Je prosinec 26.12. Konečně nastalo trochu klidu po celém shonu a přípravách okolo Vánoc a Štědrého dne. Ale co víc, v KD Šeříková je koncert mé oblíbené kapely Harlej, na který se já i moje dcery moc těšíme delší dobu. Rychle domů z práce, nasednout do auta a vyrážíme na dámskou jízdu. Kde jinde si odpočinout než právě zde. Cesta, přestože trochu pršelo, byla v pohodě a na místě jsme poměrně s předstihem a dokonce místo na parkování jsme našly hned a přímo před kulturákem. No pecka, začíná to skvěle! Stále trochu mrholí a tak rychle z auta a míříme do šenku v Šeříkovce, kde máme v plánu si dát ještě něco dobrého k jídlu před koncertem. Všude bylo plno, což nás nepřekvapilo ale co pro nás bylo opravdu velké překvapení, byla slova obsluhy – nevaříme, kuchyň stávkuje! Takže s těžkým srdcem opět nasedáme do auta a opouštíme naše skvělé parkovací místo a jedeme se najíst do nedalekého McDonald's.

Vracíme se poměrně brzy, opět využíváme posledních volných míst nedaleko KD a jdeme dovnitř. Již je otevřeno, tak nás čeká fronta, než se dostáváme do Šeříkovky. U vstupu to jde jako po másle, vyzvedáváme si akreditace a můžeme dále. Zdravím se s Petrem Kubáněm, odkládáme věci do šatny a vcházíme do sálu. I když je ještě asi 1,5 hodiny do startu první kapely, v sále už jsou docela početné skupinky lidí a balkony se taky plní. No, zabíráme druhou lajnu a tady prostě musíme vydržet.

Ve 20.10 je na programu podpisovka Harlej a máme velké štěstí, stoly jsou asi metr od nás. Vchází kapela, usedá…a já čekala nával…. No, nestalo se a to překvapilo nejen mne a lidi okolo, ale z výrazu tváří i samotné kluky v kapele. Fronta na podpis byla asi 3x kratší, než na pivko u baru a tak cca po 5 minutách byl konec, kapela odchází a stoly se uklidily. Paní vedle nás kroutí hlavou, a že prý chudáci kluci, je mi jich líto. No, my podpisy máme a tak už nedočkavě čekáme, až to vše vypukne.

Přesně tak, jak je v programu, světla už v poměrně dost narvaném sále pohasínají a na podium se vřítí kapela Rocksana. Tuhle bandu vůbec neznám a tak ani nevím, co od nich čekat. Ale povím vám, padla mi brada. Parta 4 mladinkých kluků okolo 15-17 let (netroufnu si odhadnout) do nás hned od prvního tónu pouští hodně melodický rock s chytlavými refrény a mně se to moc líbí. A lidem taky! Asi už po druhé písničce se lidé přidávají, tancují, pohupují se do rytmu a atmosféra je opravdu skvělá. Což mě ale překvapilo strašně moc, to je bubeník této kapely. Nebo spíš bubeníček. Klučík a já si říkám, kruci, tomu není víc jak 12 let. A moc jsem se nespletla. Na konci celého jejich vystoupení jsme se dozvěděli, že je mu pouhých 11 let. Ale!!! Klobouk dolů, byl naprosto fantastickej stejně tak, jako i celá tahle banda!!! Vřele doporučuju se na ně jít někam podívat.

Světla se rozsvítí a koukám okolo sebe. Naprosto našlapaný sál a o balkonech ani nemluvím. Prostě Harlej nejsou „na prodej“ Harlej jsou vyprodaný. Světla pohasínají, rozsvítí se velký nápis Harlej a za obrovského pískotu a skandování se kapela vřítí na podium. Už první tóny rozezpívají naprosto všechny věkové kategorie. A to doslova! Vedle sebe tu stojí starší pán a vedle něho tak 10ti letý chlapeček s rodiči. Repertoár téhle bandy nemá cenu rozebírat, známe ho všichni. Hrají se všechny staré pecky, písničky z nového alba a dokonce tu zazní i překrásná písnička „ Sbírka“ jako vzpomínka na bývalého a nedávno zesnulého zpěváka Vládi Šafránka. Je to naprosto skvělá show, lidi se baví a na řadu přijdou i balónky. Skvěle ukončené vánoční svátky. Harlej, děkujeme!

Pro Rockpalace Blancherose

S napětím očekávané album Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle vyjde 1. 1. 2019 v čase 0:00 hodin. CD obsahuje úctyhodných 15 skladeb, obal je v provedení digipack, součástí balení je booklet se všemi texty a samolepka s logem INGOTT.

Vůbec nevím, z kterého rohu této kružnice mám začít.
Pro představu těch, kteří kapelu neznají, je stylově toto album, řekl bych někde na půli cesty mezi Plexis a Wanastowkama.
Najdete tu celkem příjemně udělané písničky, které by se hodily do rádia nebo třeba závěrečných titulků filmu a některé mají trochu znatelnější punkovější feeling. Prostě to, co se v tomto líbivějším pojetí tak nějak všeobecně přijatelně hraje, aby se to líbilo, tak trochu to znáte odjinud a neurazí to. Fakt to hraje celkem příjemně a zdá se, že je vše na svém místě. Fajn zvuk, jasné refrény a melodie. Je tu vlastně vše, co by mělo zabrat a fungovat, aby jste si to mohli zpívat pod pódiem nebo na mejdanu a ještě si třeba chvílemi, tak ve dvě ráno, i zatancovat.
Textově je to hlavně na téma „on a ona“ a opět musím říct, že docela příjemně, chytlavě napsáno.
To tak nějak platí vlastně pro všechny písničky a z těchto autorsko-technických úhlů pohledu není na desce co hanit nebo kapele co zazlívat. Svižnější skladby se střídají s těmi pomalejšími. Věřil bych, že to svoje fanoušky najde.
Zakopaná sabáka je ale asi jinde.
Deska se mi dostala k poslechu před pár dny, takže je třeba jí párkrát poslechnout a rozmyslet si, co jsem schopen vám k tomu sdělit a zase nezdržovat moc. Tak proč je na ní rok 2015 ???? Kde jste s tím byli kapelo do dneška? Budiž, v písničkách na albu se neřeší věci, které by podléhaly nějakému datu a ty téměř čtyři roky jim nijak neuškodily. Pak je kromě hrubky ( !!!) v bookletu odkaz na profil kapely a na něm je rovněž poslední zmínka z listopadu 2015. Není mi úplně jasné, pro koho to teď píšu, kde se album dá dnes sehnat? Jedině, že by proběhla reedice. Pak by mi to do sebe zapadalo.
Nejhorší ale je, že mám pocit, jako bych poslouchal sólovku Roberta Kodyma, kterou někdo udělal za něj. V prvních dvou nebo řekněme v těch svižnějších písničkách se to ještě dá ustát, ale jinde už ne. Pokud byl zpěvák obdařen podobným hlasem, dejme tomu, pak bych se ale snažil, abych nezněl jako Robert Kodym. Ten už totiž jaksi jeden existuje. Tady došlo ale k opaku. Nejen hlas, ale i stylizace a frázování je dotaženo k takové „dokonalosti“, že i Číňané by se divili, jak se dá něco kopírovat. Schválně jsem hledal v infu a poděkování na obalu, jestli tam třeba není uveden jako host. Není.
To je bohužel důvod, proč mě ta deska už nebaví. Škoda ale těch písniček, to není jejich chyba a ty bych i bral. To jsem se snažil naznačit hned z kraje. Proč ale někdo cvičí, dělá muziku, tvoří, věnuje tomu čas, energii a peníze aby to dobře nahrál a aby deska dobře hrála a pak to zní jako kopie někoho jiného??
Možná tam bude někde důvod, proč tohle album není v rádiu a Wanastowky jo. Nejsou sice mou top kapelou, ale jsou origoš.
Pokud vám ta podobnost nevadí, pak je vše ok, a klidně si desku sežeňte. Ty písničky samotné jsou v pohodě.

https://bandzone.cz/dobrypocity

Pro Rockpalace Petr Kohoutek

Tak tohle jsme tu asi ještě neměli. Rocková kapela se skotskými dudami, která vystupuje v kiltech a přitom Češi jak poleno kdesi ze Štětí, Roudnice nad Labem, Prahy a Velkého Borku. Hodně zajímavá kombinace. Pojďme se kapele podívat pod sukni.

Představme si osoby a obsazení. Zpěv a kytaru obstaral Jan Růžek, skotské dudy nahráli Jakub Kocián a Michal Straka. O housle, klávesy a sbory se postaral Jiří Panchartek. Basou a sbory přisěl Jaroslav Matuška, Miroslav Peser natloukl bicí a přidal k tomu sbory a Petr Novák hrál na kytary a rovněž „sboroval“. Jako host se na desce objevuje Tomáš Kobdzey Kašpar, v jehož studiu se deska v roce 2016 nahrávala. Tomáš hraje na bicí a perkuse.

Muzika je to vskutku hravá. Dudy a housličky, které rovněž patří do arzenálu kapely, dělají muziku hodně šťavnatou. Claymore nahráli několik vlastních songů, ale desku zároveň prošpikovali známými cover verzemi, jejichž původní verze jsou vesměs známé.

Našince potěší „Slečna závist“, která dostala naprosto nový kabátek. Takhle nějak by měl vypadat cover song. Většinou tomu chybí právě ta přidaná hodnota, které je tady dostatek. Bezpečně známá je taky hymna „Scotland the brave“, což je skotská národní píseň, kterou určitě budete taky znát.

Nejspíš budete znát i instrumentálku Paula McCartneyho „Mull of Kintyre“, které dudy opět dávají nový rozměr. Dalším tradicionálem je „Will Ye No Come Back Again“. Ten ale fakt neznám.

Mezi vlastní skladby patří výtečná „Spanilá jízda“. Dalším kusem z vlastní stáje je klávesami opepřený song „Expressive“, který je překvapivě zpívaný česky.

Nemůžu se ale zbavit dojmu, že bez těch dud a houslí by šlo o nepříliš výraznou záležitost. Ale Claymore jsou prostě hlavně dvoje dudy a ty přidávají muzice novou dimenzi. Zajímalo by mě, jak to funguje. Snad budu mít někdy příležitost kapelu vidět naživo.

Pro Rockpalce Honza Holý