No a co dál…  Kolem mne to byl samej sportovec a tak jsem se přihlásil do F.C. Slavoj, kde škváru jsem si zadíral do svých kolen při pádech a faulech. Bylo mi 12 a neměl jsem z toho rozum, lítal jsem po škváře jako blázen. Jednou, to už v deváté třídě, jsme šli se školou k zubaři, potom před odpoledním vyučováním ke kamarádovi poslouchat desky a popíjet víno, které vyráběla jeho babička. Byli tam byli i tací, že jim šla pěna od huby, neboť si nepřečetli nápis na vedlejší láhvi, kde bylo napsáno „šampon“ (který měla babička v lahvi od vína přelitý). Co si pamatuji, domácí víno mi tenkrát nechutnalo, ale přesto jsem statečně pil. Dopadnul jsem tenkrát tak, že mě kamarádi vzali mezi sebe, když jsme vyrazili pomalým krokem na sraz s ostatními a učitelkou k odpolednímu vyučování. Sraz byl na náměstí, kam jsme se šli kouknout do galerie na obrazy. Všichni, až na mne si dali v cukrárně zmrzlinu, i soudružka učitelka a já se v té chvíli probral z letargie a elegantním, trénovaným kopem jsem nechtěně přesunul zmrzlinu z její ruky na její oděv. Naštěstí jsem měl nějaké potvrzení o injekci proti bolesti od dopoledního zubaře a tak bylo vysvětleno, že jsem „oblblej“. Soudružka to „ zblajzla“ a poslala domů, ale ne tak můj otec, kterému jsem padnul do náruče, když mne před tím kamarádi opřeli o dveře a zazvonili a statečně utekli. Prospal jsem se cca dvě hodiny a byl vzbuzen s tím, že mám trénink a tam jsem myslel, že chcípnu.

Ale brzy poté jsem zaslechl zmíněný „Speed King“ a s fotbalem byl konec. Řekl jsem si doma o koupi kytary, ale ejhle, bylo mi řečeno, že stejně u toho nevydržím jako u houslí a že jsou teď prázdniny a je třeba se snažit a na kytaru si vydělat.

Nu, žádný problém, s kamarádem Ríšou, který uvažoval o hře na bubny, jsme se přihlásili na brigádu a to trhání třešní - myšlenka  dobrá, výsledky nebyly dobré. Jednoduchým porovnáním výdělku, kdy jsem za 3 hodiny usilovného trhání vydělal 2,50,-  a investice do kytary 200,-  jsem zjistil, že tudy cesta nevede, natrhané třešně jsme sežrali a věnovali se rozumnějšímu užívání prázdnin.

Můj o 10 let starší bratr tenkrát hrál ve skupině Alfa Beat, posléze Signál a krajský výbor SSM je vybavil aparaturou i nástrojemi a já po něm zdědil kytaru FUTURAMA ll  - kde je jí asi dnes konec. Byla to kytara, na kterou snad kdysi začínal sám velmistr mistrů Jimmi  Page  od Led Zeppelin.

Bylo nám 15-16 a začali jsme tvrdě zkoušet . . .já Futurama ll a rádio Nabuco, bubeník Ríša Svoboda zvaný již tenkrát Kerki, ten měl pixle od barev potažené igelitem a kufr místo šlapáku. Činel byl vyroben z pozinkovaného plechu a stojan ze stropního lustru. Samozřejmě první nutnost, bylo nám 15-16, byla zpěvačka a tak jsme vyhlásili konkurz.

Konkurzu se zúčastnily myslím že 3 - 4 adeptky a jedna z nich, ta co to náhodou vyhrála, tak ta měla krásný a velký kozy… já vím, ale, bylo nám 15 -16.

Začali jsme shánět baskytaristu a jedna slečna, která se účastnila konkurzu, co sice nevyhrála, protože neměla talent, ale byla jinak docela v pohodě, nám pomohla. Učila se kuchařkou v Bohemce, kde se s ní učil i nějaký Pavel Vladař se zájmem o muziku. Slovo dalo slovo a my ho pozvali na konkurz. Domluva byla taková, že v Bohemce ve sklepě je zkušebna a taky i nějaká aparatura a že se tam dá zkoušet. Proto já, Kerki, Pavel a Kozatá, jsme se přesunuli do Bohemky. Naše první věc byla All Right Now (Doing Their Thing) od Free a tu píseň jsme začali hrát i na našem prvním vystoupení, ve velkém sále odborového domu Peklo, kde RaJ (Restaurace a Jídelny) zrovna pořádaly oslavu MDŽ a kam jsem se po letech vrátil. Žádný Chlupatý kaktus, ale hned tvrdě od podlahy.  Omladina to vysoce kvitovala, ale vedení nějak nechápalo naší produkci a nenechali nás dohrát ani k refrénu.

Byli jsme vyhozeni nejen z pódia, ale i ze zkušebny a tak náš manažer, nějakej Vaniš, který točil pivo v hotelu Plzeň, sehnal zkušebnu na Hlavním nádraží v Plzni, nahoře vpravo ve vestibulu, ve společenské místnosti. To ale byl blbec, jinak nás hostil v pivnici Na Růžku, kde jsme propíjeli jedno kolečko od kočárku za druhým, který měl koupit pro svoji těhotnou manželku. Po 10 minutách zkoušení, když na sebe u okýnek kde se prodávaly jízdenky, řvali jak lidé, kteří měli snahu cestovat, tak prodavačka jízdenek na straně druhé, jsme byli opět vyhozeni. Vyhozena byla i „Kozatá“, neboť nechtěla s nikým „zpívat vokály“ a my se přesunuli do Spoláku na Roudné, kam na naše zkoušky docházely učnice z nedalekého zahradnictví a tam docházelo k prvním „kontaktům a ústním zkouškám“.  Vedoucí restaurace nám sice ochotně naléval pivo, ale neustále se vymlouval na zaplněnost sálu a tak zkoušky se odehrávaly víceméně v restauraci U Šípů. Jednou jsme jeli také na soustředění ke Kerkimu na chatu a protože Pavel Vladař byl kuchař, dali jsme prachy dohromady a vyrazili do kiosku. Ještě dnes si pamatuji jeho nákup na lečo… 2kg rajčat, 2kg paprik, 4 basy piva a 10 rohlíčků k zakousnutí…                          

Pavel v té době hrál v Klášteře u Nepomuku i s Lesankou a s kapelníkem Lesanky, který byl zároveň předsedou družstva, dohodnul zkoušení v jeho kanceláři. V sobotu ráno aparatura do vlaku, směr Dvorec u Nepomuka a dvoukolákem do Kláštera a večer zpět J  Dokonce jsme v místním hospodském sále hráli taneční zábavy, ale když se tam sjeli Černí baroni z nedaleké Zelené Hory a sál tenkrát vymlátili, tak jsme usoudili, že další pokračování v této lokalitě je poněkud nebezpečné. Musím ještě upozornit na takovou maličkost, že jsem se podivoval, proč místní starší štamgasti popíjejí kofolu z půllitrů, byl to fernet… Vydrželi jsme jako kapela celé léto až do podzimu, kdy Pavel odešel za jistým kavárenským hraní a my byli opět dva.

S bráchou v kapele hrál nějakej Honza Pek, zvaný Gregory a ten si přivydělával výukou na baskytaru. Tenkrát v Alfa Beatu hrál na bicí Kuželík a ten učil Kerkiho na bicí. K Pekovi chodil mimo jiné zájemce i Jirka Kukulj, který si s námi jednou zahrál ve zkušebně, nějak jsme ho asi nezaujali, ale hlavně Míra Šebesta, po kterým jsme šli jak slepice po flusu. Šebesta hrál v partě s Mírou Moravcem, výborný kytarista a bubeníkem Otou Jedličkou, který bohužel musel ukončit slibnou kariéru ze zdravotních důvodů. V té době nám dělal zvukaře náš spolužák Arnošt Kunscht a ten měl kamaráda Petra Maroviče, nevlastního to bratra výborného a slavného baskytaristy Radka Křemenáka ze skupiny Regenerace.

A proto, že jsme už chodili popíjet na Chodskou Rychtu, kde jsme si dávali my neplnoletí kofolu, a plnoletý Olda Úbl měl před sebou 5 piv.  Tam tehdy chodila Plzeňská první rocková liga, když Šebesta dostal od nás lano a na Rychtě viděl jak my „nazdar Radku a ahoj Jirko a další . . . byl přesvědčen, že jsme velcí profíci  a nemůže nás odmítnout. Chodili jsme obdivovat do Dominika a dalších klubů Plzeňskou první ligu, což pro nás byly samozřejmě Regenerace  - Běhavý, Lang a Křemenák. To byla ta nejlepší škola pro muzikantský život. V té době tu ještě hráli K.B.K, což byl Karel Kopejto, Břeťa Milota a Karel Němec – také dobrá parta a dále muzikanti kolem Oldy Říhy, kde hrávali střídavě Wilda Buzinkay, Láďa Krampol, „Kšanda“ Řánek a „Dědek“ Šindelář. Tihle hrávali muziku mého srdce, tudíž Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath, Uriah Heep a vlastní tvorbu v návaznosti na výše zmíněné rockery. Dle jejich vzoru, kdy všichni v kapele zpívali, jsme se snažili také hrát jen ve třech a zpívalo nám to také všem. Ale nakonec jsme ještě přemluvili kamaráda Petra Maroviče a ten s námi začal zpívat. Velmi dobře zpíval např. Credence Clearwater Revival.  Díky němu jsme právě začali chodit pravidelně na pivko na Chodskou rychtu, kde nám neplnoletým nalévali alkoholické nápoje a kam právě chodila ta pomyslná rocková první liga a u toho jsme přeci nemohli chybět.

Odešel z kapely, kterou založil, přesto nezatrpknul na muziku a jede dál, plný elánu a otevřený k světlým zítřkům. Období karantény využil s kapelou Bourbon Acoustic k natočení nového klipu Kamion.

Tomáši, ty jsi odešel z Carpatia Castle, dal jsi muzice vale, nebo co teď děláš?
Muzika je mojí součástí a zatím si bez ní neumím život představit, ta energie a zpětná vazba od publika je jako droga, ale bez vedlejších následků a průserů, teda také zatím. Po odchodu z Carpatia Castle jsem se přidal ke skupině Bourbon Acoustic, kde s kluky jako host jsem válčil tři sezóny. Další je art rockový projekt Behind The Fence. Priorita je pro mne živé hraní tak s Bourbon, mě naplňuje měrou vrchovatou a vedlejší projekty budou zrát, až dozrají.

Ale Bourbon je trošku jiný styl muziky než jsi razil s Carpatií, takže jsi opustil hvozdy Karpat, mlhu Transylvanie, táhle vlčí vytí a její hrady? Přestal jsi poslouchat gotiku a dal se na bigbít?
Muzika je buď dobrá, nebo špatná. Buď tě naplňuje, nebo ne. Já na bigbítu vyrostl, mám ho pořád v krvi a vždy když jsem snažil skládat, nebo hrát něco jiného, nedopadlo to dobře. Zastávám názor, že písnička pokud má potenciál, musí znít dobře i na španělku, tak jako třeba Dajána, která v symfonic metal verzi jistě vyrazí dech, ale přes sladké dřevo u ohýnku rozpláče. Každopádně ani na gotiku jsem nezanevřel s bývalými kolegy Vencou Pazderou a Monikou Štěpánkovou plus kamarádem "Zakkem" jsme rozjeli práci na gotických skladbách, co mi zůstaly v šuplíku z předchozí kapely, také zatím ve formě projektu tak uvidíme, jestli z toho časem něco vypluje. To je vlastně třetí můj projekt.

Zmínil jsi o projektu Behind The Fence - to bude anglicky??
Ano, je to doslova megalomanský projekt inspirovaný Pink Floyd, který myslím v ČR nemá obdoby. Autor defakto připravil vše od hudby přes promo a nákresy pódiové show a nakonec si nechal poskládání a sehrání kapely. Je to opačný postup, než je běžný, ale o to větší výzva. Uvidíme.

Bourbon... pojď mi to přiblížit, kdo tam s tebou je, co hrajete?
Bourboni jsou parta kamarádů, kteří spolu vyrůstali od dětství, a nebudu přehánět, když je nazvu druhou rodinou. S Martinem Kozlokem (zpěv, kytara) hrajeme společně ve třetí kapele, když ta první byla 26 let směrem do pravěku. S Ríšou Záhrobským (kytara,zpěv) a Romanem Barákem (Cajon) je to první štace, ale opět nebudu přehánět, když řeknu, že jsme někdy v minulých životech museli společně hrát alespoň kostky, když ne na flašinet, sedli jsme si ihned. Původně jsem se s kluky rozehrával po operaci karpálů, ale hned po prvním jamu mi bylo jasný, že jako hostující člen už nevynechám žádnou akci, až se letos stalo k naší doufám společné radosti, že jsem se stal členem stálým, i když to bylo jen slovíčkaření. Bourbon Acoustic má dvě vydaná autorská CD a playlist cca 100 převzatých songů. Většina naší produkce tvoří plesy, zábavy a obecní slavnosti, proto převládá převzatý repertoár, který je takzvaně od Vlacha po Bacha. Hrajeme v našem akustickém podání rock, bigbít, pop ale i country CZ i zahraniční, ale také nás pořadatelé oslovují ke klasické autorské produkci čili klasický hodinový koncert v rámci festivalu.

Vy máte novy klip. Který si na konci rozhovoru pustíme, jak vznikal a o čem je.
Nový společný klip byl zpočátku jen vzdálený ostrůvek v naší fantazii, ale v době corony jsme nechtěli sedět s rukama v klíně a rouškou na xichtě. Romana živí kamionová doprava, tak jsem si řekl, že není marný využít jeho možnosti a poděkovat těm frajerům, kteří brouzdají silnice po Evropě a místo gulášku od manželky, polykají tisíce kilometrů a těší se, až ty svoje holky zase obejmou a políbí. A protože kapela je hlavně o tom, že funguje chemie a týmový duch, rozhýbaly se kola našeho pomyslného kamionu směrem k realitě. Martin přinesl nástřel hudby a textu, nám to hrálo jako po týdnech zkoušení. Někdy si to prostě sedne hned a to je dobrý znamení. Odvážně jsme se pustili do nahrávání svépomocí ve sklepení naší zkušebny. Ríša za nás vytáhl horký brambor následným mixem a masteringem, opět v domácích podmínkách. Filmování se ujali naši kamarádi Renata a Pepa Prokopovi z ReNi creative, kteří také napsali scénář, režírovali, natáčeli, stříhali a především neskutečnou pohodou vnesenou na plac, motivovali nás, neherce k výkonům daleko za hranicemi našich možností. Tak vznikl klip Kamion. Já jen dodám, že za tři dny má klip přes 11 000 zhlédnutí na FB.

Kde seženeme informace o kapele popř. o koncertech?
Možná se pletu, ale v současné době pro kontakt s fanoušky a veškerý ten mediální servis funguje nejlépe FB. Prezentujeme na profilu veškeré informace o koncertech uplynulých i budoucích a jsme rádi za stoupající zájem a aktivitu fanoušků, protože to je ta nejvzácnější odměna v dnešní uspěchané a anonymní době.

Tomáši, máte klip, co CD?
Dnešní doba nepřeje vydávání CD, ale trend směřuje spíše k vydání singlu podpořeného videoklipem, proto než natáčet finančně a časově náročné CD plánujeme další song z vinařského prostředí a opět jako patrioti zvolíme k natáčení místní vinařství a podkrušnohorskou krajinu v okolí Mostu. Každopádně BA má za sebou dvě alba, které vznikly svépomocí a to CD Sever, vyšlo v roce 2015 a Rebel, které vyšlo v roce 2017.

Tome, díky za čas a rozhovor, těším se, až se zase uvidíme a tady je avízovaný klip Kamion.

Vše, co jsi chtěl, svojí víru i sen...Temná znamení zvou, času málo je, už jdou... V uších Ti zní, touha vlkodlačí, temná znamení zvou...A Ty víš, že má noc je čaroděj... Má noc je čaroděj...
Sobota 13.6. v Plasích bude patřit vyznavačům karpatského království, tajemné Transylvánie a vlčího vytí…Gotické XIII. století v sobotu 13.6.2020 od 20:00 vystoupí v Plasích u Plzně v Knížecím pivovaru. Jak říká dramaturg Láďa Prusík – vystoupení je v rámci Plaského kulturního léta a vystoupení  XIII.ky je můj dlouholetý dluh, kdy kapela jako hlavní představitel gotického rocku nikdy neměla možnost vystoupit na legendárním Czech rock blok, který se v Plasích tradičně po několik let konal. Upozorňujeme,  počet vstupenek je omezený a stojí 300Kč. Jako speciální host vystoupí další gotická formace – Carpatia Castle.
XIII. století prezentuje především poslední výborné album Frankenstein, ale nebudou určitě ani chybět hity z předchozích alb jako Phobia nokturna, Upír s houslemi, Justína, Elizabeth…až po megahit Karneval…
Za zmínku stojí, že XIII. století byla jednou z kapel, která se ochotně zúčastnila projektu Živák do obyváku.

I za hlubokého komunismu jsme se u nás mohli pyšnit výtečným hard rockem a plejádou úžasných muzikantů. Některým elán pokračovat v tvrdší hudbě vydržel, některým nikoliv. U Václava Neckáře a jeho doprovodné skupiny Bacily je to sporné a zdaleka ne jednoznačné, i když... Počátky tohoto, na první poslech rozpoznatelného zpěváka, jsou lemovány tu infantilními popěvky poplatnými daným dobám, tak opusy, které předběhly dobu a navždy zůstanou zapsány ve zlatém fondu toho nejlepšího, co v bývalém Československu vzniklo, ale od začátku je jasně slyšitelné, že pop music byla Václavovi vždy těsná a srdce ho táhlo do tvrdších a především světových, hudebních vod, o čemž svědčí dodnes nepřekonatelné album Planetárium, které si dnes trošičku rozebereme. Toto album ze srdce miluju a nedám na něj dopustit a to hned z mnoha důvodů, kterými jsou do té doby nevídaný a odvážný přístup, srovnatelný se světovou hard rockovou špičkou, výborným a čitelným zvukem a světe div se, v té době dvěma verzemi tohoto úžasného alba. Českou a anglickou! Mě osobně se víc líbí verze česká, neboť kromě výtečné hudby, se nechávám unášet nádhernými texty a nemá cenu vyjmenovávat všechny, kdo se na albu textově podíleli, neboť mnohá jména většině posluchačů stejně nic neřeknou, nehledě na fakt, že jich je na albu celá plejáda. Vypíchnul bych zde alespoň toho nej a to mého milovaného Otu Petřinu, který zde ukázal svůj talent na překrásné texty, pestré, kytarové kompozice a jeho univerzální, multiinstrumentální um, měrou vrchovatou a já nestačím nad tímto géniem stále žasnout. Na Planetáriu potom Ota Petřina složil i valnou většinu hudby a já se divím, že tento génius tenkrát zůstal v komunistickém Československu a neemigroval do zahraničí, kde by po něm okamžitě sáhla kdekterá hudební špička, světového, nejen hard rocku a jeho nepřeberné, muzikantské schopnosti, by slušely i světu filmové hudby. Pokud rozebereme album samotné, jedná se o celistvé album a i když by se mohlo zdát, že některé skladby by na albu být nemuseli opak je pravdou a výsledek oceníme až na konci druhého alba. Planetárium začíná dnes hojně používaným intrem "Vchod" a uvede posluchače na procházku Planetária, kde člověka vypustí až na úplném konci, v outru "Východ". Celé album je mezi skladbami doprovázeno zvukem kroků, šuměním větru, různými kosmickými zvuky, které dokreslují magickou atmosféru celého díla. Deska samotná skvěle graduje a pyšní se skvosty, jakými jsou songy, Diamantová žena, Meteor, Pět světelných let, úvodní Planetárium, Lásko, tři, dva, jedna a start, poněkud estrádní, Zimní královna nejdelších nocí, se skvělou, vyčnívající basou, Klaun a tanečnice, Hvězdné nebe nad Atlantidou, Známe ho, žádný vzor a překrásná, baladická, Co je to svět. Na albu je dohromady 22 písní a mimo výše uvedených jsou zde klasické Neckářoviny, které ovšem na tomto díle nepůsobí vůbec rušivě, naopak jsou na jinak opravdu ryze hard rockovém albu velice osvěžující a ukazují Neckáře v tom nejlepším, možném světle, jako naprosto univerzálního zpěváka, schopného zazpívat jak balady, tvrdý rock, kabaretní popěvky, tak inteligentní pop a to je to, čeho si na Neckářovi a Bacilech velice cením. České verzi Planetária lze vytknout pouze jedno a to obal, který je vyveden, na tu krásu, která se uvnitř schovává a na to, že jde o dvojalbum, naprosto nezajímavě a troufám si tvrdit až amatérsky. To anglická verze dopadla o poznání lépe, ale to je opravdu to jediné, co lze na tomto jinak dokonalém klenotu české hard rockové scény kritizovat. Toto album doporučuji poslouchat z klasického vinylu, protože jen tak si vychutnáte kouzlo, které toto dílo skrývá ve svých drážkách. S touto deskou je totiž třeba se pomazlit jako s milenkou, protože v sobě ukrývá tolik krásy a dokonalosti, že pouze tupě vložit disk, nebo mp3 formát do přehrávače by byl hřích...

PLANETÁRIUM
Václav Neckář & Bacily

1. STRANA
(1) Planetárium - vchod.
(2) Světová výstava.
(3) Diamantová žena.
(4) Stále šťastné údolí.
(5) Potulný hráč.

2. STRANA
(6) To se stává.
(7) Meteor.
(8) Pět světelných let.
(9) Jako kouzlem.
(10) Planetárium.

3. STRANA
(11) Lásko, tři, dva, jedna a start.
(12) Sluneční vítr.
(13) Zimní královna nejdelších nocí.
(14) Klaun a tanečnice.

4. STRANA
(15) Hvězdné nebe nad Atlantidou.
(16) Známe ho, žádný vzor.
(17) Co je to svět.
(18) Nejsem hvězda.
(19) První i poslední
(20) Swingující Jupiter.
(21) Stroj času.
(22) Planetárium - východ.

BACILY
Jan Neckář - akust. piano, syntezátor, smyčce, violoncello, tympány, sopránsax., zpěv. Josef Kůstka - akust. a el. kytary, baskytara, zpěv. Milan Vitoch - bicí, perkusse. Otakar Petřina - akust. a el. kytary, foukací harmonika, slide kytara, mandola, altová, zobcová flétna, baskytara, harfová citera, zpěv.
Hudba: Ota Petřina, Jan Neckář, Jiří Burian, Petr Janda, Josef Kůstka, Jaromír Klempíř, Jan Obermayer, Zdeněk Marat.
Texty: Jiří Burian, Ivo Marek, Ota Petřina, Zdeněk Rytíř, Eduard Krečmar, Ladislav Kantor, Vladimír Čort, Jiřina Fikejzová, Michael Prostějovský.

Pro Rockpalace napsal: Ivo Plaček.