„JÁ JEDU DÁL“ tvrdí Míra Chrástka
- Zveřejněno v ROZHOVORY
Míra Chrástka působil celých 22 let jako frontman a zpívající kytarista české rockové legendy, skupiny Turbo. Hudební vody rozčeřila na konci roku 2024 překvapivá zpráva. Chrástka končí v kapele, kterou po úmrtí Richarda Kybice v r. 2003 doslova zachránil od jistého konce. Turbo s Mírou Chrástkou odehrálo za tu dobou stovky a stovky koncertů a desítky tisíc spokojených fanoušků potvrdilo jediné, Turbo se udrželo na špici českého rocku. Co se vlastně stalo a co bude dále. Na to jsme se zeptali právě Míry Chrástky.
Tvůj nečekaný konec v kapele Turbo rozjel na sociálních sítích neskutečný diskuzní cirkus, v němž se střetávají nejrůznější hodnocení a názory. Většina tvůj odchod nese nelibě, litují toho, ale jsou i takoví, co změnu na postu zpěváka schvalují. Míro, co se vlastně odehrálo po koncertě 30. 12. 2024 v Plzni?
Víš, nechci úplně zacházet do detailů. Snad jen to hlavní. Když skončil koncert přišel za mnou zbytek kapely do šatny. Jirka Lang tomu velel. Místo přání k Novému roku a klasického podání ruky mě obestoupili a bylo mi suše řečeno, že dnešní koncert byl můj poslední. Další věty už byly pro mne zbytečné a prázdné, ani jsem je moc nevnímal. Rychle jsem se rozhodl a prostě jsem odešel. Dva fanoušci mi pak pomáhali a nosili aparaturu k autu. Oba mi děkovali, že to byl dnes super rockovej zážitek a že se těší na další koncert Turba. Otočil jsem se k těm klukům a sdělil jim, že bohužel další koncerty budou už beze mě, že jsem byl právě vyhozen. Byli v šoku, nevěřili mi, mysleli si, že jde o vtip. Oba dávali najevo velké rozrušení, byli naměkko a jeden se rozbrečel. Musel jsem ho obejmout a utěšovat ho… Myslím, že to jako odpověď stačí. Nebyla to úplně příjemná situace.
Je samozřejmé, že se to celé nestalo ze dne na den, v čem vidíš příčiny rozkolu v kapele a tvůj následný konec? Lze to nějak pojmenovat?
Podívej. Já mám jasnou vizi o fungování kapely. Je to takové velké soukolí a všechno musí do sebe zapadat. Média, komunikace s vydavatelem atd. Pódiové ztvárnění, seřazení koncertního playlistu atd. Těch věcí je celá řada, nejde tady vše zmiňovat. Tohle značně drhlo. Např. naši fanoušci už často po dlouhých letech znali pořadí písniček nazpaměť a pokřikovali ze sálu další song, ještě dřív, než jsem ho stačil uvést. Bohužel, jsem byl v kapele vnímán jen jako nějaký bezvýznamný kritik. Kapela hodně hrála, lidé chodili, a já byl postupně vnímán jako, že jsem věčně nespokojený. Chtěl jsem se posouvat dále. Propast mezi námi se zákonitě začala prohlubovat. Šlo mi především o jméno kapely, o prestiž, o vzestupnou hudební úroveň. Je to strašná škoda, kapelu jsem miloval tělem i duší. Kdyby to tak nebylo, Richardův odkaz bych neobhájil. Dal jsem do toho celé svoje srdce.
Je samozřejmé, že navázat tehdy v r. 2003 na Richarda Kybice, zpěváka a především skvělého kytaristu, nebylo jednoduché. Jaké byly ty tvoje začátky v Turbu?
Šílený! Byla to čerstvá rána pro fanoušky. A zcela pochopitelně nevěřili, že by to mohlo fungovat. Byl jsem pod obrovským tlakem. Nahradit takového frontmana, bylo už dopředu zavrhované. Po letech se to zlomilo, já to ustál a pak už přicházeli jen děkovné vzkazy, jak na sociálních sítích, tak osobně v té živoucí euforii na koncertech. Ta děkování, že jsem důstojně nahradil Richarda jak kytarovou hrou, tak samozřejmě i zpěvem, byla fantastickým dopingem. Tisíce lidí mi říkalo: „Zavřu oči a slyším Ríšu!“
Když se ohlédneš na těch 22 let v kapele, je něco, co bys dělal jinak ?
Vždycky v životě jsou věci, které bys zpětně udělal jinak. Kapela je ale tým. Tým, co baví lidi, který si zvolí frontmana, a za tím si musí stát v každém okamžiku. A tlačit ho dopředu dodávat mu potřebnou energii. Tohle tady moc nefungovalo. Především bych asi hlavně dělal jinak komunikaci dovnitř kapely, aby to všichni pochopili. Ale nejsme první ani poslední rocková skupina, kde se to pokazilo.
Poslední album Noční dravci z r. 2020 představuje Turbo jako vyzrálou, šlapající skupinu ze skvělým hutným zvukem. Ve svém prohlášení ale mluvíš o jisté frustraci v souvislosti s touto deskou, videoklip vznikl až tři roky po vydání. To je jistě v hudební branži nezvyklé? Co za tím bylo?
S nástupem tohoto alba jsem chtěl právě postupně docílit všech těch věcí, který jsem popsal v úvodu rozhovoru. Jak se k tomu postavila kapela je smutný příběh, který neměl Jirka Lang nikdy dopustit. Začal věřit bludům, nepravdám a zákulisním našeptáváním. Já to samozřejmě vnímal a cítil, že se děje nějaká změna. Oni chodili na pivo, já dobře věděl, že mi křivdí. Čekal jsem, že mě na to pivo pozvou a vyříkáme si to. Pozvání nepřišlo.
Míro, Turbo je nyní minulost, i když 22 let se nedá jen tak smazat. V tvém tiskovém prohlášení píšeš v závěru „JÁ JEDU DÁL“. Je samozřejmé, že tvoje fanoušky a milovníky rocku nejvíce teď zajímá jediné, co bude dále. Prozradíš nám, jaké jsou tvé nejbližší plány?
Chci v reálném čase postavit novou kapelu, kde se nebude podvádět, lhát, pomlouvat, a kde se budou ctít pravdivé argumenty. Věřím, že tomu pomůže i nový zkušený managament. Možná to někomu bude znít jako klišé nebo nějaká idea. Prostě jasný vzkaz pro všechny – nebalím to, postavím se na pódium se skvělými muzikanty… A jedu dál!
Takže je to venku! Míra Chrástka dává dohromady novou kapelu? Je to signál pro dobré hudebníky, aby tě kontaktovali?
JEDNOZNAČNĚ! Ale ono se to už děje. Překvapilo mi to. A poslední zkušenost mě tvrdě naučila, už nikdy se nechci spálit. Jsem vlastně nadšený a po takové ráně, co mi Jirka Lang uštědřil, mě neskutečně nakopl ten velký zájem muzikantů, co se mnou chtějí dělat a postavit kapelu.
Hudebně zamíříš kterým směrem, nebo je to ještě otevřené? A ještě to, co fanoušky určitě zajímá nejvíc. Písničky Turba! Uslyší je v budoucnosti návštěvníci tvých koncertů?
Samozřejmě půjde o kytarový, tvrdý melodický rock. Písničky skupiny Turbo jsem hrál 22 let. Budu je hrát dál už jen proto, že si fanoušci o ně budou stejně říkat, budou je chtít slyšet, jsou na ně v mém podání zvyklí. Ty songy dostanou novou energii. Ale říkám to především proto, že jsem to Ríšovi přísahal v dnes už kultovním songu JE TO JÍZDA!
Vím o tobě, že tě ovlivnily všechny zásadní slavné kapely od AC/DC, přes Led Zeppelin, Scorpions až např. po Journey či Van Halen. Co tě nadchlo v poslední době, co tě hudebně vzalo za srdce a co posloucháš z toho novějšího. To možná něco napoví?
Neřeknu konkrétní kapely. Je jich fakt hodně. A kdybych nějakou jmenoval, za dva dny bych měl pocit, že jsem měl jmenovat jinou. Ale baví mě např. The Dead Daisies, nemazlí se s tím, je to moderní klasika a úžasný nářez. Miluju a ctím tvrdou, melodickou rockovou muziku. Tu muziku, kde elektrická kytara, ten božský nástroj, co vyrábí neskutečný energický zvuk, přivádí lidi do varu, nutí je křičet nadšením a staví jim chlupy do pozoru.
Jedna odborná otázka na závěr. Bude jistě zajímat rockové muzikanty. Jaké používá Míra Chrástka kytarové stroje a aparáty?
Hraju a miluju kytary Ibanez, Jackson, Scheckter, Music Man. Jsou neuvěřitelně sexy (smích). Zpívám přes skvělé mikrofony Brauner a Shure. A kytarovej „vercajk“. Hrnu to do lidí přes Neural Quad Cortex, In-Ear Sennheiser a využívám monitoring Ultimate Ears, tedy UE sluchátka.
Míro děkujeme za rozhovor, na který jistě mnozí fandové netrpělivě čekali. A do nové éry jen to nejlepší!
I já mockrát díky a těším se, někdy příště. „Rock Forever“!
