Začnu klasickou otázkou: Jaké jsou začátky kapely Bad?
Kořeny Badu jsou v punk- metalové formaci, která se jmenovala ,,Boris Neúprosný". Tak nazýval svůj digitální budík sovětské výroby, bubeník z mé bývalé kapely ,,Želví čelo", Pavel Hubatý. Když jsem pak začal psát spíše klidnější rockové písničky, tvrdé jádro kapely si sbalilo fidlátka se slovy, že takový sr..ky hrát nebudou. Zůstal mi jenom baskytarista a dlouholetý kamarád Vlasta Husák. Tak jsem se jal hledat spřízněné duše mezi muzikanty, našel je a kapelu jsme přejmenovali na ,,Bad".

Proč tenhle název?
Dali mi kamarádi někdy kolem mé puberty tuhle přezdívku, vzhledem k mojí náklonnosti ke kapele Bad Company, a už mi to zůstalo.

Jaké je složení kapely?
V kapele se vystřídalo opravdu hodně muzikantů, ale posledních pár let se sestava víceméně ustálila a to mě těší. Kromě mojí ženy Aleny Laub Habertizel, která hraje na akordeon, je tu výtečný kytarista Michal Jelínek, který je v kapele už potřetí, dlouholetá opora- bubeník Michal Franc, Jirka Duben, hrající na takový podivný hybrid Stratocasteru a pětistrunného banja a v neposlední řadě Ivan Bulička, indiánským jménem Stojící Medvěd, starý metalový harcovník, který hrál mimo jiné v kapelách jako Zikkurat, Beatover nebo Autogen.

Spočítáš a vyjmenuješ, kolik kytaristů tudy prošlo? A kolik jiných hráčů?
Zrovna nedávno jsem to zkoušel spočítat, byla to fuška si vzpomenout a i tak si nejsem úplně jistý. Nejsem dobrý archivář, tak přibližně: Kytaristů prošlo kapelou cca deset a někteří tu byli dvakrát nebo i třikrát. Basáků jsme tu měli podstatně méně, těch se tu vystřídalo pět, bubeníků bylo šest a sedmý s námi občas jezdí na záskok. Měli jsme i dva houslisty: Slávka Formana, velkého tahouna až do chvíle, než emigroval do Litvy a posléze Marka Holého, ten odešel hrát k módní keltské a skotské hudbě kapely ,,Navostro".

Můžeš nastínit, jaký druh hudby hrajete?
Já to nevím, jsou to v podstatě rockové písničky, které se někdy blíží k hard rocku, jindy k blues nebo southern. Máme svůj koncertní program, složený z autorských věcí, a protože se nevyhýbáme ani různým oslavám, motorkářským pařbám nebo rockovým hospodám, kde je potřeba hrát dlouho, máme v zásobě i širokou škálu coverů od mistrů, jak českých, tak i zahraničních, třeba Rolling Stones, Led Zeppelin, ZZ Top, Nazareth, AC/DC apod.

Z čeho vycházíš při psaní textů? Je to tvoje zkušenost nebo se inspiruješ cizími příběhy?
To je různé. Nejsem žádný textomet, který by psal dva nebo tři texty denně, takže nápad musí přijít za mnou a pak už to jde dobře. Většinou, když píšu text, tak už se mi v hlavě rodí i melodie, pak sahám po kytaře. Náměty se ke mně dostávají z hlubin mého vědomí, nějaká vzpomínka z mého pestrého života nebo i z cizího, příběh, který jsem někde slyšel, část knihy, kterou jsem kdysi četl. Hlavně ten nápad musí přijít, jinak se nehnu.

Co považuješ za úspěchy kapely?
Úspěchy? Co jsou úspěchy. Úspěch je už jenom to, že jsme se v kapele za ty roky nesežrali, nepoprali a že i s těmi, co už u nás nejsou, udržujeme přátelské vztahy. Pokud máš na mysli hudební úspěchy, tak především to, že se naše muzika líbí lidem a je jedno, jestli jich je v klubíčku třicet nebo na nějaké letní estrádě několik tisíc. Jako bonus, pak vidím hraní na velkých festivalech, jako ,,Rock for People” nebo ,,Open Air Trutnov”. Pak třeba i rok 2004 a vítězství v celostátní soutěži rockových kapel ,,Rock Nymburk”.

Prý jste taky hráli v lotyšské Rize?
To byl zážitek nadmíru nevšední. Vánoční večírek pro zaměstnance Lotyšských kasin, mi znovu připomněl atmosféru podnikových večírků za komančů. Ženy oděné do plesových rób s flitry, muži v decentních šedých oblecích. Jen jsem nepochopil, že ačkoliv se Lotyšsko může pyšnit opravdu výtečnými pivními výrobky, na večírku byly k mání pouze dva druhy alkoholických koktejlů: zelený- kyselý a červený- sladký. To se fakt nedalo a tak jsem se spřátelil s barmanem a ten mi pak naléval přes zákaz čistou vodku. Také ubytování v kasinu s otevřeným účtem, byla více než příjemná záležitost. Strastiplná cesta domů, se zastávkou v litevském Kaunasu, už je na jiné povídání.

Proslýchá se, že jsi donutil Slávka Formana vystoupit na litevsko- lotyšských hranicích v prosinci jen ve flanelové košili a ujel si. Co se stalo?
Nic zvláštního, obyčejná ponorka na cestě, x hodin- den a noc v jednom autě, v neznámé zemi. Počasí, jak v říjnu na blatech. Ale za chvíli jsem se pro něj vrátil, když hlava vychladla. Stál tam u silnice ve své kostkované flanelce s housličkami v ruce a vypadal, že se rozmýšlí, jestli se vydat zpátky do Čech nebo pokračovat do Lotyšska.

Máte v plánu v nejbližší době točit nějaký klip nebo pracovat na CD?
Tyhle záležitosti jsou v procesu už pár let. Chystáme reedici našeho prvního CD ,,Vítej do pekel " a máme roztočené nové písně na CD, s pracovním názvem ,,Dobré trávy". K tomu by měl být (snad příští rok) singl a videoklip: ,,Všichni jsme Čech". Je to o příchodu praotce Čecha a jeho družiny na horu Říp, z pohledu tam žijících Keltů. Paradox je, že ač jsme kapela rocková, tak jediný videoklip, který zatím máme, je spíš bluegrassově laděný. Je to písnička ,,Motorkář", kterou jsem napsal na přání jednoho motoklubu.

Máš nějaké perličky ze zákulisí?
Těch je za ty léta hodně a většina z nich se ani nedá publikovat. Život rockového muzikanta má svoje specifika, rockeři jsou všeobecně cháska nezbedná a divoká. Kupříkladu, když nespokojený baskytarista rozmlátí svůj nástroj o betonové schody, když ti prostě na koncert někdo vůbec nepřijede, protože se zasekl bůhvíkde u sklenky dobré kořalky, když ti jedna jediná děva rozhádá kapelu tak, že už spolu nemůžete fungovat. To všechno a jiné snad už máme za sebou a teď vzhlížíme k lepším zítřkům.

Co ti dává hudba a co předáváš prostřednictvím hudby lidem?
Hudba je pro mě radost, ale i hodně starostí a nikdy nekončících problémů s lidmi v kapele. Muzikanti jsou totiž cháska ničemná, vrtošivá a divoká. Nikdy nevíš, jaké překvapení ti přichystá na další zkoušku nebo koncert. Mě osobně taky hudba dost vyčerpává, jsem zvyklý odehrát koncerty naplno, a když to skončí, tak mám v hlavě úplně vyvětráno. Potřebuji pak přibližně hodinu na to, abych byl schopen si vůbec zabalit kytaru. Většinou to dopadne tak, že než se vzpamatuju, tak to Alena udělá všechno za mě. Co dávám hudbou lidem? Doufám pocit, že návštěva našeho koncertu nebyl promarněný čas, a že odchází v lepším rozpoložení, než když přišli. Mám rád ty menší prostory, kde jsou lidi blízko a můžeš si s nimi povídat, vnímat jejich reakce a nechat se od nich dobíjet.
Na konec bych si dovolil citovat část textu kapely Pumpa, tam je to myslím vyjádřeno moc hezky:
,,Světla do očí a decibely spálili nás svou sílou,
v každym sále se zvednul prach,
nikdo nevěřil ,že takový chvíle někdy minou,
ale přesto zůstal v každým z nás
trochu strach,
co bude dál,
až to skončí."

Tak to je vše a přeji všem krásný zbytek života.

http://bad-rock.cz/
https://bandzone.cz/bad

Luhačovická kapela Horizont vydala svůj singl Konec světa. Kluci vědí, jak zahrát na ženská srdce a právě díky tomu šla tato skladba ven i s klipem. Už se ale traduje, že pecka, která vyletí o pár měsíců později bude mnohem svižnější a rockovější než je tomu právě u již zmiňované klipovky. Tajemstvím ani není název a pointa textu. Skladba ponese název Naruby a o čem text bude vyprávět prozradil kapelník a textař Honza Černocký: ,,Písnička, kterou se chystáme vypustit bude hlavně o vztazích. Ale ne o lásce, pochopení, ale o prázdnotě. O vztahu, který se stal jednou velkou přítěží, kterou pojí jen společné děti, společné splátky, společný dům, ale jen ne to nejdůležitější. Člověk si ani neuvědomuje, že třeba právě on žije už nějaký ten rok v tomto prostředí a při tom by stačilo tak málo. Nějaké hezké slůvko, nebo nějaký hezký dotek.“ Na svědomí bude mít klip Naruby opět Dominik Zbořil, který už točil i klip Konec světa a se kterým kluci byli opravdu spokojení.

Kapela Horizont se formovala a teď už nějakou dobu funguje s frontmanem Lukášem Fojtů, basákem Milanem Slovákem, kytaristou Davidem Maryášem, Jakubem Zvoníčkem za bicí soupravou a kytaristou a kapelníkem v jedné osobě Honzou Černockým. Směr, který tato moderní rocková parta chytá je při nejmenším dost zajímavý, jelikož ohlasy za sebou nechala pozitivní všude, kde se ukázala. Proto také partička už vyhrála dvě soutěže kapel. Jednu na BUSFestu ve Zlíně, druhou o vystoupení na Opavském Majálesu 2020. Proto bychom Vás rádi také pozvali na kapelní stránky Horizontu, ať už facebookové, tak i třeba webové www.horizontofficial.cz

Traktor vyráží na podzimní část Šachoffnice tour 2019. Co nového v kapele, jak se chystá na začátek turné a jak lenošila kapela v mezičase jsme se zeptali basáka Karla Ferdu.

Karle, Traktor právě začal Šachoffnici tour – podzimní část. Nedávno jste dojeli festivaly, jak jste odpočívali před další části turné?
Každý to uchopil po svém a někam vyrazil, ať už relaxačně v teple u moře, tak cestovatelsky po zajímavých místech.

Byl to čas odpočinku, nebo jste i pracovali v rámci kapely??
Ono vždy vypadá, že období, kdy se nehraje, je absolutním vypnutím organismu, ale to je fake…)) Kromě zmiňované dovolené jsme se věnovali jak TRAKTORu – zkoušky na tour, natáčení videoklipu,…atd. – tak každý svému zaměstnání, které paralelně kočírujeme vedle TRAKTORu.

Co hudební zkoušky? Scházíte se ještě i mimo koncerty a pilujete program, nebo tak jako jiné kapely před turné si pronajmete sál a zkoušíte?
My praktikujeme obojí, 2-3 týdny před tour podnikneme 2-3 zkoušky a pak den před prvním koncertem hodíme generálku přímo v místě konání. Tam se to pojí i s doladěním scény, zvuku, světel, videoprojekce,….atd. Stejně tak to bylo i teď.

Je podzimní turné jiné, než byla jarní část?
Jiné bude o fous jak z hlediska playlistu, tak scény, ale žádné zásadní novoty….základ je pořád v Šachoffnici, tedy v jarním tour.

Měli jste poměrně velké podium a celý cirkus okolo, bylo třeba v době klidu něco opravit, předělat, vyměnit? Máš vizi, jaká je „životnost“ takové stage?
Scéna pro Šachoffnici, ať na jaře nebo na podzim má několik velikostních variant tak, ať je umístitelná kdekoliv. Opravovat nebo měnit nebylo potřeba nic, byla sestavena profesionálně a její životnost bude minimálně po celé období Šachoffnice.

V jakém propadlišti dějiny končí rekvizity, které již na koncertech nepoužíváte (plachta k aktuálnímu CD……)
Něco zůstává jako artefakt, něco se rozloží na prvočísla, které se pak dají dohromady v něco jiného, něco jede stále…...atd.

Na podzim jedete 16 koncertů, na jaře to byla taky dlouhá šnůra, jak je náročné pro rodiny a vás vydržet tohle tempo? Je to to, o čem jste snili a co si přáli?
Vždy jsme si přáli takhle hrát a dělali jsme pro to vše, co bylo potřeba. Fakt, jak dlouho spolu hrajeme, to může jen potvrdit. No a ten záhul je vyústěním toho, co jsme chtěli….tedy nestěžujeme si…)) . A všichni blízcí okolo nás byli vždy součástí tohoto vývoje, takže nebyli postaveni před hotovou věc, ale přirozeně k tomuto, stejně jako my, dospěli.

Stačíte se při tom „shonu“ rozhlédnou kolem sebe? Jaké jsou nové kapely, filmy, knížky…? Jakou zajímavou knihu jsi v poslední době přečetl, popř. viděl film, který bys doporučil?
Já moc filmy nelovím, tudíž mrknu akorát v TV na nějakou českou premiéru, kterých je teď docela dost. Jinak knihy mám rád, ale časově tam mám problém…)) Tématicky rád čtu, ať už thrillery, které se dotýkají reálného světa a konkrétních osob, nebo knihy se zaměřením na psychologii, na přirozené emoce člověka.

Kdyby ses mohl postavit na startovní čáru ještě jednou, bylo by něco, co by si změnil ve své hudební kariéře?
Neexistuje žádný kariérní model, vždy jde o to, jak v daný moment hudebně uchopíš a nabídneš své emoce. Pak záleží na tvém pohledu na reakci étéru, který je v tomto ohledu nekompromisní. Pokud říkáš znovu na start, záleží na tom, jestli myslíš s dnešními zkušenostmi nebo úplně od piky bez zkušeností….

Sami sobě jste nastavili laťku hodně vysoko, přemýšlíte už, zda se povede v budoucnu překonat a jak?
Co je vysoko, co je nízko,…….v naší strategii nezvedáme laťky, nestanovujeme cíle, pouze pomalu a jistě jdeme za tím, co chceme a míra úspěšnosti už je jen tím bonusem za tu práci. To jestli bude něco zdoláno, překonáno, pak může hodnotit každý svým úhlem pohledu/poslechu.

Máte v hlavě ještě nějaké hudební nápady, inspirace…. Pro příští album? Jak si dělíte práci? Dáte dohromady nápady….
Inspirace pro hudební tvorbu je všude okolo nás mraky, stačí se jen dívat a poslouchat. Mezi jednotlivými alby máme cca 2,5-3 roky odstup, a během této doby se dá bez problémů inspirovat pro nové album.

Poslední váš letošní koncert bude v Herálci, bude něčím ojedinělý a speciální??
Bude speciální a ojedinělý tím, že bude poslední…..))...))

Asi je brzo, přesto se musím zeptat, jak to s vámi bude vypadat s koncertní šňůrou v roce 2020? Uvidíme vás na nějakém festivalu?
Rok 2020 bude mít specifický scénář, v podstatě nás letní festivaly (snad jen kromě dvou-třech) minou, ale hrát se bude. To je jediné, co teď prozradím, zbytek konkrétních informací dáme určitě včas vědět.

Karle děkuji ti za čas a co muzika? Jaký klip dnes pustíš našim čtenářům?
Nemáš za co, a navrhuji pustit si Avenged Sevenfold a jejich Hail To The King…….))

Co napsat o koncertu, když tu kapelu vidíte nejmíň po třicátý. Ano, je to tak. V mé nedokonalé evidenci absolvovaných koncertů Arakainu jsem dosáhl třicáté položky. A ta třicítka padla zřejmě ještě dříve, protože mi tutově chybí v evidenci nějaká vystoupení na Zálabí nebo na Výravě. V tom mám trošku zmatek.

Arakain na podzim vydal album Jekkyl and Hyde a jede k němu turné. Na to, že mě tohle cédo zezačátku moc nechytlo, tak živě to je hodně v pohodě, o čemž jsem se přesvědčil v Denoche v Hradci Králové, který se pyšní přídomkem největší hudebního klubu ve východních Čechách. A myslím, že právem. Tohle doupě je fakt nádherný. Srovnání snese třeba s pražským Fórem Karlín, které je sice větší ale podobně vybavené. V Denoche jsem byl poprvé a věřím, že ne naposled. I když mrknu-li na běžný program klubu, tak tam pro nás metalisty mají tak akorát rockotéky. Živých koncertů rockových kapel tam zatím moc nebylo. Ale klub byl otevřen teprve v prosinci 2016.

Arakain vedle novinek přehrál prověřené tutovky. K desce zvolil nezvyklou taktiku. Na každém podzimním koncertu si kapela album sama pokřtí. Nejinak tomu bylo v Hradci. Z novinky hraje dokonce sedm věcí. Ale oprášil rovněž několik dlouho neslyšených songů. Ocenil jsem krále moci ze stejnojmenné desky Farao nebo ještě starší baladu Půl století. Dlouho jsem taky živě neslyšel Jesus business. Po letech se hrálo i z desky S. O. S. Zazněla tak píseň To jsme my. Kapela vzkřísila i Magora. Z nejstarších pecek nechyběl superrychlý Amadeus nebo typický přídavek Proč. Tyhle thrashmetalový vály prostě nestárnou. A co bylo nakonec? Jasně, Apage Satanas. Čirá euforie a nadšení. Už mám zařízené vstupy na další dva koncerty Arakainu v příštím roce, tak se mám na co těšit.

Předkapelami byly pražandy The Agony. Takový energický rock and roll. Celou dobu jsem si říkal, že je to takový Motörhead v sukních. Prostě Lemmy s kozama. A co daly holky jako bonus? Ace of spades. Druhou předkapelou byli pražští progresivní rockeři Booters. Nebyli špatní, ale ze začátku mě to nebavilo. To přišlo až ke konci.

Pro Rockpalace Honza Holý