DNA je nemoc králů pramenící z blahobytu. To ale není případ jedné vlasaté partičky metalistů z Prahy, která v září 2018 vydala šestou desku „Cirkus válka“. Ta si říká D. N. A. Tahle zkratka se používá v oboru, který se zabývá zjišťování genetického původu předků.

Někdy předloni jsem psal o starší tvorbě D. N. A., takže mám trošku možnost srovnání. Netvrdím ale, že jsem bůhvíjakým znalcem této kapely.

V současné době hraje v pozměněné sestavě. Nováčkem je zpěvák Vito a kytarista Jiří Karpjuk. Další členové D. N. A. jsou Roman Tůma – bicí, Kamil Nehilč – basa, klávesy, Jiří Špalek a Jiří Karpjuk – kytary. Některá jména možná znáte z jiných projektů. Je jasné, že nejde o žádné zelenáče.

Menu Cirkusu válka má 13 položek. Pojďme se jim podívat na zoubek. Račte vstoupit do šapitó. Hlavní změnu cítím ve zpěvu. Vito zpívá víceméně dost silově, umí se do toho opřít, přitom zvládne i melodické polohy. Jen to není zrovna typický heavy hlas.

Líbí se mi píseň „Slzy“ s pěkným kytarovým sólem. Následující „Křídla andělů“ jsou takovým válečným pochodem. Prostě marš, při kterém dojde i na docela brutální zpěv. A text je silně protiválečný. Nechybí ani balada. „Jinej kabát“ není tuctovej cajdák. Zajímavá skladba.

Moc mi nesedí píseň „Carpe diem“. Tam mým uším něco prostě neladí. Možná moc not, či příliš divoké aranže. No nic, nezbývá než „Užívat si dne“. Kvůli tomu se přece na D. N. A. nebudu mračit. Těžce sekanými riffy připomíná v písni „Chceme tu bejt“ až thrashmetalové bohy. Ale sekaný je to tak zvláštně, že mě to za chvíli připadá furt stejný. „Světská láska“ je duetem Vita a Pavly Forest, známé z RockOpery Praha, kde působí jako zpěvačka a libretistka. Je slyšet i v dalších písních, ale tady dostala asi největší prostor.

Líbí se mi píseň „Něco se chystá“ s výrazným klávesovým motivem v úvodu. Není to žádná klávesová hymna typu Europe, ale je to stejně pěkná heavy jízda. Tady Vito nezpívá tak silově a tahle poloha jeho hlasu se mi líbí prostě víc. A civilně zpívá i v posledních dvou skladbách „Všechno co mám rád“ a „Tak to řekni“. Druhá jmenovaná skladba je protkaná parádním kytarovým sólem. Je to balada ale zároveň pěkný heavík.

Kapele to šlape. Rytmika zní skoro jako stroj. Zvuk této desky je na ní hodně postavený. A bicák s basákem jsou docela borci. Ale stranou nestojí ani kytaráci, to jsou taky šikovný strunobijci. Jsem zvědav, kam se bude tvorba D. N. A posouvat v budoucnu.

Pro Rockpalace Honza Holý

Jak jsem v minulosti slíbil, dneškem seriál o Stormu končí a to rozhovorem s benjamínkem kapely, kytaristou Tomášem Krauzem, díky kterému v sobotu budete po 23 letech, mít možnost Storm naživo vidět

Tomáši, jak už jsme se v minulosti zmínili, ty jsi vlastně v minulosti neměl se Stormem nikdy nic společného. Kdy a jak vznikla vlastně ta idea Storm obnovit?
Popravdě už ani nevím, kde jsem tenkrát k CD Stormu přišel. Ale hodně jsem ho začal vnímat v období, kdy jsem hrál s Mírou Jabkem Hanušem v jeho kapele Jabkowitz a to bylo kolem roku 2012. To pro mě byla taková kytarová maturita. K Jabkovi jsem tenkrát chodil na hodiny kytary téměř denně. Hodně mi dal Míra. Jabkowitz byl opravdu hodně propracovaný metal a pro konzumního českého posluchače těžko stravitelný. Pořád jsem doma pokukoval po tom Stormu a poslouchal ho. 

Pak přišel květen 2017 a říkám Jabkovi: "Míro, přišel čas". A on: "Viď ?“. Hned na začátku bylo jasné, že bez Radka Zíky to nemá absolutně smysl. Paradoxně jsem si oslovení Radka nechal až naposled. Nejprve jsme postavili celou kapelu, začali zkoušet a Radka jsme postavili před hotovou věc. Podle něj to nešlo odmítnout.

Ty teď ve Stormu hraješ s o dost staršíma muzikantama, neříkám, že by jsi byl nějakej mladík. Nejsou tam mezi vámi nějaké generační třenice, neposílají si tě pro pivo a cigára ?
Víš, co mi teď dochází? Že jsem nikdy neměl kapelu se svými vrstevníky. Ať to byl Paradox, Tanit nebo Jabkowitz, vždycky jsem byl věkově čtvrt století pozadu. A vůbec mi to nevadí. Samozřejmě, že generační třenice vůbec žádné nemáme a nikdy jsem je neměl ani v jiných kapelách. Vzájemný respekt je něco, bez čeho nemůže kapela fungovat. Sešla tady skvělá pětice, která je na stejné vlně, má co nabídnout a hlavně chce.

Takže generační rozdíl nehraje v muzice roli. Teď mi napadá, že většina kluků z kapely by ti mohli dělat tátu. Nepřeju ti ani jednoho z nich.
Vždyť to říkám.

Jak ty vidíš další fungování Stormu? Tvojí hlavní základna je vedle Ládi Křížka na akustických koncertech. S Láďou Křížkem stavíte kapelu Zlatý chlapec. Kluci mají také své projekty a kapely. Budete to zvládat?
Vím, kam tím míříš. Máš strach, aby to nedopadlo jako v roce 1995 po vydání CD. Myslím, že nás čeká jiný osud. Děláme nové věci, plánujeme koncerty na rok 2019/2020, chceme točit videoklipy. Je pravda, že každý má další aktivity, ale díky sdíleným kalendářům a nastavení jasných pravidel to nebude problém.

Po 23 letech bude Storm křtít CD, což je mnoho bigbeatové fanoušky velká událost. Fakt neznám kapelu, která by na to tak dlouho čekala. Řekni mi, co nás tedy 3. listopadu v KD Šeříková bude čekat, kdo Vám to pokřtí, jaké kapely vystoupí a klidně i nějakou zajímavost.
Ano, všechno má svůj čas. Hlavně to bude naše premiéra. Storm nikdy nevystoupil naživo. Všichni znají Storm pouze z toho legendárního CD, které má většina plzeňských bigbíťáků doma. Všechno, jak jsi už zmínil, se odehraje 3.11. odehraje ve velkém sále ve znovu otevřené KD Šeříková. Večer začne ve 20:00 a odstartuje ho hardrocková skupina Katr. Kolem 21:00 vystoupí Maelström a kolem 22:00 začne náš premiérový program. Celý večer bude uvádět náš kamarád Marek Kupka, kterého si určitě pamatujete z Rockrádia. Jako kmotry jsme pozvali 3 významné osobnosti z kulturního života našeho kraje.

A pokud jde o kmotry, povedlo se nám získat skutečně „svatou trojici“, skoro takové legendy jako je kapela Storm. Zřejmě druhý nejlepší hudební publicista všech dob u nás Petr Korál (Černý ještě žije, promiň Špuláku), nejstarší aktivní plzeňský diskžokej a hlavně chlápek, díky kterému jsme mohli kapely alespoň slyšet, když už ne vidět. Po 89 už to bylo všechno jinak ale myslím si Petře Březino, že bez Tvé Omegy by dnes spousta dětí (dnes už dávno dospělých) asi vůbec nebyla počata. A nakonec legenda až z Krkonoš, jak jinak než Krakonoš. Dělám si srandu ale tahle fousatá mánička je skutečně důkaz toho, že i politik může být slušný člověk. Pro ty, kdo ho neznají – starosta Slovan, senátor ale hlavně rocker a fakt pašák. Mimochodem, na tom, že Šeříkovka dnes vypadá, tak jak vypadá, má kardinální podíl.
Někdo si zve jako kmotry „hvězdy“, my jsme si pozvali hvězdy.

Asi můžu prozradit, že celý večer se bude nahrávat a několik kamer a výsledkem bude DVD. Takže budou mít fanoušci památku na tenhle mejdan.

Na závěr to nejdůležitější......

Fanoušci Radka Zíky, Stormu a kvalitní muziky, zvu Vás na tenhle večírek, protože bez Vás to nepůjde. Asi vás sere, že naše ksichty jsou na každé výlepové ploše v Plzni a v plzeňském kraji, na několika lavičkách a trolejbusech v Plzni, ale je to jen kvůli tomu, že si naší krásu prostě nechceme nechat pro sebe. Těšíme se na Vás.

Pro Rockpalace Marek Kupka

Plzeňský Katr vydává své páté CD s názvem Zastav se.... CD přináší 10 nových skladeb z toho 2 pomalé - To se stává a Vyznání. Z večerního posezení s Milošem Wirlandem vznikl krátký rozhovor, který v nejbližších dnech přineseme. CD si mimo jiné můžete zakoupit tuto sobotu v Šeříkovce, kde Katr vystoupí jako host kapely Storm!!!

Je málo těch, z mé generace, kteří neznají Queen, nebo o nich nikdy neslyšeli. Kdysi jsme s nimi usínali a vstávali, přehrávali kazety a pásky. Měl jsem je moc rád až do éry The Game v roce 80. News Of The World mám v autě do dnes, i když obal CD nenahradí pompézní rozkládací obal klasické vinylové desky. Tak předpremiéru Bohemian Rapsody jsem si nemohl jako příznivec skupiny Queen nechat ujít. Zvolil jsem sál s Dolby Atmos a nelitoval jsem. Člověk díky 56ti reproduktorů umístěných okolo celého sálu se ocitl přímo ve středu Wembley arény.
K recenzi by mi stačila dvě slova – neuvěřitelný zážitek! Rocková hudební skupina Queen se jednou provždy zapsala do hudební historie nesmazatelným písmem. A byl to právě Farrokh Bulsara alias Freddie Mercury, který dostal Queen tam, kde byli. Freddie byl tahounem Queen, snílek a fantasta, který vždy mířil k nejvyšším metám a jak říká v závěru filmu…tak uděláme díru do nebe. Bohemian Rapsody mapuje éru kapely (tehdy se ještě jmenuje Smile, aby Freddy, který do kapely právě nastoupil, prosadil zanedlouho nové jméno - Queen) 1970, od samých začátků, kdy se muzikanti protloukají kluby, úvodního turné po Americe, přes nahrávání prvního alba, dostaneme se na anglický venkov, kde vzniká deska A Night At The Opera, vznik slavné Bohemian Rapsody, nebo později neméně slavné We Will Rock You, stačil jen nápad podupávat si do rytmu a na třetí tlesknout - ))). Prožijeme Freddyho odchod na sólovou dráhu, jeho život v Mnichově, stagnaci zbylých muzikantů, až ke šťastnému návratu zpět ke kapele a vystoupení na Live Aid.
Bohemian Rhapsody rozhodně není naprosto dokonalý film, ale pozitiva, všechny menší negativa totálně zabíjejí. Je to prostě pecka. Přes fakt, že Mercuryho AIDS je ve filmu řešen, filmaři se vykašlali na to, aby nám servírovali dobu, kde se Mercury užírá svou nemocí a upadá do letargie, tak místo toho se rozhodli Bohemian Rapsody ukončit na vrcholu jeho slávy, kterým byl právě koncert Live Aid, na kterém se „znovu zrození“ Queen sešli společně s kapelami The Who, Reo Speedwagon, Bowie…, který přenášely online desítky televizí, 12 družic a koncert sledovalo neuvěřitelných 1,6 miliardy TV diváků.
Rami Malek je jako Freddy naprosto dokonalý a občas má divák problém rozpoznat, jestli někdo náhodou zrovna nepoužil Mercuryho archivní záznam nebo je to opravdu Malek v roli Mercuryho. Celá banda Queen je jinak neskutečně perfektně obsazena: Gwilyn Lee působí jako naprosto perfektní klon pravého Briana Maye, Ben Hardy vypadá, že umí do bubnů mlátit jako pravý Roger Taylor, ač nikdy na bicí nehrál a Joseph Mazello (mohli jsme ho jako dítě vidět ve filmu Jurský park) působí tak nenápadně jako John Deacon. Každý správný fanoušek Queenů musí být nadšen. Závěrečných 20 - 25 minut v sále vyvolalo tolik emocí, že jsme všichni vydrželi přes závěrečnou klipovku až do posledních titulků. Parádní atmosféra. A myslím, že i kdyby se našel člověk, který byl nějakým zázrakem držen celý život mimo a slyšel by o Queen teprve teď právě kvůli tomuto filmu, byl by nadšen úplně stejně. Tady pravděpodobně platí, že co větší plátno, čím větší zvuk, tím větší zážitek. V Dolby Atmos to byla paráda, zvláště finále v Live Aid. Jedna z TOP událostí roku. Proč vlastně právě tato hudební kapitola tolik pro svět znamenala a znamená? Možná nejpřesněji to vystihl Ozzy Osbourne: „Freddie byl skvělý. V době, kdy každý kolem dělal bůhvíco, Queen dělali muziku.“

Životopisný / Drama / Hudební
Velká Británie / USA, 2018, 134 min'
Režie: Bryan Singer
Scénář: Anthony McCarten
Kamera: Newton Thomas Sigel
Hudba: John Ottman
Hrají: Rami Malek, Lucy Boynton, Joseph Mazzello, Mike Myers, Ben Hardy, Aidan Gillen, Gwilym Lee, Tom Hollander, Allen Leech, Jess Radomska, Aaron McCusker, Michelle Duncan, Max Bennett, Ace Bhatti