Někdy v polovině loňského roku mě oslovil provozovatel blovického klubu Bronx Vena Švarc s nápadem, udělat v Bronxu akci, na které by se setkaly blovické kapely nebo kapely, které jsou s Blovicemi nějak existenčně spojené. Ten nápad mě celkem nadchl, jenže ono se lépe řekne než udělá. V Blovicích od nepaměti vznikaly skupiny různých žánrů, ale stejně tak i zanikaly a já najednou zjistil, že se nám kapelky docela rozprchly. Když pominu taneční skupiny, které ve městě fungovaly (Mehary, skupina Tondy Čížka atd), vznikla tady oblíbená a zároveň i silně zatracovaná skupina skupina Sejf. Domov tady měl Eges i Barbus. Městem proběhl Aligátor a cestou potkal Maelström. Novodobější místní skupiny neměly většinou moc dlouhou dobu trvání (např.Chimaera). Tak se mi výběr kapel na akci v Bronxu docela zjednodušil.
Tahle akce bude v Blovicích v klubu Bronx 20.1.. Ve 20 hodin to do vás nasype řízný ATTAX. Po nich na podium naskočí GALLILEO, který tam vystřídá hard rocková kapela GRADY ANN a celý večer ukončí nová formace Boži Krause KRAVÍTMA.

Pro Rockpalace Šošon

Ačkoli se Tomáš Pícl už mnoho let pohybuje na pódiích, v hudební publicistice i kolem dalších aktivit spojených s muzikou, v poslední době kolem něho bylo živo ještě víc než obvykle. Proto jsme se ho zeptali, co je nového kolem jeho dlouholeté kapely, studiového projektu i kolem skupiny Sifon, do které před časem nastoupil.

Tomáši, nejprve se samozřejmě musím zeptat na Greymon. Poslední dobou se zdá, že není moc aktivní. Funguje ještě?
Greymon pořád existuje, ale s jeho fungováním je to komplikovanější. V posledních dvou letech už jsme byli trochu v útlumu a ani v budoucnu už to asi nebude lepší. Kapelu tohoto typu lze provozovat a posouvat dál jedině s plným nasazením a s velkými, i když naivními, plány. A my přecejenom máme nějaký věk, nějaké starosti a realistické vidění světa, zejména toho hudebního. Jsme pořád skvělí kamarádi, pořád je dost lidí, kteří na náš koncert rádi zajdou, ale nemáme v plánu nějak tlačit na pilu nebo se někam cpát. Shrnul bych to tak, že párkrát do roka si možná zahrajeme, když bude čas a najdeme vůbec volný společný termín.

V jednu chvíli to vypadalo, že má Greymon našlápnuto k většímu prosazení. Co chybělo k tomu, aby se stal celorepublikově známým pojmem jako jiné kapely z příbuzných žánrů?
To bylo v roce 2010 a 2011. Tehdy jsme měli vydané album „Ďáblova nevěsta“, které mělo slušný mediální ohlas i skvělé prodeje. A co chybělo k většímu prosazení? Asi to, co je potřeba pro úspěch v jakémkoli oboru. Píle, energie, ochota cpát do toho peníze, ochota riskovat a hodně obětovat. A to u všech, včetně mě. Pro nikoho z nás nikdy nebyla atraktivní představa, že bychom trávili víkendy na cestách, objížděli kluby, doufali, že na druhém konci republiky přijde aspoň 15 lidí, a vraceli se o pár stovek chudší zpátky. Festivaly jsme oslovovali, ale samozřejmě víme, že nabídka kapel převyšuje poptávku promotérů i publika. Zvlášť když desítky kapel dokáží festivalům nabídnout mnohem víc než jen své vystoupení.

Mohou fanoušci doufat aspoň v nové studiové album?
V tuto chvíli nemáme žádné nové skladby, které bychom mohli natočit. U mě navíc převládá pocit, že jsem v daném žánru už všechno řekl. Ale pokud budou nápady, které by nebyly jenom nastavovanou kaší předchozích alb, tak bychom v budoucnu něco natočit mohli.

Když je řeč o studiových albech, zdá se, že něčeho se posluchači od tebe přecejenom dočkají. Můžeš říci, na čem právě pracuješ?
Když jsme s Greymonem točili album „Brány propastí“, zmínil jsem se při míchání Jardovi Brouzdovi, že mám v šuplíku skladby ve stylu AOR a melodického hard rocku, tedy žánru, který mě dnes zajímá nejvíc. A Jarda, tento producent zabývající se zejména nahráváním extrémního metalu, mě šokoval slovy, že natočení takového alba bylo vždycky jeho snem a že za nejlepší producentský počin všech dob považuje album „Hysteria“ od Def Leppard. Následně mi na facebooku pár týdnů posílal odkazy na další retro kapely, až jsem mu jeho zájem o tento žánr uvěřil. A protože je to člověk, který není zvyklý s něčím otálet, tak mě do nahrávání doslova dokopal, za což jsem mu nesmírně vděčný. To album je přesně takové, jaké jsem si vždycky přál nahrát. Proto jsem většinu nástrojů nahrál sám a nedělal žádné kompromisy. Jestli je to tak správně, to už musí posoudit posluchači.

Koho tedy budeme moci na albu slyšet?
Já tam hraji na klávesy, kytaru a basovou kytaru. Bicí nástroje obstaral Rick Mark, zpívat bude Miloš Novotný, to je takový český Jeff Scott Soto, někteří jej budou znát z televizní soutěže Hlas Československa. Kytarová sóla nahrál plzeňský kytarista Carlos Sanchez a máte se na co těšit, hraje tam stylem, který se opravdu hodí do amerických stadionovek. Zvuk je dílem Jardy Brouzdy, který zjišťoval, na jaké mašiny se nahrávalo to či ono legendární album, a hned u první skladby mi poslal asi 20 různých konečných zvukových verzí. Autorem hudby i textů, které jsou všechny v češtině, jsem já.

Jak se bude projekt jmenovat a kdy vyjde?
Projekt se bude jmenovat KARAKELA a první píseň „Skrytá tvář“ už je k poslechu na Youtube. A k vydání dojde, až ho časově velmi zaneprázdněný Miloš Novotný nazpívá celé.

Na podzim jsi nastoupil do plzeňské skupiny SIFON, dá se říci regionální stálice a legendy. Jak k tomu došlo a jak těžké bylo rozhodování?
Oslovil mě klávesák Míla Orcígr, kterému jsem před časem dělal texty na jeho sólové album „Abstina“. Rozhodování mělo dvě stránky. Tou první a jednoznačnou bylo, že jsem fanouškem Sifonu od svých 6 let, odmalička jsem poslouchal jejich nahrávky, od puberty chodil na koncerty a sepsal o nich i několik článků. A kapelník Jirka Vébr mi nechce věřit, že jsem vždycky věděl, že jednou v Sifonu budu hrát. Takže po této stránce to bylo jednoduché rozhodování. Tou druhou bylo to, že jde o velkou odpovědnost a o časově velmi náročné angažmá. Tady ale zafungovaly drsné přesvědčovací metody Míly Orcígra. Jinak, pokud jde o nová angažmá členů Greymonu, vypadá to, že basáka Láďu Soutnera budeme moci vídat a slýchat v další klasické plzeňské kapele Medium.

V čem je hraní v Sifonu jiné než v Greymonu?
Těch rozdílů je více. Širší fanouškovská základna, dlouhodobá spolupráce s pořadateli, domluvené pravidelné štace nebo technické zázemí. Přijedu na místo koncertu, vše je připraveno a mohu se soustředit jen na hraní. Velkým ulehčením je pro mě i to, že organizační záležitosti, které jsem vždycky bytostně nesnášel, řeší v kapele Jirka Vébr.

Čeho ses při nástupu nejvíc bál a co se ukázalo být na hraní v Sifonu nejtěžší?
Protože jsem celý život hrál především vlastní skladby, bál jsem se, zda se naučím to, co hrál přede mnou někdo jiný. Zvlášť když v Sifonu hrála taková esa jako Bohumil Sluka nebo Tomáš Navrátil, které jsem vždy uváděl i jako své vzory. Dokonce se u starších skladeb držím spíše toho, jak je hrál naživo Tomáš, než jejich studiových verzí. Tak doufám, že se mi to povedlo. Nejtěžší překvapivě bylo naučit se balady, protože jsem nikdy nebyl zvyklý hrát pomalu, natož vybrnkávat. A v pomalých sólech se neschová žádná chyba. Pak jsem měl obavy, zda lidé přijmou novou sestavu, ale po čtyřech koncertech to vypadá výborně. Prý to zní po letech zase jako klasický svěží Sifon, z čehož máme radost, protože naším cílem bylo, aby se do kapely zase vrátila energie, abychom si pohráli s vícehlasy a abychom předváděli i nějakou pódiovou šou.

Čeho bys chtěl se Sifonem dosáhnout? Přecejenom jde o starší kapelu, která už má hodně za sebou.
Sifon bezesporu mezi starší kapely patří, ale vždycky se od generačních souputníků lišil tím, že se mu publikum průběžně omlazovalo. Díky tomu mohl pravidelně vydávat nová alba a zajímavé je, že fanoušci nové skladby nejenom vždy přijali, ale přímo vyžadovali. Věříme, že tomu tak bude i nadále. Takže plány nejsou nijak překvapivé. Čile koncertovat a ukázat kapelu v současné formě. Nacvičit nějaké nové písně a poté plánovat natočení dalšího CD. A máme ještě jeden cíl. Naše nedávné koncerty zaujaly i lidi pohybující se kolem větších festivalů. Není vyloučeno, že se nám teď tato scéna trochu otevře.

Co bys na závěr vzkázal čtenářům?
Na závěr se obvykle říká, ať lidé kupují a poslouchají muziku a ať chodí na koncerty. Ale aby k tomu mohlo opravdu dojít, tak tomu udělám malou reklamu. Chtěl bych všechny pozvat na nový facebookový profil Sifonu, protože ten původní teď používají kluci, co z kapely odešli, pro svůj nový projekt. Takže Sifon teď najdete na:
www.facebook.com/sifonrockplzen

Pořád samozřejmě fungují i naše stránky www.sifonrock.cz
A závěrem bych všem poslal píseň z připravovaného alba projektu Karakela, o kterém byla v rozhovoru také řeč. Takovou uklidňující meloďárnu:
https://www.youtube.com/watch?v=6lv7jl33pHg

Východočeské deathmetalové kapele Tortharry právě vychází nová deska. Je to již devátá položka v jejich albové diskografii. A to je důvod, abychom si popovídali nejen o tomto cédéčku. Ke slovu se dostane též MetalGate Czech death fest. Na mé zvídavé otázky odpovídal bubeník Jirka „Panther“ Rosa a manažer kapely Luboš „Goro“ Gorgan

Jak se nová deska jmenuje, kdy vychází, kdo ji vydává?
Jirka: Nová deska Tortharry se jmenuje Sinister Species vychází u vydavatelství Metalgate 18.01.2018. Křest nového CD Tortharry proběhne 20.01.2018 v Polici nad Metují v Music hall Zděřina, kam jste všichni srdečně zváni.

Novou desku už jsem slyšel, zaslouží si pochvalu za zvuk, který je hutný, přitom krásně čitelný. Kde jste desku točili a kdo ji produkoval?
Jirka: Desku jsme točili ve studiu The Barn u Litoměřic. S produkcí nám pomáhal majitel studia Dan Friml z kapely Mean Messiah, který je neuvěřitelný sluchař a muzikant. Práce s ním byla radost a pro mě velká zkušenost. Doufám, že jsme tam nebyli naposled. Rodinná a pohodová atmosféra v krásném prostředí se při natáčení určitě odrazila na celkovém výsledku desky. Díky moc Danovi a Alici Frimlovým.

Máte zkušenosti ze světově proslulého polského studia Hertz, kde jste zplodili předchozí CD „Follow“. Proč jste tentokrát zvolili poměrně málo známé české studio? Stojí za tím finance, nebo jste chtěli zkusit něco nového?
Jirka: V Hertzu to byla určitě dobrá zkušenost, ale rozhodli jsme se, že nová deska vznikne na domácí půdě právě ve zmiňovaném studiu The Barn. Nešlo ani tak o peníze. Když jsme se byli ve studiu The Barn podívat, tak nás to prostě dostalo. Zvuk, zázemí a profesionální přístup. Vsadili jsme na jednu kartu. Myslím si, že budete s výsledkem spokojeni…

Teď je módou, že se na každé druhé metalové desce objevují hosté. Tortharry této vlně nikdy nepodlehli, nebo se pletu? Hrají na novince nějací hosté?
Jirka: My jsme s módou nikdy moc nešli, haha!

Specifikou Tortharry jsou skvělé texty Štefana Ležoviče, který své básně tvoří přímo v angličtině. O čem tentokrát pojednává jeho lyrika a jsou k dispozici i české překlady?
Goro: České překlady jsou u Tortharry automaticky v každém bookletu našeho cédéčka. V každém z našich již teď devíti alb jsme měli vždy anglicky psané texty a zároveň jejich překlady. Není tomu jinak ani u nového alba. Ohledně tématiky použiji některé fráze z nedávno vydané glosy našeho vydavatele MetalGate, jmenovitě Ondry Šmejkala, který popisuje téma ve zkratce následovně: „První tematická rovina by se dala shrnout slovem „mamon“, což znamená honbu za hmotnými statky, která nikdy nekončí, jelikož jejich vlastnictví je povýšeno na určující měřítko existence. To nevyhnutelně vede k permanentní nenasytnosti, protože člověk, jehož kvalita života se takto odvíjí jen a pouze od toho, co vlastní, nikdy nebude mít dost, aby došel naplnění, bezohlednosti, protože takovýto člověk se dříve či později dostane do situace, kdy musí jít takzvaně přes mrtvoly, aby získal víc než momentálně má, ale i strachu, protože nejhorší noční můrou všech uctívačů mamonu je, že o své bohatství a moc přijdou, což může vést až k paranoidní představě, že se všichni kolem spikli za účelem realizace tohoto hrůzného scénáře. Tím se dostáváme na druhou rovinu, která reflektuje právě vytváření obrazů domnělého nepřítele, jenž je pak zástupným řešením, takovým hromosvodem, pro všechny obavy, nejistoty a komplexy, což je ostatně vždy jednodušší než hledat příčiny vlastních problémů u sebe sama.

Tortharry na nové desce radikálně změnili logo. Mně se tahle změna moc nelíbí, ale třeba mi to vysvětlíš. Co vás k tomu vedlo?
Goro: Změna loga vyplynula ze situace, kdy nám náš grafik Jaromír „Deather“ Bezruč poslal první návrh obalu. Pohled na líbí/nelíbí si budeme muset nechat otestovat na naších příznivcích, kteří nám buď logo otlučou o hlavu, nebo se jim naopak bude líbit. Nemůžeš se nikdy zavděčit každému. Každopádně jsme chtěli zásadní změnu po těch 27 letech a toto je výsledek. Ono celkově album malinko vybočuje ze zaběhlých deathmetalových kolejí. To se týká především grafiky, klipu, malinko i muziky. Bylo tudíž na čase zvednout hlavu a založit „THY Corporation“. Už se těším na ty komentáře, „Co si to zase Tortharry dovolují, haha!

Zároveň se objevuje zkratky THY (jako Tortharry, to je jasný?). Jenže tohle slůvko znamená v lehce archaické angličtině též přivlastňovací zájmeno „tvé“. Má pro vás tahle zkratka hlubší výraz nebo jde o pouhou značku?
Goro: Tak s touto úvahou bych THY určitě nespojoval. Jedná se čistě o zkratku, která se již běžně pro Tortharry používá, nyní tomu dáváme oficiální datum narození a značku THY Corporation vydáme 18.01.2018 pod vydavatelstvím MetalGate.

V souvislosti s novou deskou jste připravili též nový videoklip, který vznikal v nádherných prostorách bývalého pivovaru v Hronově u našeho společného přítele Honzy Aulicha. O jaký song se jedná, o čem pojednává jeho příběh a proč jste točili právě v domácích podmínkách?
Jirka: K nové desce vychází zároveň také videoklip ke skladbě Without a break „Bez přestávky”. Natáčení jsme si moc užili, byl to parádní mejdan. Poprvé jsme dělali klip s větším hereckým obsazením, což vyžadovalo dlouhé přípravy. Některé herecké výkony jsou až „Oskarového typu“, haha. Klip pojednává o naší touze chtít v životě víc plnit si své sny, především ty finanční a materiální. Nic nám není dost dobré, usilujeme o to nejlepší, sami si kováme pouta, není čas na odpočinek, jsme odkojeni tradicemi úspěchu a prostě musíme být stále lepší a lepší a na konci očekáváme, hledáme, chceme “mamon peněz“.

Při koncertech v jaroměřském Nároďáku 19. ledna a o den později (20.1.) na Zděřině v Polici nad Metují představíte nová trička, mikiny a další „merchandise“. Na co ještě se fanoušci můžou těšit?
Goro: Jak už je u nás zvykem, k nové desce bude nová kolekce merchandise, můžete se těšit na bohatý sortiment jako jsou trička, mikiny, čepice, hrníčky a samozřejmě nové CD Sinister Species. Jen tě opravím, 19.01.2018 pořádáme první zastávku našeho „METAL UNITED TOUR“ v jaroměřském Nároďáku, kam zveme kapely Doomas (SK), Steel Engraved (DE), Exorziphobia a Dewdroop (CZ). Je to takový úvodní večer celého metalového víkendu, který bude předcházet křtu nového alba, jež proběhne o den později v Music Hall Zděřina v Polici nad Metují. Zde vystoupí opět Doomas (SK), Steel Engraved (DE) a jako speciální host přijali pozvání HYPNOS.

Už pár let hrajete ve trojici, předpokládám, že tomu tak bude i v budoucnu. Nebo stále platí, našel-li by se druhý šikovný kytarista, jdete do toho? Martin Hrubý alias Máca se kolem Tortharry přece stále točí.
Jirka: Máca je stále členem rodiny. I když s námi nehraje v Tortharry, tak pro kapelu dělá maximum a hraje v našem bočním projektu Czech Sepultura revival. Rozhodně nesháníme žádného dalšího člena. Už jsme si na hraní ve třech zvykli, a hlavně nové věci jsou už složené v triu.

Tortharry hrají již 27 let (já na vás jezdím už 25 let) a třicítka se nezadržitelně blíží. Máte ještě nějaké splnitelné i nesplnitelné sny? Co plánuje kapela do dalších let?
Jirka: Doufám, že kapela vydrží, pro mě je to letos teprve 13 sezóna. Ale doufám, že to bude fungovat furt stejně. Jsme jako jedna velká rodina. Je obdivuhodné, jak dlouho už tu metalovou káru kluci táhnou. Je to jako chodit 27let do dvou zaměstnání. V roce 2021 by kapela měla oslavit 30 let na scéně… Nechte se překvapit třeba desátou řadovou deskou 

Kapela Tortharry je taky neodmyslitelně spjatá s festivalem MetalGate Czech death fest (MGCDF), který letos v červnu oslaví již 10. narozeniny. Proto zde letos vystoupí dvojnásobný počet hlavních kapel, tzv. headlinerů. Už jste avizovali skvělé americké „deathery“ Suffocation, excentrické Švýcary Samael a kanadské rouhače Cryptopsy. Z českých luhů a hájů bude velkým tahákem vystoupení kapely Master´s Hammer. Dvě velká jména ještě chybí. Prozraď nám něco nového.
Goro: Jo, jo, MGCDF není už naše „miminko“, ale dorůstající chlapák. Letos budeme mít první dekádu za námi a plány jsou samozřejmě stále velké. Člověk ale musí stát nohama na zemi, být skromný, pokorný. Hlavně je potřeba takové věci dělat od srdce, jinak by to nikdy nemohlo fungovat. Moc rád bych prozradil nějaké převratné jméno, které se u nás ještě objeví, ale „čertužel“, ani já ho zatím nevím, takže se musíme všichni nechat překvapit.

Co účast na dalších festivalech. Za ta léta, co hrajete, jste si vybudovali velmi dobrou pozici, že si můžete vybírat hraní nebo berete všechno, co se dá?
Goro: Nikdy jsme se nedostali na pozici, že bychom si mohli vybírat z nabídek a koncerty odmítat. Za celých 27 let se vždycky hrálo všude, kde nás někdo chtěl slyšet a vidět, pokud to samozřejmě možnosti a okolnosti dovolily.

Děkuji za rozhovor.
Pro Rockpalace Jan Holý

Kapela Dymytry ukončila před koncem roku turné s Komunálem a za pár dní startují nové turné 2018 15 let pod maskou. Kapela ještě chystá speciální koncert 23.3. v Praze, včetně nového alba. Úctyhodná aktivita a nasazení muzikantů. Dymo i Protheus byli hosté Rockpalace, takže „pomyslnou kratší sirku“ k rozhovoru si vytáhl Gorgy, s kterým si budu dnes povídat. Uvidíme, co nám může prozradit z tajemství nadcházejících dnů.

Ahoj, sluší se popřát nej nej do nového roku a padneme do toho spolu po hlavě! Ty a muzika, jak to u tebe začalo? Kde se v tobě vzal zájem o muziku? Jak jsi ji vnímal?
Ahoj děkuji, taky přeju! Rockovou muziku jsem slyšel od malička prakticky neustále, táta měl v 80. letech autobus přestavěnej na takovej „tourbus“ :-) Byly tam i postele a vzadu nákladovej prostor pro aparaturu a vozil spoustu kapel včetně Arakainu a dalších. Já jsem nedávno našel fotku, kde mi jsou asi 2 roky a sedím s mámou a tátou u zvukařskýho pultu během nějakýho koncertu, snad na Barče. (KD Barikádníků). Takže rockovou muziku jsem vnímal velmi intenzivně už od malička. :-)

Jsi kytarista a jak mi říkal váš „principál“ Dymo v našem rozhovoru, vybíral si lidi okolo sebe podle toho, co umí, takže se nabízí další otázka – jak vypadalo tvoje hudební vzdělání? Začínal jsi někde v „Lidušce“ nebo samouk a hned od počátku ty byla kytara?
Hudební vzdělání bohužel žádný nemám, ani do lidušky jsem nechodil. Jako dítě jsem byl spíš maniak do počítačů. Na kytaru jsem se vrhnul až v 15ti a v začátcích mi hodně pomohl s technikou skvělej učitel Tomáš Valášek.

Jaká muzika tě ovlivnila v raném mládí (mladý jsi pro mne stále, takže nepíšu jen v mládí). Co jsi poslouchal?
Ze zahraničních ty byly Metallica, Ozzy a později Pantera. Z našich kapel to byly kapely z mého okolí. Arakain nebo v Kainu byly vždycky legendární pařby na Markýz John, ty hrajou převzatý věci od Toto a hraje jim to skvěle.

Být muzikantem, to znamená být středem pozornosti a být na očích. Vzpomeneš si, jaký jsi býval žák? Patřil jsi k těm nenápadným, nebo už ve škole jsi „byl“ vidět?
Ve škole jsem byl spíš nenápadný samotář, měl jsem svůj svět ty svoje vzdušný zámky. Navíc tenkrát stejně všichni poslouchali Lunetic nebo Hip hop a podobný krávoviny. Když jsem jim asi ve 4tý třídě pustil Panteru tak se na mě koukali jak na blázna. :-)

Ty jsi přišel do Dymytry v roce 2009, přišel jsi na doporučení, nebo to byl regulérní konkurz?
S Jirkou jsme se znali a naši tátové měli spolu rockovej klub Kain a tam jsme se potkávali. Když potom Jirka hledal kytaristu, tak oslovil mě a já řekl „No tak jo“. :-)

Dymytry už v té době měli své masky, jak ses na to díval – nastoupit do kapely, která tváře ukrývá za bizardní masky? Přišlo ti to na prosto OK?
Mně se to hrozně líbilo. Navíc já nejsem moc velkej exibicionista a moc nevyhledávám pozornost, ale když si nasadím tu masku tak se všechno změní. Nejsem tam já, ale je tam maska, predátor hrající metal. :-)

Pociťuješ trému dnes, když jdeš na podium??
Trému možná malinko, ale příjemnou, takový chvění před koncertem. Ale že bych byl rozklepanej a nervní to ne. Akorát vždycky před prvním koncertem tour, to jsem trochu nervózní jestli všechno klapne technicky, kde má kdo kdy stát kvůli světlům, jak bude fungovat playlist atd..

Jsi v kapele už nějaký pátek, co bylo pro tebe dosud nej nej co jsi s Dymytry zažil? Nebudeme se bavit o vrcholu, jelikož mi Dymo jednou řekl… že z vrcholu se už jen padá -)))
Skvělým zážitkem jsou samozřejmě obrovský festivaly jako MoR, Metalheart a nebo Votvírák, kde jsou desetitisíce lidí. A já si skvěle užívám naše Tour, kde můžem hrát delší složitější playlist, můžem si pohrát s technickejma vychytávkama a jsou tam hlavně naši fanoušci.

Měl jsi už chuť někdy s muzikou seknout a najít si civilnější povolání?
Naštěstí ne, na to jsem pořád ještě mladý.

Jak trávíte vy muzikanti ty, dá se říci tisíce kilometrů cestování v autech? Spíte, čtete????
V autě sledujeme filmy, ale jakmile tam nehraje Arnold nebo Sylvestr, tak ten film nemá šanci a po 10min. přepínáme na Ramba nebo Terminátora! :-)

Jsi aktivní muzikant, jde skloubit rodinný život se životem úspěšného muzikanta? Jak by měl vypadat tvůj naprosto ideální den, když víš, že nemáte koncert?
Skloubit to jde, je to o kompromisech, ale samozřejmě jakýkoliv víkendový akce jsou pasé, protože hrajeme a v neděli jsem ouplně kantáre. :-) Můj ideální den by vypadal tak, že bych byl s rodinkou celej den naloženej v moři nebo na lodičce, miluju vodu!

Jak to vypadá s tvou pílí, co se týče cvičení?? Po koncertě putuje kytara pod postel do dalšího kšeftu, nebo poctivě cvičíš a preluduješ?? Kapelníkovi to neřekneme -))
Cvičit je potřeba! :-) Ale přiznám se, že po posledním koncertě v prosinci jsem na to teď skoro měsíc nesáhnul. Ale zas rekonstruuju byt, takže cvičím pokládání podlah, štukování, malování, rozvody elektriky atd.. Asi to budu dělat mnohem déle než řemeslník, kterej se tím živí celej život a občas i něco zkazím a musím to dělat znovu, ale zas mám radost, že dokážu i něco jinýho než hrát na kytaru. Aspoň pak můžu něco předat i dětem a vnoučatům a jsme národ chatařů a kutilů a já budu asi taky takovej. Ale už se blížím do finále a za pár dní k tomu budu muset zase sednout a cvičit několik hodin denně abych dohnal resty. :-)

Máš spočítáno, kolik strun přetrhneš během turné?? A konečně, jaká je tvůj nejoblíbenější „pracovní“ nástroj, na který hraješ? Jsi spokojený, nebo pokukuješ po nějaké té kytaře snů?
Spočítáno to nemám, ale odhaduju, že tak 1 strunu za 4-5 koncertů. Momentálně je můj nejoblíbenější nástroj bílý véčko ESP V-II. Nejlepší zvuk a perfektně drží ladění, prostě japonská kvalita. A moje kytara snů je Gibson Flying V Custom, ale ta cenovka je šílená. Sto tisíc za kytaru je prostě mazec.

Máte za sebou veleúspěšné turné, našel sis čas na odpočinek okolo vánoc, nebo jste v plné polní a chystáte se na výjezd 10.2. do Olomouce?
Odpočinek nebyl vůbec, jak jsem řekl výše, místo odpočinku nastoupila rekonstrukce a za chvilku začneme připravovat scénu na nadcházející Tour. Bude to technicky dost náročný, ale bude to masakr! Nechte se překvapit.

23.3. v Praze chystáte speciální koncert v rámci turné. Bude i tento koncert jiný než jiné koncerty v tomto bloku? Můžeš něco z toho prozradit?
Koncert to bude skutečně speciální, připravujeme podium, které tu minimálně na naší metalový scéně ještě nebylo! Zatím nebudem příliš prozrazovat, abychom nepokazili překvapení. Jen můžu říct, že na celkové vybavení bude potřeba 10 plně naložených kamionů.

Turné končíte v půlce května, jaký bude tvůj relax než začne kolotoč letních festů? Bude nějaká rodinná dovolená?
Rodinná dovolená určitě proběhne, manželky rodina má chalupu na horách, tak pryč od civilizace a tam je dokonalý klid a relax.

Maličko se ještě vrátím k muzice, našel jsem si, že tvoje nejlepší album jsou Pink Floyd – The Wall, klobouk dolů -)) Když jsem se dnes bavil s Honzou (Protheus), (a já to na něj prásku a s jeho dovolení budu citovat - "Gorgy a Pink Floyd? No tak to ani náhodou to psal nějakej šílenec (smích). Gorgy z nás poslouchá největší nálety. Neustále nás zásobuje Killswitch Engage, Walls of jericho a podobně..." Takže?? jak je to s tou Zdí a Pink Floyd?-)))))
Je pravda, že mám rád masakry. Ale to neznamená, že bych si nepustil i něco výrazně klidnějšího. Člověk musí bejt hlava otevřená, aby nezatvrdnul. Pink Floyd mám hrozně rád a Gilmour je můj kytarovej idol. Líbí se mi jeho styl hraní, perfektně nafrázovaný silný tóny maj kolikrát daleko větší efekt, než nějaký rychlý běhy. Dál mám rád Toto, kde je další fantastisckej kytarista Steve Lukather. Nepohrdnu i klasickou hudbou od Morriconeho až po Mozarta, což byl jeden z prvních rockerů a hitmakerů. Ale nemám problém si po Mozartovi nebo Toto pustit In Flames nebo Slayer! :-)

Tvoje sympatie k oblíbeným filmům jsem si přečetl na vašem webu - co knížky? Máš nějakého oblíbeného autora?
Vášnivý čtenář teda určitě nejsem. Mám doma asi 40 knížek z nichž jsem přečetl asi 1. Nějak mě to nechytlo.

Gorgy, je něco, na co se strašně těšíš, co se týče budoucího turné, máš tam nějaké očekávání, nebo už to, vzhledem bezpočtu odehraných koncertů bereš jako rutinu?
Na následující tour se těším jako zatím na žádné jiné. Poskládali jsme zajímavý playlist, průřez celé 15 leté kariéry a každý si přijde na své. Bude to skutečně oslava se vším všudy. Vždycky jsme si hráli s technickejma vychytávkama, aby naše koncerty vždycky měly něco navíc. A tentokrát to bude skutečné monstrum.

A poslední otázka – co vzkážeš čtenářům Rockpalace a já ti děkuju za tvůj čas a ochotu.
Čtenářům přeju všechno nejlepší do nového rocku! A to čemu věříte, dělejte naplno, žádný šolichání! :-)