Tomáš Pícl, kytarista skupiny Greymon, je známý tím, že kromě metalu holduje i poslechu kapel z ranku AOR a dalších odnoží melodického hard rocku ve stylu 80. let. Málokoho tedy překvapí, že nezůstal u ryzího fanouškovství a rozhodl se v tomto stylu natočit celé album.

„Pouliční neony, opuštěné haly, třpytivé kytary, ventilátory a pompézní zvuky kláves. Kdykoli něco takového vidím v nějakém letitém videoklipu, mám pocit, že je to i můj svět,“ říká Tomáš. Skladby vznikaly v průběhu několika let. Definitivní impuls k jejich natočení přišel při nahrávání greymoňáckého alba „Brány propastí“ ve studiu Gallery Sound. Tehdy se producent Jaroslav Brouzda, známý především specializací na tvrdší metalové odnože, přiznal, že za nejdokonalejší zvukový počin všech dob považuje album „Hysteria“ od Def Leppard a že jeho snem vždycky bylo natočit retro hardrockové album. A za svým snem šel tak intenzivně, že Tomášovi nezbylo než vyprázdnit šuplíky a pustit se do práce.

Natáčet se začalo už na začátku roku 2015. Z toho je patrné, že leppardí Hysteria posloužila jako inspirace nejen co do zvuku, ale i co do délky příprav. Klávesy, kytaru a basu si nahrál přímo autor veškeré hudby a textů Tomáš Pícl, bicí nástroje jsou dílem Ricka Marka, kytarová sóla dodal Carlos Sanchez a na pěveckých partech v těchto týdnech pracuje Miloš Novotný. Vzhledem ke koncertnímu vytížení jeho kapely a z toho vyplývající časové zaneprázdněnosti to ještě nějakou dobu potrvá.

„Písně budou mít české texty, na dobývání Los Angeles je většina z nás příliš krátkovlasá a hlavně máme pár let zpoždění,“ objasňuje Tomáš.

A co se stane, až bude dílo dokončeno? „Prostě ho vydáme a zkusíme dostat nějaké písně do éteru. S koncertní činností se nepočítá. Snad jen v případě, že by po vydání následoval takový boom, že by se nabídkám pořadatelů skutečně těžko odolávalo,“ uzavírá Tomáš Pícl.

Projekt zatím nemá název, ale protože tady o něm jistě neinformujeme naposledy, jistě vás s ním seznámíme příště.

Kapela Messalina z Karviné, kde je kapelníkem náš dopisovatel Ruda Schweser, prochází nyní poměrně zvláštním obdobím. Kromě jiného, právě v této době se chystá do studia, protože se jí podařilo vypotit poměrně slušný song a myslí si, že by zase měla o sobě dát malinko vědět. K tomu songu se chystá i videoklip a mělo by to nést jakési poselství nebo takový malý objev z oblasti esoterie. Zpěvačka Karin Babczynská je gravidní a jako finální produkt se to jeví na dva malé rockery, kteří budou bráni v potaz jako náhradníci případných budoucích odpadlíků. Na co bude kdo hrát, se rozhodne později dle dispozic ještě nenarozených dvojčat, podle toho jaké případné rošády v personální oblasti kapelu čekají. Ale jak říká kapela – žádné změny se nechystají a nikdo se vyhazovat nebude, protože jde o hovno a kapela se zuby nehty brání tomu být slavná a daří se jí to. Ale jedna změna přece jen nastat musí. Kdo v době nepřítomnosti zpěvačky vezme alternaci, než se Karin za mikrofon vrátí?? Bylo by na výsost žinantní, aby Karin odbíhala mezi kojením na koncerty či zkoušky, ať už by kojila kohokoliv. Tuto nevděčnou roli alternujícího pěvce přijal Bobin Žídek, který s Messalinou už do činění leccos měl a dokonce v této kapele zpíval, takže repertoár mu není úplně cizí, i když některé nové songy se přece jen musel naučit. Čili do jedné řeky se vstoupit dá a nejen dvakrát. Bobina by jste ale měli hlavně znát z jeho působení s orlovskou powerovou smečkou AHARD, takže se dá říct. že to je ostřílený kozák a kapela Messalina je moc ráda, že nabídka na tento dočasný post nebyla odmítnuta a je za to velmi vděčná

Bobine, co jsi dělal po odchodu z Ahardu a proč jsi vlastně odešel??
Takže, po odchodu z kapely Ahard jsem přemýšlel dlouho, co asi budu dělat. Ale bohužel, když do kapely vstoupí ženská už je malér. No a to byl ten důvod. Rudo ty moc dobře víš, o čem mluvím. Tak nějak to bylo. Nechci to rozvádět. Ať si v tom udělá jasno, kdo jak chce. …. Asi po půl roce jsem dostal nabídku do kapely Všichni Czerti a to bylo docela fajn. Loňského roku v prosinci to skončilo. Něco nebylo v pořádku, ale už je to pryč.

Přijal jsi dočasné místo v kapele Messalina, může to znamenat, že až se Karin vrátí tak vše skončí.To ti nevadí??
Nevadí se nedá říct, ale už jsme se spolu takhle domluvili. A slovo platí…. Jsem pouze alternace a tak to taky chápu.

Muziku už děláš hrozně dlouho.Neunavuje tě to už??
No měl jsem asi 20 let takovou pauzu. A za to že ji dělám opět a rád. Vděčím hlavně Martinovi Molnárovi - toho jistě znáš. Byl to první člověk, který mě oslovil, jestli bych to nechtěl s kapelou Bubblemetal zkusit….No tak jsem to zkusil a pak byly ještě jiné kapely - Ahard především. Vždycky to vypadalo dobře, ale měl jsem nějak smůlu na lidi.

Nebudu se ptát na plány, ale zeptám se na nějaké hudební přání nebo sen. Existuje nějaký?... Ale mám na mysli něco reálného.
Mé sny o něčem se rozplynuly. Za prvé jsem už na to starý, abych ještě snil o něčem, co nejde. A za druhé stejně by to nešlo. Protože někteří muzikanti si zkrátka nesednou. To se netýká mne.

Mezi kapelami to dost personálně vře a asi to není nic úplně neobvyklého. Taky se pořád něco děje a není to zrovna nic moc pozitivního. Co si myslíš o české hudební rockové scéně, co by bylo dobré změnit??
Nezměníš nic. Lidi se musí změnit a brát věci jak jsou. Stejně s tím nikdo nic neudělá…

Zpíval jsi už všude možně. Kde ses cítil nejlépe??
Myslím si, že asi v kapele Pomněnky. A také Bubblemetal. No rád bych v tomto ohledu ještě zmínil kapelu Všichni czerti.

Pokud hledáš nějaké stabilní místo v kapele, rád bych ti tady dal možnost se projevit. Třeba co hledáš, co by tě bavilo a jak by to celé mohlo vypadat. Třeba tě někdo osloví. Tak do toho.
Děkuji, ale já poslední dobou jsem už jenom pořád jako nějaká alternace. Nečekám a nehledám už nic natrvalo. Mé sny o kapele, která by stála za to, se rozpadly.

No zníš mi dost rezignovaně, ale naštěstí sám vím dobře, že muzika je sice fajn, ale taky umí leccos vzít a nejenom dávat. Tak ti přeji hodně štěstí a věř mi, že to nutně nemusí být spojeno s hudbou. Děkuji za krátký rozhovor.

Tak jak vidno, kapela má před sebou tak trochu složitou dobu, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Nakonec - narození dětí je vždy fajn událost a nemělo by to být nic smutného ba naopak. Přejeme Karině, ať vše dopadne co nejlépe a ať se rodí kromě dětí také dobré nápady v muzice a to nejen Messalině.

Pro Rockpalace Ruda Schweser

Všechno to začalo v jedné malé zkušebně v malém městě a s malými ambicemi. Zde zkoušel Šošon se svojí starou kapelu. V práci pracoval s naším budoucím kytaristou Jurou. Za nějakou chvíli si chodili jen tak zahrát do zkušebny. Po nějaké době zkoušení a hraní s různými lidmi se k nim přidal Worry, kterému se rozpadla kapela Empaty a chtěl s hraním už skončit. V té době už všechno co měl, prodával a chtěl svojí hudební kariéru definitivně ukončit. Tato nabídka pro něj, ale znamenala nový start a tak jí naplno využil. Se Šošonem se znali z období, kdy se pokoušel dostat do jeho kapely Nyx, ale tenkrát neuspěl. Původně ho chtěli vzít na basu, ale Worry chtěl hrát pouze na kytaru. Po pár zkouškách se uskupení začalo poohlížet po base. Worry v práci oslovil a přivedl na post basáka Dibce, který působil v kapele Hanval. Tehdy už jeho kapela moc nevystupovala a tak se chopil příležitosti nového hraní. Jeho příchod do kapely byl legendární. Když do místnosti vešel se svým kontrabasem na zádech v kytarovém pouzdru a v ruce držel své kombo známé též jako Tsunami. Proč tsunami? Jednoduchá odpověď. Kombo se zapínalo tlačítkem ON, přičemž se z komba začaly ozývat zvuky podobné vlnám. Upozorňuji, nemusela být ani připojena basa. Aby kombo hrálo, musel být do něj umístěn přesně mířený kopanec. Po příchodu Dibce byla kapela byla prakticky hotová.

V té době ukončila činnost kapela Nyx. To znamenalo, že Šošon se mohl naplno věnovat nové kapele. Kapela začala zkoušet několik písniček z kapel Nyx a Empaty. Po několika pokusech kdy Worry zkoušel zpívat, bylo potřeba najít jiný zpěv. Zpívat nechtěl a moc mu to nešlo skloubit s kytarou. Dostal, ale nápad oslovit svoji bývalou spoluhráčku z Empaty Verču. Verča se ochotně k souboru přidala a začalo se konečně něco dít. Po nazkoušení songů Začíná to pokaždý stejně, Braun a Není cesty ven kapela rozhodla, že nejlepší bude mít zpěvy dva a vzájemně je doplňovat. Jura oslovil Dana, který se prozatím chopil postu zpěváka. Dan slíbil účast jen omezeně, protože jeho kapela Styxx měla krátkou pauzu a on chtěl hrát. Pomohl hodně při psaní prvních písní z vlastního repertoáru. Zejména jeho pomoc při psaní songu Proč a Bestie.

Jak už to bývá, nacvičil se první materiál a kapela dostala možnost vystoupit. Mělo se tak stát v prosinci 2014 nakonec se to odložilo na leden 2015. To nám pomohlo ještě víc pocvičit materiál. Kapela ještě neměla jméno. Mnohokrát jsme přemýšleli o názvu a dávali různé nápady, až Worryho napadlo Gradient později zkomoleno na Grady Ann. Nic to neznamenalo, tak jsme to použili. Do znaku dali okřídlenou lebku.

Kapela už měla jméno, songy, lidi, tak hurá na první koncert. Uskutečnil se 24.01. 2015 ve Skašově v hospodě na koupališti s kapelou Vlídnej kravál. Na to, že to byl premiérový koncert, předčil všechna očekávání. Hospoda byla doslova plná k prasknutí a premiéra kapely se velmi povedla. Hned po koncertu se kapela pustila do práce na novém materiálu. Přišli tehdy písničky jako Černý řád a Nečekám na zázrak. Bohužel v té době jsme již věděli, že Danovo působení v kapele se začíná krátit.

V lednu 2015 jsme začali hledat za něj náhradu. Tehdy jsme zaslechli o novém zpěvákovi z Přeštic, který zkouší v místních kapelách. Oslovili jsme ho a on se přidal do kapely. Repertoár se mu líbil a chtěl se na něm podílet. Dan se s námi rozešel a my jsme rozjeli nové období s Michalem. S Michalem jsme začali hned pracovat na několika písních. Zejména vydařený byl přepis textu a následné hraní písně Vzpomínka z kapely Nyx a nový text a vylepšená hudba na song Divnej sen, který kdysi Worry napsal pro Tranzistor. Přibývalo koncertů a kapela mířila strmě nahoru. Nejvíce se nám do srdcí zapsal koncert na narozeninách našeho věrného fanouška Milforda a do podvědomí nás dostala spolupráce s kapelou Kabát revival Plzeň. A námi organizovaný Rockfest Skašovští Patrioti, kde měli možnost vystoupit některé z místních kapel, ať už více nebo méně známé. Vznikly další nové songy. Z Worryho a Michalovo dílny vznikla dokonce jedna z možná nejlepších písní kapely - Zítra mě možná zabijou. Jak už to bývá, každé období dosáhne pomyslného bodu zlomu. V kapele začali rozepře a drobná ponorka. Po několika vyhozených písních a pokusu o úpravy starých, začala mezi několika členy být rozepře. Lidi nechodili na zkoušky a v zákulisí byly pomluvy.

V kapele jsme se rozhodli, že je třeba provést zásadní změny a nastolit pořádek. Výsledkem bylo, že po necelém roce působení v prosinci 2015 se rozhodl kapelu opustit Michal. Jeho odchodem musela kapela náhle řešit problém blížících se koncertů a rychle reagovat. Naštěstí jsme byli sehraní a byli jsme schopni hrát i v oslabení. Proto na následujícím koncertu jsme dokázali dobře zahrát a zároveň natočit i první z našich videí z koncertu.

V krátké době se k nám připojil nový zpěvák Pepíček. Jeho naprosto odlišný styl zpěvu a hlasový rozsah znamenal, že kapela musí přestavět celý repertoár. Kapela experimentovala s různými nastaveními zvuku. Kytaristé podladili jednou hlouběji, pak zase výš až po cca půl roce zkoušení se našel vhodný kompromis. Kapela začala prakticky znovu od začátku, ale vše se rychle rozjelo. Pepík svým charakteristickým chraplákem udivoval a kapela zase letěla a měli jsme chuť jít dál a dál. Z tohoto období stojí za zmínku koncerty jako křest CD kapely Drtimosaz nebo hraní v narvaném Blovickém Bronxu před kapelou V3ska.

Bylo potřeba dalšího kroku, který čeká každou kapelu. Bylo to studio. To jsme si darovali k Vánocům 2016/2017. Moc jsme se těšili a připravovali se na něj. Spolu se studiem vznikl i náš první klip na song Divnej Sen. Jako vždy Worry obměnil kytary a pořídil nový aparát. Jura se připravil svým obvyklým Prazdrojem. A Dibcovi nefungovala basa. Toho mrazivého rána kdy naše korejská mini dodávka odmítala startovat, ale nakonec se rozkašlala k životu a my jsme vyrazili. Do studia jsme jeli k Frantovi Pelíškovi do Kocourova. Vybrali jsme si ho po doporučení Dibce. S Hanvalem tam měli dobré zkušenosti. Ve studiu jsme dokázali za jeden den natočit 6 písní. Což bylo mnohem lepší, než jsme čekali. Po studiu se zase začali nad kapelou stahovat mračna. Znovu nás navštívila nešťastná ponorka. Následky byly, že jsme se museli rozloučit s Verčou. Na posledním koncertu se rozloučila s publikem a z kapely odešla. Tehdy na koncertu v Točníku proběhly jednání s Šíšou a hned jsme měli náhradu. Byla to velmi šťastná náhoda. Šíša se znal s Worrym, protože kdysi od něj kupoval kytaru. Jednání proběhla rychle a měli jsme hned zase plnou sestavu.

Šíša nalétl do kapely jak hurikán. Kapela se ocitla naprosto v nové fázi své existence. Šíša svým způsobem přípravy na zkoušky a spoluprací s ostatními členy ukázal, že je tím nejlepším přínosem pro nás. První koncerty v nové sestavě ukázali, že Šíša má ten pravý duch showmana, který nám chyběl. Od jeho příchodu kapela nazkoušela za ne celý půl rok skoro deset nových písní a odehrála bezmála patnáct koncertů. Na podiích jsme se začali cítit lépe a hraní nám jde podle ohlasů mnohem líp. Podařilo se nám dostat na festival při srazu motorkářů v Plasích nebo na prosnulý Úslava fest, kde jsme bravurně obstáli. Byl to asi jeden z největších koncertů, kde jsme měli tu čest vystoupit.

Na závěr se dá říct jediné. Kapela je složena víceméně z lidí, co moc nevěřili v její úspěch, ale dokázali jsme se ozvat i v této době, která moc mladým kapelám nepřeje. Základními pilíři stavby kapely jsou kytaristi, bubeník a basák, kteří jsou spolu v kapele od začátku. Zpěváci jsou dobří parťáci a dobře se vzájemně doplňují. V kapele se vystřídalo mnoho lidí. Každý něco přinesl a snad si do své další kariéry odnesl. Současná sestava snad dlouho vydrží a známá ponorka se našim vodám snad již na dobro vyhne. Ať žije rock Grady Ann.

Současná sestava:

Petr „Šošon“ Hůrka - bicí
Jura „EK“ Matoušek - kytara, zpěv
Martin „Worry“ Voráček - kytara, zpěv
Honza „Dibec“ Votýpka - basa
Jozef „Pepíček“ Bárta - řev
Petr „Šíša“ Šperl - zpěv
Miri „Kokeš“ Kokošková - manažerka, fotografka,
Jirka „Johny“ Matoušek - kasa, obchod, fotograf

Bývalí členové:

Daniel Balín - zpěv (listopad 2014 – leden 2015)
Michal Vican - zpěv (leden 2015 – prosinec 2015)
Veronika Černá - zpěv (září 2014 – leden 2017)
David Fazy - třetí kytara (únor 2017)

Západočeská kapela BARBUS z Blovic hrávala po celé republice. Možná ji budete znát, ale možná vám je její název jenom povědomý. Není to služba pro opilce, která by svážela mikrobusem pijáky z barů. Strýček gůgl mi napověděl, že se stejně jmenuje taky holicí pěna v takové modré krabičce, kterou používal třeba můj táta.

Pojďme se kapele podívat na zoubek. Pro mě to je lehce neznámá záležitost. Na internetu se o ní moc nedozvíte. Budu se muset spolehnout na vlastní instinkt. Hned na první poslech jsem pochopil, že se jedná o naprosto pohodový bigbít staršího střihu, který mám rád.

K dispozici mám dvě alba. „Jó pánové…“ vzniklo v letech 2004 a 2005. Češtináři jistě vidí chybu v interpunkci, ale kapela desku skutečně vydala pod tímto názvem, který zde uvádím doslova do puntíku.

Nebudu ale za hnidopicha, muzika zaznamenaná na cédéčku potěší ještě dnes uši pamětníků. Vybavuju si, že jsem kdysi v rádiu slyšel hned úvodní písničku „Faust“ s refrénem: „Nechte mě bejt, vlezte mi na záda“. Proto si to tak pamatuju!

Desku nahrála sestava Boža Kraus – basskytara, Honza Marek – kytara, zpěv, Jarda Náplava – kytara, Honza Růžek – zpěv, Lukáš Skočil – bicí.

Titulní skladba „Jo pánové“ popisuje delikátní problém, ke kterému můžou pánové přijít na nuda pláži. Hihi, co se má spálit, to se taky spálí. Kapela hraje melodicky. Nechybí ani srdcervoucí balada „Tajný sny“. Bez toho by to asi nešlo. „Nymfománie“ má další oběť. Je to takový šlapavý bigboš. Hodně mě baví hrátky s českým jazykem v písničce „Texaský masakr“. To je jedna velká slovní hříčka. Vtipný.

BARBUS na této desce hrál takový pohodový bigbít.

Zatímco první cédé mělo takový obyčejný obal, který mě příliš nezaujal, deska In Memoriam je zabalená do parádního bookletu v komiksovém stylu. Tak tohle si taky pustíme do oušek.

Deska se natáčela 2014 - 2016 a nahrála jí sestava Honza Růžek - zpěv, Honza Marek - kytara,zpěv, Jarda Náplava - kytara, Boža Kraus - basskytara a Lukáš Korschinský - bicí. Snad jsem to nepoplet, protože kluci v komiksu vystupují pod přezdívkami, ty se ale dají rozluštit. Honza Rohatý, Honza Máček, Boža, Lukáš Korša, Jarda Qéčko. Zkuste přiradit jména k sobě.

BARBUS zde ukazuje rockovější tvář. Přesto se nevytratila poetika textů ani melodie. Doslova dusotem koní duní lehce metalová „Aréna“. Tohle se neoposlouchá. Pěknou bigbítovou jízdou je taky „Rebel“ s textem takříkajíc ze života rockerova.

Moc se mi líbí předposlední „Legie“, která stojí na silné melodii, navíc má chytlavý text. Závěrečným štychem je až téměř speedmetalový bonus „Kamarád“. A jeho slov jsou naprosto dokonalá: „Kamarád taky rád, dokáže se ti smát“. Jo, pánové, mám to zažitý. Tohle fakt funguje.

Zhruba v roce 2014 se po kapele BARBUS zavřela voda. Uvidíme, jestli se v budoucnu ještě dočkáme něčeho nového pod touto značkou. Svého času to byla úspěšná kapela a hlavně v západních Čechách bude mít ještě spoust příznivců.

Pro Rockpalace Jan Holý