Viktorie Surmová. Najdete jí jako Popelku v opeře, v kapele Rosa Nocturna, zpívá v Bohemia Metal Rhapsody, nebo vládne ve své mezinárodní kapele Surma. Tahle nádherná dlouhonohá dračice s dlouhou hřívou vlasů patří mezi ty naše rockové krásky, které nepřehlédnete, jak vystoupí na pódium stejně jako nepřehlédnete třeba kvartet ďáblic okolo Niki – The Agony, duo krasavic v Melisse, či Jackie Daniel´s z Hairy Groupies. Mladé, krásné a půvabné, ambiciózní…

Viki, jak se z malého děvčete stane zpěvačka? Kdy a jak jsi začala zpívat??
Prosim tě, mamka říkala, že jsem si zpívala dříve, než mluvila. Myslím, že to bylo zrovna když hrály Ilonu Csákovou v rádiu. V mladí jsem vyrůstala v lese s rodiči, takže jsem řvala na lesy sama pro sebe a pak mi došlo až na gymnáziu, že je to něco, co mne vysloveně naplňuje a chtěla bych se tím živit. A to začalo tak, že jsem měla první menší kapely a do toho jsem se dostala po gymplu na konzervatoř, kde jsem studovala klasický zpěv.

Kdy došlo k tomu zlomu, že jsi to se zpěvem začala myslet vážně?
Tak to jsem už trochu nakousla. Asi to bylo s těma prvními kapelami a nejvíc v momentě, kdy jsem opravdu usilovala o to přijetí na konzervatoř a korepetitovala s hudebním skladatelem Zdeňkem Zahradníkem, který se stal takovým mým hudebním andělem a pomáhal mi se na školu dostat. A ještě mne obsadil do hlavní role Popelky v jeho melodramu. Jemu vděčím za hodně. Ale úplně první takový můj hudební anděl byl Patrik Podroužek, výborný kytarista a zpěvák z vesnice, kde jsem bydlela s rodiči. Ten mě vzal do první kapely a dostávala jsem od něj rady do budoucna a věřil ve mne.

Jak jsem se dočetl, ty si se dá se to tak říci, Prosadila bez hudebního vzdělání, které sis pak doplnila později? Co tě k tomu vedlo a posunulo tě to někam dál?
Hele prosadila... Jako asi se to tak dá říct. Já jsem tedy vystudovala hru na violoncello v ZUŠce a na zpěv jsem se dala až v těch 18 díky tomu Zdeňkovi, který viděl, že mne to baví a že bych si za tím měla jít. Určitě mě to posunulo. Operní zpěvačka ze mne už asi nebude, ale minimálně mám základní techniku dechu, což je nesmírně důležité pro zpěv a navíc jsem si hodně odnesla ze studia zpěvu v Nizozemí. Minimálně mraky zkušeností.

Zmiňuješ Nizozemí, zemi tulipánů…co tam?
v Nizozemí jsem studovala konzervatoř. U nich je to vysoká škola. Kontaktovala jsem jednu kantorku, udělala přijímačky a jeli jsme tam bydlet i s Herim na rok. A mimochodem, ty lánu tulipánů jsem ani nezahlédla.

Mimo pestré hudební minulosti, k té se ještě dostaneme, máš za sebou i hereckou zkušenost (Tajemství staré bambitky, Ohnivé kuře, Soudce Barbara…) Jak se díváš na zkušenosti získané před kamerou? Zužitkovala jsi je třeba v klipech, ve kterých hraješ?
To byly spíše takové malé „štěky“, komparzy a Barbara byla teda větší role, ale pořád je to Soudkyně Barbara. Nic seriózního. Dělala jsem to protože mne to baví a vůbec by mi nevadilo dělat něco častěji. To, co vymýšlím v klipech je čistě jen pocitová záležitost.

I tvé hudební nerockové PR je pestré, hlavní role v opeře Popelka, Vinohradské divadlo…Co ty a tréma po to všem?? Míváš jí?
Trému mívám jen na konkurzech. Upřímně nezvládám vystupování před 3-4 lidmi, co sedí před tebou v prázdném divadle, nebo pokoji a bez jakéhokoliv náznaku emoce se na tebe dívají a „soudí“. To je mi nepříjemné. Možná proto jsem ještě nikdy nedostala žádnou muzikálovou roli. Nejlepší je zpívat před stovkami, tisíci lidmi, kteří ti alespoň pošlou kousek energie zpět.

Než se dostaneme do současnosti, vyjmenuj mi pár zahraničních projektů, ve kterých si účinkovala a kterak se dívka od Benátek nad Jizerou dostane jako host ke kapelám ze Španělska, Itálie, Německa…??
Já jsem jako teenagerka už navazovala kontakty a žila tou metalovou scénou. Jezdila jsem na Slovensko, kde jsem spolupracovala s agenturou EPG, kteří pořádali koncerty a já jim pomáhala se starat o kapely a užívala jsem si to prostředí. A tam jsem poznala Victorius z Německa a Kilmaru ze Španělska, kteří mě po nějakém čase kontaktovali, že by mě rádi měli na desce. Za tyto kolaborace jsem nesmírně vděčná. Později když už člověk poznává víc a víc lidí, tak mě oslovil Mistheria z Itálie, že by také rád vokály do jeho projektu. No a momentálně točím pro jeden projekt z USA.

Musím se pozastavit u těch Benátek, ve tvé biografii se píšeš, že máš česko/ukrajinské kořeny??
Ano. Tatínek je z Ukrajiny a maminka je Češka. A i když jsem se narodila v Praze, miluju svou ukrajinskou rodinu natolik, že jsem prostě pyšná na to, že jsem napůl jejich.

A co Led Zeppelin? Narážím na tvůj klip na YouTube – Black Dog v tvé verzi. Co ty a tvůj hudební vkus? Co posloucháš?
Na Zeppelinech jsem zrovna vyrůstala, ale samozřejmě tam bylo hodně kapel, kterým mne můj táta krmil. Nejvíce mne zasáhli Iron Maiden, protože to byl můj úplně první koncert! Každopádně teď toho poslouchám mnohem víc. Ráda zavzpomínám a zabrousím do staršího rocku/metalu, ale už několik let poslouchám hodně nové kapely. Progressive rock/metal, symphonic apod.. Nebo klidně i tu klasickou hudbu a z popu miluji Eivør.

Co se týče Rosa Nocturna, tam jsem Gabriela vyzpovídal podrobně, ale zajímá mě, jak ti sedí jeho texty a muzika? Máš tam nějaké své úpravy?
Tonda se mne vždycky ptá a posílá ukázky, jestli je to zpívatelné. Něco je někdy náročnější, ale to je často, když si zpěvák nedělá vlastní pěveckou linku. Moc úprav tam se přiznám nedělám. Vím, že jsem na poslední album neměla moc čas se zaměřit, protože jsem měla spoustu práce se Surmou, ale i tak jsme to zvládli nahrát. Jediné s čím občas bojujeme je frázování, protože to oba cítíme úplně jinak.

Ty jsi ale měla a máš svojí vlastní kapelu, nejprve to byla Surmata. Kdy ses rozhodla postavit svojí vlastní kapelu? Účinkovala jsi v tolika projektech, že z nedostatku jiné zábavy to jistě nebylo?
Surmatu jsem nebrala jako vysloveně „mojí“ kapelu. V té době jsem ještě nevěděla jak kapelu vést a Jiří Kozmér (kytarista Surmaty) byl v tomto mnohem zdatnější. Chodil s většinou nápadů, zařizoval hodně věcí okolo kapely, ale to i další členové kapely. Ale bylo to pořád na té bázi, že musíme cvičit, abychom byli lepší, ale pak jsme měli pauzy, kvůli různým důvodům a byla to prostě kapela pro zábavu. Každopádně na to vzpomínám s láskou, na bývalé spoluhráče myslím často. Protože se pak našly jiné priority pro každého z nás, dali jsme si „pauzu“ a já začala zpívat po kapelách jako host.

Klip Blinding Sun od Surmaty je nářez a díky brněnské zpěvačce Blackwish jsou její pasáže až blackmetalové. Jak jste na sebe vy dvě narazily a jak se vám spolupracovalo?
Blackwish vystupovala na soutěži kapel v Praze a tenkrát si ji tam všiml Jirka Kozmér (kytarista Surmaty) a měl ten nápad ji přizvat na skladbu. Já se přiznám, že jsem se toho ze začátku trochu obávala, protože jsem tehdy špatně snášela pěveckou konkurenci, což Blackwish je a bude. Každopádně mě v kapele přemluvili a jsem za to ráda. S Blackwish se máme rády, já jí moc fandím a zpíváme spolu v Bohemian Metal Rhapsody.

Ty ale v roce 2018 zakládáš se svým přítelem (Heri Joensen – kapela Tyr z Faerských ostrovů) novou kapelu Surma. Surmata už byla těsná? Nebo proč nová kapela?
Už jsem zas nakousla předtím. Všichni jsme začínali mít jiné priority a museli jsme Surmatu uspat. To tak chodí. Stárneš, jeden jde na vejšku mimo kraj, druhý si zakládá rodinu, třetí taky řeší školu, já ani nevím, co jsem v tu dobu dělala. Myslím, že jsem byla zaneprázdněná divadlem. Tak se to sešlo.

Každopádně mně se skladby Surmy zdají přímočařejší, mají silnější náboj, proti minulé Surmatě. Jen se musím pozastavit u tvého zpěvu. Na Rose zpíváš česky, jinak co jsem viděl a slyšel anglicky. Máš pocit, že „anglina“ je pro vyjádření tvojí muziky lepší? V Jakém jazyce se ti lépe zpívá?
Vzhledem k tomu, že jsme s kapelou Surma mířili do světa a podepsali smlouvu s vydavatelstvím v USA, tak k tomu ta angličtina prostě patří, navíc také proto, že jsem jediná v kapele, kdo umí česky. Zpívávalo se mi lépe v angličtině, ale už v tom necítím rozdíl. Obojí je fajn a jsem dokonce ráda za to, že je Rosa v češtině, alespoň je to pro mne oživení a mám to ráda. Hodí se to k hudbě Rosy.

Nikde jsem nenašel obsazení Surmy, můžeš nám jí tady představit a preventivně i odkud který muzikant pochází?-)))
Viktorie Surmová (zpěv) ČR, Heri Joensen (kytara, zpěv) Faerské ostrovy, Rens Bourgondiën (basa) Nizozemí a Aleksandr Zhukov (bicí) Rusko, ale žije v Bratislavě. Ale na nahrávání alba jsme měli jiného bubeníka. Andrey Ischenko (ex-Arkona) nám album nahrál a to proto, že jsme v době nahrávání, ještě neměli stálého člena.

Každopádně vidím, že jste opravdu mezinárodní kapela, kde teď s tedy Herim žijete?
S Herim žijeme v Praze. Přestěhovali jsme se před rokem z Nizozemí.

Když jsme se spolu bavili, říkala jsi, že chystáte album a to i pod silným labelem. Kdy to vyjde, jak se bude jmenovat a každopádně, jak se vám povedlo dostat pod křídla Metal Blade?
Album vyšlo 6.11.2020 pod Metal Blade Records. Jmenuje se „The Light Within“ a jak se nám to povedlo? Investovali jsme do dobrých nahrávek a živáku a naposílali jsme to vydavatelstvím. Většina měla zájem a my jsme měli to štěstí, že jsme si mohli vybrat. Šli jsme nakonec k Metal Blade Records, protože tam je Heri s Týr a navíc tento žánr ještě vůbec nereprezentují, tak jsme chtěli být první.

Jak jste si rozdělili úkoly ohledně muziky textů? Budete mít hosty? Kolik skladeb? Kde jste nahrávali?
Já vymyslela všechny vokální linky, Heri udělal kytary - harmonie, s Rensem se shodli na basových linkách, Andrey natočil bicí a pak nám pomáhal Lars Vinther s orchestrálními kompozicemi. Texty jsem dělala s Herim napůl. Hosty nemáme, i když jsem měla pár rozjednaných, ale finance to nedovolily. Skladeb je dohromady 13 s intrem a outrem. Nahrávali jsme u nás doma. Andrey nahrával v Moskvě. Mix a Master pak dělal Jacob Hansen v Dánsku.

Heri je známý muzikant díky kapely Tyr, škodolibá otázka -) kdo je u vás vlastně kapelníkem?
Já. Heri ať se vyřádí se svou kapelou a já mám prostor se Surmou -))

Viky děkuji ti za tvůj čas, ještě nám prozraď, kde najdeme info o kapele, popř. o tobě, co vzkážeš našim čtenářům a jaký je tvůj nejoblíbenější klip.
Já děkuji za milý rozhovor! Info najdete na našem webu , nebo Instagramu, Facebooku, Bandzone, a na kanálu YouTube. Děkuji všem čtenářům a fanouškům za podporu! Mějte se všichni krásně a můj nejoblíbenější klip? Asi tento:

Přátelé, přináším vám info k novému ? albu Argema "Andělé", které vyjde 30. 11. 2020, přesně v den, kdy slavím své kulatiny?! Už ale 16.11. v 18 hod, na www.argema.cz spustíme předprodej na nové CD! Prvních 100 z Vás se může těšit na dárek, a to ? podepsanou podpiskartu kapely, s kalendářem 2021. CD vám pak odejde v pondělí 30. 11.!
Mrzí mě, že nebudu moct narozky oslavit společně s vámi na koncertech, ale doufám, že vám udělá radost aspoň nové CD Andělé...Pepa Pavka a Vaše Argema

Online Benefiční Koncert je událost, která se bude konat 19. 12. 2020, a která je právě ve svém vzniku. Jako kapela si nesmírně vážíme všech lidí, kteří nás podporují ať už z domova nebo na koncertech. A právě Vy jste jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli poprat se se současnou situací a zahrát živě každému, komu by naše muzika udělala radost. Zároveň jsme si slíbili, že se nikdy nevzdáme našeho boje Zlem proti Zlu, a proto tento online koncert věnujeme jednomu úžasnému chlapci, kterého trápí dost vážné onemocnění a se kterým Vás brzy seznámíme. Přístup k našemu online koncertu bude bezplatný a každý bude moci přispět libovolnou částku na účet, ze kterého pak veškerý výtěžek odevzdáme chlapci. Veškeré náklady na koncert hradí Purnama a uděláme vše co je v našich silách, abychom dostali k Vám domů, anebo kamkoliv odkud budete koncert sledovat, hezký obraz i zvuk! Jsme právě na začátku své cesty a rozhodli jsme se Tě přizvat k nám, abys mohl sledovat každý náš krok, který je třeba pro tento náš cíl udělat. Tebe Válečníku poprosíme jen o jednu věc. Sdílej, komentuj a šiř tuto zprávu tak daleko, jak jen můžeš. Naším cílem bude co nejvíce pomoci tam, kde chybí naděje a zároveň si udělat všichni společně radost! Bojujme společně.

V poslední době dostávám k poslechu samé dobré desky.
Kolem téhle přešlapuji jako kolem ohně a nevím, jak si do něj sáhnout pro kus masa. Kapela dospělých chlapů, kteří mají bez pochyby dost životních zkušeností, aby věděli, co a jak chtějí hrát. Nebudu jen chválit, ale není to vůbec špatné. Fakt.
Album obsahuje třináct skladeb, včetně převzaté bonusové Born to be wild.
Desku otevírá výborná, úderná písnička Prachy. Musím říct, že to byl můj největší favorit alba při prvním poslechu, ale teď už jí dotahují i jiné kousky a pasáže. Jako úvod alba ale funguje parádně. Šlapavá, chytlavá písnička, ale ne podlézavá. To platí vlastně pro celé album. Opět mi to připomíná, že musí existovat nějaká vrozená moravská melodika.
Nebudu pitvat vše, ale na některé písničky rád upozorním.
Druhá je Ještě dýchám. A o tom je. „Ještě mám v hubě vlastní zuby.“ To mě dostalo. V téhle písničce je to super obrat a opět refrén, při kterém si budete podupávat nohou.
Následuje Pak si z okna skočila a pro ní platí to samé, co pro předchozí dvě, i když jde o vážnější téma.
Čtvrtá je Třicet stříbrných. Tady na jedné straně vynikne charismatický nakřáplý hlas Joža Hladkého, který mi k tomu absolutně sedí a tady to ještě téměř v protikladu podtrhuje klavírní podklad pomalejší skladby, ale opět ne laciného cajdáku. Mám moc rád chraplavé hlasy.
No jo, ale zároveň je tu bohužel zádrhel, který je přítomen na dvou nebo třech místech alba. Nevím, jestli je to vinou spodní hranice rozsahu nebo nedotaženou linkou nebo čím. Ale tuším, že čtyřikrát zazní věta: „jsi navždy ztracený.“ Ta by minimálně třikrát zasloužila buď přezpívat, nebo doplnit o další hlasy. Možná ji jen ukončit na jiném tónu. Těžko říct, ale je prostě nepovedená a tato jediná věta opravdu kazí dojem z jinak super skladby. Stejně si jí pustím zas, ale fakt mi ta jedna věta kroutí prsty u nohou.
Nastupuje epický motiv, jako z velkofilmu. Germáni táhnou. Docela fajn.
Nedávejte albu jen jeden poslech na první dojem. Tahle deska začíná fungovat lépe a lépe s každým dalším přehráním.
Klipovka Pošetilá. Příklad písničky, kterou jsem nejdřív tak nějak bral jako jednu z mnoha, ale která se mi teď líbí čím dál víc. Opět chraplavý uhrančivý hlas. Musím říct, že tady se mi vrátily vzpomínky na Standu Hranického, se kterým jsme šli kdysi nejednou na cigárko před kulturák a bavili se o kamionech. Ale to sem nepatří.
Tak mě zabij je šlapavá pecka na koncerty, ale textová alkoholová tématika mě míjí.
Většina textů alba se mi ale líbí.
Svět za stěnou.. Příjemná pecka, která mi pro změnu připomíná starší Accept.
Tekuté písky času. Další moc příjemná skladba ve středním tempu.
Klipovka Půlnoční anděl. Příjemná, ale podobný zádrhel s posledním slovem věty, jako u skladby Třicet stříbrných.
Tak. Zmínil jsem to, co považuji za jakési nedodělky, ale musím říct, že album jako celek má jen málo slabin. To, že nějaký ten text jde tématem mimo mě, je prostě subjektivní pocit. Většina textů je tu dobrých, zvuk fajn, album má tah a energii, takže určitě poslechem neprohloupíte. Chytlavé, ale nepodlézá. Já poslouchám opakovaně a snad pokaždé se mi líbí něco dalšího.
Ať se daří.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek