Je čas Vánoc, všichni šílí nad nákupem dárků, a já jsem moc ráda, že si na mě Luděk udělal trochu času a malinko jsem ho vyzpovídala. Zrekapitulovali jsme letošní rok a něco málo mi prozradil i o svých plánech na rok 2019. 

Ahoj Luďku, v těchto dnech je to rok od vydání tvého prvního alba „Vítejte v realitě.“ Jak se albu daří?
Ahoj. Dobře. Až jsem překvapen. Zbývá mi něco málo přes 100 ks CD z 500 ks nákladu, což hodnotím jako úspěch. Nečekali to lidi kolem mě a popravdě ani já. Poslouchal jsem horem dolem, že to nemám vydávat, že to v životě neprodám… 500 ks? Ty jsi blázen… budeš mít doma sklad CD, a tak podobně. Samotného mě překvapilo, když mi začali psát lidi na Facebooku a chtěli CD poslat.
Mám z toho velikou radost, obzvlášť v dnešní době, kdy notebooky už CD mechaniky nemají, zájem o CD klesá a lidé si kupují CD snad už jen do auta. Pro lidi bez CD přehrávačů byla uvolněna i elektronická verze na Spotify.

Jak hodnotíš uplynulý rok 2018?
Rok 2018 byl plný štěstí, smůly, radosti i smutku. Stala se hromada velkých věcí. Povedlo se napsat diplomku a složit státnice, ale den na to mi zemřel děda. Takže promoci střídal pohřeb. V létě jsme se pustili do natáčení klipu k písni Motorkářská, který v den mých narozenin – 17. srpna vyšel. Ten den klip trhnul cca 5000 zhlédnutí, z čehož jsme měli s Vláďou Šafránkem i se zbytkem lidí, kteří na klipu pracovali, velkou radost. Jenže ani tahle radost netrvala moc dlouho, jelikož měsíc a den od zveřejnění klipu - 18. září Vláďa zemřel. Tahle zpráva mě i zbytek lidí, kteří ho znali, velmi zasáhla a řada z nás druhý den ani nešla do práce… Byl to i důvod, proč jsem nasazení klipu do TV hitparád odložil až na listopad. Vládíka jsem si hodně vážil, pro mě to byl nejen vzor, ale i kamarád a neskutečně silnej a statečnej člověk, kterej uměl rozdávat radost a smích lidem kolem sebe, přestože na tom sám byl hodně špatně. Teď už si jen přeju, aby ten rok 2018 nějak v klidu přešel a aby rok 2019 byl klidnější.

Jak se klipu daří?
Dobře. Daří se mu jak na youtube, kde atakuje hranici 100k zhlédnutí, tak v televizních hitparádách, kde drží přední příčky.

Co plánuješ na rok 2019?
Tvořit, hrát, točit další klip a vydat LP desku. Dostal jsem nabídky od kapel Velryba a Modrý kohout, se kterými budu od února zpívat, a se kterými se během ledna zavřeme do studia a dá-li Bůh, tak i něco nahrajeme.

A rovnou to dáte na LP?
Ne… na LP vyjde album „Vítejte v realitě“. Vyjde pouze limitovaná edice 200 – 250 ks. Vydat LP desku byl vždycky můj sen a s přihlédnutím na to, že se desky opět masivně vyrábí, do toho prostě jdu!

Na jakou písničku chceš točit klip?
Zatím nevím. Ve hře jsou písničky Chodbice, Česká lež a Útěk.

A co nějaký vlastní projekt?
Je v plánu. V současné chvíli mám 2 kytary a basu. Už tomu chybí jen bubeník, takže pokud by měl někdo zájem… neváhejte napsat.

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům?
Popřál bych krásné bílé vánoce, ale to by nebylo politicky korektní… :D Takže krásné Vánoce a hodně zdraví, štěstí, lásky a úspěchů v Novém roce 2019.

Pro Rockpalace Blancherose

Aneb z klubů do hal, by se dal nazvat dnešní titulek.
Díky firemnímu večírku se do Depa, kde to hučí jako v úlu, dostáváme krátce po půl deváté. Procházíme akreditací (Dálo děkujeme) a jsme v narvané hale. Ač je venku mrazík, tady je příjemně vytopeno, zůstáváme stát v poklidu vzadu. Nastává tma a dnešní show začíná, a že je to tanec!!
Velkolepé pódium, parádní světla a výborný zvuk. Kuba hubou mele, Kus Aničky. Osvědčené songy padají jeden za druhým…. Světla bičují stage, mlhou se nešetří, lidi řvou, podupávají, tancují, skáčou a co je příjemné, když se okolo rozhlížím, vidím zastoupené všechny generace, které se perfektně baví, stejně jako my. Že Trautenberk opravdu umí napsat až stadionové halekačky, se opět ukazuje nyní v praxi, kdy se refrény nesou halou jak z pódia, tak od nás na pódium…když jsem hladovej, tak jsem nervóózníííí a po ránu velkej hlad mám…..
Než se stačím rozkoukat a nasát atmosféru, přichází zlatý hřeb večera, na stage mimo kapely přicházejí hosté – pán hor, sám Krakonoš, Veronika Borovcová alias Supice ze slavných Tří sester a Honza Protheus Macků z neméně slavných Dymytry. Padá velká plachta k Jemnostsvět turné za kapelou, která se tímto stává minulostí a je nahrazena aktuální obří plachtou, s tématem obalu nového CD – Ticho nad pekáčem, které se kapela právě chystá pokřtít. Kmotr Protheus a kmotra Supice popřejí vše nej nej, bouchnou bublinky a CD plachtí mezi les zdvižených rukou, ale jen jeden šťastlivec si může odnést vzácný artefakt z dnešního večera. A rock n rollová jízda může pokračovat dál!!


Chyť a pusť na pánev jí pust, začíná další blok dnešního super večera a kapela do nás „střílí“ song z nového alba. Dej si pozor na satana, které Prasopes doprovází zdviženými prsty ruky, známé to gesto metalových fans, následná ústní přestřelka mezi Horstem a zemským radou, čí pak že je vlastně Anička přeroste v další rozverný song - Anička. Zklidnění atmosféry přispěje titulní „táboráková“  s akustickým nádechem Ticho nad pekáčem, které dominuje  harmonika Supice. Na plný plyn kapela špape opět s panem Pilousem, který s kapelou odzpívá Protheus a rocková lokomotiva Trautenberk se řítí Depem dál. V Potužníkovi jsou nad hlavy davu vystřeleny papírové konfety, které se pomalu snáší na naše hlavy.

Klobáseň, Pán udíren. Mou oblíbenou Netáhlo si příjde Supice zazpívat opět s kapelou. Oba hlavní aktéři hecují dav k dalšímu refrénu, každý má svou slabiku a tak se halou nese sle (levá strana Prasopes) pička – (pravá strana Horst) a ve finále je to Slepička. Klipovka Pot pot a je tu závěr Hajnej co je hovado a žere psy, to už haleká i obsluha občerstvení. Dav si ale vydupal přídavek a rozdováděným Depem se nese Himlhergotdonrvetr….

Co dodat, parádní večer s úžasnou atmosférou a s fantastickým jak hudebním, tak vizuálním zážitkem. Výkony všech naprosto špičkové. V kapele jsou opravdu dobří instrumentalisté. Co dělá Trautenberk hvězdným a vyjímečným, je souhra a souznění obou vokalistů a jejich smysl pro humor, včetně veselých vsuvek mezi skladbami. Jak velký cit pro slovíčka kapela má (nebo její textaři) se mi opět potvrdilo dnešní večer naživo! Ona třeba někde na netu kritizovaná Chyť a pust pro své rýmy v živém podání a střídání vokalistů má neuvěřitelné kouzlo umocněné varietními kousky obou „komediantů“. Ale! Kapela hraje a zpívá pro lidi, ne kritikům, a lidé se dnes náramně společně s námi bavili dokonale, tančili, skákali a zpívali. Překvapilo mě, že ač je nové album venku pár dní, přesto všichni pěli nápěvky a popěvky společně s kapelou. Co víc je důkazem, že kapela jede na správné koleji. Co mě ale praštilo kladně do uší je rozdíl, a troufnu si říci markantní, nové tvorby, proti starším flákům. Songy z nové desky se mi zdají živější, čitelnější, pestřejší, modernější a je vidět, že se kapela dostala zase o kus dál. Nezbývá než poděkovat za výborný večer a kdo nemáte na dnešní sobotní večer nic naplánováno, zaběhněte na přidaný koncert do plzeňského Depa (pár lístků prý ještě je), nebudete litovat!!

Hodnotit práci někoho jiného, to není jen tak lecjaká nějaká věc. Muzika není vestavěná jarmara, která je buď dobře a pasuje vám do cimry nebo je blbě a na vyhození. Poslouchám nový Traktor a mám napsat, co si o tom myslím.

Je to první nahrávka, kterou od kapely slyším a nikoho z nich osobně neznám. Neznám tedy ani pozadí či okolnosti, za kterých písničky vznikaly, proč jsou takové jaké jsou atd.. To je ale někdy dost podstatný faktor. Občas je třeba autory a interprety nejdřív pochopit. To totiž dokáže při poslechu písniček hotové divy.

Poslouchám to a pravidelně se mi opakují tři dojmy.

Pasáže, které mi připomínají tvorbu tu Dana Landy, tu Kabátu, jinde zase třeba Pretty Maids a teď si vyberte jestli je to dobře a funguje to jako nastavená laťka pod kterou, nutno říct, kapela nejde, nebo jestli je to špatně. Nicméně není to moje věc. Pokud to kapela chtěla přesně takto, ok.

Pak jsou tu momenty, které se mi líbí. Třeba songy Depresárium nebo Skála. V té první kytary vyšlapují jak na pochoďáku, že i Udo by se přidal, ale nejen v téhle, a ve druhé se naopak kytar ubralo a nechal se vyznít klavír. Za zpěvem, pro pocit. Hezký moment. V AD-HD of the world je zase sólo z úplně jiného soudku, ale poslechněte si ho sami. Když to tak projíždím sem tam, ona ta deska není vůbec špatná, drží to všechno jako celek, takže nebudete mít dojem, že hrají tři kapely na jedné placce. Traktor s nikým nezávodí o nejrychlejší písničku na světe a ani sem necpe adolescentní cajdáky.

Ten třetí dojem je opět čistě osobní.

Nevím, jestli je vůbec jiná možnost, ale připadá mi, že zpěv je až zbytečně „nařvanej“ a přitom nemám pocit, že je to vždy přirozené a ku prospěchu písničkám. Tam, kde se malinko z té snahy o za každou cenu hrubý zpěv ubralo, tam se to celé najednou odlehčí a tam se mi to subjektivně líbí víc.

Ještě jedna důležitá věc. Texty. Potěšilo mě, že kapela na desce nemá vyslovené bláboly a přemýšlí i nad tím, co zpívá. Jinak by mohla hrát sebelépe a bylo by to k ničemu.

No a takhle se to točí celouou desku. Něco se mi líbí víc, něco méně a tak je to asi v pořádku. Neznám předcházející tvorbu, ale pokud Traktor na Šachoffnici nepustil pluh do jiné brázdy a máte kapelu rádi, bude se vám líbit i tahle deska. Je z ní slyšet, že dala dost práce, nenudí, že kapela ví, co chce dělat a hrát a že to neodflákla. Pustím si to znovu.

Máte vlastní uši, tak to projeďte.

Nezbývá než popřát kapele, ať je vás co nejvíc.

Pro Rockpalace Petr Kohoutek

V Bučovicích tuto sobotu bude kapela Ingott nahrávat svůj nový klip k chystané desce, která se jmenuje - Když jsem šel do nebe, stavil jsem se v pekle, a vychází 1.12.2019. Všichni fanouškové, kteří mají vstupenky do Karviné na akci Doga/Ingott budou mít ojedinělopu možnost toto CD zakoupit již 25.12. právě na této akci. CD obsahuje 15 skladeb a recenzi přineseme. Klip se točí na skladbu Reje pekel a povedlo se nám získat scénář klipu.

Klip INGOTT - Reje pekel:

Obsazení:

Radim Koziel (R) - šéf pekel
Jura (J) - kytara, zpěv
Maco (M) - kytara
Poty (P)- basa
Dave (D) - buben

Možno zapojit do děje "lascivní pekelnici" Janu
Olas - nehrající kapitán (rejža)

Interiér: prázdné vinné sklepy s cihlovou neomítnutou klenbou
Exteriér: Bučovický zámek, hřbitov, starý mlýn (dle rejži)
Technika k dispozici: světla Led par (min. 5 ks), přenosný agregát 2,2 kW (může být i 6 kW), řetězy, kovadlina, kladivo, kotel (průměr 50 cm) se suchým ledem, hazer (mlhostroj), flexo, větráky,...

Termín natáčení: 14. a 15. 12.
Termín zhotovení: dle možností mezi svátkama
Rozpočet: pokud možno do 15 000,- Kč

Děj:
0:00 - 0:16
Zapadá temně rudé slunce (databanka), vítr sfoukne svíce, R (oblečený v kutně) tahá za řetěz, směje se, otvírá bránu (Buč. zámek) - zatím vše exteriér

0:17 - 0:54
bije zvon (databanka), členové kapely v civilu podepisují "vlastí krví" nějaký testament, na hruď jim R vypaluje znak (tři kříže), postupně jdou do sklepa (pekla) a odhazují po cestě civil

od 0:35
říká R ten recitativ

od 0:55
interiér, kapela je už převlečená do hader, tváře lehce špinavé, ... a hraje. Postupně se kapela a R střihem prolíná s různýma fíglama (rejža ví) a refrény zpívají všichni

2:44 - 2:52
kapela zpívá "U a", tváře nasvícené alá Bohemian Rapsody

2:52 - 3:05
J + M + P spolu

3:32
detaily na D nohy, pokud bude kopýtko, tak použít

End:
Po tom, co dohraje muzika (do fade outu) se odehraje scéna, kdy sedí v hospodě kapela a J říká "To byl včera mejdan, jak hovado! Podívej, co mám." A ukazuje vypálené kříže na hrudi. A jiný říká "Já to mám taky!" Ostatní se přidávají a úsměvy tuhnou. Pak někdo vyhrne rukáv a má pořezané zápěstí, jak se podepisoval vlastní krví. Zbytek kapely to má taky tak. A vedle u stolu se rozchechtá R.

Pánové, vzkaz od rejži: Chce to co nejvíce dopňků, roztrhané hadry a pořádná rockově-pekelná gesta!!!!!