V době konání festivalu Brutal Assault, přesněji 8. srpna 2018, vyšlo druhé vydání knihy Revoltikon, memoárů Bruna Kovaříka, kterého budete znát jako basáka a leadera legendárních deathmetalových kapel Krabathor nebo Hypnos!

Velmi čtivě psaná kniha má víc než 400 stran. Součástí je velké množství archivních fotografií. Vydavatel, kterým je česká pobočka polské firmy Mystic Producition, uvádí, že jich je 530. Většina obrázků má výstižné popisky.

Bruno v Revoltikonu vzpomíná na své dětství, první kontakty s muzikou a první vystoupení kapely Krabator ještě bez písmena H, první nahrávky a i nějaké alkoholické historky. Nechybí veselé vyprávění z natáčení. Každou chvíli jsem se něčemu chechtal. Výborná je třeba historka se šlapkama na legendárním festivalu Death metal session vol. II. Pořadatel Vlasta Henych totiž kapele v propozicích napsal: „Vezměte si s sebou šlapky“. Nešlo o nic lechtivého. Prostě si bubeník měl vzít vlastní kopáky, protože na místě byly připravený jen erární bubny. No a Bruno tehdy hrával na bicí a šlapky nechal doma. To nevymyslíš!

Podobných veselostí se Brunovi na cestách téměř po celém světě stalo víc. Dočtete se též ale i o méně veselých záležitostech, jako byl Brunův odchod z Krabathoru, když se nepohodl se spoluhráčem Christopherem. Holt ponorková nemoc udělala své a jednou to prostě bouchlo naplno. O to lehčeji se čtenáři louskal závěr knihy, kde se Bruno s Chrisem zase sešli a odehráli koncerty na Brutal Assaultu 2016 a i české turné. Já osobně doufám, že Krabathor ještě někdy vstane z mrtvých.

Samozřejmě nechybí ani vyprávění o kapelách světových jmen, se kterými stál Bruno a spol na jednom pódiu. Ne každá kapela se k českým muzikantům chovala férově, některá je vyloženě přehlížela. Ale naopak skutečně velké hvězdy patří mezi Brunovy přátele do dnešních dní. Zažil také dnes slavné kapely, které tehdy začínaly. Přátelí se s Piotrem z polských Vader nebo s rouhači z Behemoth rovněž od našich severních sousedů. Obě kapely jsou dnes hvězdy minimálně v deathmetalovém ranku.

Část knihy je psaná deníkovou formou. Zápisky z cest totiž Bruno již dříve publikoval v tehdejších rockových časopisech. Vzpomenu Big Bang nebo Whiplash!

Velkou devizou této rozsáhlé publikace je kvalitní práce s českým jazykem a naprosté minimum pravopisných chyb. Sem tam se něco málo najde. Většinou jde ale o pouhé překlepy. Moc dobře vím, jak se hodinek udělají holínky. A neříkejte, že se oboje natahují.
V každém případě hodnotím knihu velmi kladně. Četl jsem ji o dovolené doslova jedním dechem a to zrovna nejsem „knižní povaleč“. Palec hore! Knížku si můžete objednat na webu mysticproduction.cz

Pro Rockpalace Honza Holý

Přišel ten pravý čas přidat první ze slibovaných rozhovorů o projektu Zemětřesení. Jako prvního jsme vyzpovídali Vlastu Henycha.

Vlasta Henych:

Minulou sestavu svedly v roce 1992 dohromady výsledky posluchačské ankety Černá vrána zaměřené na českou metalovou scénu. Na jakém tvém tehdejším hudebně-kariérním základu pro tebe lidé hlasovali v kategorii nejlepší baskytarista?
Od roku 1986 jsem byl zpěváki a basák blackmetalové kapely z Prahy Törr, která se stala okamžitě populární a známou u mladých lidí po celé republice. Odehráli jsme stovky koncertů a natočili po revoluci pár prvních alb, která se stala klasikou žánru.

25 let je dlouhá doba a spousta dnešních mladých rockových fandů v roce 1993, kdy vyšel opus Zemětřesení, nebyla ještě ani na světě. Pro potencionálně nové fandy muziky Jirky Schelingera ve vaší interpretaci přibliž ještě také, jak probíhala tvá hudební pouť od toho roku do současnosti…
Se záměrem navázat na kořeny české rockové hudby a představit Jirku S., který nás jako mladé fanoušky ovlivnil, byl záměr projektu. Chtěli jsme rockové hudbě trošku vrátit. Se Zemětřesením jsem prožil hektický rok, který mě trochu ovlivnil v další práci a pokračování v Törr. Následující album bylo trochu jiné a nezvyklé pro ortodoxní fanoušky black metalu. Album „Morituri te Salutant“ mělo tradičnější zvuk a bylo hardrockem načichlé. Asi jsem si chtěl podvědomě ten pocit prodloužit a v hardrocku setrvat trochu déle. Uběhlo dlouhých 25 let a já držel prapor Törr do roku 2010. Natočil jsem s nim deset alb a odehrál další stovky koncertů, pak se pro neshody uvnitř naše cesty rozešly. V roce 2011 se mi podařilo sestavit vlastní kapelu Henych666, kterou mám dodnes. V roce 2017 jsem absolvoval krátkou epizodu jako basák Masters Hammer.

Pokud se to vůbec slovy dá vyjádřit, můžeš popsat, jaké to byly pro tebe pocity oživit a hrát tehdy vlastně i veřejně neznámou muziku takové osobnosti české rockové scény, jakou byl Jiří Schelinger?
Jednoduše nás dal dohromady osud. A nápad přehrát covery známých světových hitů a klasik jsme v podstatě jednohlasně zavrhli hned. Nešlo nám o komerční výsledek a „první plán“, ale o to, aby nás to pobavilo a mělo to přidanou hodnotu a smysl, když už hrát písně od jiných autorů.

Když Jirka Schelinger tragicky zahynul, bylo ti 19 let. Jak jsi jako takhle mladý člověk Jirkovu muziku vlastně vnímal?
U nás se v té době hrál hlavně jazzrock a když Jirka S. vydal album „Hrrr na ně“, byla to pecka nejen proto, že tady nic moc v hardrocku oficiálně nebylo. Minimálně pár singlů a alba "Hrr na ně" a "Nám se líbí" mají svoji kvalitu dodnes.

Považoval jsi a považuješ váš projekt Zemětřesení v jeho podstatě za Jiří Schelinger Revival, nebo za Tribute To Jiří Schelinger?
Osobně Zemětřesení vnímám s ohledem na sestavu, kde je každý člen historicky prověřen svojí identitou, talentem, který za ty léta dokázal, jako svébytnou regulérní kapelu. To, že hrajeme zrovna nedokončený repertoár Jirky S. je stejná náhoda jako to, že nás dali dohromady fanoušci v anketě a my se náhodou dobře znali. Mohli jsme hrát cokoli od kohokoli a kdyby každý nebyl zaneprázdněn svými domácími skupinami, tak klidně i vlastní původní tvorbu. Pořád by to byla tahle kapela, která se taky náhodou jmenuje Zemětřesení. Když jsme na tom začali společně pracovat, jméno J.S. naši fanoušci neznali a v médiích už bylo po J.S. taky ticho. Až po nás začaly firmy jako o život vydávat reedice Jirkovy diskografie a vynořilo se deset revivalů J.S. Tím chci říct, že nám nikdo nemůže vyčíst kalkul a ubrat serioznost nás jako kapely. Nejsme revival.

Upřímně, očekávali jste od eponymního alba projektu Zemětřesení, že se tenkrát kolem něho spustí takový humbuk a že se z něho stane jeden z nejprodávanějších tuzemských titulů první poloviny 90. let?
Dělali jsme to pro radost a tím víc to překvapilo nejen nás.

Z jakého důvodu vyšel záznam vašeho koncertu z turné konaného v roce 1993 neaktuálně až o celých osm let později?
Nahrál jsem si na MC kazetu několik koncertů z mixu, abychom měli nějakou sebereflexi. Po letech jsem si to pustil a přišlo mi, že by byla škoda, aby to fanoušci neměli doma na památku. Byl to podařenej bootleg, který nebyla taková ostuda dát bez úprav poslechnout lidem. Klukům to přišlo jako dobrý nápad. Dodo nechal live remasterovat v USA a SPV music projevilo o vydáni zájem.

Zkuste popsat, jaké to pro vás a pro fanoušky bylo, když jste v roce 2009 jako Zemětřesení vystoupili na veřejné hudební oslavě padesátin Aleše Brichty, načež záznam odehraných tří písní se poté objevil na DVD A.B.50 True Live...
Byla to dobrodružná akce. Jedna zkouška u Plexis v garáži a pak rovnou do sportovní haly. Výsledek po jedné zkoušce a spousty let, co jsme spolu nehráli, je zaznamenán na CD a DVD. Když kapela funguje chemicky, tak je vše ostatní nepodstatné. To posluchač sám pozná. A Alešova 50 byl dobry důvod. Zahrát parťákovi a kámošovi na narozkách se neodmítá. Zase jsme se pobavili a fans s námi.

V letošním květnu vyšel a v červenci se ještě objevil také ve vinylové podobě debut Zemětřesení v reedici doplněný o dva bonusy, kterými jsou opět tehdy Jirkou Schelingerem nedokončené skladby Zima a Pohřeb přítele. Jak se ještě jinak letošní verze alba liší od té původní?
Zima a Pohřeb přítele jsou opět písně J.S., ale s hudebním cítěním a stylem kapely Zemětřesení. Obrázek a dojem ať si každý udělá sám. Hudba je subjektivní věc a každý má svoji. Takhle to hrajeme my a takhle jsme to s klukama nahráli a Dodo odvedl velký kus práce ve studiu Hacienda. Nad novým zvukem remasteru 2018 jsme hodně přemýšleli, já a Dodo. Výsledek zohledňuje dnešní technologie a uživatelské trendy v přehrávání. Chtěli jsme, aby to byl mazec nejen na studiových bednách, ale i z mobilního telefonu ;-)

Zmíněné dva bonusy nazpíval Jirkův bratr Milan. Pro letošní podzim chystáte druhý počin s dalšími písněmi, které se tenkrát potencionálně mohly objevit na Jirkově albu. Kdo je nazpíval a kdo bude zpívat na koncertním turné, které chystáte, když Aleš Brichta se ze zdravotních pohnutek pokračování projektu nemohl zúčastnit?
Aleš měl na podzim vážné zdravotní problémy a špatná komunikace a nedorozumění udělaly krátkou pauzu na počátku roku 2018. Aleš je v tuto chvíli tam, kde je jeho místo a uděláme vše pro to, abychom společné plány dotáhli do zdárného konce.

Cruadalach je osmičlenná folkmetalová kapela z Prahy. Na svém kontě má již pátou studiovou nahrávku. Po jednom demu a ípíčku přišly dvě desky a teď právě vychází jejich následovnice, která nese název „Raised by wolves“ (Vychován vlky). A vlci dominují také digipaku i bookletu, který nese velmi čistou grafiku. V jednoduchosti je síla, ale co se týče muziky, tak rozhodně žádné plytké songy nečekejte.

Viděl jsem před časem Cruadalach naživo a jejich show mě dokonale uhranula. Pohanský folk metal v jejich podání není žádná strnulá nuda. Kluci a holky to na pódiu umí pořádně rozbalit. Proto jsem hodně zvědavý, s čím přišli na aktuální desce.

Zatímco v minulosti kapela mixovala češtinu a angličtinu, tak novinka už se nese v duchu odkazu Shakespearova jazyka. Desku otvírá instrumentálka, která dává tušit, co bude následovat. Úvodu dominují housličky v poklidném tempu, ale pak se to rozjede naplno. „Eyes wide open“ je folkmetalová vypalovačka se vším všudy s parádními píšťalami a s pořádným řevem frontmana Petra Ceisla, kterému přizvukuje něžný dívčí hlas Elišky Kasprzyk.

V podobně razantním rytmu je i další song „Relationshit“. Docela vtipná slovní hříčka, není asi nutné, abych překládal slovo „relationship“, to jsou totiž „vztahy“. Crudadalach do něj ale přidali hovna. A text taky končí výkřikem „Bitch“. Titulní skladba se zvrtne v totální folkmetalovou pařbu. Neskutečná jízda tvrdých kytar a řevu s houslemi a flétnou.

Následující „Homesick“ je díky ženskému zpěvu s opakovanou frází v refrénu trošku diskotéka. Ale na konec, proč ne! Eliška si hodně zazpívala i v dalších písních a místy to jsou pěkný sypačky. Největší mazec je asi singlovka „Brave new Dawn“, kterou můžete najít třeba na youtoubku. Kopáky bicích dostanou nejvíc za uši v jinak celkem poklidné kompozici „For us all“.

Pětatřicet minut s kapelou Cruadalach uteklo jako nic a  jsme na konci. Když to shrnu, jedná se o silný materiál. Jen mě trošku mrzí, že kapela upustila od češtiny. Budu-li mít příležitost, určitě se půjdu na Cruadalach podívat živě. Na živo to je totiž energická bomba. Opravdu je to skočná muzika.

Pro Rockpalace Honza Holý

Cesty kutnohorské Melissy a její zpěvačky Jany se uprostřed května rozdělily. Většinu prázdnin ale zabralo vystupování s akustickým „ a Due“ programem a tak bylo i trochu času promyslet jak a kudy dál s programem zpívaným.
V mezičase se spojily síly kutnohorských divadelníků z Tylovy herecké školy a divadla Za oponou pod vedením Václava Veselého, fireshow Nikol Čermákové a Ondry Krejčíka a „a Due“ programu Petra a Lídy z Melissy a vytvořily na sedm prázdninových týdnů putovní vystoupení v zákoutích a uličkách noční Kutné Hory.

Potíže s koncertní sestavou pro akustický program kapela vyřešila dohodou se zpěvačkou Luckou Mrňákovou, kterou po pár týdnech představila ve videu k baladě Nevěsta. Aktuální situace je taková, že další album Melissy bude akustické, budou na něm jak instrumentální skladby, tak nové, resp. nevydané písničky, které nazpívá Lucka.
Už teď je chystané muziky opět víc, než bude na albu, tak tracklist je ještě otevřený. Stejně tak není stanoven konkrétní termín vydání, ale album prý bude hned, jak to bude možné.

Podzimní sestavu Melissy tedy tvoří Petr Kohoutek s kytarou, Lída Hájková s houslemi, Adam Langr- perkuse a Lucka Mrňáková u mikrofonu. Takto by měla kapela odehrát ( mimo další „ a Due“ vystoupení ) , chystané koncerty např. 8.9. v rámci Příbramské šalmaje, 23.9. v Kolíně, kde předskočí v rámci Nylon Maiden tour Thomasu Zwijsenovi a Anne Bakker, kteří zahrají metalovou klasiku Iron Maiden na klasickou kytaru a housle. Další podobná příležitost bude 21.11. v Plzni, kde odehraje akustický koncert bývalý zpěvák Iron Maiden Blaze Bayley a Melissa je se svým akustickým setem předkapelou.

Průběžně kapela pořád hledá šikovného bubeníka nebo bubenici a zpěvačku, která umí a má chuť zpívat bigbít šmrncnutý folkem a středověkou muzikou.

No, a nějak mezi tím, chce Melissa poskládat a nahrát tu novou akustickou desku.