Zřejmě vznikly jako holčičí kapela v roce 1989, ale dnes sedí lépe název Dámská kapela. Jejich tvorba se znovu objevila po více než 20 letech na scéně a zřejmě dokázaly opět znovu zaujmout. Docela by mě zajímal důvod, proč tenkrát děvčata nepokračovala, ale asi si to všichni domyslíme.

Na jejich stránkách mě zaujal slogan, který by se měl asi vytesat do skály „Na bigbít není člověk nikdy starej! Natož ženský!!“ Znám to i z vlastní zkušenosti.

Když jsem se dozvěděl, že budu psát recenzi CD na dívčí kapelu, tak jsem se docela lekl. Ne že bych měl něco proti dívkám, ženám…., ale bigbeat v rukou jiného pohlaví mi nikdy moc nesedl. Jsou samozřejmě vyjimky, jako Girlscholl a The Agony z Prahy a pak i dívčí trio K2, o kterém jsem nedávno taky psal.

Ale jak už to bývá, nikdo není dokonalý a každý má právo na názor a taky právo ho kdykoliv změnit. Tak jako já v posledních letech na takovéto kapely, které se začínají objevovat čím dál častěji a to je samozřejmě jen dobře. Dokonce nedávno jsem měl ve svém rockáči taky dívčí kapelu Beat Sisters, no oni to byly spíš ještě holčičky 15-18 let. S jedním klukem v jejich věku a můžu říct, že jejich show opravdu stála za to a byl jsem velice překvapen.

Poslední dobou jsem také velmi pozitivně překvapen kolik mladých lidí se zase začíná zabývat rockovou a metalovou muzikou. Už jsem myslel, že ti staří rockeři asi vymřou a po nás potopa, ale vypadá to, že nastupuje další generace a mám z toho velikou radost.

Při pohledu na růžový obal se mi vkrádají do hlavy teda různé pocity, ale ty jsou hned rozehnány s prvním songem Návrat, když na mne vyskočí údernej bigbeat 80-90. let. Hned nato skvělý riff druhého kousku „Seš magor“ mi to potvrzuje. Napadá mě, že chlapské kapely mají texty, co se motají hodně často kolem ženských, tak u holčičích, dívčích a dámských kapel je to zřejmě obráceně. Nechci se pouštět do úvah co je lepší, abych nezabřehl do nějakého polemizování v dnešní době tak aktuálního.

V dalším kousku „Tajná láska“ mě zaujal především zpěv Darii Hrubé, která se taky na hodně věcích podílí autorsky. Písnička mě do sebe vtahuje a úplně vidím, jak se páry do sebe zavěsí na parketu a plouží se v rytmu. Na chvilku jsem se přistihl, že bych chtěl hlas zpěvačky k někomu přiřadit, připodobnit – ale na nic nepřicházím. To je zřejmě důsledek originálního hlasu a to je to nejlepší co se může stát. To bude asi nejlepší poznávací znamení kapely, podle kterého bude vždy poznána.

Nemá cenu popisovat další songy na téhle placce, to už bude na každém, až si ji poslechne. A taky nechci, abych prozrazoval všechno. To je jako kdybych všem prozradil konec knížky, to by asi mnoho čtenářů přestalo bavit číst až do konce, když budou vědět, jak to dopadne.

Sám za sebe mohu ale konstatovat, že mě CD hodně mile překvapilo, ať už hutným zvukem, tak hlavně zpěvem a zajímalo by mě, jak taková kapela vypadá a zní naživo. Koncert vždy dá člověku daleko víc než jen poslech. Každopádně CD vřele doporučujeme.

Pro Rockpalace Martin Hruška

Muzikanti z Dogy jsou dělníky rock and rollu a vůbec se za to nestydí. Jubilejní deska nese název „Hard werk“.

Kapela mnohými milovaná i nenáviděná, která nikdy nezradila svůj hudební styl. Málokterá parta, která vydává svůj merch pod vlastní značkou, za kterou nestojí velká firma nebo prachatej manažer, má tak graficky vymazlený desky. A málokterá kapela má tak rozsáhlý vlastní obchod. Kluci se toho prostě nebojej a jdou do toho naplno.

Totéž se dá říct o nové desce, která má do detailu doladěnou grafiku. To se Davidu Havlenovi opravdu povedlo. Třípanelový digpak kapela situovala do fabriky. Bodejť by ne, DOGA je z Karviné. A kdo je největším zaměstnavatelem v jejich regionu? Jasně, nejmenovaná železárna, které nebudu dělat reklamu, protože to opravdu nepotřebuje.

Železářská image sedí k rocku jako prdýlka na nočníku. K muzice Dogy se tohle prostě hodí. Jak se můžete dočíst v rozhovoru kolegy Rudy Schwessera, který najdete na jiném místě našeho webu, kapela připravuje novou scénu pro turné, které odstartuje v únoru 2018. Ta bude též ovlivněná fabrikou. Jak znám Dogu, tak opět bude na co koukat.

Pojďme se aktuální desce podívat pod sukni. Dvanáct skladeb vzniklo ve Studiu Citron, které skýtá záruku kvality stejně jako ten fakt, že Doga dlouhá léta působí v sestavě Roman Izzi Izaiáš – zpěv, kytara, Lumir Lumos Krpec – kytara, Jozef Pepsi Inger – basa, Petr Mrňus Vajda – bicí. A téhle partě to šlape na nové desce náramně.

Poslouchá se to fajnově. Kdo zná Dogu, pozná „Hard werk“ velmi rychle. Tohle prostě funguje. Kolekci dvanácti skladeb otevírá „Fabrika rock´n´rollu“. Kapela do toho jde naplno a o tom to je. Dalším songem jsou „Beskydy“. Nečekaná, až písničkářská záležitost. Nezvykle krotce vyznívá „Dej mi duši svou“. Zaujala mě též „Vítězná“ s výrazným refrénem, který si snadno zapamatujete. Vtipně „zamilovaný“ text z partnerského života má „Lepší než ex“. Pijáckou hymnou by se mohla stát píseň „Pili jsme“. Mockrát jsem zažil pijatiky do bílého rána. „Svítá, lásko. Svítá, to je fór, Svítá nad tvou otázkou, svítá, Renato!“. Kdo to nezažil, nepochopí.

Jako bonus je zařazená písnička „Noc vášnivá“, kterou Izzi s Dogou nahráli spolu s Martou Jandovou pro film Muzzikanti. Tohle dílo kritika strhala, ale mně se celkem líbil naivní a filmařsky opravdu špatně udělaný příběh plný chyb. Jako celek Muzzikanti nejsou úplně špatné dílo. Je jen škoda, že v bookletu nejsou k tomuto duetu podrobnější informace.

Jediné, co bych desce vytknul, je to že neobsahuje klasický nový hit na první poslech. V to nepočítám uvedený bonus. Ten asi na koncertu těžko zazní. Ale na rovinu říkám, že s každým dalším poslechem se mi „Hard werk“ líbí víc a víc.

Pro Rockpalace Honza Holý

Tomáš Digaz Pletnický – už se známe poměrně dlouho a taky o sobě leccos víme. Zná můj hudební rukopis, mé hudební cítění a proto s ním rád pracuji. Je s ním zábava a člověk nikdy neví, kdy na vás zkusí nějaký ten vtípek. Muzikant, fotograf, tvůrce klipů, zvukový mistr. Pokud chcete zažít pohodu a tvůrčí atmosféru a nechcete utratit majlant, tak by to mohlo být to pravé místo pro vás. Já o něm vím skoro vše, ale vy ne – takže proč ho nevyzpovídat 

Nedávno jsi nechal práce a rozhodl ses, že se pokusíš živit profesionálně v podstatě tím, co ti donedávna bylo koníčkem. Není to riskantní krok?
Ano, samozřejmě je. A co dnes není risk? Kde je jistota, že fabrika v průmyslové zóně bude fungovat dalších 10 let? Naštěstí nejsem na to sám, pomáhá mi jak moje rodina, tak přátelé Zbycho Bocek se Šamanem. Sám bych to nedal. Ve fabrikách se prostě k lidem neumí chovat s rozumem, nebyl den, kdybych neodcházel z fabriky s otazníky v hlavě. Finančně je to jedno, protože stejně platí minimum toho co musí. Tak jsem si řekl nežli pořád nadávat jak je to všechno na hovno tak to zkusím po svém. Mám víc času se věnovat studiu na plno a to přináší ovoce. Při zaměstnání to prostě bylo hodně časově náročné.

Máš ve svém nahrávacím studiu různé kapely. Stalo se, že bys někdy nějakou kapelu odmítl kvůli něčemu?
Ano, mladí kluci z okolí Ostravy. Měli kapelu, byl to takový surový garážový punk, ne moc dobře zahraný. Vše šlo ok, ale jakmile došlo na nahrávání zpěvu, tak po třetí sloce jsem se musel zeptat zda - li texty o nadřazenosti bílé rasy myslí vážně, nebo je to nějaký druh satiry. Čtvrtá sloka mě upevnila v pocitu, že ani vlastně neví, co dělají, ale já si takové hovna natáčet dovolit nemůžu. Na koncertě Iron Maiden v Ostravě v dlouhé frontě na pivo, jsem měl možnost vyslechnout rozhovor, kdy dlouhovlasý mladík vyprávěl postaršímu pánovi, jak k němu do studia vtrhlo policejní komando, zabavili PC a byli vzati ho vazby. Ukázalo se, že nahrával nějakého předsedu fašistické strany Německa s jeho kapelou. Jelikož neuměl německy, tak ani nevěděl, co zpívá. Ta kapela mu samozřejmě lhala, o čem zpívají. A musel zdlouhavě dokazovat, že s tím nic nemá společného.

Vím, že natáčíš různé žánry a že občas musíš zatnout zuby. Co natáčíš nejradši a s čím máš naopak problém?
Příklad: Minulý měsíc od totálního metal noise core ONANY BOYS, přes cikánský hip hop až po pop singl Petra Tabary. Nevadí mi to a i noisecore jsem si užil. Byla velká sranda, kluci v pohodě a bavili se. A o to jde. Zatnout zuby musím, když kapela chce znít třeba jak Dream Theater, ale jsou vybavením a produkčními schopnostmi na úrovni lokální školní kapely a čekají, že studio s nich udělá „top band of the world“. Ale v poslední době se to naštěstí již neděje. Že bych vyloženě nějaký styl při nahrávání nesnášel, se říct nedá, je to můj job, tak si to ani dovolit nemůžu. Často se od různorodých stylů něco přiučím, nějaký postup, nebo fintu, co pak využiji jinde. Brzo mě čeká nahrávat šanson, tak teď studuji Édith Piaf, Lucienne Boyer, Charles Trenet, abych byl v obraze.

Jak by podle tebe měla vypadat kapela, která jde do studia? Mám na mysli to, co tě vždy potěší?
Potěší mě připravenost, dobrá nálada a otevřenost zkoušet nové věci nebo postupy. Když někdo nemá ty dané zkušenosti, nebo vědomosti od toho tu jsem já. Vše vysvětlím, předvedu. V tom problém není. Dále je mi sympatické, když kapela nebazíruje, že za každou cenu to musí být jak Pantera. Na místě je spíše najít vlastní tvář kapely.

Už jsem v úvodu vyjmenoval, čemu všemu se věnuješ. Máš nějakou konkrétní vizi nebo něco, čeho by si rád docílil? Ať už technicky nebo ideově …
Aspoň 1 den v týdnu obětuji, že se dívám a studuji poslední trendy v software jak audio, foto či video, sleduji You tube technické kanály a zkouším to dát do praxe. Jsem členem různých technických fórech, kde si vyměňujeme zkušenosti. Vedu tady ve studiu i lekce, kde učím začínající DJ, muzikanty základy mixu, masteringu a nahrávání. Tak se pořád musím vzdělávat, abych byl v obraze. Dále bych si chtěl zlepšit hru na bicí. Tak 1-2 hodiny denně za tím sedím. Chtěl bych dělat nějakou muziku pro video hry. Potěšilo by mě, kdyby nahrávala u mne nějaká kapela z „první ligy“.

V čem si myslíš, že jsi jiný než ostatní nahrávací studia a na co by si nalákal své budoucí potencionální klienty?
Z daného rozpočtu udělat maximum. Vzhledem k tomu, že dělám i jiné věci a nejenom recording, tak nejsem unavený z permanentního nahrávání kapel pořád dokola, kdy se to pak stává rutinou. Jestliže to čas umožňuje, stavím se na zkoušku, kde vše ještě před nahráváním probereme, řekneme si představu, zařídíme potřebné dostupné nástroje techniku, aby se mohlo věnovat jen nahrávání a produkci. Jsem velký fanoušek Cubase a jsem v tom softu již od první verze! Ještě pamatuji Cubase na Atari na 2 diskety :) Takže soft ovládám opravdu dokonale. Jsem dobře vybaven, tak můžu nabídnout full servis. Od nahrávání, mix a mastering, zvučení koncertů, přes profi fotoseassion až po videoklip.

Máš svojí vlastní kapelu ZONE. Dělal jsem recenzi na vaši placku. Byl jsem přísný?
Přísný...takto jsem to ani nevnímal. Z každé recenze plyne nějaké to ponaučení, tak si to beru k srdci. Máme nového kytaristu Martina „Buchtu“ Cupka a taky dal do placu nějaké věci k zlepšení. Pořád je co zlepšovat. Teď je sestava ustálená tak další CD by mělo být opět o kus dál. Moc se na to těším, i na Tvoji recenzi.

Jaký máš vztah k alkoholu? To jsi nečekal, co?
Kladný, ale v omezeném sortimentu :) Nepiji destiláty, vína, ani exotické lektvary. Když mi někdo dá okusit třeba whisky v hodnotě 500 Kč za skleničku, neocením to „luxusní pití“, prostě...nechutná mi to. Tak to samé je i s vínem, tak mě klidně můžou ošidit, ale pokud to jde, odmítnu a zeptám se, jestli nemají to pivo :) Mám rád pivo, hlavně to z Nošovic. V podstatě jsem pivař.

V podstatě máš tři produkty – která z těch tří činností tě baví nejvíce?
Nepřekvapí to nikoho, že řeknu: „Nejde říct, co mě baví nejvíce“. Když jsem měl 11-12 roků líbilo se mi jak se fotili Anthrax, Iron Maiden... Teď kapely můžu fotit i já, paráda. Videoklipy... No, kdyby mi někdo řekl ve 12 letech, že budu moct dělat video pro kapely, považoval bych ho za Blááázna. Skvělé!

Všiml jsem si, že si poměrně často a rád střílíš z lidí, jak snášíš, když někdo napálí tebe?
Já s tím problém nemám, jestli je to dobrý fór, ocením to a třeba použiji na někoho jiného :) Dokonce i když si někdo myslí, že při nahrávání black metalových kapel jsou všichni vážní a pořád v póze zlých lidí tak je na omylu. Spíš mi to připadá jako bych nahrával funky kapelu :)

Já vím, že to je pitomá a frekventovaná otázka – ale oblíbená česká a pak zahraniční kapela?
Z našich končin se mi líbí Arakain a třeba WanastoviI Vjecy, Ze zahraničí Megadeth, Antrax, Kreator, Fozzy a třeba i skvělí Steel Panter, co song to hit. V dětství byla moje první kazeta Europe - The Final Countdown. Poté mi nahrál soused Iron Maiden 86 a Destruction 86 a bylo vymalováno:) V pubertě jsem sjížděl USA hip hop tak oceňuji i třeba Naugty By Nature, Das Efx Epmd, Onyx, M.O.P atd., Teď při focení nejčastěji poslouchám sountracky třeba od Jerry Goldsmith, Michael Giacchino atd. Oblíbil jsem si bigband Glenny Millera a třeba zjistil, že to na Live CD v 89 zahráli i Destruction :)

Tome, moc děkuji za rozhovor a snad se nabídky jen pohrnou a vy ostatní, pokud máte zájem, tak tady se dozvíte vše potřebné – www.digaz.cz

Pro Rockpalace Ruda Schweser

Nechci pořád jen říkat, co je špatně. Chci taky něco udělat, aby to bylo lepší. Tři roky jsem na tý appce pracoval, v průběhu se připojil Artur Mikhaylov, což teď vidím jako to nejlepší, co mě v týhle věci mohlo potkat, moc mi pomohl a pomáhá. Tři roky práce, skoro všechny moje úspory, ale věřím Veryhero. Věřím, že bude motivovat lidi, aby semtam udělali něco pro ostatní, co by třeba předtím neudělali. Sice budu nadále jezdit starou popelnicí, ale stojí to za každou korunu z tý hromady :D
Držte nám palce!

Přátelé, kamarádi, připravili jsme s Artur Mikhaylov velkou věc!
Dlouhou dobu nás oba trápí, jak na nás ze všech stran útočí jen samý špatný zprávy, násilí, nenávist, agresivita. Člověk snadno získá dojem, že je prostě všechno špatně a že nikdo pro nikoho nic dobrýho neudělá. Oba jsme tátové malých dětí a o to víc nás to mrzí. Přemýšleli jsme, jak tomu pomoct, jak lidem a hlavně dětem říct, že je normální si navzájem pomáhat. V dnešní době všechno válcujou sociální sítě, hodně mladých lidí žije v podstatě jenom tam.

Proto jsme založili VeryHero.
VeryHero je vlastně sociální síť pro chytrý telefony, jejímž cílem je motivovat lidi k dělání dobrých věcí pro ostatní. Žádný velký gesta, žádný veledary, žádný peněžní sbírky. Prostě jen pomoc lidem v našem okolí. Princip appky je jednoduchý - udělat dobrý skutek, sdílet ho prostřednictvím VeryHero a motivovat tak ostatní, aby udělali taky něco dobrýho. Třeba pomohli babičce s nákupem. Sdílet můžete i dobrý skutek někoho jiného, třeba jako poděkování, že vám pomohl.
Vývoj appky dal fakt práci a taky stojí neskutečný peníze, proto se nám podařilo udělat zatím jen verzi pro iOS, takže pokud máte iPhone, budeme moc rádi, když si aplikaci VeryHero nainstalujete, pomůžete nám ji otestovat a přidáte se k nám. I když iPhone nemáte, budeme moc rádi za sdílení, budeme rádi, když oslovíte rodinu, všechny kámoše a známé a řeknete jim o VeryHero. Jeden dobrý skutek může někomu změnit život. A co teprve, když nás budou stovky a tisíce!

Víc informací najdete na www.veryheroapp.com, na Facebooku nás najdete na Veryhero, na Twitteru na @veryheroapp

                                                Honza "Protheus" Macků