Jako druhý duel jsem si vybral dva výborné frontmany skupiny Black Sabbath a jsou to tito pánové: Ozzy Osbourne a Ronnie James Dio.

Ozzy Osbourne: narozený 3.12 1948 v Birminghamu, původním jménem John Michael Osbourne, vydal se skupinou Black Sabbath stejnojmennou desku v roce 1970 a v témže roce se elpíčko dočkalo platinové desky. Ještě tentýž rok nahrávají slavné album Paranoid a další a další. V roce 1979 se vydává na sólovou dráhu, v roce 1980 vydává své první sólové album Blizzard of Ozz, které se dočkalo čtyřnásobné platinové desky. Každé další album bylo úspěšné a celkově se jich prodalo přes 70 miliónů. Během devadesátých let vydal pět alb a každé z nich se stalo multiplatinové. V roce 2000 se dočkal vlastní hvězdy na hollywoodském chodníku slávy a obdržel cenu Grammy, již jako člen opět sjednocených Black Sabbath.

Ronnie James Dio: narozen 10.7.1942 jako Ronald James Padavona, začal jako basový kytarista již v roce 1957 v Ronnie and the Rumblers, v roce 1958 prochází skupina několika změnami a mění název na Ronnie and the Red Caps. Zde už Padavona je na postu zpěváka. V roce 1961 se mění opět název a to na Ronnie Dio and the Prophetsa tento název vydržel kupodivu až do roku 1967, kdy se skupina rozpadá. Vzniká kapela The Electric Elves, později jen The Elves a nakonec si dávají jméno, které je nejvíc proslavilo, Elf. V roce 1974 přichází slavné dny Ronnie Dia, když Ritchie Blackmore po odchodu od Deep Purple, vzal Ronnieho a další členy do slavných Rainbow. Nazpíval s Rainbow tři studiová alba a v roce 1979 ho nahradil Graham Bonnet. Přichází nabídka od Black Sabbat a jeho první album s touto kapelou je Heaven and Hell z roku 1980. V osmdesátém druhém odchází, zakládá kapelu Dio a nahrává mimo jiné skvělé album Holy Diver. K „sabbatům“ se vrací na krátkou dobu v roce 1991 a nahrává opět výborné a tvrdé album Dehumanizer. V roce 1993 se opět vrací na pódia se skupinou Dio, až do roku 2010, kdy odešel zpívat s takovými velikány, jako třeba Jimmy Hendrix, John Bonham, a . . . . . .

A teď k duelu:
Ozzy: samozřejmě je Black Sabbath a Black Sabbath jsou Ozzy. Jeho specifický hlas je poznat hned po prvních tónech, jeho pódiový projev je nepřehlédnutelný a pro diváky poblíž k podiu může být i trochu vlhký. Jeho úspěchy a ocenění za dosavadní kariéru jsou ojedinělá a i na sólové dráze slavil velké úspěchy. V roce 1983 na US Festivalu zpíval před 250 000 lidmi. Jsem přesvědčen, že specifický zvuk do Black Sabbath zatáhl on a Tony Iommi, ačkoliv, jak sám říká, byl nejvíce ovlivněn skupinou Beatles. Kytarista Tony Iommi po zranění musel podladit kytaru, baskytarista Geezer Butler se přizpůsobil a tím se některé jejich skladby zdají až ponuré. Ozzy se dovede do těch skladeb vžít velmi přesvědčivě, třeba ve skladbě Black Sabbath, ale dovede také zazpívat zvesela, například v písni Never Say Die, kde i kapela hraje „vesele“. Celkově je to naprostý profesionál a je s podivem, že to co si za svůj život prohnal tělem, na něm nezanechalo větší následky.
Dio: zpěvák s hlasem z hvězdných výšin. Když jsem slyšel poprvé Haeven And Hell a skladbu Neon Knights, měl jsem uši navrch hlavy. Další věc Children of The Sea mne donutila pouštět několikrát, abych si ji mohl tak trochu zazpívat. A takhle to bylo u celé desky. Samozřejmě jsem už byl vykulenej v roce 1976, kdy nazpíval s Rainbow desku Rising. Jeho první počin z roku 1975 jsem slyšel později, neboť v té době jsem mohl poslouchat maximálně Alexandrovce, či Karola Duchoně nebo Pavla Lišku, z důvodů vojenské prezenční služby. Na živáku On Stage je slyšet jak je Dio excelentní a zpívá jak ze studia. U Long Live Rock N Roll se mě zdálo, že to Blackmore hrne do poprocku, ale Dio samozřejmě zase výborný. A další alba také dobrá. A potom jsem uslyšel album Holy Diver a byl vtažen ještě více do jeho písní a pomalu zapomínal na Ozzyho a teď se budu rouhat a i na Gillana, který se mimochodem také mihnul u Black Sabbath. Už jen kytarista Vivian Campbell mě upoutal svoji hrou, opět přímý tah na bránu, žádné cingrlátka jako mistr Rainbow. Hned úvodní píseň Stand Up And Shout napovídá, co se bude dít.
Pokud se tedy mám já osobně rozhodnout, kdo je vítězem dnešního duelu, navrhuji vítěze oba dva, neboť remíza by deklasovala tyto velikány rockové scény.

Odkazy:

Ozzy:

Dio:

Pro ROCKPALACE sesmolil Kolečko Milan

První kšeft, už ani nevím, kde byl, zvučil legendární Petr Heller a já hrál jen 2-3 série a měl jsem možnost pozorovat celou kapelu. Trochu mě překvapilo, když kapelník se podivoval, že už mám druhou dvoudecku, ale říkal jsem si, hoši, zvyknete si. Dopravce byl všeobecně známý trumpetista Míra Silovský, ale já už přemýšlel, jak dál s touhle partou, neboť jsem věděl, že je tady dobrá základna.

Pavel Kugler, klavesák  - určitě dobrý muzikant, dobrý člověk a snad i do dnes můj kamarád, nakonec já jsem mu oznámil, že v R.U.R. končí, když ostatní utekli. Několikrát v sobotu když se nehrálo, oznámil, že místo zkoušky jede na lyže a když to řekl po x té, bylo řečeno, proč dál nezkoušet a jen hrát a že to zkusíme bez kláves ve čtyřech. Jel s námi na kšeft, poprvé si to poslechnul a sám prohlásil, že to má větší drajv. Nejen pro to ho mám rád.

Tibor Filaun, kytarista a kapelník -  hrál dobře a převzaté věci i lépe než já, neboť to okopíroval tak jak to bylo zahrané v originálu. Pro mne to ale nemělo ten správný zvířecí tentononc a tak po pár letech jsme se domluvili, že odejde.

Venca Štěpánek, dobrý baskytarista a hlavně famózní zpěv. Nepřehlédnutelná také byla jeho vizáž, lákadlo na holky a pravidelné bylo to, že pod podiem na straně Vencovo vzdychaly šestnáctky a výše a tam kde jsem byl já, házeli hárama „sabati“. Ten jedinej vydržel u R.U.R. až do konce a dnes hraje v Mediu.

 Josef Procházka, bubeník - byl jedním z tahounů R.U.R.  Zkoušelo se u něj v rodinném baráku, hrál výborně, ale odešel tenkrát za „lepším“.  Odejít tenkrát i Venca Štěpánek, tak fakt nevím. Po odchodu Procházky do Media jsme trochu tápali, původně došlo k „výměně mečů“ kdy z Media přišel Franta Adámek, to jsme zkoušeli v Korytech, nějak to nebylo ono a tak Venca přivedl Frantu Nového. František mě moc neseděl, ale den ode dne se zlepšoval, je to takový poctivec, který každou skladbu vždy nacvičil a vždy zahrál stejně a dokonce i s drajvem. Tibor sehnal zkušebnu v Plzni v Božkově v místní knihovně a do dnes mě překvapuje ta pohoda, kdy jsme ve zkušebně měli aparáty v té době dost drahé, nijak zabezpečené a nic.

Zkoušelo se, hrálo se, ale některé moje vlastní věci prostě nebyly dle mého gusta a tak se začal shánět kytarista místo Tibora. V té době se Venca Štěpánek „uřval“ a tak byl do R.U.R. povolán na zpěv „kdo jiný“ než Petr Hugo Kůs. Opět se zvedla umělecká úroveň kapely, teď když to píšu, tak Hugo mě vlastně od jisté doby provázel téměř po celou moji bigbítovou kariéru, vždycky mě víceméně sral, ale jeho kvality jsou nesporné a dokonce i na oslavě mé svatby byl, ale to už jsme ani jeden nikde nehráli.

Hugo vložil do R.U.R.  opět nejen výborný zpěv, ale také dobré vlastní písně a texty, které byly srozumitelnější než texty Františka, neboť „nevěřím na cesty dobrodruhů, v močálech ženských rozkoší“, je sice myšlenka hluboká, ale pro mne až moc.  Myslím si, že i vokální party Kůs/Kolečko nebyly až tak špatné, šlapalo nám to v Paradoxu, v R.U.R. později v Barbusu a v Nemesis, ale to až opravdu později.

Hrálo se poměrně dost, využívali jsme i moje konexe ještě z Paradoxu, akorát, že se při hraní podstatně méně popíjelo. Ale já si to vynahradil vždy po, neboť jsme už měli i bedňáky, kteří se postarali o naložení aparatury a tak jsem s pořadateli donekonečna rozumně u vína hovořil. Když byla volná neděle, tak jsem většinu dne prospal, neboť jsem chodil i normálně do práce a to od šesti hodin. Vstával jsem pomalu až k večeři a když jednou moje babička, na mé přání připravila ovar, zasedl jsem ke stolu a položil dotaz. „Babi, máš prosím tě šukandu???“, „čeho?“, „no šukandu, ten křen s jabkama“. „Myslíš vejmrdu“, odpověděla babička s úsměvem a počala strouhat křen. Nebo, ani nevím, jestli to mám na sebe prásknout, ale přijel jsem domů téměř k ránu a byl hladovej. Kouknu tedy do lednice a tam řízečky. Dal jsem si dva na talíř, okurčičku k tomu a říkal si, nějak to babička usmažila tužší. Když se mě ale odpoledne ptala, jestli jsem si usmažil ty jen obalené řízky a chválila, že jsem dokonce umyl a sklidil pánvičku, vše mě došlo. To můj kamarád, taky muzikant, tak ten jednou přivedl hodně po půlnoci domů svého kamaráda a samozřejmě také hlad. Kouknul do lednice a tam králík na smetaně. Dali se tedy do hodování a ten jeho kamarád povídá, „tak tě nevím, Richarde, je to výborný, trošku tužší, ale moje Jani tu omáčku dělá hustější“. Jistě chápete, že to byl jen králík ovařenej a základ pod svíčkovou. Když už jsme u toho jídla, tak taky jeden takovej měl doma obrovskou krajtu Marušku. A pro Marušku specielní mrazák, kde byly zmrzlá kuřata a slepice i s peřím, neboť had to sežere, peří vyvrhne a tím si čistí žaludek. Jednou jej manželka po příchodu z restaurace vyhmátla v koupelně, jak sprchuje vařící vodou zmrzlou slepici z důvodů rozmrazení a následné kuchyňské úpravy. Zde je vidět, že hlad není v žádném případě převlečená žízeň, ale nejlepší kuchař. Tak jsem trochu odbočil a teď zase zpět k bigbítu.

Jednou jsme hráli v Kolinci a při nějaké pauze se mě zeptalo nějaké místní děvče, jestli by si s námi mohla zazpívat. Já, člověk víceméně přízemní jsem okouknul její figuru která se mě tenkrát nezdála zajímavá a vymluvil se na to, že máme svůj program a bla, bla, bla. Hráli jsme dál a po konci zábavy, kdy už jsme měli svoji techniku a tím pádem i bedňáky kteří vše nosili do autobusu a my mohli popíjet zasloužené alkoholické nápoje, najednou slyším, „Still Loving You od Scorpions“, naprosto perfektně zazpívané a to právě zpívalo to dotyčné děvče. Teď jsem zase já šel za ní a domluvil vystoupení na našem koncertu na výstavišti, kde se vždy ve čtvrtek hrálo před filmem. Začali jsme hrát, a když zhruba v půlce přišla na pódium Eva Urbanová ano, to bylo to děvče z Kolince, tak při prvotním smíchu a údivu všem spadla čelist a já se stal snad prvním vokalistou v její pěvecké kariéře.                               R.U.R,  RH+, Divadlo J.K.Tyla,  Národní divadlo, Metropolitní opera, duety s Milanem Kolečkem, Láďou Křížkem, Karlem Gottem, Štefanem Margitou atd. Eva je výborná, protože dobře začala, ale hlavně včas ukončila rockovou kariéru. Je nejen výborná zpěvačka, ale i velmi dobrý člověk a i když dosáhla nejvyšší světové úrovně, tak nezpychla a kdykoliv jsme se náhodou potkali, tak se ke mně vždy hlásila.

Bylo to už v době, kdy se přemýšlelo o výměně kytaristy, trochu k tomu napomohl i měsíční pobyt Tibora v lázních, kdy na festival politické písně ano, i takových záležitostí jsme se zúčastnili, nahradil Tibora mladý konservatorista Míla Čech a tam jsme tak trochu zjistili, že by to šlo i jinak. Míla zahrál výborně a i dost potom smutnil, že už je konec. Dnes hraje spíš jako písničkář a je dobrej. Festival politické písně a jeho krajské kolo se hrálo v Domažlicích a jezdili tam veškeré kapely které chtěli hrát, snad až na Suřík a další undergrunt  či jak se to píše. Tam se po vystoupení, které se odehrávalo už od dopoledne děly neuvěřitelné věci. Sedělo se dost často na náměstí ve Slavii anebo V Dubině, což byly oblíbené restaurace účinkujících. Veškeré rozepře a podrazy byly zapomenuty a svorně se popíjelo do pozdních nočních hodin. Občas tam vznikla z alkoholu i veliká ostuda. To takhle jeden nejmenovaný hudebník, velice vážený a solidní člověk, tak ten . . .ale o tom až příště.

Výrazné melodie, zapamatovatelné refrény, rychlost a symfonický heavy metal. To je v jedné větě nová deska východočeské kapely SALIERI nazvaná Černobyl.
Když se stavil krátce po době covidové u nás doma zpěvák SALIERI Nerwick, vyprávěl, jak se těší na novou desku a že je s názvem předběhla kapela Dymytry. Ta má ale jen song Černobyl, Salieri, parta kolem českého „Hansena“ Tomáš Treichela, má celou desku a dvě jazykové verze Černobylu. Českou a ruskou. Českou jako bonus. Volil bych obráceně, ruskou verzi bych dal jako bonus.
Na nahrávce se podílela tato sestava Jirka „Nerwick“ Steklý – zpěv, Tom „Hansen“ Treichel – kytara, Pavla Novotná – klávesy, David „Dejv“ Faifer – bicí, Pavel „Cíca“ Cicvárek – basa, Šimon „Sajmi“ Novotný – zpěv.
Po textové stránce se nejedná o ucelený příběh, který by se dal od SALIERI čekat. Nejde jen o jednu z nejhorších katastrof v dějinách lidstva, jakou byla exploze v jaderné elektrárně Černobyl. SALIERI taky sní o krásné panně, dokonce ve dvou verzích. Jako bonus je zařazen totiž Sen o krásné panně, která je pojatá jako duet Jirky a Míši Suchánkové.
Příběh krásné Pandory popisuje Pandořina skříňka. Výtečný je typicky český příběh Mistr Jan. Jedenáct songů uteče jako nic a když se podívám na hodiny, uplynula akorát hodina. Deska je zabalená do nádherného digipaku. Obal je zpracován vskutku parádně. Kapela tuhle nahrávku „vytunila“ do detailů včetně koncertních kostýmů. Copak se nosilo v Černobylu? Nechte se překvapit a vyrazte na nějakou akci, kde hrají SALIERI. Náznak je i v bookletu.

Pro Rockpalace Honza Holý

Malý velký fest potěšil fanoušky rockové muziky. Byl náhradou za pro letošek zrušený The Legends Rockfest. To ale nebyla jediná změna. Festival se konal na novém místě, kde ho řádně pokřtila sprcha z nebes.

Akce se uskutečnila v novém areálu Zahrada, ne na kopečku v kempu U Věže. Bude to trvalá změna? Nechte se překvapit, modří už vědí. Fest byl určený pro tisíc návštěvníků a po lístcích se rychle zaprášilo.

Do Hořic jezdíme s manželkou již pravidelně, takže jsme si nemohli ujít ani Malý velký fest pro největší srdcaře. Parkovali jsme na nedaleké louce a tradá na Zahradu. Vešli jsme do areálu, minuli první stany a najednou jsme stáli u pokladny. Vše klaplo, takže jsme během chvíle vevnitř.

Program v Hořicích opět moderoval vtipný Olda Tamáš, který nejde pro žert příliš daleko. Přestávky mezi kapelami vyplnily tradiční soutěže. Přitom Oldík ještě stihl rozdávat hořické trubičky.

Jako první byli na rozpisu napsaní symfoblackemetaloví WELICORUSS. Kapelu znám delší dobu, jde do toho naplno. A je to fakt mazec. Prorokoval jsem, že některým lidem na zahradě slezou nehty, protože se na tomto festivalu tak tvrdá muzika hrát nebude a v minulosti nehrála ani na velkém festu u hořické věže. Tohle prostě Hořice ještě nezažily! Ó, jak jsem se mýlil! WELICORUSS sklidili naprosto fenomenální ohlasy. Kapela svou image a živelnou show naprosto uhranula publikum. Kluci se mračili jako čerti, ale při autogramiádě a focení po koncertu se každý mohl přesvědčit, jací to jsou sympaťáci, kteří nešetří úsměvy. Budu se opakovat, i ta nejtvrdší muzika, jako je death nebo black metal, je prostě zábavou inteligentních lidí. WELICORUSS v Zahradě představili takový průřez svojí tvorbou počinaje debutem „Winter moon symphony“ a konče novinkou v podobě nádherného digpaku „Siberian heathe horde“. Můžete se těšit na recenzi aktuálního CD. Tu připravím brzy.

Následovalo vystoupení elektronických BLITZ UNION. Na silné rytmice postavená muzika si hodně vystačila se samplovaným spodkem, baskytarou a bicími. Kytara nechyběla, ale ve všech písních nezazněla. Kapela disponuje dvěma výraznými zpěváky, ale musím říct, že výrazní byli všichni muzikanti na pódiu. Je to takový mix elektroniky a metalu, trošku RAMMSTEIN, trošku diskotéka, v souhrnný zajímavý mix v originálním podání české kapely. Troufám si říct, že podobně originální muziku u nás asi nikdo jiný nehraje. Hudbu podbarvuje ještě vyladěná image celé skupiny včetně merchandisingu. Lidi se bavili, a to je myslím nejdůležitější.

Po přestavbě pódia vystoupila českobudějovická kapela SEVEN kytaristy a skladatele Honzy Kirka Běhunka. Proč se kapela jmenuje, jak se jmenuje? Zkuste hádat! Sedmička je pro ledaskoho šťastné číslo a též kytary této party mají sedm strun. A kytarová exhibice v dobrém slova smyslu prostě k SEVEN patří. Kirk se obklopil podobně schopnými mladými muzikanty a ti umí rozjet pořádnou show. Jejich set zahájila skladba Beznaděj o chvíli později následovaly Mury. Deprese? Ale kdeže, velká radost z hraní byla jasně vidět na jevišti i v hledišti. Málokdy vídané byly hořící kytary a paličky bicích. Copak paličky, to je spotřební zboží, ale budu se muset zeptat, jak to kapela s těmi kytarami dělá.

Pak fanoušci SEVEN asi rozzlobili rockové bohy, kteří nad Zahradu poslali mraky a pořádný slejvák. To byla průtrž mračen, jakou jsem už dlouho nezažil. Jasný, SEVEN za to nemohli. Svůj set dohráli do konce a jak napsal Kirk na sociální sítě, ještě v pondělí sušili aparát a nástroje. Ta voda to fakt zkazila. My s manželkou jsme neustoupili pod slunečník dostatečně včas, takže jsme stáli na kraji a drželi ho, aby neulítl. Přitom jsme pořádně promokli. A to byl pro nás konec. Věci na převlečení jsme čertužel s sebou neměli. Byli jsme skoro durch, takže jsme zaveleli k ústupu. Byla to z naší strany trestuhodná nedbalost, ale zdraví je pro nás přednější, takže byl úprk domů na místě.

Po průtrži mračen následoval úklid. Kapela SEVEN sušila už v domácích podmínkách aparaturu a pouzdra na kytary ještě v neděli večer.

Další program vám proto zprostředkuji díky informacím, které mě poskytli Irena Dlouhá s manželem Zdeňkem, kteří tak prudkou změnu počasí na koncertu taky dlouho nezažili. Bláto z bot odstraňovali ještě v pondělí.

Následovalo vystoupení legendy gotického rocku XIII. STOLETÍ. Zazněly zásadní písně, z nichž se postupem času stal naprostý kult. Nechyběla hříšná Justýna nebo mystický Fatherland. Slintal bych blahem při hymně Transylvanian Werewolf. XIII. STOLETÍ valí svou gotiku už 30 let a já ho stejně dlouhou dobu poslouchám. Mám ve své sbírce úplně všechny nahrávky kapely a že je její diskografie hodně košatá. V Hořicích zazněla i éterická Mystery Ana či svěží Upír s houslemi. Závěrečný Karneval už byl čirou euforií. Publikum se bavilo, a tak to má být.

Kapela KRUCIPÜSK je možná trošku nedoceněná a přesto velice zábavná. Tahle parta mě prostě baví. Její hudba je hravá i dravá, veselá i smutná. Strejda Hájíček prostě umí! Navíc má v kapele za bicíma synka stejného jména, a to je Pan mlátička. KRUCIPÜSK hrál minulou neděli u nás na pouti, tak dobře vím, jak jsem se bavil. V Hořicích zazněl podobný repertoár. Nechyběl song o lásce Sine Amore Nihil, což latiníci překládají něco jako Není nic bez lásky. Výborná je špetkou country kytary odlehčená skoro balada Bílá pláž. Už jste letos byli v Chorvatsku? Ne! Baví mě i stará dobrá pecka Druide nebo rozjuchaný Mamánek. KRUCIPÜSK je prostě o zábavě, písničky ze života.

Závěrečný set nedlouho před půlnocí patřil karvinským starým psům jménem DOGA. Tuhle kapelu jsem taky viděl mockrát, nikdy neutekla od rodné psí boudy. Hraje už dlouhých 32 let a furt mě to baví. Kapela má ve svém repertoáru celou řadu velkých hitů, ale nežije jen z minulosti, takže v Hořicích vedle letité pecky Nejsi nevinná zazněly i nepoměrně mladší Beskydy nebo skvělí Poslové předků. Nebo ta sviňa Gravitace, jejíž úvod je věnovaný ženám a zbytek patří mužům. Je dobře, že DOGA nezůstává stát na místě a stál se snaží přinášet nové písničky. Na Zahradě zazněl taky veselý song Až jednou Slunce nevyjde nebo protidrogový memento Nikdy (a nikomu neberte drogy). Izzy a jeho parta si prostě Hořice opět podmanili.

Sečteno a podtrženo

Zahrada je plná stromů, které v horkých dnech poskytují blahodárný stín. Stánků s pitím a jídlem zde bylo dost, žádné velké fronty se netvořily. Nechyběly slunečníky a místo pro sezení na paletách nebo zde byl klasický zahradní nábytek. Areál je kousek od vlakového nádraží a hlavního tahu Hradec Králové – Jičín a přitom stojí mimo město.

Areál je prostorný a nabízí skutečně nevídané možnosti. Zkoušel jsem v mapách na internetu porovnat areál Zahrady a U Věže. Světe div se. Když jsem změřil to, co bývá oploceno U Věže, tak jsem zjistil, že Zahrada je o pěkných pár metrů větší. Zajímavým prvkem je živý plot před pódiem, takže tam nemusely být ani zábrany. Jen některé kapely měly trošku problém připravit třeba pyroshow, protože pódium bylo příliš blízko toho živého „taxisu“. Pro příště bych před živý plot přeci jenom dal plotové zábrany, byl mi líto zeleně, když do ní zahučel první pařící opilec. Do budoucna by to chtělo vyrovnat trošku nerovnosti v trávníku, kde to místy bylo o vyvrknutí kotníku. Ale to je opravdu jen takový snadno řešitelný detail. V každém případě Hořice dostaly díky Zahradě nový kulturní prostor. Dovedu si zde představit i další aktivity, jako třeba divadlo nebo letní kino. O útulnosti zahrady se budete moci přesvědčit na Loučení s létem, kde vystoupí kapely jako Žlutý pes, Gaia Messiah, Rammstein Tribute show, The Agony, Benefit, Maximix a Fénix. Vstupenky již jsou v předprodeji.

Pořadatelům moc děkuji za tento zdařilý festival. Škoda toho deště, který udělal ze Zahrady jedno velké bahniště.

Pro Rockpalace Honza Holý

Foto Honza Holý a Zdeněk a Irena Dlouhých