PETICE za zmírnění trestu, či udělení milosti Rudolfu Schweserovi (dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním).
I tvůj hlas je důležitý!!!!
My, níže podepsaní občané České republiky, prostřednictvím této petice žádáme o zmírnění trestu v případě odsouzeného Rudolfa Schwesera, nar. 09.06.1962, bytem trvale Karviná, Ráj, Dačického 578, který byl po 13 let trvajícím soudním řízení odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve lhůtě 5 let, a to rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.07.2017 (č.j. 48 T 2/2008-4557) za spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst.1, odst.2 písm. a), odst.3 tr. zák. Žádáme Vás o zmírnění trestu na podmínku s nejdelší možnou zkušební dobou, anebo milost. Více na a prosíme o podpisy 

Dostala se mi do rukou kniha, kterou napsal Pavel „Hirax“ Baričák - Vždy pripravený! (Socializmus, heavy metal a čučo), což je výborná kniha o dobách minulých a co víc, najde se v ní buď více, nebo méně každý bigbíťák a každá parta, která někdy vyrazila na zábavu aspoň o tři vlakové zastávky od svého městečka. Zjišťoval jsem si o autorovi nějaké informace, a když jsem zjistil, že je nejen spisovatel, mající na svém kontě hezkou řádku knih, ale i cestovatel a prvotřídní muzikant, z našeho povídání vznikl tento rozhovor.

Začneme naprosto od prvopočátku pro všechny, kteří nečetli tvou knihu. Jak si se k muzice dostal, kdy jsi jí poprvé začal intenzivně vnímat?
K tvrdej muzike som sa dostal ako siedmak na základnej škole. To bolo v čas okolo roku 1983. Zložili sme sa ako spolužiaci na LP ACCEPT Balls To The Wall, ďalšiu LP ANTHRAX Fistfull of Metal som už kúpil iba s bratom. Kým sa tak stalo, poctivo sme si nahrávali x-té kópie nahrávok z magnetofonových pások a kotúčov, takže AC/DC, Motorhead, Black Sabbath som počúval s ťažko zašumených verzií J.

Začal jsi poslouchat heavy metal, čím tě ten styl zaujal a učaroval?
Tak vtedy boli takmer všetci rockeri, hipisáci, proste máničky. Chalanov, ktorých nechytil heavy metal, tak tých akoby nechytila muzika vôbec. Bolo im jedno, či počúvajú z rádia Zagorovú, alebo Boney M.

Vzpomeneš si ještě, jaké to byly kapely, které jsi začal sledovat? Měl jsi nějaké své nej kapely (mimo Hirax. Vzpomínám, že album Raging Violence a následné Hate, Fear nás tehdy taky posadilo na zadek)?
My ako partia sme stále priahli po čoraz tvrdšej muzike, heavy metal nám nestačil. Kupovali sme nemecké Metal Hammeri a čo v recenzentskej tabuľke skončilo na poslednom mieste, to už sme na burze zháňali. Šli sme po thrash metale ako vyhladnutí, takže ak opomeniem velké kalibre, milovali sme aj Whiplash, Deathrow, Violent Force, Infernal Majesty, Razor, Sodom, Iron Angel, Dark Angel…  

Dlouhodobě sleduju tvoji hudební tvorbu. Na můj vkus jsi prošel docela s dost kapelami. Uvedu pár jmen, Editor, Bestialit, Protest, Lunatic Gods, Ramchat? Proč jsi v některé kapele působil jenom krátce a třeba s Protestem jsi nahrál jen jednu desku, zatímco Editor a Lunatic Gods jsou tvoje dlouhodobé záležitosti?
Moje hlavné kapely boli Editor a L. Gods, kterého predchodca bol Bestialit. Kamoši z Protest ma zavolali hrať na výpomoc na basu, tak som s nimi nejaký čas koncertoval a natočil jeden album.

S každou výše uvedenou partou jsi toho prožil dost. Na kterou kapelu nejraději vzpomínáš?
Na obe, hlavne prvé demáče a prvé albumy boli o veľkej srande a uvolnenosti. To sa akurát rozbiehal československý underground, takže sme sa s ostatnými kapelami a organizátormi zoznamovali cez dopisy  a potom na akciách. Neskôr prišli v oboch kapelách kalkulácie, špekulovanie „čo budeme hrať, aby sme mali úspech“. Dokonca si pamätám, že vtedajší náš klávesák LG dal podmienku, nech už hráme iba športové haly. Náš debut "Inhuman and Insesible" bol prvý album, ktorý slovenskej kapela vydal zahraničný label, ale napriek tomu, že sme s ním zožali nesmierne veľa "slávy", bol to už aj tak čas úpadku metalu, takže šporotvé haly už nehrozili ani veľkým československým kapelám, jedine tak Kabátu. Sebareflexia sa stratila…

Proč jsi vlastně ukončil své působení v Lunatic Gods. Šílení bohové hrají mému sluchu velmi libou muziku, byly za tím rozchodem nějaké názorové rozepře?
Bolo tam mazanie špiny na moju osobu poza môj chrbát od niektorých členov kapely namiesto toho, aby našli odvahu mi to povedať do očí. Rozhodol som sa radšej odísť, ako robiť to isté. Chápem, že nie každý so mnou má súhlasiť, ale vždy je to o dialógu.

Přiznávám, že právě Lunatic Gods mám nejvíc naposlouchané. Líbí se mi vaše míchání melodiky a tvrdosti, slovenské zpěvnosti s tvrdými odnožemi metalu, od angličtiny po slovenštinu. Jak jste k tomuto vývoji došli? Byla to první volba nebo dlouhodobý proces.
Slovenské texty som v kapele presadil ja a to prvýkrát na album Ante Portas. Následný album Vlnobytie ukončil celý vývoj kapely aj s mojou personou a myslím si, že tento album sa nesmierne vydaril.

Když jsme se spolu bavili, odkazoval jsi mi na Ramchat- jako tvůj hlavní projekt, ale já tě někde zahlídnul i s akustickou kytarou.
SvetloVlad je len taký môj malilinký projekt. V lete 2016 som celé leto hral doma na terase na španielke a napadlo ma kopec rifov. Tie, ktoré sa nedali použiť v Ramchat, som šupol do SvetloVladu. Je to čisto folkrockový projekt, kde sa zbehlo veľa zaujímavých hostí.

Také jste na Slovensku zaznamenali velký úbytek návštěvníků na koncertech jako my v Čechách? Máš pro to nějaké vysvětlení?
Áno, je to u nás podobné. Našťastie, u nás sa nekoná tak veľa koncertov a festivalov, takže sa to mierne kompenzuje. Vysvetlenie? Mladí počúvajú hip-hop. Čas metalu znova príde, žiadne strachy, všetko ide v kolách…

Jsme v roce 2018, jak se díváš na technický pokrok v muzice? Myslím různá nelegální úložiště, až po možnost prezentace svojí tvorby třeba na iTunes?
Taká je doba, treba ju prijat. Kto sa stavia na zadné, či nadáva, nič si nepomôže. Nové nástroje treba uchopiť podľa mieri šikovnosti danej kapely.

Máš pocit, že CD v dnešní době už je přežitek?
Je to zberateľská záležitost a ja chcem nesmierne našim fanúšikom poďakovať, že stále vieme vďaka nim predat 500 a viac kusov z každého album. Oni zasa vedia, že nešetríme na produkcii a kvalitne prevedených digipackoch.

Sleduješ hudební dění třeba právě u nás v Čechách? Zaujala tě některá z našich kapel? Tehdy to byli Arakain -))
Priznám sa, teraz počúvam hlavne veľké svetové kapely. Ale z českej scény si vždy rád vypočujem Masters Hammer, SSOGE, či kvalitný black metal. Vaša scéna je nesmierne silná. Sice teraz je ošiaľ za vašim specifickým grindcore, ale toto ma míňa :-).

Od muziky k tvé knize. Ona to není prvotina, takže otázka, kdy se v tobě zrodila myšlenka, že napíšeš knihu? Jak jsi se dostal ke psaní?
Prvý román Jednou i v pekle vyjde slunce som napísal do šuplíka a doteraz je to veľký hit. Momentálne sa na Slovensku pracuje na jeho sfilmovaní. Potom prišli ďalšie romány, cestopisy, poézia, motivačná literatura… Keď som napísal moje metalové spojenky Vždy pripravený! (Socializmus, heavy metal a čučo), bola to už asi dvadsiata kniha v poradí…

Já se zastavím u Vždy pripravený, pamatuješ si ještě, jak vznikala? Jak dlouho jsi nosil myšlenku, že napíšeš o svých prožitcích a zážitcích. Pak sis jednou sedl a začal psát, nebo to vznikala na bázi poznámek?
Ono to prišlo po tom, ako som si prečítal Lemmyho životopis. Bol to nápek a vo mne skrsla myšlienka napísať niečo podobné, len z čias socializmu a Československa. Moja kniha teda končí v roku 1989, keď prišla nežná revolúcia.

Psal sis deník, nebo ta kniha je opravdu jen souhrn vzpomínek, které se v hlavě dochovaly?
Ja mám dlhodobú pamäť, takže som sa len hrabal v hlave. Dokonca po vydaní Vždy pripravení! sa mi vynárali stále ďalšie a ďalšie spomienky, ktoré by som tam mal pri reedícii doplniť…

Existuje ve tvém životě historka, která se do knihy nedostala díky tvojí cenzuře? Přemýšlel jsi nad knihou tenhle příběh ano, tenhle ne... nebo je to opravdu syrová výpověď ?
Neskrýval som nič, ani moje predčasné ejakulácie. Kniha je surová, veselá, aj čierno-biela presne ako doba, v ktorej ju písal sám život.

Donedávna jsem netušil, jak úspěšný jsi spisovatel. Ty máš na svém kontě těch knih víc, můžeš nám je přiblížit a i popř. prozradit informaci, kde si o nich můžou lidé něco přečíst, a konečně i o tobě? A taky kde se dají tvoje knihy objednat a koupit?
V češtine vyšli iba tri diely motivačních knih Šlabikář štěstí a dva romány. Už spomínaný debut Jednou i v pekle vyjde slunce a titul Vteřinu před zbláznením (Všechno je, jak je). Táto druhá je mierne z hudobného prostredia. Ostatné cestopisy ako napríklad z Nepálu (Cesta okolo Annapúrn), Bali a Indonézie, Ekvádoru, Etiópie, Panamy či Kostariky, ďalších šesť románov a šesť básnických zbierok vyšli iba v slovenčine. Všetky moje knihy sa dajú kúpiť na českom portály www.martinus.cz

„Vždy pripravený“ jsem přečetl nadšeně, přestože že je napsaná ve tvé rodné slovenštině. (Moje matka byla Slovenka a okolo Malacek, Sološnice, v „Blavě“ máme klany příbuzných, kde jsem trávil mimo jiné i slavný rok 1968, takže mi slovenský jazyk nevadí). Kniha mi připomněla řadu situací z mého života. Samozřejmě to ber s úsměvem. Už ti někdo řekl, že to zažíval podobně, že jsi to psal podle někoho jiného?
Všetci narodený podobne ako ja (1971) mi písali, či vravia na koncertech Ramchat: „Akoby by si to písal o mne a našej partii“. Vtedy sme boli všetci sociálne, aj materiálne na tom veľmi podobne. Ľudská originalita dostávala na frak, takže socializmus v tejto podobe už nikdy viac. Nemôcť vysloviť svoj názor a žiť s tým, že v iných rodinách skončili nejakí členovia vo väzeniach len preto, že sa ich rody predtým snažili, či mali iný názor ako vedúca strana, tak toto už radšej nie.

Moc rád vzpomínám na svá mladistvá léta, jak jsme s partou vyráželi do hospod a na bigbíty. Ta bezstarostnost mládí a legrace se už asi dneska nedá zopakovat. Uvažuju, že jednou své memoáry taky sepíšu. Co bys mi k tomu poradil, kde bych měl začít? Jak postupuješ ty při psaní?
Môj postup? Jednoducho si sadnem a začnem písať. Potom to už len skladám, prehadzujem, dopĺňam, proste samotná konečná verzia sa začne ukazovať počas tvorenia. Je to, ako keď aranžujem skladbu. Mením, hľadám, skracujem, nadpájam. A niekedy ani nie, proste to zo mňa celé vypadne a tak to aj skončí. To je najlepšia verzia J.

Krom psaní a muzicírování taky hodně cestuješ, pak o tom přednášíš a píšeš o tom cestopisy. Nechápu, kde na to všechno bereš čas. Vím, že máš malé děti a svou rodinu řadíš nade vše ostatní. Jak to všechno dokážeš skloubit?
Jasné, dá, len si musíš na každé jedno životné obdobie určiť priority. Človek nemôže robiť všetko naraz. Teraz som stretol kamaráta doktora, který vyštudoval v Martine a robí psychologa na detskej klinike v Nórsku. Prichádza na to, že problémy, ktoré majú deti, ktoré lieči, majú pôvod v nedostatku pozornosti a lásky rodičov voči nim. Vieš, dospelí chcú byť bohatí, aj si užívať pokojný život a mať aj deti. To jednoducho nejde. Ak deti odložíš „óperke“, následky sa prejavia, lebo to dieťa chce dostať svoju porciu lásky. Iní dospelí sa jednoducho rozhodnú, že radšej pokojný a konzumný život a potomkov rovno vyradia zo svojho života. Aj pre toto klesá demografická krivka. Západný člověk vymrie sám kvôli konzumu a pohodlnosti. Človek sa však má vyvíjať a to ide hlavne cez bolesti. Keď si však vyberie cestu najmenšieho odporu, evolúcia mu dopraje zísť zo scény.

Čeho se od tebe dočkáme v nejbližší době, bude to kniha nebo muzika?
Píšem ďalší diel Šlabikára šťastia, který bude zameraný na strachy, teda aby člověk vedel premeniť krízy na výzvy, nemohúcnosť na konanie. Slávni ľudia vždy robili to, čo sa žiadalo ich srdcu, kašľali na komentáre okolia. Viď Nergal z Behemoth. Chce hrať country, tak si nahrá album a sere na to, koľko ortodoxných metalistov ho zatratí, alebo nie.

Co vzkážeš naším čtenářům?
Buďte sami sebou, tvorte a prejavujte sa, ľudkovia. Aj o tomto je život. Hirax / RAMCHAT

RAMCHAT
Merchandise RAMCHAT - HIRAX Shop: http://www.hiraxshop.sk
Album "Nepočaria!": http://www.hiraxshop.sk/hudobne-nosice/cd/shop-78206/ramchat
iTunes: https://itunes.apple.com/us/artist/ramchat/id1222219174
Facebook: http://www.facebook.com/ramchatband
Bandzone: http://www.bandzone.cz/ramchat
Booking: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Naše hudební sezona konečně začala. Už nám to se ženou chybělo. Chtěli jsme jet už minulý týden do Úmyslovic, ale počasí nás vystrašilo, takže jsme nikam nejeli. Vyjeli jsme až 24.3. do Chlumce nad Cidlinou na koncert námi tak oblíbeného Arakainu.
Tomu předskakovaly dvě kapely. První z nich byl Crionic z Přelouče. Ten mě dvakrát nenadchl, znal jsem jeho thrashovou podobu z devadesátých let, která se mi líbila podstatně víc. Současná podoba kapely směřuje k rocku a možná až k popu. S technickým thrashmetalem z roku 93 to má pramálo společného. Musím ale smeknout před dlouhověkostí této party. V každém případě z Crionicu doslova sršela radost z hraní, takže mně to ke konci setu začalo bavit. Z novodobé písničkovější tvorby zahráli třeba písně „Na plný plyn“, „Dvě noci“ nebo hitovku „Zahrajem si na city“. Ale fakt bych uvítal, kdyby kluci oprášili nějaký song ze skvělého debutu „Different“.

Druhou předkapelou byla Alžběta z Nového Bydžova a skvělý pěvec Radek Řezníček. Tyhle kluci dělají hudbu od srdíčka. Na nic si nehrají, jsou to písničky ze života. S chutí jsme si s Elizabetou zazpívali, protože její desky máme s mojí drahou polovičkou hodně naposlouchané. Z první desky zazněla titulní „Zpověď“. Už jsem jednou v nějakém svém reportu citoval její text: „Láska a muzika mně vždycky dobíjí, nastřádanou energii vracím do lidí“. Radek Řezníček říká, že tohle je písnička o něm. A já dodávám, že to máme stejně. Krvavá „Čachtická paní“ dala kapele jméno. Ze skvělého CD „Kopí osudu“ zahrála Bětka taky titulní flák, ale taky biatlonem inspirovaný pecka „Vítězná“ a velice silným textem vybavenou „Vůli“. Jinak se hrálo taky z loňské a zatím poslední desky „Zastavte kolotoč“. Opět nechyběl titulní song nebo třeba „Život“. Bylo znát, že Alžběta hraje skoro na domácí půdě. S kapelou totiž zpíval celý sál.

No a pak už přišel na řadu Arakain, který oprášil playlist a zařadil do něj celou řadu opravdu starých věcí. Některé zazněly už vloni na Double tour. Otvírák patřil pecce „A zvony zvoní“. Jsem moc rád, že ze skvělé desky „Apage Satanas“ kapela hraje zase víc věcí, i když už je to víc jak dvacet let, co vyšla. Na repec se vrátila acceptí „Princess“ a závěr samozřejmě patřil famóznímu „Apage Satanas“. Z těch nejstarších songů nechyběl super rychlý Gladiátor nebo naopak pomalé Ztráty a nálezy. Do repertoáru Arakainu se vrátili též Strážci času. To byla thrashmetalová paráda. Z CD Salto Mortale zazněla balada „Marylin“. Z novějších věcí zazněli třeba „Černí koně“, kterou Arakain hrál na loňském turné jako akustický duet Honzy Toužimského s Veronikou Zelníčkovou z kapely Anacreon. Nechyběla ani skočná Ďábelská hra nebo rychlý Paganini.

Arakainu v Chlumci tleskala velmi pěkně zaplněná sokolovna, ale musím znovu konstatovat, že metalové publikum stárne. A tak mě napadá takový oslí můstek. "Stárnem, všichni stejně a každej jinak". Ano, to je taky song Arakainu se skvělým textem Aleše Brichty. Je moc fajn, že Arakain nedopadl u Chlumce jako přísloveční sedláci. Lidí přišlo fakt hodně.

Bylo fajn pozorovat Arakain, který si odskočila od přípravy nového CD ke svému prvnímu letošnímu koncertu. Jsem rád, že jsme u toho byli. Těším se na novou fošnu s logem Arakain. To je přece jasný!¨
Jo a v sokolovně v Chlumci nad Cidlinou to po pár letech zase začíná žít. Na jaro mají tamní pořadatelé pro nás bigbíťáky připravenou celou řadu koncertů. Zahraje zde legendární Kyvadlo, Klaxon nebo Benefit. Myslím, že jsme do Chlumce letos nejeli naposled

Pro Rockpalace Honza Holý

Žít svůj sen, s tímto sloganem můžu dnes klidně začít dnešní report. Když před 15ti roky Jirka Urban ml. přeformoval tehdejší Adrian na nynější Dymytry myslím, že ani jemu se nesnilo o triumfu, kterému se jemu, a jeho kapele dostalo na včerejší zastávce v Praze. Malá sportovní hala se stala svědkem další zastávky v dlouhé šňůře koncertů kapely Dymytry. A nápisy hlásají VYPRODÁNO!!

Krátce po 17té hodině vcházíme do Malé sportovní haly na Pražském výstavišti. Okolo nás ještě duní Matějská pouť, ale postávajících skupin rockových fanoušků si nelze nevšimnou. Míříme ke vchodu pro akreditaci a před 18.tou hodinu jsme v sále. Pohled dolu na plochu je víc než impozantní. Obří podium s výběhy v podobě dvou „kusadel“ zasahují daleko do prostoru určeném divákům. Jistě nabídne netradiční podívanou a lidem v prostoru mezi nimi blízký kontakt s kapelou. Právě doznívá zvukovka Hämatom a do haly vbíhají první šťastlivci a zabírají si místo mezi výběhy přímo před kapelou.

Hala se plní hodně rychle. Stánky s občerstvením jsou v obležení, stejně jako stánky s „merchem“ kapely, kterých je několik. Nikde se ale netvoří fronty a každý je obsloužen během několika minut. Vzhledem k monstrum akci odpadají pro tentokrát autogramiády.
19:15 rozhlížím se po natřískané hale, plocha i ochozy jsou naprosto nacpané. Jak se dozvídáme, je tu 4000 diváků! Vzpomínám na jeden koncert Dymytry v Nepomuku z počátků kapely, kdy se muzikanti ještě skoro stydlivě houfovali okolo své dodávky a dnes tu prožívají neuvěřitelný triumf. Mají plnou halu a je to jen a jen jejich obecenstvo. Na další vzpomínky a rozjímání však není už čas. Hala potemní a přicházejí Jerem.I. Přiznám se, že jejich muzice moc nerozumím, slyším je už po třetí, ale stále netuším kam je zařadit. Každopádně jde o zkušené a dobré muzikanty, ale každému co jeho jest. Ohlasy lidí jsou vlažné, snad jen při závěrečném tradičním fotografování se zvedne více rukou, dnes se čeká na jinou ligu.

Hämatom nastupují přesně na čas. Již v Plzni se ze mne stal jejich fanoušek a na jejich set se těším. Oproti koncertu v Plzni si kapela zvolila ještě atraktivnější začátek. Zpěvák Nord si úvod odzpívá v kleci, kterou pak za sršení jisker opouští. Nastává pořádný rockový cirkus, ve kterém létají gejzíry jisker a bouchají petardy. Nechybí ani oblíbené číslo s dělem, které za patřičného rámusu a světelných efektů vystřeluje trička kapely mezi lidi. Němčina je tvrdý jazyk, ale k muzice Hämatom sedne. Pravda, občas Nord používá i česká slovíčka. Hlasivky nešetří, tak by mě zajímalo, jak se mu mluví po koncertě. Stejně tak muzikanti odváděli výborný výkon a ovace lidí si opravdu zasloužili. Za mne to mají Hämatom za jedna se sluníčkem. Opravdu jsem se hodně bavil!

Technici připravují stage na příchod Dymytry. Sleduju plochu pod sebou, jablko by opravdu nepropadlo, skupinka chlapců pode mnou skanduje Dymytry – Dymytry a všímám si rodinky „Dymytráků“ s malým „Dymytráčkem“ s maskou a dětským mikrofonkem. Oblečením a maskou podoba s Protheem opravdu nezaměnitelná včetně všech řetězů a řetízků, nášivek. Začíná hrát Alice Cooper – Hey Stupid. Opět podupává celá hala, hala zhasíná, nastává neuvěřitelný řev a intro oznamuje, že přichází králové dnešního večera Dymytry. Večera, který patří jen a jen jim. Začínají Ne nikdy! a hala se v refrénech automaticky ihned přidává.

Psát o hudebních výkonech je nošení dříví do lesa. Věrni zůstaneme je další peckou, kterou hrnou Dymytry do mnoha tisícového davu a k refrénu se opět přidá celá hala. Mildor bubnuje na mobilní plošině za ním je obří plachta, která slibuje další tajemství dnešního večera. Z pekla… Intro a muzikanti odchází, ve tmě technici odvážejí bicí….Psal se rok 1888, v průběhu dvou měsíců bylo v chudinské čtvrti Londýna brutálně zavražděno pět prostitutek způsobem…. Protheus zpívá úvodní part, zazní exploze a plachta, která zakrývala zadní část stage padá dolů a podium k Monstrum se nám odhaluje v celé parádě a velikosti! Po malém šoku řve hala nadšením.

 

Fantastická atmosféra zcela pohlcuje každého. S nadějí zpívají všichni kolem nás už od začátku. Děti, mládež, slečny, dámy i pánové – není zde rozdílu, zde zpíva Dymytry rodina. Zpívají, křepčí, skáčou…Muzikanti se pohybují z jedné strany pódia na druhou a atmosféru dobarvují divoké kužele pestrobarevných světel, které šlehají nejen stage, ale i hlavy a ruce fanoušků. Dýmem a vizuálními efekty se dnes opravdu nešetří. Z podia vystřelují plameny do výše takovou intenzitou, až jejich závan tepla dorazí i k nám. Masa pod námi se pohybuje do rytmu hudby jako jeden muž. Rockový dav se stává součástí koncertu a atmosféra strhává hranice kapela/ divák. Opravdu zpívají všichni a všechno. Tady slova Dymytry rodina není klišé. Od caparta po mládež, lidé středního věku až po padesátníky. Všichni hopsají, skáčou a fantasticky se baví, stejně jako my.

Kapela odchází po druhé a na velkém plátně se objevuje oblíbený a sympatický moderátor Saša Hemala, který nás provede krátkým videodokumentem o Dymytry. A začínáme čím jiným než tím, kdo stál u zrodu Dymytry – Jirka Dymo Urban o patnáct let mladším a pomalu projíždíme celou historii kapely a všechny její důležité mezníky, až nás Saša Hemala dostává na dnešní výroční koncert. Jak jsme se dozvěděli, dnešní podium je to největší, co kdy v Malé sportovní hale stálo…

Gorgyho nástup a máme tu Sedmero krkavců…další vrchol přichází s pozváním hosta. Jirka Urban starší, člověk, který kdysi dávno v našem hudebním pravěku společně s muzikanty z Arakain ukazoval jako maják ve tmě hudební cestu se jménem heavy metal a vyšlapali ji i ostatním kapelám a nesmazatelně je zapsán v knize heavy metalu. Vždyť kolik kapel se dnes hlásí k odkazu Arakain asi nikdo nezpočítá. ..Nemusíš hochu se vůbec bát, nemusíš ze mě mít strach, povím ti dříve, než půjdeš spát, co psáno je ve hvězdách….zní po celé hale z tisíců hrdel. Máme kliku, duo Urban & Urban je na naší straně stage a užívají si to oba. Dvě generace muzikantů, dvě generace, které učarovala rocková hudba. Táta Urban má být na co pyšný, když vidí davy v hale, která je naplněná až ke vstupu! Davy, které přišly na kapelu jeho syna.

Co by to bylo za koncert Dymytry, aniž by Mildor předvedl své umění. Dnes to podpořil ještě mohutný hydraulický zvedák, který pomalu zvedá celou plošinu s artilérií bicích do výše. Dav je u vytržení a to nejen z podívané, která se nabízí, ale i Mildora. Tady už slova chybí na to, co předvádí. Ne nadarmo jeho jméno hodně znamená v hudební branži mimo naše hranice.

Ocelová parta.. .Práááááááááááááásk…do vzduchu je z obou stran obřího vystřeleno tisíce barevných konfet, které se jako pestrý koberec hadů pomalu snášejí na hlavy fanoušků, vlnící se rozvířeným vzduchem a čtyři děla nekonečně chrlí myriádu drobných papírů, které se v hustém, papírovém dešti „prší“ na naše hlavy hlavy. A v celém tom vizuálním rockovém pekle se pohybují muzikanti, kteří si dnešní večer užívají stejně jako my. Poslední tóny a konec….

Že bude přídavek bylo víc než jisté, ale to co přišlo nečekal asi nikdo. Na podium usedají Protheus a Dymo a skladba Žít svůj sen dnes potrhuje triumf dnešního večera. Oni ho opravdu žijí, prožívají to, o čem sní snad každý muzikant, který vezme do ruky kytaru. Hrát pro lidi, hrát pro davy lidí.Kouzlo skladby umocňují tisíce zapálených zapalovačů a rozsvícených telefonů, které rozsvítí celou halu. Přenádherná atmosféra a pohled na tisíce světýlek pod námi vehnalo slzy do očí paní vedle nás a jak se rozhlížím, není sama…

Strážná věž udělá tečku za dnešním večerem. Na podium dostane i malý „Dymytráček“, který zdárně celý koncert imituje s dětským mikrofonem Protheuse a je nepřehlédnutelný. Následně pozvala kapela k sobě všechny, kteří dnes přišli s maskou na obličeji…
Sečteno potrženo, viděli jsme nevídané, podpořené fantastickým zvukem a výkonem všech muzikantů a odnášíme se zážitek, na který opravdu nezapomeneme. Dymo a spol… Děkujeme, že jsme mohli dnešní večer být s vámi a myslím, že pohled mezi nás vám ukázal, že stojíte na správné cestě a vaše oběti, které jste museli přinést, než jste se „doklopýtali“ k dnešnímu večeru nebyly zbytečné a marné. Je třeba smeknout i nad faktem, že se kapele nepovedlo naplnit halu ojedinělým koncertem, ale v půlce tažení napříč republikou a nota bene…pár měsíců po tom, co jedno veleúspěšné turné dokončila. Dymytry prostě jednou…S nadějí…………….

použitá videa: zdroj Youtube - fanouškové Dymytry