Tradiční a oblíbený severočeský festival Fryyfest oslaví příští rok desáté pokračování a oslavy jubilejního ročníku budou vskutku velkolepé. 16.–17. srpna 2019 se, tentokrát v novém festivalovém areálu, představí kromě tradiční přehlídky tuzemských rock/metalových kapel a i několik velice zvučných jmen ze zahraničí. Z původního místa v Novém Městě pod Smrkem se veškeré dění stěhuje do Volnočasového areálu v Bakově nad Jizerou, kde budou mít návštěvníci veškerý komfort k příjemně strávenému festivalovému víkendu, od kvalitního ubytování k mnoha mimohudebním aktivitám, jako například koupání v přilehlé vodní nádrži nebo provozování různých sportovních aktivit. Můžete se těšit na kapely Masterplan, Emil Bulls, Wizard a z našich kapel na Limetal, Doga, Walda Gang, Rain a další. Sledujte info na FB  popř na webu festivalu.

Třetí ze série rozhovorů s otázkami k projektu Zemětřesení je zde.

Aleš Brichta:

Minulou sestavu svedly v roce 1992 dohromady výsledky posluchačské ankety Černá vrána zaměřené na českou metalovou scénu. Na jakém tvém tehdejším hudebně kariérním základu pro tebe lidé hlasovali v kategorii nejlepší zpěvák?
– Lidé pro nás hlasovali jako pro reprezentanty kapel Vitacit, Torr, či Arakain a určitého hudebního stylu a filozofie, který 
tehdy představovaly.

25 let je dlouhá doba a spousta dnešních mladých rockových fandů v roce 1993, kdy vyšel opus Zemětřesení, nebyla ještě ani na světě. Pro potencionálně nové fandy muziky Jirky Schelingera ve vaší interpretaci přibliž ještě také, jak probíhala tvá hudební pouť od toho roku do současnosti...
– Hraju a vydávám alba s Aleš Brichta Projectem a Aleš Brichta Triem. To je práce víc, než dost.

Pokud se to vůbec slovy dá vyjádřit, můžeš popsat, jaké to byly pro tebe pocity oživit a hrát tehdy vlastně i veřejně neznámou muziku takové osobnosti české rockové scény, jakou byl Jiří Schelinger?
– Já některé skladby, jako třeba „Strážce majáku“, znal v podání Jirky Hoppa, takže část toho repertoáru jsem už znal a nijak to se mnou nemávalo, jen bylo nutné se psychicky
připravit na následné srovnávání.

Když Jirka Schelinger tragicky zahynul, bylo ti 21 let. Jak jsi jako takhle mladý člověk Jirkovu muziku vlastně vnímal?
– Znal jsem jeho vydaná alba a měl rád třeba jeho covery Black Sabbath.

Považoval jsi a považuješ váš projekt Zemětřesení v jeho podstatě za Jiří Schelinger Revival, nebo za Tribute To Jiří Schelinger?
– Spiš Tribute, protože jde o naše vlastní úpravy těch skladeb.

Upřímně, očekávali jste od eponymního alba projektu Zemětřesení, že se tenkrát kolem něho spustí takový humbuk a že se z něho stane jeden z nejprodávanějších tuzemských titulů první poloviny 90. let?
– Byli jsme pro fanoušky zajímavá sestava, takže se to dalo čekat.

Když už vás svedly dohromady výsledky posluchačské ankety, proč jste se rozhodli dokončit a natočit Jirkovy písně, které on sám pro svou tragickou smrt už dokončit nestihl? Proč při muzikantských potenciálech, kterými jste dozajista disponovali, nevzniklo album autorské?
– Nedělalo by to dobrotu v rámci našich vlastních kapel.

Z jakého důvodu vyšel záznam vašeho koncertu z turné konaného v roce 1993 neaktuálně až o celých osm let později?
– Protože teprve tehdy přinesl Vlasta kazetu na kterou si tehdy nechal u zvukaře koncert natočit a Dodo ji poslal do Ameriky ke zvukovému zpracování.

Zkus popsat, jaké to pro vás a pro fanoušky bylo, když jste v roce 2009 jako Zemětřesení vystoupili na veřejné hudební oslavě tvých padesátin, načež záznam odehraných tří písní se poté objevil na DVD A.B.50 True Live...
– Normalně jsme si tehdy prostě zahráli, stejně jako s Hattrickem, jako bonbónek pro fanoušky.

V letošním květnu vyšel a v červenci se ještě objevil také ve vinylové podobě debut Zemětřesení v reedici doplněný o dva bonusy, kterými jsou opět tehdy Jirkou Schelingerem nedokončené skladby Zima a Pohřeb přítele. Jak se ještě jinak letošní verze alba liší od té původní?
– Myslím, že jen remasterováním.

Zmíněné dva bonusy nazpíval Jirkův bratr Milan. Pro letošní podzim chystáte druhý počin s dalšími písněmi, které se tenkrát potencionálně mohly objevit na Jirkově albu. Kdo je nazpíval?
– Nic o tom nevím. Každopádně nechci zpivat „Což takhle dát si špenát“ v punkové upravě nebo něco podobného. V tom se s klukama neshodneme.

Na koncertním turné Zemětřesení, které proběhne v listopadu letošního roku, budeš zpívat ty sám nebo za účasti dalších zpěváků co by hostů?
– Hostem bude Milan Schelinger a podle místa vystoupení na každém specialní host.

Můžeš prozradit, o jaké hosty půjde?
– Toma a Jerryho, Sněhurku a sedm trpaslíků a Vlka se Zajícem ;)

Přemýšleli jste nebo přemýšlíte o další budoucnosti projektu Zemětřesení? Pokud ano, můžeš alespoň nastínit jeho další vývoj?
– Nevidím důvod. Měli bychom se každý starat o svojí vlastní produkci.

Českobudějovická kapela Blamage drhne ten svůj thrash metal již 15 let. A toto výročí oslaví mimo jiné vydáním nové desky „Kavalerie“. Ta je již čtvrtou deskou v diskografii kapely, když nepočítám debutní maxisingl.

V dubnu 2016 jsem psal recenze na dvě předchozí desky. A už v té době se mluvilo o tom, že „blamážníci“ chystají novou fošnu. Teď, když je album venku, tak musím říct, že se čekání vyplatilo. Jde o vymazlený melodický thrash metal se spoustou sekaných riffů. Tihle kluci umí hrábnout do strun.

Tak si pojďme Blamage představit. Zpívá, křičí a ječí Milan Černoch. Kytary drtí Tomáš Kuchta a Robin Kopřiva. Do bubnů mlátí Jaroslav Rod a basu brnká Milan Hořava. A do titulního songu „Kavalerie“ nahrál kytarové sólo kytarový mág Victor Smolski z Almanac (ex-Rage). Tento host dodává nahrávce nevšední punc.

Aktuální porce muziky není žádná blamáž. Pěkně kudrnatý thrash metal s dobrým zvukem rozdělený do deseti záseků je zabalený ve velmi pěkně graficky zpracovaném digipaku. Skladba střídá skladbu, žádný čajíček. Pěkně ostrá porce muziky.

Melodičnost naroubovaná na thrashový spodek vyniká v pomalejším „Černobílém světu“. Jen si říkám, jestli na mě nevybafne „Kamennej anděl“, ale asi se nedočkám, přeci jen to není kopírka. Jinak je muzika Blamage velmi rychlá, agresivní a zdravě nasraná.

Již zmíněná titulní kompozice je hodně silný materiál. Ta má snad všechno, co potřebuje pořádnej thrash metal. Velkou peckou a pořádně rychlou je taky hned následující „Mý jméno je kat“ se zajímavým textem. A to disharmonické zpomalení zhruba uprostřed má neskutečný koule.

Jen ta poslední skladba „Kurvu tu nechceš“ mi nějak nejde pod fousy. Tam mě tahají za uši příliš zefektované kytary.

Jinak je to solidní nálož melodického thrash metalu. Podobnou muziku moc kapel v Čechách ani Na Moravě nehraje. Přitom já mám tenhle styl rád. Čím to je?
Pro Rockpalace Honza Holý

Speedmetalová kapela Salieri vydala druhou dlouhohrající desku pod názvem „Babylón“. Pánové a dámy, tohle je speed metal první kategorie. Neskutečná jízda od začátku do konce. Takovou rychlost a melodiku jsem dlouho neslyšel.

Deska navazuje na debut „Zajatci času“, ale nejde o pokračování uvažované trilogie a zároveň novinka není koncepčním monotématickým albem. Přesto má devítka skladeb něco společného. Je to svět fantazie a když k tomu přimícháte něco z historie, vznikne pěkná směsice témat.

Sedmeru jménem Salieri šéfuje kytarista a autor veškeré hudby a textů Tom „Hansen“ Treichel. Hlavní zpěv vychází z nitra mého kamaráda Jirky „Nerwicka“ Steklého, s kterým jsme v mládí vypili nejeden škopek. Jirka zraje jak víno, zpívá mu to snad ještě líp než za mlada! O další hlas se postaral mladíček Šimon „Sejmi“ Novotný. Další kytary nahrál Ivo Novotný. Zpěv, klávesy a flétnu obstarala Pavla Novotná. Rytmika Salieri se někdy vloni zcela vyměnila. Na basu brnká Pavel „Cíca“ Cicvárek a do bicích tluče David „Dejv“ Faifer.

Salieri jsou tak trošku východočeský all stars band. Všechny muzikanty najdete na nahrávkách jiných kapel. Můžu jmenovat třeba Epitaf, Brilien, Bezobav anebo třeba Nanovor. Myslím, že to jsou dostatečně známá jména.
Po intru připlouvá obávaný „Bludný Holanďan“. Bájná až přízračná loď duchů, která nevěští nikdy nic dobrého. Prostě vás stáhne s sebou, jako mě stáhli Salieri, když jsem se zaposlouchal do této desky. Pak jede jedna pecka za druhou „Zlatá horečka“, „Giordano Bruno“ a pohádkový „Ostrov pokladů“. „V zemi chladných vod a skal“ příjemně chladí, jako by vypadla z děje „Zajatců času“. Poctou muzice je hravá „Královna Melodie“. Titulní text „Babylón“ vychází z biblické Knihy Zjevení, podle které „Jeden silný anděl pozvedl balvan, těžký jako mlýnský kámen, vrhl jej do moře a zvolal: Tak rázem bude svržen Babylón, to veliké město a nebude po něm ani památky!“ No, památka zůstala, ale Babylón se poroučel do horoucích pekel. Taky vám přijde, že babylonský příběh má reálný základ ve vlně, kterou označujeme jako tsunami?

Závěrečný song nese stejné jméno jako kapela sama, tedy „Salieri“. Bezmála devítiminutový baladický opus je prosycený klávesami. Nechybí ani vybrnkávání kytar, ale tady opravdu dominují klapky. Dvě předlouhá klávesová sóla jsou prostě jsou prostě středobodem této písně. Mám dojem, že tohle kapela moc naživo hrát nebude.

Muzika Salieri obsahuje všechny typické prvky speedmetalu, výraznou rytmiku a melodičnost, superrychlé kytary a klávesy. Výrazné hlasy zpěváků.Tahle deska by měla být „povinnou četbou“ pro všechny milovníky fantasy speed metalu!

Deska je zabalená v graficky stylově nádherném digipaku. Snad jediné, co bych kapele vytknul je přílišná rozmáchlost jednotlivých skladeb. Všechny zpívané písně mají přes pět minut, jedna šest a půl, jedna sedm a dvě po osmi. Tady by možná pomohla ruka šikovného producenta. V každém případě se těším na živé provedení a taky jsem moc zvědav, jestli se dočkáme pokračování „Zajatců“.

Pro Rockpalace Honza Holý