Ještě jednou mám představit kapelu Vesper, respektive její album. Nevím, jestli názvy desek vymýšlí někdo z logopedie jako cvičení, grafik.dis nebo disgrafik nebo kdo, ale zaujala mě názvy obě alba. O to asi šlo.
Po CD Pan Optikum je to deska Blýská se tkání. Jenže navíc je to ještě obráceně. Blýská se tkání je album předcházející Pan Optiku a prý právě na něm se utvářel styl nebo pojetí, které pak na Pan Optiku Vesper používá, a vybrušuje.
Není to album na jeden nebo dva poslechy. Melodie nejsou podle mustru, který si zapamatujete hned, respektive dokážete odhadnout, jaký popěvek v příští sloce na vás z repráků vybafne. To chce přeci jen poslechu věnovat trochu pozornosti. Aspoň tolik, kolik desce věnovala kapela při jejím vzniku. Není tu žádný rachot popelnic, vše má své místo a výsledkem je pořád celkem nápaditý a výborně zaranžovaný poprock.
Nejde tedy o žádný stylový kotrmelec, ten myslím ani nebyl v plánu. Na téhle desce měla kytara víc prostoru než na pozdějším Pan Optiku. Toho si asi všimnete hned, pokud budete hledat nějaké srovnání. Jinak detailně promyšlené písničky, kde se asi i pečlivě vybíraly zvuky, aby nebyla například kytara zkreslená moc nebo naopak málo a s kvákadlem, v solech to funguje.
Samostatná kapitola jsou texty.
Úplně nevím, jak bych vám je přiblížil. V podstatě jsou to všechno takové zhudebněné situace obyčejných životů, ale napsané tak nějak neoposlouchaně, což je fajn.
Nečekejte jeden dva hity a pár vycpávek. Tahle deska není špatná, jen bych jí asi doporučoval vnímat jako celek. Líbí se mi. Je to inteligentní poprock, ale není to prvoplánovitý produkt pro konzumenty. To, ale pro Pan Optikum platí to samé, z ní dělá desku, která se vám neomrzí po dvou třech posleších. Chce to holt poslouchat trošku víc, než se dnes nosí. Obě alba se dají u kapely sehnat, zbytek je na vás. Není třeba to víc okecávat.

https://kapelavesper.cz/

Pro Rockpalace Petr Kohoutek

Kapelu Trautenberk je třeba nejen slyšel, ale i vidět. Ať patříte k rozrůstajícímu se táboru fanoušků, nebo ne, nelze si na pódium nevšimnout leaderů kapely Horsta a Míry "Prasopsa", alias zemského rady nejen díky varietním kouskům, ale i pěveckému výkonu. Strašně jsem se na rozhovor s Mirkem těšil, když jsme před Vánocemi rozhovor domlouvali a ta správná chvíle nastala. 

Nemůžu jinak Mirku, než se úvodem zeptat na vznik tvé přezdívky Prasopes, Wikipedie mi nabídla zajímavé odpovědi, ale z tvých úst to bude určitě renomovanější.
Milý Honzo, vážení spoluobčané! Vzhledem k tomu, že neodpovídám do bulvárního bulváru, řeknu vám pravdu. Nevím. Pravděpodobné však je, že jsem tento výraz využíval, používal a zneužíval tak často, že mi prostě zůstal.

Zakončili jste parádně sezónu 2x vyprodaným Depem, jak jste prožívali ty chvíle před koncertem a následně byly nějaké bujaré oslavy za proběhnutým úspěšným turné?
Ano, jak říkáš, zakončili. Užili jsme si parádně, i když před prvním koncertem byla zvlášť u některých mladších kamarádů znát určitá nervozita. Naštěstí jsme měli s sebou lékaře, který nám právě doporučil začít s bujarou oslavou již před koncertem a to se ukázalo jako rada nad zlato. Že jo.

Hodně koncertujete, jak bylo těžké nachystat, při tom hudebním kolotoči okolo vás nové album Ticho nad pekáčem a proč právě tak zajímavý název?
Bylo to těžké jako svině. Mravenčí práce. Tisíce hodin ve zkušebně. Náš bubeník Jirka Hodl tam dokonce začal přespávat. Mezitím cestovat po koncertech od čerta k ďáblu a ještě dávat pozor na satana. Ano, deska se měla původně jmenovat Dej pozor na satana. Ale při jedné z posledních společných večeří před vydáním desky se nad našimi pekáči rozhostilo tak významné ticho, že jsme nemohli novou desku nepojmenovat Ticho nad pekáčem.

Od vydání uběhlo pár dní, udělali byste něco dnes, odstupem těch několika dní něco jinak?
Asi bychom u některých písní použili texty zabývající se kvantovou fyzikou, které máme v záloze.

Zůstaly vám ještě nějaké skladby, nebo jste šli do studia s jasným počtem skladeb?
Některé kompozice máme rozpracované a ty v tomto stádiu zůstávají. Šli jsme do studia víceméně s jasným počtem skladeb. Nejsme příznivci dlouhých desek.

Depo bylo fantastické, nepomýšlíte také na nějaké to koncertní DVD?
Přiznám se, že mi to napadlo, ale okolo přípravy Jemnostsvět tour bylo takového sraní, že vznikl pouze videoklip sestříhaný ze záběrů z plzeňského Depa na píseň Pan Pilous a je možné si ho pustit na youtube. Je svěží.

Když jsem hledal na netu nějaké informace o tobě, nemohl jsem přehlédnou na plzen.cz pořad Jak to vidí Prasopes, rozhovor, který….. můžeš mi k tomu pořadu říci něco bližšího?
Je to jakýsi ventil mého tvůrčího přetlaku a Plzeň TV mi dala možnost se veřejně potažmo regionálně znemožňovat i v televizi. Natáčíme už 41. díl a všechny díly jsou k vidění na youtube ZDE.

V rozhovoru je jedna scénka pro mne kultovního filmu Back To Future, je tam náhodu, nebo tě k filmu váže nějaký vztah?
Film Back To Future mám rád a baví mě časové smyčky hraničící s nepřehledností , ale kultovnějším je pro mne český film Zítra ráno vstanu a opařím se čajem.

A už pojďme k tvým počátkům, jak si se dostal k hudbě?
Studiem na Lidové škole umění v Plzni ve Chválenické ulici, kde jsem se vyučil ve hře na zobcovou flétnu a klarinet, ale hlavně jsem zdědil potřebu hudebně se předvádět po rodičích. Taťka byl trumpetista a kapelník hudebního tělesa Švitorka a moje maminka dodnes zpívá se Senior kapelou.

Co formovalo tvůj hudební vkus? Měl jsi či máš nějaké hudební vzory?
Hudební vkus se vytváří v pubertě a já jsem byl zasažen punkovým obdobím a přitahovala mne energie a živočišnost punkových umělců. Bavily mě zahraniční i domácí punkový kapely třeba Ramones, Toy Dolls, Bad Religion, Misfits a z domácích Jasná páka, Visací zámek, Pražský výběr, Bonpari a další.

Příčina, že si se stal muzikantem, nyní zpíváš, od počátku to byl tvůj sen stát za mikrofonem?
Že budu zpěvákem, jsem se rozhodl při šedesátémdruhém poslechu desky Abraxas - Box. Takže za to může Míra Imrich z Abraxasu.

Ty jsi prošel několika známými skupinami, pokud se nepletu – Požár mlýna, Tleskač, Kníry. Byla tam nějaká školní kapela, na kterou rád vzpomínáš?
Je tak. První byla středoškolská kapela ZZ práce (neboli Zatracená zkurvená práce), potom Smíšené pocity, Požár mlýna, atd. Každá kapela měla svoje a na každou vzpomínám rád. Je dobré, že to bylo pestrý, a že nemusím zpívat 35 let vkuse třeba Jede traktor je to Zetor. I když se mi ta píseň líbí, ale zpívat ji po dvoutisícípátý by mě nebavilo.

V kapele v Knírech se sešla plejáda muzikantů z různých kapel, předpokládám, že každý si přinesl něco svého ze staré kapely, jak jste se dohodli na společném směru Knírů, který vy nazýváte rock n roll punk?
Kníry nejsou žánrová kapela a najdeš tam všechno možný. Styl nazýváme Moustache rock n roll a je to vcelku prdel.

Nastupuješ do Trautenberk v neveselé době, kapelu si znal, byl jsi na některých akcích jako host, jak jsi vnímal jejich muziku, musel jsi přemýšlet nastoupit do tohoto vlaku, co bylo impulzem?
Znal jsem bývalého zpěváka Obrouše ještě z kapely Dva a půl cvrčka s kterými jsme párkrát hráli s Tleskačem a potom i z Trautenberka. Když odešel za Elvisem, ostatní kluci z kapely chtěli uspořádat pár vzpomínkových koncertů na jeho počest a oslovili mne, abych zazpíval nějaký písně místo Obrouše. Postupně jsem zjistil, že jsou to fajn chlapíci a zůstal jsem s nima.

S Horstem tvoříte neuvěřitelně sehranou dvojci, nacvičujete společná „varietní“ čísla, nebo jsou dílem spontánnosti?
Zase. Mravenčí práce. Odhodlanost. Vytrvalost spojená s neobyčejným talentem. To jsou příčiny úspěchu na podiu.

Spolu i textujete, máte už při psaní textu představu, jak bude vypadat vizuální (taneční, či scénková) podoba skladby?
Ne. Rozhodně a určitě ne. Snad jen vilné ošahávání Aničky plnovousu při písni Dneska budeš mou (Kubamelehubou) bylo předem naplánováno. Anče totiž musí hrát náročný baskytarový part a nemůže se bránit.

Celý set Trantenberk působí velice malebně a libozvučně, muziku dělá „kytarová“ úderka, konzultujete s nimi vaše nápady na rýmy a nápady, zabroukáte jim nějakou vaší vizi a oni se pokusí držet vaší vize, nebo přijdou s hotovou muzikou.
Ano konzultujeme, pak zabroukáme jim nějakou naší vizi a oni se pokusí držet naší vize, nebo přijdou s hotovou muzikou.

Jste s Horstem mistři chytlavých rýmů, které vlezou člověku do hlavy a nejdou ven, Horst ve svém rozhovoru řekl, jak vzniká jeho text, ale teď mě zajímá, jak textuješ ty? Kde bereš inspiraci, nápady?
Já textuji většinou od refrénu. Dostanu nějaký nápad a když se mi zdá dostatečně blbej, tak si řeknu : jó to by se mohlo líbit. A napíšu kolem toho primitivní veršovánky. Inspiraci beru v alkoholu a jiných návykových látkách.

Z obou jde neuvěřitelná energie, jak vydržíte v létě třeba dva festivaly za den? Horst mi prozradil, že na kondičku poměrně kašle, jak je to u tebe?
Já jsem tělocvikář. Já mám natrénováno dopředu. Ale někdy mi přijde, že už mi dochází a čím dál tím častěji mám na podiu mžitky a pocit, že chcípnu.

Na podiu jsi k nepřehlédnutí, roli elegantního zemského rady sis přinesl sebou z předchozích kapel, nebo byla ušitá na míru až tady v Trautenberk?
Přišlo mi, že oproti ostatním klukům vypadám dost staře, tak jsem chtěl vypadat ještě starší. Obleček je pohodlný a obzvlášť na letních festivalech fantasticky izoluje.

Zdá se mi, že jsi rozený komik a „komediant“ (myšleno obdivně!!), projevovala se tahle divadelní povaha už v mládí? Jaký si byl jako chlapec? Bylo o tobě všude vědět, nebo si stál, jak se říká v koutě?
Helejte se, podívejte se, asi jsem se rád předváděl už od dětství. Byl jsem takové to živější dítě. Dnes bych byl diagnostikován jako dítě s ADHD a poruchami chování. Pro to, aby byla sranda, jsem byl ochoten udělat téměř cokoli.

V roce 2018 jste se dostali s kapelou už hodně daleko mimo svůj region – Morava – Pohořelice, Hořice – The Legend Rock fest a všude lidi zpívali vaše songy s vámi, jaký je to pocit, nevidět „domovský komín“ a přesto být známí?
Pocit je to, jak asi tušíš, dobrý. Druhou stranou mince však je, že přibývá haterů, kteří úspěch neodpouští. Ale to je přirozené.

Setkáváte se v backstage se spoustou kapel a muzikantů, mluví se o rivalitě v malém Českém rybníčku, máš kapely či muzikanty, s kterými se opravdu rád vidíš?
Tak určitě. Já osobně žádnou kapelu nevnímám jako konkurenci, ale jako lidi, co jsou mi sympatický nebo ne a jestli se mi jejich muzika líbí nebo ne.

Je nějaká humorná historka z tvého hudebního života, o kterou by ses námi chtěl podělit?
Celej muj hudební život je humorná historka.

Když se ohlédneš za sebou, došlo u tebe o odklonu od původních ideálů a hudebních vzorů, posloucháš jinou muziku, nebo nemáš problém sáhnout po nějaké staré desce? Jaké je tvoje nejoblíbenější album.
Když jsem působil v Požáru mlýna, vykřikoval jsem, že bych v životě nemohl hrát nebo zpívat metal. Vůbec jsem si nedovedl představit, že bude moje kapela na společným plakátě s některejma kapelama, se kterýma teď hrajem. Ale co bych neudělal pro kamarády z kapely a oni to také patřičně oceňují. Nejoblíbenější album nemám, ale nejraději poslouchám starý punkový kapely.

Kde a na čem nejvíce posloucháš muziku a co tě v muzice poslední dobou překvapilo, popř. zklamalo?
Poslední dobou poslouchám na gramci elpíčka, ale asi nejvíc si pouštím muziku na internetu a byl jsem nedávno překvapen tím, že jsem byl nadšen bizarními videoklipy k muzice, která se mi nelíbí a ještě k tomu je z Ruska. Ale taneční kreace Little Big jsou fakt zábavný.

Jak má vypadat u tebe správný relax, kdy si opravdu odpočineš i duševně.
Hele to by nikoho nezajímalo. Relaxuji různými způsoby. Většinou s tou samou ženou.

Texty Trautenberk jsou hodně podle mne, ač se to nezdá, vychytané, umíte pracovat se slovíčky, rýmy, které se dostanou lidem do hlavy, předpokládá to dobrou slovní zásobu, myslím si, že se nevyhýbáš knize, máš oblíbené autory? Knížky, po kterých rád sáhneš?
Já nečtu. Při mé poruše soustředěnosti to jde blbě. Teď si ale pouštím Petra Čtvrtníčka, kterej čte za mě Rudišovu knihu Český ráj.

Ptám se každého muzikanta – jak se díváš na internet a jeho využití/zneužití pro vás muzikanty, myslím tím různé Spotify, Itunes….a vůbec, má cenu ještě pro tebe, jako muzikanta vydat klasické CD, nebo vidíš cestu právě elektronické podobě?
Jasně, využíváme i tydlety internety, ale pěkný cédéčko nebo elpíčko je přeci jenom umělecký dílo se vším všudy.

Chystáte se na nové turné, kolik skladeb plánujete zahrát z nové desky? A kde najdeme info o kapele, o koncertech, možnosti koupit si nějaké kapelní propriety?
Takže z nové desky budeme hrát víceméně šest písní, info o kapele na jdeme na facebooku , na webu, nebo na Bandzone. Tamtéž se dají objednat propriety s nápisem Trautenberk.

Předposlední otázka, ty jsi zdárně v pátek složil státnice, jak jsi mě referoval smskou za jedna – blahopřeju, co jsi studoval a co tě motivovalo ke státnicím?
Rozšiřoval jsem si pedagogické vzdělání a motivovala mne má nezastavitelná touha po vědění.

Míro, převelice zemskému radovi děkujeme za jeho velevážený čas, co vzkáže vašim fanouškům a našim čtenářům a jaký tvůj nejoblíbenější klip jim pustíme???
Pustíme klip Trautenberk - Lunt a buďte hlavně dobří, milí zlatí!!

foto: web kapely a internet

Ve své diskografii má debutovou desku „Máš svou šanci“ v roce 1994 stejně jako druhé album „Tváří v tvář“, které vzniklo o dva roky později. Všemu ale předcházelo demo „V srdci tvém“ a vinylový singl V srdci tvém / Pěsti. 

Obě desky nahrála sestava Tomáš Hradil – zpěv, Petr Slezák – basa, Lumír a Milan Krpcovi – kytary, Jaroslav Vašek – bicí. Petr platí za jednoho z nejlepších producentů a zvukařů u nás. A Lumíra Krpce určitě znáte z jeho dlouholetého působení v karvinské kapele Doga.

Jelikož jsem majitelem celé diskografie kapely, tak jsem si našel obě céda. Ale přiznávám, že jsem hledal i kazetu s demáčem a ten zpropadený singl, jenže má snaha vyšla vniveč. Ale mám je. Najít něco v mé sbírce není někdy sranda.

Od rána mi tady duní tedy „Máš svou šanci“. To byla nahrávka, která naprosto ulétla na vlnách speed metalu v dobách, kdy ve světě už po tomhle stylu neštěkl pes a v Čechách ho kupodivu skoro nikdo nehrál. Přitom je dobře známo, že náš národ miluje party typu Helloween nebo Gamma Ray a ani já nepatřím k výjimkám. Něco tak rychlého a melodického tady určitě v té době nebylo.

Navíc kluci byli mladí a divocí. Dlouhé vlasy a vypjatý vokál Tomáše Hradila. Málokterý český zpěvák dokáže zpívat takhle vysokým falsetem. A tenhle vlasatý idol shodil v posledních letech hřívu a naopak nahodil kérky. Ale to zlato v hrdle má stále. Před pár lety jsem s Tomášem mluvil v Pardubicích, kde s kapelou Black Roll předskakoval Citronu. V BR Tomáš nešplhal do takový výšek, zpíval víc civilně, ale zpívalo mu to náramně.

Debut Trezoru to byl jeden hit vedle druhého. Tak nějak nechápu, proč se kapela nedostala do širšího povědomí. Dodnes mám tuhle desku rád. Začíná halasnou písní „Nejsi sám“, kterou plynule vkročíte „Bránou do pekel“.

Pak ale dostanete svoji šanci. No, už byl čas „Už je čas“. Pak následuje balada „Nevěř svým snům“, při které si vždycky říkám, že tak zlý to přece není. Myslím si, že je totiž potřeba snít a věřit ve splnění snů. Já to tak mám a občas se mi sny plní.

Když jsem měl kazetu Trezoru, tak v tomhle místě jsem jí musel obrátit. „Nadešel tvůj den“ se rozjíždí v pomalejším tempu, ale přitom se rozjede do pěkné rychlosti. Tomáš Hradil nechá vyšplhat svůj hlas do nebeských výšek v „Máš dost“. Tome, dáš to znovu? Následuje „Já chci žít“, ve které excelují kytarová sóla. To musel být tanec prstů.

„Metal Storm“ mluví z duše nejednomu rockerovi. Taky říkám, že můj svět je vlastně rockenroll. Metal storm, Metal storm, už jsme v tom a bouře trvá. Tohle mám rád. Závěrečné drážky debutového disku patří eposu magnum, devítiminutové hymně „Nádherný svět“.

Kdybych měl první desku shrnout do několika vět. Nešlo o nic moc objevného, ale v našich končinách šlo o naprosto unikátní úkaz. Fakt mám tuhle desku moc rád. A i po letech ji znám do poslední noty, poslední slabiky. Pro mě velká paráda!

Tak a teď si pojďme pustit druhou desku „Tváři v tvář“. To jsem dlouho sháněl, nakonec ho mám. Jenže tady jde trošku o ústup z pozic. Rychlou melodickou muziku plnou kytarových sól a vypjatých vokálů tu sice najdete, ale taková pecka jako jednička to nebyla.

Druhá deska je spíš písničkovější. Začíná s docela vážným songem „Kam jdou“ s výrazným Tomášovým ječákem. Muzika je to ale každopádně houpavá. Pak přijde „Skok“, kde se Hradilův vokál představuje v poněkud jiném světle. Tomáš zpívá víc silově, ale vejšky mu taky svědčí. Následuje ozvěnou vylepšený „Jsi stroj“. „Heavy fuck“ je docela tvrdou riffovačkou. Pro Trezor je to dost netypická záležitost.

Titulní skladba je baladou s akustickou kytárkou, prostě klíďánko píďánko. „Tváří v tvář“. Hradil šplhá do výšek, ale nějakého zrychlení se nedočkáte. Ta přichází až s další skladbou „Běžec v kruhu“. To je pěknej nášleh.
V „Táhni s ním“ Hradil řádně přitvrdil. Našel jsem údaj, že snad kdysi zpíval v deathmetalové kapele Ossuary. Je to uvedeno v internetové Encyclopaedia Metallum, která je někdy velkým pohádkářem. Ale jindy je zároveň velmi cenným zdrojem informací. Tvrdší podobu ukazuje Tomáš i v následujícím nářezu „Prachy“. A takovou tvrdší fazónku má i „Nejsem blázen“.

Celkově se dá říct, že na tomhle albu se Trezor prezentuje trošku pestřejší muzikou. Rozhodně to není špatná deska, ale debut se mi líbil víc. Co mají obě desky společného, je na svou dobu výborný zvuk. Petr Slezák opravdu patří k mistrům svého oboru.

Jo a co se vyloženě nepovedlo, to je grafika druhého alba. Autor grafického zpracování není v bookletu uveden. Asi ví proč. Zasloužil by pěstí. Zadní strana je částečně nečitelná a to co je vpředu má být silnicí v mracích? Proboha, proč?

Pro Rockpalace Honza Holý

Často se lidé ptají, jak prý můžeme vidět krásu v něčem temném a zlověstném? Proč tolik agrese, vzdoru, zloby, temnoty? Fascinace smrtí a destrukcí? Ano to vše je v metalové hudbě obsaženo. A víte proč?

Protože to vše je i součást nitra člověka. A Zlo jako takové se stává Zlem, pouze pokud je v člověku popřeno a tím začne ovládat ono nás. Připusťme si, co vše v nás je a pracujeme s tím. To metal dělá. Metal pomáhá vše zlověstné a negativní vypustit z člověka ven kontrolovanou formou a tím posiluje to dobré v nás.

Obklopeni smrtící energií metalové hudby stojíme semknuti jeden vedle druhého a cítíme krásu a vzácnost žití. Tady a teď v přítomném okamžiku, který nás spojuje. Jsme unášeni bouří. Společně! Cítíme, jak vším tím záporným sílí dobro v nás a také touha nebýt tu jen sám pro sebe. Alespoň tedy tak to mám já, a proto jsem se stal součástí metalové hudby a komunity lidi, kde vzdor, nasranost a vše co jsem zmínil se nechává ve velké míře jen a jen v hudbě.

Co že je na tom krásného? Je to výbuch energie a pocitu člověka, ač negativní, agresivní, smutný, ale i přes to upřímný a nic neskrývající. Vše je ventilováno ven. Je to vzrušující umění a práce se vším temným v člověku. Je to o obrovské síle, osvobodit své nitro a démony. Vše, co nás dusí necháme vybuchnout, a kontrolovaně vložíme do hudby. A my víme že tam to zůstane. Obdivovat metalovou hudbu, je jako obdivovat temné stránky naší matky země. Třeba sílu přírodních živlů. Nespoutanost bouře nebo výbuch sopky. Stáli jste někdy ohromení a fascinovaní sílou bouře nebo výbuchem sopky? Víte, že to rozbouřené zlověstné moře se vzdouvajícími vlnami je smrtící, ale právě to se vzrušením sledujete. Dech se tají a jste tou energií strhnuti. Pak vše ustane. Vydechnete. Uvolněni a stále plni vzrušení hledíme do sebe. Vše uvnitř se uklidní a dojde k harmonii a potřebě sdílení s těmi, kdo u toho nebezpečí byli s námi.

Tak vnímám metalovou hudbu. A právě to se mnou dělá. Je obdivuhodné, když někdo dokáže z negativního vytesat monumentální živelnou energii, která lidi spojuje a vrhá do víru společného cítění, kdy lidé začnou vnímat jeden druhého. Cítění všeho zlověstného z hudby, na kterou se napojí vše tíživé z nás. A to vše se stane, aby člověk byl očištěn a byly posíleny i jeho stránky. Nikoli však ty špatné, ale právě ty dobré. Člověk se cítí v tu chvíli svobodný a ničím nespoutaný. Není otrokem ničeho. Je osvobozen. Užívá si a přijímá temnotu, aby si o to víc uvědomil krásu světla. Cítí své bití se vším všudy. Zlo a dobro je v rovnováze a člověk je středobodem s mocí vše řídit. Metalová hudba možná tvoří zlo v hudbě ale dobro v životě.

A díky tomuto mému zjištění vznikla touha a potřeba založit metalovou kapelu. Takovou kapelu, do které může být vložen všechen hněv a temná energie. Takovou, která bude jako plamen, co zároveň spaluje ale také svítí. Která bude přesně tím nespoutaným přírodním živlem plným energie. Nazval jsem jí Purnama.