Melodický death metal jsme na Rockpaláci ještě asi neměli. Pražáci SPREADING DREAD v lednu vydali již páté cédéčko pod všeříkajícím názvem „Homo debilis“. Kapela dopředu hlásí, že je to poslední album, ke kterému už je k mání poslední klip a rovněž budou následovat poslední koncerty. Proto taky booklet desky obsahuje fotografie, které mapují celou dvanáctiletou historii této deathmetalové mlátičky.

SPREADING DREAD začínali jako thrash death kapela, ale postupem času si vydobyli svébytný melodický death metal. Je to zvláštní směs pekelně rychlých kytar a bicích, které vyčnívají z pohodově melodické masy. Je to dost komplikovaná záležitost, hodně sólových partů. Přepis do notové partitury by asi obsahoval hodně not. Kluci si s melodikou i deathmetalovou zuřivostí pohrávají.

Dobře se to poslouchá. Při prvním poslechu člověk absolutně netuší, co bude následovat. Kapela používá hodně neotřelé nápady. Před pár lety jsem kluky viděl na MetalGate Czech death festu. Tam se prezentovali jako finalista soutěže MetalGate Massacre. Tuším, že to bylo v roce 2013. Tehdy pro mě byli objevem. Od té doby ale ušli pořádný kus cesty.

Kapela se nebojí ani zpomalit. Výrazně depresivní riffy jsou v titulní songu, který trošku koketuje s doom metalem. A ta zkáza a zmar ze závěru skladby doslova tryská. Parádní záležitost pro moje uši. Líbí se mi i zkreslené vokály v „The Last supper“. Kolekci nových skladeb uzavírá sedmý a nejdelší song „Repentance II“, který mě nejvíc překvapil tím, že je čistě instrumentální. Ale je to fakt jízda. A byl by to parádní konec, jenže není.

Pak totiž následují dva bonusy, které kapela označila jako singly. U „Nikotinu“ je slyšet čeština, ale dva by se hádali. Hehe, celému songu fakt není rozumět. Druhým bonusem je silně melodický „Manifest“, ale ani tady nechybí brutální vokál v češtině.

Asi se poohlédnu po starší tvorba SPREADING DREAD. Tahle poslední deska je vážně výborná!

Pro Rockpalace Honza Holý

 15.2. je den, kdy začíná turné kapely Traktor k nové desce Šachoffnice. Ke svému startu si vybrala kapela Západočeskou metropoli Plzeň. Už náznaky v našich rozhovorech s Pavlem Balkem daly tušit, že nás čeká něco velkolopého. Neobyčejný zájem projevili i fanouškové v naší soutěži o 2 x 2 vstupenky, kdy nám přišlo přes 2100 správných odpovědí!! Což historie Rockpaláce nepamatuje. Již ve středu naváží do plzeňského Depa kamiony fragmenty stage, osvětlovacích ramp a zvukovou aparaturu. Technici začínají ihned s montáží, aby bylo všechno včas připraveno na páteční večer. Ve čtvrtek po poledni už nastupuje kapela ke generálce a dolaďují se detaily. Zvuková i vizuální zkouška dopadla na výbornou a tak se můžeme těšit na ostrý start.
Už během pátečního dne jsou vidět v Plzni ostrůvky rockových fanoušků v tričkách, mikinách a nášivkách Traktoru. Po obědě přijíždím na místo činu a první koho potkám je Pavel, který ještě všechno kontroluje, a já mezi tím pozoruju cvrkot okolo koncertu. Přijíždí "merch" a začíná další vybalování kapelních artefaktů, na které se zanedlouho vrhnou nadšení fanouškové. Odcházím na jídlo do nedalekého Burgru, sedám si k výloze, abych mohl sledovat dění venku. Sedím, popíjím kávu a přemýšlí, co mě vlastně k téhle kapele tak táhne. Strašně moc si vážím lidí, kteří něco v životě dokázali, věděli v životě kam jdou, a proč, a to je i story těchto "obyčejných kluků". Desku od desky stoupají po pomyslných stupních, každým albem si nastavují laťku výš a výš, pracují na sobě a nestagnují, neopájí se včerejším úspěchem. Každý koncert, každé turné musí být dokonalejší, než předešlá akce. A hlavně, stále je to parta, kde všichni táhnou za jeden provaz. Z dalších úvah mě vyruší až projíždějící auto polepené znakem Komunálu - manželé Dlouhých dorazili z Čáslavy do Plzně je čas vyrazit zpět. Pomalu se vydávám zpátky do Depa, davy lidí jdoucí mým směrem houstnou...fandové Traktoru se mísí s fanoušky plzeňských hokejových Indiánů, kteří dnes hrají s Chomutovem jdeme všichni jedním směrem.


Prostor před vstupem se začíná plnit, nápisy na vstupu hlásí VYPRODÁNO, Depo pojme okolo 1500 lidí. To je paráda!! Mám radost za kapelu, tomu říkám start do sezóny! Setkáváme se s kamarádem a programátorem našeho Rockpalace Zbyňkem před vchodem a ještě zabíháme na další kávu a sledujeme společně dění venku, domlouváme se na další podobě webu.
Vcházím bočním vchodem do haly, kde je vše nachystáno na vpád fanoušků. Velké, dvoupatrové pódium, za kterým trůní obří letková obrazovka, zatím zakrytá gigantickou plachtou s logem kapely bere dech. Skupina je v zákulisí ve výborné náladě, vtípky jenom srší, stačíme prohodit ještě pár slovíček s Frantou a pozdravit se s Martinem a už se otevírá vstup a první vlna fandů je tu. Zabírají si svá místa u podia, kde vydrží natlačení na zátarasy po celý koncert. Mají můj obdiv.
Začíná autogramiáda, která, jak se zdá, nebude mít konce. Vše je parádně zorganizováno - od vstupu až po občerstvení. Poklona pořadatelům.

V půl osmé vybíhá na zahalené podium bučovická kapela Forrest Jump, která nabídne svůj hardcorový nářez. Hlavně postava Pepy Michálka je k nepřehlédnutí, je vidět, že kapela má něco nahráno, tak nám to " odsejpá". Celý set odstartují songem z posledního alba Forrest Jump - Z pijavic, Datamorganou sáhnou k albu Monolit a pak už střídají songy dvou posledních cd, a než se nadějeme, dostáváme se k závěrečnému songu Šašek a král. Osobně mě Forresti mile překvapili svou energií a nábojem, sehraná výborná parta, určitě je ještě Rockpalácem oslovíme, tím, víc, že pochazí z Bučovic jako kamarád Jura Šperl, za kterým tam jezdíváme.
Chvíle pauzy k odklizení nástrojovky Forrestu. Dav lidí se ještě více semknul, pomáháme vozíčkáři za bariéru do VIP zóny, kde bude mít přece jen více klidu a víc uvidí. Vedle nás se chystají muzikanti z Traktoru se svým rituálem,


mezi tím zhasínají světla v hale, zní první tóny intra, z naší strany nastupují – Geddy Bee, Barny a Fanda, Standa jde z druhé strany, každý z muzikantů je vítám řevem a aplausem…je odstartováno!! Martin vybíhá po schůdcích a Defenestrace je tu!! Reakce lidí je neuvěřitelná, mrazí v zádech, výborná světla, zvuk, lidé se chytají slov Defenestrace od prvních tónů a kapela si to užívá spolu z pódia hřmí ze sálu… zalezte do děr doprava i doleva, po vás potopa i půda spálená, konec legrace defenestrace asi bude o.k…. Po Defenestraci následuje Gump, kapela se na konci přesouvá na vyvýšenou část stage, první tóny Šachoffnice …jsme vojáci na šachovém poli, na bojišti jménem život, umíráme pro cokoliv, ale ne za krále, známe pocit, jak to bolí…,, padá obří plachta za ohromného jásotu a řevu, za kapelou na gigantické obrazovce zasvítí černobílá herní šachovnice v některých polích jsou zabudované reflektory. Začíná úžasný a nezapomenutelný rockový cirkus. Mlhou ani ohněm se nešetří, reflektory zabudované v polích šachovnice bičují kužely světel nadšené hlavy a zvednuté ruce fanoušků v sále.


Stojíme vedle sebe s Vaškem Sladkým a ani nemusíme nic říkat, stačí nám pohled na sebe… tohle je luxusní paráda a necháváme se vtáhnout do úžasné atmosféry tady v hale Depa. Transfúze, Milovanej prokletej, nezbytný Rocker, Náboje…lidi zpívají s kapelou skladbu za skladbou, obrazovka dokresluje atmosféry songů buď dějovým videem, nebo efekty – hlavně ve skladbě Masky je na co se na obrazovce dívat. Drobné zvolnění přichází s Horizontem, Martin bere „španělu“, končí pomalé tóny. A show pokračuje dál a rockový Traktor se řítí dnešním večerem s Amygdalou přes Děvku č.5, s prorokem Sybilem se zamyslíme nad světem …a jasně Láskožrouti z alba Tmel, které začalo psát novou historii kapely, které společně s kapelou zpívá celý sál a jak koukám, tak se netančí a neskáče jen na ploše haly, ale i tady u nás v zákulisí...krásko ty pevný mosty najednou se hroutí, jak tichá bouře rozmetala cesty se zlatými pouty, tak promiň krásko ty pevný mosty najednou se hroutí, zvadla růže z pouti, to jsou Láskožrouti… Závěrečné Bludičky…Přídavek musí být, Lincoln, Letokruhy a Katakomby…
Úžasný parádní koncert. Je strašně fajn stát blízko kapely a vidět, že to baví nejen lidi na place, ale i muzikanty samotné. Všichni pějí o sto šest. Co je víc než jisté, Traktor zase nasadil nejen sobě, ale i ostatním kapelám laťku pořádně vysoko. Tohle byl opravdu TOP koncert jak vizuálně, tak technicky i zvukově. Výsledek mravenčí práce nejen muzikantů, ale i kluků, co lítají okolo kapely a fanoušků a jsem ze srdce rád, že kamarádi z Traktoru dotáhli tu „svou vlečku“ až sem!! Úspěch kapely, to nejsou slova lidí, ani kritiků, ani naše názory, úspěch jde snadno přesto změřit a spočítat, jak? Počtem lidí, kteří investují čas a energii, aby se dostavili na koncert a koupí si lístek. Neváhejte a nenechte si ujít některou ze zastávek této kapely, fakt to stojí za to!!

titulní foto - J Beník (zdroj FB Traktoru)
Vašík Sladký

Vy dříve narození, pamatujete poprask v 70.tých létech okolo kapely z tehdejší NSR, kterou tvořili chlapci od 12ti do 15ti let- The Teens? Hity Gimme Gimme Gimme Gimme Your Love, Rollerball, Eloise, ale hlavně Give Me More vládly všem žebříčkům, diskotékám a hitparádám. No a nyní máme něco podobného u nás, nedaleko Berouna, kde vznikla kapela mladičkých hošíku s názvem Rocksana. Ač mladí, již se můžou pochlubit úspěchy jako je třeba turné s Harlej, na kterém zanechali víc než dobrý dojem!! Ale nejen Harlej, ale i Chinaski, popř. festy jako Votvírák, Porta….Dojem z vystoupení s Harlej byl naprosto dokonalý. Naše redakce vyráží za kapelou do Berouna, aby tyhle mladé hošíky školou ještě povinné vyzpovídat.

Pojďte nám představit kapelu, a komu je kolik let.
Jsme celkem čtyři, kytarista a zpěvák Honza Slepička (18), bassák Petr Komínek (17), kytarista Luboš Cipra (17) a bubeník Áda Kasík (11)

Od kolika let se věnujete muzice?
K hudbě jsme se všichni dostali postupně každý svou cestou, většinou už v útlém věku. Áda jen začal chodit a už řezal mamce do hrnců hlava nehlava, Honza už odmala vystupoval v pokojíčku s kytarou a Petr začínal na housle, potom se ale sešli s Lubošem na školním kroužku kytary.

Kamarádíte se spolu i mimo kapelu? Chodíte na nějaké společné akce?
Mimo koncerty a zkoušky se poslední dobou tolik nevídáme, hlavně kvůli škole a povinnostem mimo kapelu, ale to neznamená, že bychom nebyli dobří kamarádi. Daleko víc času spolu trávíme třeba v létě, kdy je víc volno.

Hrajete ve čtyřech, neuvažovali jste nikdy třeba o klávesách?
O rozšíření kapely nástrojově jsme zatím příliš neuvažovali, v současnosti nám stačí to, co máme.-)))

Předpokládám, že jste se znali, ještě než jste založili kapelu? Jak vlastně kapela vznikla?
Všichni čtyři jsme spolu chodili na základní školu v Zaječově, Honza, Petr a Luboš byli členy školní kapely. Ta se po nějaké době rozpadla, ale zájem hrát byl i nadále, a tak jsme se dostali k Ádovi.

'Proč právě název Rocksana?
Rocksana je dívčí křestní jméno, a dívky máme rádi, stejně tak jako rockovou hudbu, takže přirozeně spojením vznikl název Rocksana.

Jak reagovali vaši rodiče, když jste přišli domů s tím, že jste založili kapelu?
Nikdo z rodičů nebyl zásadně proti, vlastně byli většinou rádi, že se konečně někde hudebně vyžijeme. Samozřejmě jsme museli slíbit, že nebudeme zanedbávat školu a povinnosti, ale jinak nám to vcelku „prošlo“ .

Pustili jste se do rockové muziky – proč právě rock? Vycházíte z nějakých svých vzorů? Co kdo z vás poslouchá?
Rocková hudba lidi spojuje, stejně tak jako spojila nás v jedné kapele. Každý z nás si našel k rockové hudbě cestu po svém. Vzory jsou pro nás určitě důležité, ale snažíme se být co nejvíce sví.

Hrajete svoji původní tvorbu? Od začátku jste měli jasno, že půjdete cestou vlastních songů?
Hrajeme především skladby naše, ale začínali jsme na cover verzích domácích i zahraničních hitů. Vlastní písničky přišly tak nějak přirozeně s fungováním kapely.

Zkoušíte společně, nebo si přehráváte party individuálně a občas se sejdete, abyste slyšeli, jak to hraje ?
Zkoušky děláme společné většinou o víkendech, ale samozřejmě je za tím také spousta samostudia a cvičení doma.

Kde hledáte inspiraci k textům?
Inspirace je všude kolem. Naše texty vychází z našich vlastních zkušeností a zážitků a pojednávají o různých tématech. Každá písnička má svůj příběh, ale interpretovat si jej může také každý sám .

Máte i poměrně zdařilé klipy, pomáhá vám někdo z dospělých, nebo jste jen o vaši vizi?
Za zázemí a organizaci vděčíme především našim rodičům, obsahově ale každý videoklip přišel na svět trochu jinak. Například příběh videoklipu k písni Utíkám se zrodil kolektivně v hlavách kapely a jejího okolí.

Vznikli jste v lednu 2015 a už jste si zahráli s Harlej nebo Chinaski, jak jste to dokázali?
Tam, kde teď jsme, jsme se dostali po mnoha úspěších a mnoha nezdarech. Často je to zkrátka o tom pořádně zabrat a makat, ale roli samozřejmě také hraje štěstí.

Máte za sebou první desku Poprvé, která následovala po singlech Stoupáme a Kolikrát, jaké to bylo ve studiu?
Určitě to pro nás byla velká zkušenost. Nahrávali jsme v domácím prostředí a mnoo nápadů ještě „dovzniklo“ během samotného nahrávání.

Nahráli jste více věcí a vybírali, nebo jste přišli s definitivním počtem songů?
Výběr skladeb na první CDčko proběhl ještě před samotným nahráváním, takže vše, co jsme nahráli, je na desce.

Jak to vypadá v kapele ohledně rozhodování, dokážete se mezi sebou o všem domluvit, nebo nad vámi bdí manager, nebo rodič, který je nápomocen poradit, nebo vnést řád do chodu kapely?
Naším velkým rádcem je náš manažer Petr Kasík, ale většinou jsme schopni se na něčem rozumně usnést.

Přemýšlíte a diskutujete o tom, jak má vypadat image kapely, oblečení, stage, nebo tomu všemu necháváte volný průběh?
O image, vzhledu a vystupování kapely přemýšlíme dost – jsme moc rádi, když se lidem líbí naše hudba, ale image a vzhled stage je samozřejmě přidaná hodnota.

Je začátek roku, jaké máte plány na rok 2019? Už máte nějaké rozpisy na koncerty v letošním roce? Kde lidé najdou informace o kapele, mají si tam třeba možnost koupit CD?
Termíny a místa koncertů a vystoupení, fotky a informace naleznete na www.rocksana.cz, CD je možné zakoupit na koncertech, případně lze kontaktovat některého z členů. Z plánů stojí určitě za zmínku náš tradiční koncert v Labi 30.3.2019, či plánované akce s kapelou Arakain.

Kdybyste věděli, jak to bude vypadat toho 3.1.2015, kdy jste vznikli. Šli byste do toho všichni znovu?
Určitě.

To co prožíváte, je to přesně to, co jste očekávali, tak jste si to představovali, nebo je to trošku jiné?
Mnohdy i daleko lepší :-)))

Máte za sebou festivaly jako Votvírák, Rock Fest Jinice, Pivní slavnosti… jak se cítíte mezi ostatními muzikanty, když přijedete do backstage a potkáváte se často slavnými jmény? Jak se k vám chovají? Přehlíží vás, nebo vás berou jako parťáky?
Většina ostatních kapel se k nám chová kamarádsky a otevřeně, což je moc fajn.

V roce 2017 jste vydali první CD, není čas popřemýšlet nad novou deskou?
Nová deska je téma, které visí ve vzduchu neustále. Materiál postupně vzniká, takže téměř určitě jednoho dne něco zase vydáme, na to ale musí uzrát čas.

Poslední otázka, co vzkážete našim čtenářům a jaký oblíbený váš klip jim pustíme?
Rádi bychom všem našim fanouškům poděkovali za podporu, moc si toho ceníme a vždy se na ně moc těšíme!

Co si myslíte, že napadne pečecké knihovnice, v osmdesátkách odkojených na radimských parketech, když lídři místní rockové skupiny Telegraf vydají autobiografickou publikaci?  No přeci uspořádají jim besedu a autogramiádu k jejich knize!!
Takže: 31.03. 2019 v 16,00 hod - Městská knihovna v Pečkách zve všechny příznivce Telegrafu na jejich besedu o tom, jak to všechno se skupinou začalo. Beseda je spojená s autogramiádou. „Telegraf – potulní hráči“ - knize Zdeňka Hejduka a Petra Bašuse o místní beatové skupině Telegraf , která je zároveň holdem jejich 40ti letého hraní.

PS: knihy Telegraf k zakoupení + domácí utopenci a půllitr Svijan zdarma