Prasečí farma nahrála skoro čtyřicet let staré fláky
- Zveřejněno v ROCKPALACE - RECENZE CD
Tohle je asi nejkultovnější kapela z našeho města. Legenda všech legend. Kult všech kultů. Kdo ji zná, ten toho pamatuje hodně. Už taky nejsem nejmladší, takže o kapele toho za ta léta docela dost vím. S částí „prasátek“ jsme dlouholetí přátelé. Historky, které je provází, jsem slyšel už několikrát, ale pokaždé mě dostanou. Fakt to nikdy nebylo a není „Nic dietního“!
Dámy a pánové, seznamte se. PRASEČÍ FARMA z České Skalice, souputníci undergroundových part ze začátku 80. let 20. století. Tahle banda hraje dnes na undergroundových festivalech a chodí na ni davy lidí. Výjimkou nejsou ani několikatisícové návštěvy pravých „androšů“. Tahle PRASEČÍ FARMA je prostě fenomén stejně jako underground model 80´.
Začátky PRASEČÍ FARMY jsou datovány do roku 1982 a většina současného repertoáru vznikla právě v osmdesátkách, konkrétně mezi lety 1983 a 1986. Na desce je přeci jenom jeden nový vál a tím je otvírák Mrdky z České Skalice. Kapela navíc pracuje na nových skladbách, které by chtěla v budoucnu rovněž vydat na CD.
Určitě se k tomuto tématu vrátíme ještě v rozhovoru, který s kapelou připravuji. Současná Farma hraje v sestavě princ Miroslav Wagner – zpěv, tenor saxofon, - Jindřich Kratěna – kytara, sólo kytara, Jiří Panter Rosa – bicí, Josef Brát – baskytara, vokály, Richard Kempes Kudrnáč – vokál, zvukové kulisy, Jiří George Rejthar – perkuse, vokály, Václav Bahňous Blabolil – kytara, Miloš Mildes Rudolf – tenor saxofon.
Dvě sága, kdo z vás to má? The Plastic people of the universe, Hudba Praha. Tyhle saxofony dávají kapele typický „prasečí ksicht“. Na desce se objevuje starej dobrej rokenrol s příchutí blues a samozřejmě nemůže chybět ani typický underground, kterému za bolševika pšenka nekvetla, ale přesto lidi tuhle muziku měli rádi a mají ji v oblibě dodnes.
Desku „Nic dietního!“ vydala indie firma Guerilla records, která se zaměřuje právě na tenhle starý dobrý underground. Nejde o žádný „samopal“. Album vyšlo na lisovaném CD s 12stránkovým bookletem, ve kterém jsou všechny texty, které stojí za přečtení, a několik aktuálních fotek. Titulní stránku zdobí trefná ilustrace Andrey Sokolové.
Je v tom velikánský kus nostalgie. Při poslechu mi vytanou na mysl různé pijatyky, kde jsme s kamarády taky zkoušeli trápit nástroje. Deklamovaný zpěv, rytmus nervního šílence, místy disharmonie, kakofonie, unisono saxofony, derivace, masturbace a do toho všeho kupa legrace.
Texty o feťácích (Hrobník je feťák), honičkách poštěváků (Příběh Lexy Zouhara), onanistů na balkoně (Praha – Hlavní nádraží) a natržených ne nadržených rodidel (Dopravní nehoda). Vulgarita mi tu vůbec nevadí, tohle prostě k undergroundu patří. Líbí se mi, jak autor textů Jaroslav Böhm Janeček pracuje s českým jazykem. Totální úlet, který přitom má hlavu a patu. Nahrávka má výborný zvuk ze studia Pulton. Ono není úplně prdel nazvučit ansábl s tolika nástroji, ale tady se to fakt povedlo.
Skvělé jsou všelijaké kudrlinky, znělky a ruchy. Tohle prostě ke starému „androši“ patří. Má to vtip a šmrnc. A přitom v osmdesátkách to nebyla prdel.
Milá PRASEČÍ FARMO, chrochtám si radostně při poslechu vaší desky. Je to blaho pro duši. Moc milá záležitost.
Pro Rockpalace Honza Holý
