváři celé kapely. Každopádně za tímto počinem stojí snaha věnovat se autorské tvorbě, což je přání každého muzikanta.
Co se týče experimentování, to musí činit asi každý muzikant, který tvoří svou vlastní hudbu, nástrojově zůstaneme u naší klasiky - zpěv, dvě kytary, basová kytara, bicí a budeme hrát rock.

Můžeme hledat příběh za názvem EP "Odkazujeme láskám našim"?
L.Tomis: Tento příběh je jednoduchý. Jelikož jsou všechny texty prvních čtyř písní z CD-EP LTB 2024 obsahově zaměřeny na tu druhou (hezčí) půlku lidstva, čili na ženy, nabízel se tento titul jako vhodný a použili jsme ho. O poslední skladbě „Čachtická paní“ jsem se už zmínil a jelikož textově a ani hudebně s předešlými skladbami nesouvisí, zařadili jsme ji jako skladbu bonusovou a jedná se o první autorský počin nově vzniklého LTB a v tomto trendu chceme pokračovat.

Vaše bohaté zkušenosti z předchozích hudebních projektů se nějak promítly do tvorby LTB?
Láďa Tomis: Psaní textů a tvoření zpěvových linek se věnuji opravdu dlouho a dělal jsem to ve všech kapelách kde jsem předtím působil (ex Doga, ex Bastard, ex Sjetý Gumy) a je tedy zřejmé, že se určitě zkušenosti z minulých let zúročují. Mnoho zkušeností má za sebou i bubeník Ivan Laněk (ex Vigor A. Bajgera, ex PBK Blues, ex Tanja) a podobně jsou na tom i ostatní spoluhráči z LTB.

Máte zavedený přístup k psaní textů a co vás inspiruje při jejich tvorbě?
L.Tomis: Jak už jsem zmínil, ve všech kapelách ve kterých jsem stál za mikrofonem jsem si psal vždy texty sám a je tomu tak i v LTB. Snažím se, aby měly texty hlavu a patu a aby byly pokud možno i srozumitelné. Někdy koukám kolem sebe, něco jsem i zažil a dají se např. použít i historické příběhy a legendy viz „Čachtická paní“ a to pak píšu ručně na papír, nikdy nepíšu texty na počítači, v tomto jsem stará škola.

Prozradíte vaše nejbližší plány ohledně koncertů, popř. dočkáme se brzy plnohodnotného alba? Myslím, že EP je silným příslibem, na kvalitní pokračování. Kde lidé najdou informace o kapele.Láďa Tomis: Na sklonku roku jsme natočili opět ve studiu u Martina Roženka další tři skladby a ty se budeme nyní snažit opět uvést do povědomí. Na skladbu „Čas“, kdy tentokrát je autorsky podepsán pod skladbou náš další kytarista Robin Zajda jsme natočili u Digaze v Karviné klip, protože se domníváme, že se Robinovi v této skladbě podařilo hudebně navázat na úspěch „Čachtické paní“ a to i stylem, který jsme si vytyčili pro další tvorbu LTB. Zatím je videoklip ve střižně a snad se dílo podaří a co nejdříve spatří světlo světa. První koncert v tomto roce nás čeká 12.4. v Hard Cafe Karviná, ale zároveň je naším největším snem vplout pod křídla nějaké agentury a nebo zkušeného člověka, který by nám se zaplněním koncertních termínů v kalendáři výrazně pomohl, to je náše největší přání a důležitý cíl + ještě natočíme cca tři nové skladby k těm co už máme a bude i plnohodnotné CD.
V novém roce, který už odstartoval přejeme všem jen to nejlepší a hlavně ve zdraví. LTB. A info jsou dohedatelné na internetu a oficiální stránky kapely jsou zde a na závěr - LTB jsou: Láďa Tomis - zpěv, Ivo Zuzčák -  kytara, Robin Zajda -  kytara, Tomáš Vajda -  basová kytara Ivan Laněk - bicí

Tohle se píše opravdu těžko, tím víc, že jsem Petra dobře znal, další číslo v telefonu, které už nikdy nevytočím...

Plzeňská hudební scéna ztratila výraznou osobnost. V neděli ve věku 76 let odešel diskžokej Petr Březina, legenda západočeských diskoték. Během své úctyhodné 55leté kariéry roztančil tisíce lidí na zhruba osmi tisících hudebních akcích, informuje Plzeňský deník.

Smutnou zprávu oznámila rodina na sociálních sítích dojemnými slovy:

"S hlubokým zármutkem v srdci oznamujeme, že nás dnes ráno, po krátké nemoci, navždy opustil manžel, táta, brácha, děda a hlavně úžasný člověk, legenda západočeských diskoték, váš Péťa Březina."

Král diskoték od roku 1970

Petr Březina se hudbě věnoval od roku 1970 a během let se stal jednou z nejvýraznějších osobností české diskotékové scény. Jeho sety byly plné rockové klasiky 60. a 70. let, ale dokázal oslovit i mladší generace modernějšími hity. Nelze nevzpomenou útlou, ale skvělou knížečku jeho vzpomínek - Vzpomínky diskotékového dědka...

Jeho jméno se stalo synonymem pro nezapomenutelné večery plné hudby, energie a radosti. Mnoho lidí vzpomíná na jeho charisma, smysl pro rytmus i schopnost roztančit jakýkoli sál.

Rodina se loučí dojemným vzkazem:

"V našich srdcích budeš navždy a nikdy na Tebe nezapomeneme. Za projevenou soustrast všem děkujeme.