Po delší době opět vyrážím v sobotní večer do Plzně do Šeříkovky, dnes tam vystoupí králové gothicrocku u nás, kapela XIII. století. Měl jsem z její opětovné koncertní činnosti velkou radost. Že to bude dnes výjimečný večer, bylo znát už při příjezdu k Šeříkovce, najít skulinku na parkování bylo opravdu umění, ale povedlo se. Venku plno, restaurace narvaná k prasknutí, předsálí plné… sen každého pořadatele. A že to Petr Kubáň dělá víc než dobře, o tom jsme se nejednou již přesvědčili. Na rozdíl od jiných pořadatelů nespoléhá jen na nespolehlivou propagaci přes FB, ale po celé Plzni najdete na plakátovacích plochách info o programu Šeříkovky, stejně tak jednotlivé plakáty propagující samotnou akci.
Prodírám se špalírem lidí, většinou goticky oblečených, hlavně dívenkám to sluší. Akreditace proběhla opět bleskovým tempem (díky Petře) a tak se krátce po devatenácté hodině ocitám v sále, na pódium má zvukovku Bratrstvo Luny, na parketě se pohybuje leader XIIIky Petr Štěpán, s kterým na sebe alespoň kývneme. Sál se rychle plní, mám tu známé z Budějovic, z Prahy, Žatce…. Tak moc „XIIIka“ táhne. S dalšího rozjímání mě příjemně vyruší Matěj Lipský, vnuk slavného herce Lubomíra Lipského, jinak frontman Bratrstva Luny. Dlouho jsme se s Matějem neviděli, tak jsme „proklábosili“ skoro celý zbytek času do začátku vystoupení Luny a domluvili rozhovor pro Rockpalace.
Blíží se hodina Há. Přecházím na balkón, sál pode mnou je plný, stejně tak balkon. Začíná set Bratrstva Luny, dobrá muzika, výborní muzikanti, ale mám pocit, že kapele chybí výrazný hit. Stejně tak mi nesedí vedlejší pódiová produkce R.X. Thámova, která tříští celý set kapely a kapele tím místy jak se říká „padá řetěz“, nevím, zda by méně nebylo více. Parádní výkon podal Matěj Lipský alias Xpíl v Největším z pierotů. Paradoxně nejsilnější tah na branku má převzatá skladba Pochod hrdinů, jako pocta punkové legendě HNF a potažmo Petru Štěpánovi.
Po přestávce dole dav ještě zhoustnul, stejně tak řady na balkóně zhoustly. Do tmy se nesou tříštivé zvuky rozbitého skla, krákání havranů a operní árie – intro z Gotiky…běhá mi mráz po zádech, nasvícené velké logo XIIIky září a Kabarette Voltaire otevírá pomyslnou oponu dnešního gotického večera. V dresu XIIIky na postu baskytary místo Dostála staronový Mirek Palda Paleček. Od prvních okamžiků se chytá celý sál, který zpívá a tančí. Velkou radost mi dělá moje oblíbená Transylvania Werewolf… v uších mi zní, touha vlkodlačí… tvrdá, kytarová Mystery Anna, Justínu pomáhá zpívat v refrénu celý sál. Zas v kouři cigaret a dům je uzavřený, tam v rohu pokoje spatřím Baudelairovu tvář…překvapivě zařazený Absinth s uhrančivým Petrovým hlasem. Opravdu velký taneční rej začíná s Karnevalem, z kterého XIII. století udělalo megahit. Přes 20 let je starý song Nosferatu, přesto neuvěřitelně silný, zařezávající se do morku kostí Nosferatu is back….Pocta geniálnímu houslistovi Marku Paganinimu v podobě Upíra s houslemi, kdy Petr odkládá kytaru…Palda bere akustickou kytaru a k mému překvapení nezazní tóny Nocturamy, ale letitá krásná balada Růže a kříž…Kapela se loučí, ale nezazněla Elizabeth, takže všichni víme, že se „Století“ musí vrátit… Fatherland a následná Elizabeth dostává slečny za námi do euforie….Elizabeth, Elizabeth jméno čachticvké vládkyně se nese sálem v refrénu.
Překvapivě XIIIka nezařadila skladby z posledního alba, zaznamenal jsem jen Phobia Nocturna, ale já jsem s představeným playlistem víc než spokojený. Byl to naprosto úžasný večer. Na hudbě XIII. století nepracuje zub času, je stále svěží, stále má co říci, stále neotřelá…XIIIko, Plzeň děkuje!!! Doufám, že se s XIIIkou zase brzo někde setkám.
Vymotávám se z noční Plzně, autem mi tiše hraje Transilvanie… Vítr smutné písně zpívá, bloudí krajinou. Ve sněhu jdou stopy vlků tichem přede mnou…a přes noc napadla hromada sněhu.
