Když si pustíte na Youtube klip jeho kapely Petroleum – Mephisto The Evil Master, nebo My Little Daniel, dostanou se vám do hlavy melodie, které hned tak nevytěsníte. Nemá rád punkovou scénu mimo legendárních HNF, slyšet ho můžete i v kapele IPAH, na přelomu roku se mu ozvala společnost z USA, Nuclear War Now, kvůli vydání dema "Doom" jeho kapely EKG a dema "Born in a casket", následovníků IMMORTALLITY, po dlouhých 27 letech ... Na jaře to vyšlo jako vinyl ... jak to všechno zvládá dělat naplno, na to jsem se zeptal aktéra Ivo Plačka.

Ivo, vezmeme to od podlahy, kdy jsi propadl muzice a která tě okouzlila?
Muzice jsem propadnul asi v 6 letech, když se mi dostala do ruky deska Olympic v Lucerně a když jsem viděl na obalu bicí soupravu Mirka Hejduka, bylo vymalováno. Následně jsem byl hotový z Petra Nagye, to byl můj velký idol a někdy v 6 třídě se mi do rukou dostalo černé album AC-DC a to byla doba, kdy jsem se začal přeorientovávat na metal.

Jsi muzikant samouk nebo jsi prošel oblíbenou „Liduškou“?
Jsem samouk, i když jsem liduškou prošel, ale když mě nacpali k bicím, trumpetu, na kterou jsem v paneláku zkoušet nemohl, seknul jsem s tím.

Co ty a první kapely? Prošel jsi některými??
Jasně, tenkrát nás začalo pár kluků ze školy různě vrzat, já jsem si sehnal nějaký zbytky bubnů, doplnil jsem to nějakým kýblem a už jsme mastili. První kapela, se kterou jsme byli na nějakém festu v Sokolově, byla EKG, ovšem v úplně jiné sestavě, než která natočila demo "Doom".

V poslední recenzi Rockpalace na kapelu E jsem usoudil, že nejsi velkým příznivcem punku. Takže „Známka punku“ tě neučarovala?
To teda rozhodně ne! Český punk mě přijde odjakživa infantilní, trapný a umaštěný, stejně jako fanoušci tohoto stylu.. Jediná kapela, která má právo užívat titul punk, je u mě HNF.

Říkal jsi, že máš rád Hrdiny nové fronty, co následné XIII. století?
Ti už mě tolik neoslovili, i když Štěpány a jejich styl uznávám a alespoň se odjakživa snaží o punc originality a to se cení.

Co posloucháš dnes a na čem především? Oddálil ses svým vzorům z mládí?
Já se naopak k hudbě, kterou jsem poslouchal v mládí, vracím a naopak přestávám poslouchat metal. Nejvíc poslouchám hudbu v autě a jede mi tam klasika, hudba 30 let, filmová hudba, miluju cikánské čardáše, chill out, elektroniku, chytrý a inteligentní pop, mám rád sedmdesátky a osmdesátky, jazz a z těch tvrdších AC-DC, Twisted Sister, King Diamond, Death, Jesu....Já mám strašně velký záběr, snad jen krom toho "punku"...(tfuj tajxl..)

Tajemné Petroleum, představ nám o co tu jde, jak jste vznikli, kde jsi sehnal muzikanty a proč Petroleum?
Petroleum měl být jednorázoví projekt a původně bylo domluveno, že pro Mirka Valentu udělám jednu skladbu (Paradise). Muzikanti jsou stejná sestava, která mě hrála na cd IPAH "Mrchožrout", jen doplněná o zpěvačku Jam Valcors a tympánistu Silenthella. Celé to vzniklo tak, že já jsem se znal s Mirkem ještě když Masterś Hammer nahrávali "Rituál" a "Okultistu", pak se M.H. rozpadli, Mirek odcestoval na 15 let do Anglie a když tam M.H. hráli po svém comebacku, Silenthell mu dal na mě kontakt a Mirek mě oslovil. On tam pracoval u nějaké petrolejářské společnosti a mě napadnul ten název Petroleum.

Musím říci, že klip Mephisto The Evil Master mě jako milovníka černobílých horroru s Maxem Schreckem, Belou Lugosim, Borisem Karloffem učaroval, nejen zpracováním, ale i těžkou muzikou.
Už jsem říkal, klipy vypadají výborně, kdo píše scénáře? Berete si profíka, nebo je to vaše práce? Musím to napsat ještě jednou, Mephisto je brilantní, zpracování na jedničku.
Tohle je práce Toma F. Hanzla, který má už léta mou plnou důvěru.

Když mluvíme o muzice, automaticky musí padnou otázka – co ty a kult Masters Hammer?
Mě M.H. učarovali svou originalitou a neotřelým přístupem dávno před tím, než jsem chlapi osobně poznal a někdy v roce 91 jsem s kapelou EKG nahrával u nich v Dejvickém studiu Ivories, první demo. Po rozpadu M.H. mě oslovil jejich baskytarista Monster, abych mu hrál bicí v jeho a Voralovo projektu Septagon Chimera, s kterými jsme nahráli album "Propast bohů". Následovala spolupráce s Necrocockem, nejdříve na klipu "Porucha mechanismu pecí" a potom na albu " Lesní hudba" a na singlu "Die urinal therapy", jeho Kaviar Kavalier.

Mám problém vaší tvorbu nacpat do škatulky, ty sám jsi mi říkal, že jde o avantgardu, co si pod tím má představit člověk, který vás nikdy neslyšel?
Já sám nevím, protože se ničím a nikým neomezuju... Je to v jádru tvrdá hudba, která má asi nejblíže k nějakým soundtrackům, s velkým využitím klasických varhan a pianin. Nutno podotknout, že náš klávesák hraje a poslouchá jen a pouze vážnou hudbu a je to myslím dostatečně znát.

Zpíváte anglicky, myslíš, že česky se nejde tak vyjádřit, nebo myslíte na koncertování venku? A když už jsme u toho jazyka, o čem zpíváte? Texty se mi zdají temné…
Angličtinu preferoval Valenta a např. v písni "My little Daniel", zpívá moje a Aleše Hrnčála dcera v rodném jazyce. Od začátku jsme se zaměřili a máme největší základnu fanoušků v Jižní Americe a španělsky mluvících zemích a do budoucna budeme asi kombinovat obojí. Texty jsou o pomíjivosti života a temné rozhodně nejsou, spíše jdou za světlem a láskou. Je třeba hledat a nacházet a ne soudit jen podle vizuálu v klipech...

Chystá Petroleum album? Jak jste na tom s prací na skladbách? Tohle by mělo vyjít na vinylu!
Chystáme album, i když nás teď dost zbrzdilo několik nepříjemných věcí... Máme zhruba polovinu materiálu a já jsem tomu musel teď udělat přítrž, protože se peru s vážnou nemocí, do toho se nám tady ukázala ta kurva covid, která zasáhla do rodiny jednoho člena a novinkou je, že jsme se rozloučili s panem Valentou... Naopak se k nám přidala nová posila a to Vítek Malinovský, který nahrával sóla na demu "Jilemnický okultista", již zmiňovaných Masterś Hammer a který je znám spíše jako saxofonista z legendární Hudby Praha. O vinylu uvažujeme od začátku, ovšem opravdu nevím kdy...Nyní jsem po úspěšné operaci a chystám se zase točit, tak uvidíme...

Fantastická muzika, cit na hudební motivy, které nejdou vytěsnit z hlavy, chytlavé refrény…kdo pracuje na textech a muzice?
Texty byly výhradně záležitost Mirka, základní hudební motiv také a já to poté celé aranžuji a produkuji do podoby, kterou posluchač slyší. Velkou devízou ve skladbách je klávesák Vítek Janata, bez kterého by to bylo všechno poloviční, a rozhodně bych se neobešel bez mého kytaristy Aleše Hrnčála, který funguje jako taková moje pravá ruka ve všem, na čem zrovna dělám a nedovedu si bez něj vůbec přestavit realizaci čehokoliv, na čem hudebně dělám. Není to pro mě pouze kytarista, je to pro mě opravdový přítel a nesmírně si ho vážím a cením.(Doufám, že to nebude číst, narost by mu rypák a ve studiu by s ním bylo k nevydržení...)

Já jsem ti před chvíli položil otázku proč vzniklo Petroleum v návaznosti na tvůj projekt Ipah. Proč dva projekty? Realizace v jednom ti nestačí?
Tak přišla nabídka na zajímavou práci a já se rád realizuji v zajímavých projektech, IPAH měl čerstvě vydaného "Mrchožrouta“, nechtělo se mi hned dělat další desku, tak proč ne? Teď chci dodělat rozdělanou práci v Petroleu a pomalu se chystám oprášit opět IPAH...

I Petroleum postihly personální změny, tak co se u vás změnilo a jak to vidíš se změnou do budoucna? A s jakými muzikanty popluje Petroluem v roce 2020
Personální změny jsem již zmínil a krom Valenty popluje stejná sestava, doplněná o Vítka Malinovského a řadu hostů, kteří nás zrovna napadnou...

Co koncerty? Dá se vaše muzika prezentovat i na živo? Neumím si představit hrát Mephista v jednu po poledni?
To je zcela vyloučené, i kdyby to bylo hodinu po půlnoci. Nesnáším živé hraní, zkoušky, přesuny a vše spojené s tímto cirkusem, proto se věnuji jen a pouze studiovému hraní.

Ivo, „plná“ republika je Covidu 19, jak se to tohle kapely a tebe samotného?
Viz. odpověď výše

Jaké máš hudební plány na rok 2020?
Dodělat materiál pro Petroleum.

Co vzkážeš našim čtenářům a jaký je tvůj oblíbený klip, který pustíme lidem?
Mějte k sobě úctu, nebojte se dávat najevo lásku a pokoru, není to nic, za co by se měl člověk stydět, ba naopak. Mám v současnosti o čem přemýšlet a vím, o čem mluvím... Oblíbený klip? Tak třeba David Bowie "Blackstar" 

Znáte kapelu E? "Jasně! Kdo by neznal, blbče", slyším z úst mladší generace posluchačů... Já ale nemyslím punk rockovou hurá partu z Plzně E!E!, pořvávající celou svou kariéru infantilní texty o humusácích a podobných zábavových kravinách. Mám na mysli brněnskou, avantgardně industriální úderku, kolem muzikantů ze známější, undergroundové party Dunaj, která po revoluci vydala dvě alba a u toho prvního se dnes zastavíme.

Chlapi z Dunaje byli vždy maximálně umělecky činní, neskutečně tvární a v neposlední řadě především odvážní pouštět se do neprobádaných vod různých undergroundových projektů. V projektu E se spojily síly multiinstrumentalisty, špičkového kytaristy a vynikajícího hráče na basovou kytaru, Vladimíra Václavka a jeho parťáka v téměř každém bočním projektu mimo domovský Dunaj, Josefa Ostřanského. V E se spojili tito dva, kolem persony výtvarníka a básníka Vladimíra Kokolii, který se postavil k mikrofonu a využil své básně k tomuto industriálnímu šílenství.

Hudba tohoto projektu není rozhodně pro každého a mnozí si budou zřejmě klepat na čelo, ale chyba! K této desce a vůbec tvorbě E, je třeba se prokousat, i když to není vůbec jednoduché a občas by se chtělo otevřít okno a skočit. Tuto desku buď milujete, nebo nenávidíte, neexistuje nic mezi, ovšem pokud jí přijdete na chuť, čeká vás dávka neskutečného nářezu, nevídané tvrdosti a psychotických textů hodných pacienta psychiatrické léčebny, toliko všech atributů, které chybí mnohým dnešním kapelám, rádoby nejtvrdších odnoží metalu a hard core.

Ano, toto je totiž hard core až na půdu, ať už zvukově, kdy se snoubí nezefektovaná kytara se skvěle dunící basou, jednoduchým tlukoucím motivem bicích respektive jenom kopáku a šíleným zpěvem, opatřeným většinou jednoduchým textem zaobaleným v jedné, všeříkající větě, viz. hned první šleha, "Ať jsi nebo nejsi mluvím s tebou", kdy po tichém, pomalém nástupu, připomínajícímu ladění kapely před koncertem, vypálí toto trio takovou vánici, že vám ustřelí hlavu. Hypnotický, dokola se opakující motiv a exhibice na kytary, podtrhuje Kokolia svou mantrou, hodnou schizofrenika ve svěrací kazajce. Výborný otvírák! Druhá věc "U váhy" nám dá lehce oddychnout, i když, jak se to vezme? Po chvilce máme opět co dělat s nátěrem nevídaným a atmosféra by se dala krájet. Třetí věc "Marnost", asi nejvíce připomíná tvorbu výše zmiňovaných Dunaj a je třeba nastražit uši a vyslechnout Kokoliovo poselství marnosti a zmaru. Další výplach hlavy se jmenuje "Cizí vize a Žnec kosí" a jde spíše než o skladby jako takové, o určité adorace psychotických stavů a myšlenek depresivního jedince. Druhá strana desky začne naprostým koncertem pro muzikantovy uši, v podobě skvělé basové linky, jednoduché kytary a bicích, to vše servírované v nepochopitelných protirytmech a nevídaných postupech (Prior). Navazuje spíše řečnická věc UÁN, plná zvuků a šílených momentů, zakončená opět brilantním basovým motivem Vladimíra Václavka. Pokračujeme do "Uvnitř žárovky", která nám dává opět vědět, odkud že vítr vane. Stopa Dunaje je zde zřejmá, jakožto i v další věci bez bicích... "Nevzpomenu". Pomalu se chýlíme ke konci, kde nám Kokolia vypráví své vize, podpořené jen kytarou a basou ("A on zde je a krmí mě" a "Jeď") a to je snad jediná škoda. Tento materiál totiž vzniknul jako "živák" a nedal bych moc za to, že část písní, krom textů, vznikala až na pódiu. Divím se vydavateli a samotné kapele, že si nezaplatili nějakého schopného producenta, který by z tohoto jinak skvělého materiálu dokázal vykřesat víc, zasloužil by si to.

V každém případě se jedná o výjimečnou a zajímavou desku, která by rozhodně neměla zapadnout a která je plná bravurních výkonů zúčastněných (speciálně baskytaristé si musí šmakovat, ostatně jako u všeho, čeho je Václavek přítomen).

E
Vladimír Kokolia-vocal / lyrics
Josef Ostřanský-guitar, hi-hat / music
Vladimír Václavek-bass guitar, accoustic guitar, snare & big drum / music

V roce 1990 vydal Globus inc.

Pro Rockpalace napsal - Ivo Plaček

10. díl „seriálu“ o tom, jak prožívají období Covid 19 bez hraní a fanoušků jak muzikanti, tak lidé, kteří se aktivně okolo muziky a festivalů točí. Všichni dostali tři stejné otázky, anketa bude na Rockpalaci zveřejňována postupně. Zde máme další odpovědi.

1) Období Covid 19 zasáhlo každého z nás. Jak se s tímhle problémem vyrovnáváš ty osobně a jak se to tebe, tentokrát jako muzikanta a kapely týká, popř. tebe jako organizátor?
2) Jak využíváš, využíváte „hudební klidu“.
3) Jaký myslíš, že to ve finále bude mít dopad na naší hudební scénu?

Josef Pavka – Argema
1) Co na to napsat. Tak, dotýká se mě to samozřejmě stejně jako všechny ostatní. Ze dne na den jsme přišli o příjmy a bohužel ani ve výhledu to nevypadá, že by se koncerty mohly v nějaké rozumné míře spustit. Naše branže bude do toho vlaku naskakovat až jako poslední, což není zrovna skvělá vyhlídka. Ale taková je dnes situace a musíme se s tím smířit.
2) Všechno zlé je k něčemu dobré. V současnosti alespoň máme dost času na přípravu nových písniček a v létě se zavřeme do studia, abychom vše v klidu nahráli. Materiálu už je dost, tak alespoň bude z čeho vybírat!
3) Já myslím, že se z toho všichni zase rychle otřepeme a fanoušci se teď alespoň mají na co těšit. My se teda na živé hraní už těšíme neskutečně.

Jindřich Trajchel - basák kapely Orchidea
1) Osobně mě to příliš nezasáhlo. Jsem zdravý a jako horník pracuji i nadále denně bez jakéhokoli omezení. Z pohledu muzikantského je to samozřejmě o něco horší. Ač jsme se od minulého září věnovali přípravě nového CD, které jsme v těchto dnech také natočili, zasáhne nás to stejně jako ostatní a to především v rámci živého hraní. Akce se ruší, přesouvají na pozdější termíny či dokonce příští rok, jsou zavřené hranice, což nás velmi omezuje ... zkrátka jsme zavření na zkušebně a čekáme, až budeme moct někam vyjet a představit se s novým materiálem znovu také publiku.
2) Jak jsem již psal ... kapela od září makala na nových písničkách a v těchto dnech jsme trávili čas nahráváním. Omezili jsme živé hraní na minimum a to jsme ani netušili, že se k němu nějaký čas nebudeme moct vrátit. Na novém CD se usilovně pracuje, dolaďujeme grafiku a další potřebné záležitosti a co nevidět jej vypustíme do světa.
3) Samozřejmě my jakožto amatérská kapela to nepocítíme tak jako profi muzikanti, kteří se hraním živí. U nás je to spíše o tom, přečkat toto období a poté se vrátit v plné síle na koncertní pódia. Myslím si, že spoustu kapel toto období položí a skončí, přijde na ně ponorka, bude jim chybět motivace ... Nejen letos, ale také příští rok bude pro kapely složité se někam dostat, když se akce i se svými programy přesouvají na příští rok ... kluby to také nebudou mít lehké. Uvidíme, jak se to vše vyvine.

Kapela KIKS – Míra
1) Všichni v kapele máme zaměstnání, které je v plném provozu během celé této Covid situace. Tím pádem chod rodin a náš příjem je bez problému. Co se týká muziky - s nastavením omezení nic neuděláme a musíme doufat, že to co nejdříve poleví a nastane čas na pořádné odreagování, které také všichni potřebujeme.
2)U nás je to tak, že naše poslední vystoupení bylo v únoru, kde jsme zorganizovali náš benefiční koncert na podporu obyvatel vyhořelého domu v Kladně (veškeré vybrané vstupné jsme poslali na jejich účet). A poté jsme měli mít dvouměsíční volno z důvodu operace ramene kytaristy Martina a volný čas měl být ve znamení setkání zkoušek. Bohužel vše padlo. Proto tento čas využíváme k Martinově rekonvalescenci, která probíhá o něco déle, než se původně mělo dít. A stejně bychom nemohli v dubnových akcích vystoupit. Dále květen měl být věnován nahrávání ve studiu Good Day Records našich několika nových písní na připracované CD (a to také tím pádem stojí) protože Martinovo rameno není v pořádku a samozřejmě i Covid situace má na tom podíl.
3) No pro kapely a muzikanty, kteří mají muziku, jako zdroj příjmu je tato doba velmi náročná, protože nezbývá nic než čekat jak se vše bude vyvíjet. Když vezmu vliv na naši kapelu, tak škoda akcí, které se museli zrušit, protože při stále stoupající konkurenci se vyjednávání akcí stává náročnější, dále tímto "klidem" člověk vypadne z takového koloběhu, který bude mít vliv si opět zvyknout na jistý druh pravidelné aktivity a dostat se do toho zpátky bude i fyzicky náročné … ale budeme v tom všichni a věříme, že se co nejrychleji z-adaptujeme. No a co si popřát: ať se situace co nejdříve vrátí do starých kolejí a všichni zapomene na tyto náročné chvíle a jak vždy podotýkáme - BIGBÍTU ZDAR A OPATRUJME SE!!

Maco (Martin Szczur) – Ingott
1) Je smutné, že se nehraje a festy chybí asi všem, jak kapelám, tak fanouškům, jinak osobně se mně to nijak moc nedotýká, nikam moc nechodím ani do hospody, nepiju pivo jenom rum, jsem takový domácí týpek.
2) Odpočinek musí být, jinak cvičíme individuálně a chystáme materiály na nové CD.
3) Vůbec netuším, jaký bude dopad na hudební scénu a pravdou je, že zatím na to raději ani nemyslím.

Matěj Lipský – Bratrstvo Luny
1) Na rozdíl od jiných muzikantů se teď nezastavím. Mám na starosti zařízení pro lidi s postižením, kde je skoro 250 klientů a stejný počet zaměstnanců a musím udělat všechno pro to, abych je ochránil před pandemií. Takže nemám čas na skládání a vlastně ani na přípravy živých koncertů na podzim nebo pro příští rok. Nicméně, jsem alespoň u nás v zařízení připravil přenosy live koncertů ostatních skupin do televizí klientů. Funguje to hezky.
2) Původně jsem chtěl točit klipy k novému albu Krmelce a skládat pro Bratrstvo Luny, ale jak jsem už uvedl, klid se nekoná. Denně pročítám nařízení vlády a ministerstev, zasedá náš krizový štáb a provádím kontrolu opatření. Takže mazec. Probíhají alespoň závěrečné práce na albu pro děti “Mámo, táto v komoře je krockodýl", ale ty jdou vlastně mimo mě (ilustrace do knihy, korektury a sazba), žel se nám přesouvá vydání u Élysionu z června na konec roku. Snad.
3) Historie jiných pandemií ukazuje, že má tři fáze. Ta poslední je kulturní. Vždy došlo k nějakému vzestupu kultury. Už teď se to pomalu děje na internetu a až bude po všem, tak bude kulturní a to i hudební boom.
Rain - klávesák Vláda Čap
1)No, jelikož vzhledem k situaci je můj podnik teď ještě nějakou dobu zavřený, tak jsem se pustil do prací okolo domu. Osobně se s tím vyrovnávám celkem dobře, až na někdy už začínající ponorku, snažím se to ale neřešit a být v pohodě. Jako muzikanta mě to mrzí, že nemůžeme hrát, člověk se potom doma hodně nudí, viz ta práce okolo domu, ale člověku to zkrátka chybí, to je jasné.
2) Tak od všeho trochu, snažím se po doma cvičit, jak se dá, ale samozřejmě využívám toho klidu i k odpočinku. S kapelou zacvičujeme nového kytaristu a i připravujeme nový materiál, takže se máte na co těšit.
3)Podle mého názoru bude ze začátku hlad po koncertech a dalších kulturních akcí, ale chápu, že to bude postupně, než se opatření uvolní úplně a budeme moct pařit, tak jak jsme zvyklí. Je možné, že některé festivaly a kulturní akce nebudou takové, jaké byly, a je možné, že některé zaniknou, což se doufám osobně nestane.

Luděk Folkman – zpěvák
1) Já se snažím hledat spíše pozitiva. Snažím se volný čas využít pro věci, které jsem dlouho odkládal. Takže doháním nějaké osobní resty, nebo se učím novým věcem, jako je např. práce se zvukem při nahrávání, a tak… Nemůžu už měsíc a půl do práce, což mi už paradoxně taky chybí. Ale aspoň jako tester softwaru mohu dělat i z domova. TV, naštěstí, nemám a ostatní média také moc nesleduju, protože ta mediální masáž je fakt něco. Není to zdravé. V lidech to živí akorát strach, a jak známo, strach je špatný rádce. Co se hudby týče, tak samozřejmě nemůžu vystupovat ani sám, ani s Velrybou, ani s Deviantem, což nás samozřejmě štve, ale holt musíme vydržet. Naštěstí já i kluci máme svá zaměstnání a muziku děláme spíše pro radost, takže se žádná katastrofa nekoná.
2) Zkoušky jsme s ohledem na restrikce vlády zrušili, nicméně teď, když už se opatření rozvolňují, tak znovu začínáme zkoušet. Já osobně jsem za posledních 6 neděl pár písniček napsal a předtáčím si dema. Na podzim bych se rád pustil do druhé sólové desky a rád bych poskládal i kapelu čistě zaměřenou na mou tvorbu. S Deviantem letos chceme nahrát dvě písničky i s klipy. Jak to bude s koncertama, to v tuhle chvíli neumím říct.
3)Tak ono už teď to kultura dost odnesla. Kapely asi přežijou, ale pořadatelé a kluby to budou mít těžké. Záleží na tom, jak moc bude zasažená ekonomika a na tom, které kluby přežijou. Na tom, jestli se lidi nebudou bát vylézt ven, zda budou při penězích, a na tom, jestli jim to vláda zase nezakáže. První omezení se zavedla asi hlavně proto, že se o novém koronaviru nic moc nevědělo. Nevědělo se, jaká je smrtnost a hlavně nás to zasáhlo celkem nepřipravené. Nyní už jsou k dispozici nějaké statistiky, a byť čísla prezentovaná v médiích působí děsivě, tak zas tak děsivá nejsou. Pouze je tak prezentují. Umíme si představit, že by nám se stejnou vervou denně servírovali, kolik lidí dneska zabila běžná sezónní chřipka, HIV, rakovina, cukrovka, mrtvice, kardiovaskulární nemoci, či návykové látky? Ta čísla by byla zaprvé podstatně vyšší a zadruhé by se nad nimi nikdo ani nepozastavil. Nedej Bože, kdyby nám kvůli tomu něco vláda začla zakazovat. Vypadá to, že už si to lidi začínají uvědomovat, a že nás vláda znovu nepošle do kulturního temna a ekonomické pasti. Ekonomické následky by pro nás mohly být daleko horší, než následky koronaviru. Tím nechci, říct, že by se měl koronavirus ignorovat. Podle mého názoru se to začne postupně vracet k normálu. Budou tedy dočasně zakázaný velký akce, jako jsou např. festivaly, ale koncerty do určitého počtu lidí asi možný budou. Pak samozřejmě záleží, jak se bude situace vyvíjet na podzim. Vypadá to ale, že se budeme muset s novým koronavirem naučit žít, protože asi jen tak nezmizí. Rozhodně si ale nemyslím, že by se koncerty definitivně přesunuly do virtuálního světa. Teď tedy není jiná možnost, nicméně to nemá tu atmošku, ani pro ty muzikanty, ani pro lidi.
Na závěr bych rád popřál všem optimismus, zdraví a odolnost vůči strachu. Ono to nějak dopadne. Držte se!

Dlouho jsem váhal, zdali tuto výjimečnou desku zařadit k recenzi do periodika zabývajícího se převážně metalovou hudbou, ale ano, zcela jistě si to zaslouží a právem. Ota Petřina, výjimečný kytarista, výjimečný skladatel, jedna z výrazných mániček za komunistů a výjimečná osobnost české rockové scény. Je mi zcela jasné, že mladším ročníkům toto jméno asi mnoho neřekne, tak pomalu začneme. Tento výjimečný umělec začal v divadle Rokoko, kde doprovázel Martu Kubišovou, Václava Neckáře a Helenu Vondráčkovou, z této spolupráce vznikla známá kapela Golden Kids. Dále Petřina spolupracoval například s Petrou Janů a Lubošem Pospíšilem.

Poté započala velice dlouhá a plodná spolupráce s Václavem Neckářem, kde byl Petřina kapelníkem jeho doprovodné skupiny Bacily a kde vznikla tu lepší, tu horší alba, završená naprostým Neckářovým skvostem, v podobě přelomového alba "Planetárium". V roce 1978 natočil Petřina první sólové album, u kterého se zastavíme.

SUPER-ROBOT, v té době si nemohl vybrat lepší název a lepšího textaře v podobě Zdeňka Rytíře. Už obal zaujme magičností a tajemnem v podobě jakéhosi skleněného kusu, v podobě hadí hlavy a globusu místo hadího oka.
Toto album je dle mého názoru zbytečné pitvat píseň po písni, ale je třeba ho vyslechnout jako celek, protože v tom je jeho kouzlo. Album obsahuje dohromady 7 skladeb, které jsou z větší části bluesové, ale mají určitou mrazivou nadstavbu, za kterou by se nemusela stydět kdekterá dnešní doom metalová kapela. Toto album mě vždy evokovalo svou tajemnou atmosférou, první desky Black Sabbath, z novějších kapel například tuším již neexistujících Solitude Aeturnus. Již první věc " Já nejsem já " je otvírák se vším všudy. Skvělá práce vrstvených kytar, do té doby u nás takřka nepoužívaná, smyčců, hypnotických bicích další skvělé osobnosti Anatoli Kohouta, pro zajímavost otec Pavla Kohouta alias Monroe, kytarista na albu "Institut klinické smrti" skupiny Törr. Přesná basa Vladimíra Padrůňka a umírněných, ovšem účelných kláves Jana Neckáře. Album obsahuje převážně pomalé, táhle pecky s obrovskou paletou zvuků, na které tehdy tito muzikanti nepotřebovali hromady elektronických nástrojů, krabiček a počítačů s krásnými, propracovanými sóly. Zde bych vůbec práci s kytarou vyzdvihnul do výšin nejvyšších, protože kytary jsou na tomto albu a vůbec na celé Petřinově tvorbě alfou a omegou a jasným poznávacím znamením, kdy vám při jeho vystřelených sólech musí zákonitě naskakovat husí kůže i na prdeli. Uhrančivá atmosféra a nevtíravý hlas autora nám vypráví tklivé příběhy jako z pohádek, i když jsou to klasické příběhy ze života, ovšem zabalené do krásných slov již zmiňovaného Zdeňka Rytíře. Zde bych se na chvilku zastavil, byť se nejedná o žádného závratného zpěváka, i přes určitý hlasový handicap se Petřina se zpěvem popral důstojně a nijak nevadí občasné nedostatky, které jsou měrou vrchovatou vyplněny zbytkem nástrojů a právě skvělými texty. Na desce občas zaslechneme i náznaky elektroniky, např. ve skladbě "Computer III generace", která se ovšem ke konci opět zhoupne do kolébavé atmosféry zakončené smyčci. Jak skvěle album začne, tak i končí výbornou, titulní skladbou "Super-robot". Album není nijak překombinované a je tam vše nadávkováno tak, jak má být a to i v případě občasných symfonických vstupů, zato natolik silných, že by se mohl z tohoto počinu učit leckterý autor dnešních rádoby originálních kapel doomového a troufám si říct i black metalového ražení. Celá deska připomíná dokonalý, malovaný obraz, vyvedený v těch nejpříjemnějších barvách. Tato deska je pro mě zcela zásadní počin, který položil základy, ať se to někomu líbí, nebo ne, progresivního metalu u nás a neměla by chybět v žádné sbírce pravého bluesaře a fanouška progresivního rocku a doom metalu.

Pro mě je Super-robot jedním ze zcela zásadních alb sedmdesátých let a stojí u mě na piedestalu toho nejlepšího, co u nás v rámci tvrdší scény vůbec vyšlo.

1-Já nejsem já
2-Čas neodeslaných dopisů
3-Nebýt tebe
4-Tak zazpívej jí blues
5-Podivín
6-Computer III. generace
7-Super-robot

Ota Petřina - autor hudby, kytary, flétna, harmonika
Anatoli Kohout - bicí
Vladimír Padrůněk - basa
Jan Neckář j.h. - piano, syntezátor

Pro Rockpalace Ivo Plaček