A tak je to se vším...Ekoaktivisté (už víme, že je poznáme podle toho, že nepoznají smrk od angreštu) ničemu nerozumí, ale o to víc křičí. A čím víc křičí, tím víc je veřejnost slyší. No, a čím víc je veřejnost slyší, tím víc je musí poslouchat politici. Takže máme povinně v naftě tu prasárnu z řepky, o níž všichni motoráři od začátku ví, že to je prostě čistý zlo, který ve finále zatíží přírodu násobně víc, než celá nafta z ropy. Ejhle, Evropa po letech upouští od výroby bionafty. ČR samozřejmě ne. Šílenost posledních let kolem fotovoltaiky se dá jen těžko popsat. A ejhle, ono je to vlastně zase špatně. Panely zničí přírodu víc, než všechny uhelky a jaderky dohromady. Kdysi jsem viděl rozhovor s energetikem, který tohle všechno říkal, navíc připomněl, že jsme kdysi měli stovky vodních elektráren, ale dnes na ně nejde dostat povolení od úřadů. Dokonce tenkrát upozorňoval na to, že ty panely mají omezenou životnost a že jejich likvidaci zaplatí nakonec stát. Jenže ten pořad běžel ve 4 ráno na dvojce.
Ono je to těžký, když se celý odvětví založí na prapodivným výzkumu doktora Helmuta Bimbu (za pár let vyjde najevo, že to byla vlastně seminární práce studenta prvního ročníku).
Krásným případem je tažení proti tuku ve stravě v Americe, výsledkem jsou tlustoprdi závislí na cukru v tyčinkách a limonádě.
No prostě, tímto volám všechny seriózní vědce, konstruktéry, vývojáře...MUSÍTE VÍC ŘVÁT, musíte se cpát do televize, musíte pořádat demonstrace za práva poctivý nafty. Já vím, nemáte to v povaze. A prázdnej sud nejvíc duní, bohužel...

Zdroj ZDE

Tak o sobě píše západočeská kapela z Chotěšova,  od které jsem dostal na stůl jejich  druhé CD – Expedice za hranici vesnice, které bylo nahráno v Klatovech ve studiu ExAvik.

Kapela je tvořena 5 muzikanty a na CD mají dva hosty:

Honza Weiss – zpěv
Tomáš Weiss – basa,zpěv
Štěpán Louda –bicí
Jan Riško – kytara
Michal Matějka – kytara,zpěv

Hosté:
Terka Romanová – zpěv
Pepa Smačka - bicí

Placka obsahuje 10 kousků tak se do toho pustím.

Supermarket – rocková pecka s takovým punkrockovým popěvkem, aspoň mi to tak připadá.

V dalším kousku „Tak to chodí“ mě zaujme především baskytara, nezvykle výrazná – kontrastní  ke kytaře, moc zajímavé.

Ze začátku mi tahle placka připadala dost tuctově, ale po pár skladbách jsem se zaposlouchal do příjemného bigbítu a zajímavých textíků. A u třetí věci jsem byl doslova chycen do lasa, hlavně úvodním riffem, sice pak to spadlo někam jinam, ale ten riff se vracel. Moc tomu nerozumím, proč nezůstali u toho párplovského riffu a sklouzli jinam. V tom jsem zaregistroval ženský hlas a bylo mi jasno. Škoda, asi jsem čekal něco jiného…to se už tak někdy i v životě stává, něco čekáte a něco jiného vám to dává. To samé se mi se mi děje u dalšího kousku „Budeme si blíž“ chvilkami jakoby nástup do pořádného rocku a pak to změkčení. Ale usoudil jsem, že to tak asi chtějí a proti gustu žádný dišputát, jak prý říkávali babičky. A tak je to přeci v pořádku.

„Myslivec – surovec“ – tak tohle se mi ale moc líbí, konečně to šlape tak jak se líbí mě. Tak proto je každá dobrá muzika zajímavá,  protože se nemůže líbit úplně všem a co člověk to jiné chutě a jiný názor. Tady je to hodně znát, že mohou zaujmout širší okruh lidí.

Taky jsem očekával nějakou baladu, na tuhle fošnu a k téhle muzice by jich sedlo i více. Až u sedmého kousku (ne piva) jsem se dočkal.  A stálo to za to, krásná houpavá melodie, která vygradovala u refrénu a hodně mě zaujala. A ten závěr mě úplně dostal, konečně jsem uslyšel i dvojšlapku, sice to šlo do ztracena, ale to nevadí…počkám si na pokračování u další CD.

To samozřejmě jsou jen moje pocity při poslechu. Tahle kapela určitě má spousty fanoušků , poněvač jejich muzika je chytlavá a já nemůžu za to že jsem tvarovanej z jiného těsta.

Placku uzavírá skvělá bluesovka „Ve sklepě v baru“. Úplně si představuje krásnou ranní hodinku po skvělém večírku.

Pro Rockpalace Martin Hruška

KARAKUM je poušť ve střední Asii, která zabírá zhruba 70 % plochy Turkmenistánu. KARAKUM je heavy metalová kapela z Jihlavy, která má ve své diskografii tři desky. Historie skupiny se začala psát již v roce 1993.

Jednou za čas vyvětráme v redakci šuplíky a oprášíme letité nahrávky, abychom na ně napsali nové recenze. Teď přišli na řadu páni z KARAKUM.

KARAKUM vydali první desku „Nekončící sen“ již v roce 1999. Byla to ještě nezralá nahrávka, živák s velmi jalovým zpěvem. Ale již druhý zásek v podobě CD „Souhvězdí draka“ v roce 2004 byl o hodně lepší. Stoupající formu kapela potvrdila třetí deskou „Páni draků“. Ta vydala již před osmi lety, v roce 2009 Od té doby kapela koncertuje spíš sporadicky a v posledním roce se možná začalo blýskat na lepší časy. Nechme se překvapit

„Páni draků“ se nesli v duchu fantasy heavy metalu. Kapele jednoznačně prospěla sehraná sestava Mirek Ondráček – kytary, zpěv, vokál, Milan Munduch – bicí, Jan Jakubec – baskytara, Zbyněk Dvořák – zpěv. Na desce se podílelo několik hostů včetně dvou zpěvaček Lenky Zítové a Mirky Jindrové a komorního smíšeného sboru Ateneo. Hosty doplnil ještě klávesák Pavel Březina a basák Jirka Vlach.

Po obligátním intru přichází hned „Drak a jezdec“ a pak „Návrat krále“. To je poctivá porce heavy metalu se silnou melodií a fantasy texty plných draků a královské cti. Podobný styl na Jihlavsku hraje též skvělý METANOON. Tihle fantasy heavy metal bijci ale preferují legendy z historie.

V podobném duchu se nese skladba „Legenda“, která vypráví o králi Artušovi. To je pěkná jízda. K drakům se kapela vrací ve „Stále dál“ a naprosto v pohodě jsou „Plameny zkázy“. Základní část desky uzavírá hit „Páni draků“

Čtyřicetiminutové album obsahuje dva bonusy. Prvním z nich je nová verze „Poselství“, která je velkým hitem. Poslouchej heavy metal… Poslední skladbou jsou „Nespoutaní“. K té to písni je na CD k dispozici i videoklip.

Fantasy heavy metalu s českými texty se v našich zemí daří. Fanoušci tuhle hudbu doslova milují a já patřím k nim. Jen je mi divné, že se tomuhle stylu u nás věnuje tak málo kapel. Myslím, že bych je dokázal spočítat na prstech obou rukou. Možná by mi stačily prsty „Tříprsťáka“, což je taková figurka u nás ve městě.

Pro Rockpalace Honza Holý

Kapela Messalina z Karviné, kde je kapelník náš dopisovatel Ruda Schweser, právě dokončila natočení svého posledního videoklipu ke skladbě „ Jeden z tisíce“ což by měla být předzvěst nové placky. Co k tomu říká sám kapelník Ruda Schweser?

No tato skladba je právě ten případ, kdy jsem vykradl sám sebe. Skladba a hlavně text pochází z mého folk rockového období a dlouho jsem váhal, zda tuto skladbu obléct do rockového kabátku a asi to taky dost možná slíznu od svých bývalých folkových spoluhráčů za tento počin. Ale ten text mi připadal tak povedený, že mi prostě bylo líto toto neudělat. Navíc to vypadá, že kapela tuto skladbu přijala pozitivně a tak jsme snad udělali dobře. Text je v podstatě taková metafora na to, že mít odlišný názor na dění kolem nás, nemusí být bráno zrovna pozitivně a taky vás mohou zavřít do blázince – to jdu samozřejmě do extrému. Podstata textu je v tom, že už nevěříme na dobro ve formě andělů, naše ochránce a souputníky v životě. Napadlo mě, že proč by nemohly být ti andělé děti – vždyť právě děti nás dělají lepšími, jsou čisté, nevypočítavé, formují nás, aniž bychom si to uvědomovali, mluví pravdu a to někdy i tu bolestivou, našim dětem podřizujeme své životy – děti nejsou diplomatické, jsou přímé a upřímné. Pomáhají nám překonávat překážky a dodávají nám sílu. Anděl jako postava v textech je dost zprofanovaná a tak nebylo lehké toto téma pojmout jinak – snad se to povedlo. Taky šlo o to, aby klip nebyl podbízivý a přeslazený.

Natočili jsme to jako obrazovou metaforu, která nedává jasnou odpověď a nevede diváka za ruku a nechává na něm, jak si vše vysvětlí a co to v něm vyprovokuje. Forma je trochu ostřejší a schizofrenní, ale to jen proto ať důsledně oddělíme ty dva světy fikce a cely, která v klipu hraje výraznou roli. Taky kostel je místo, které je v klipech často využíváno a s tím je potřeba taky zacházet opatrně, protože kombinace kostela a dětí vás uvalí do podezření, že chcete lidi vypočítavě dojímat a to se taky děje – už jsme napadeni byli. Poprvé jsem se ujal scénáře, režie a střihu a tak jsem úplně napnutý, jaké budou reakce. Ono je rozdíl, když ti něco hraje v hlavě, ale pak to máš přenést do toho obrazu – strašně moc mi pomáhal Tomáš Digaz Pletnický, se kterým mimochodem chystám rozhovor na podobná témata. Další věc je, že jsme chudá kapela a rozpočet na klip byl tak směšný, že ho tu ani nebudu uvádět. Nebýt toho, že nám děti našich příznivců šly dělat kompars zdarma – byly neuvěřitelné a stejně tak evangelický kostel v Havířově zastoupený panem farářem Vladislavem Volným nám poskytl prostory taky téměř zdarma, tak by klip nemohl vzniknout. Všem těmto lidem je potřeba poděkovat a nejen těmto. Bys nevěřil, jak je těžké sehnat svěrací kazajku – takže moc děkujeme Vencovi Žitovi Nolčovi.

Hele, žádný zázrak to asi není, ale my máme radost a snad to někoho přivede k zamyšlení a až nás budou lidi pranýřovat, tak musíme předeslat, že to byla dřina, byla pořád zima a na klip bylo jen pár kaček. Tak ať se vám alespoň trochu líbí. Jo, a kdyby se nějaký sponzor zbláznil a chtěl by do nás investovat, tak budeme moc rádi.

Premiéra klipu se odehraje 8.12. od 18:00