Turné Prach a vzduch kapely Traktor začalo 20. 10. 2017 v Mostě. V městě, kde se koná každoročně festival Pekelný ostrov, uskutečnila kapela svoji předposlední zastávku. Přesně tak! Desátý místo koncertu byl Kulturní dům v Holýšově. Momentálně už čeká kapelu poslední zastávka v Praze 23. 11.

V sobotu 18. 11. se lidi začali scházet už před 19tou hodinou před vchodem. Venku zima a všichni už natěšení až se dostanou dovnitř. Když začali pouštět, začala menší mačkanice. Najednou se vše zastavilo – měli chybu v softwaru, což naštěstí hned vyřešili. Fronta postupně ubývala a lidí s páskou přibývalo. Byla možnost koupit si lístek na místě za 350Kč.

Před autogramiádou Traktoru si udělali všechny tři vystupující kapely společnou fotku. V půl osmý začali chlapi z kapely rozdávat podpisy, úsměvy a fotky.

Support Forrest Jump měli čest začít. Pro mě osobně neznámí, avšak nelituji, že jsem je slyšela na živo. Hardcore kapela z Bučovic už vystupovala na větších festivalech jako je MoR, Metalfest nebo třeba Basinfirefest. Není teda divu, že to na podiu rozjet umí. Zpěvák přišel na podiu, vzal do ruky mikrofon, rozpustil vlasy a začal zpívat. Zbytečně nezdržovali proslovy, protože neměli tolik času a hráli skladby jednu za druhou. Sál se začal postupně plnit.

Ani tomu nebylo 10 minut, co Forrest Jump dohráli a už začalo vystoupení special guest Booters. Pražská kapela nám předvedla crossover-rock'n'roll. Založení Booters bylo o 10 let později než předchozí kapely. I přes několikaletý rozdíl si nevedou špatně. I oni vystupovali na větším festivalu jako je MoR, BFF a Rock of Sadská. Mimo jiné přispěli na charitu „Srdci blíž“. I přes efekt „mlha“ bylo velice skvěle vidět, že do toho dávají všechno. Ze zpěváka Martina Šáry úplně tekl pot a ani přesto na intenzitě neubral. I přes žánrový rozdíl sklidili obě kapely velký úspěch v podobě potlesku a pískání posluchačů.

Traktor převzal nedávno Zlatou desku za album Tmel. Jak už prozradili na sociálních sítí, fanoušci předem věděli, že se můžou těšit na skoro 2 hodinové vystoupení s novým programem. Připravené měli osvědčené písničky z jejich posledních 3 alb a dokonce i skladby, jenž ještě nikdy do koncertního playlistu nedali.

Kulturní dům narván skoro k prasknutí. Pro lidi s rockem v srdci ideální místo kam jít s přáteli, potkat zde „staré“ známé anebo se seznámit. Spousta fanoušků v tričkách z merche Traktor už nedočkavě čekající až hlavní kapela začne. Netrvalo dlouho a okamžik, na který se všichni těšili, se uskutečnil. Oči všech přítomných koukaly jen na podium. Hned na začátku pyrotechnický efekt „prskavky“.

Hodně lidí si psalo o písničky. Kapela dala na názor lidí, ale i na svůj a z 95% se shodoval. Zazněla zde ironická skladba Neber si rockera, velice oblíbená Sybil, „romantické“ Děvka č. 5, Láskožrouti a spoustu dalších (Vstaňte, pane Lincolne!; Letokruhy; Artefuckt; Masky; Tmel; Katakomby….). Lidi nabití rockovou energií si koncert užívali na plno. Zapařili na všechny skladby a i na pomalejší pár párů odešlo trochu stranou, aby si zaploužili.   

Chytlavé texty, světelné i ohnivé efekty, velká obrazovka, příjemná atmosféra a úžasní fanouškové – co víc si přát. Snad jen, aby to tak bylo i nadále.

Pro Rockpalace Miri Koky Kokošková

Brufen je rockovej zábavovej cirkus hrající krom vlastních opusů i převzatý pecky - to jsou jejich slova. Kapela se nachází v Chotěšově v Západních Čechách a to je kraj, který měl jednu z největších líhní rockové muziky kdysi. A jak je to dnes? Mrkneme se na to.
V kapele, jak se dočítám na jejich stránkách, se vystřídalo úctyhodné množství muzikantů. Její historie sahá až do roku 2002. Úctyhodná je i jejich diskografie, napočítal jsem 12 fošen, což je řadí mezi velmi plodné kapely. Já dostal k recenzi 4 najednou, docela velká dávka, až se mi z toho zatočila hlava, jestli to vůbec nějak zvládnu.

Sestava:
Petr Kyrian - kytara, zpěv
Bohdan "Bohy" Prachal - bicí
Ondra Hurajt - kytara, zpěv
Luboš Městecký - zpěv
Karel Skála - basa

Franta Pour - technika, zvuk
Véna Fišer - technika, světla
Petr Rejthar - technika, foto

První placka, kterou jsem si pustil, se jmenuje stejně jako kapela a nahrávala se skoro celý rok od března 2012 do března 2013. Při první skladbě Klauni jsem se skoro lekl, jestli jsem si nepustil omylem Kabáty. Samozřejmě zpěv je jiný než Pepy Vojtka ale ne nepodobný. Další kousek „Tak se to s náma valí dál“ mi podobnost nevyvrací. Ale proč ne, muzika je to líbivá, a tuším, že mezi lidmi dost oblíbená. Při poslechu dalších skladeb mě napadá, proč jsem o nich ještě neslyšel. Vždyť tenhle druh muziky by se určitě dobře hrál v rádiích a jinde. Ale to už je asi jiný problém naší rockové scény. Všude se omílají jen osvědčené hity a pro nadějné kapely není místo. A to je docela škoda. Jinak 17 věcí na CD je docela nářez, už se nedivím, že jim nahrávání zabralo skoro celý rok. Jelikož to zřejmě není profesionální kapela a kluci chodí normálně do práce tak si dokážu představit hromadu toho volného času a víkendů, co tím strávili.
Drudé CD pochází z roku 2010 a jmenuje se „Když chlapi stárnou mládnou“. Asi jsem si to měl pustit v jiném pořadí, nejdřív ty starší, ale při poslechu několika kousků jsem zjistil, že v tom moc velký rozdíl není. Zase je mi na nich sympatické že ze svého stylu neuhnuli a prostě jedou dál to svoje.
Další placka pochází z roku 2006 a je to zřejmě EP – „Tak se to s náma valí dál“, které obsahuje jen 5 věcí, které se vesměs objevují znovu na tom CD, co jsem poslouchal jako první z roku 2013
Poslední placka, která mě čekala je z roku 2014 – „Kolotoč“, tak a teď to mám konečně chronologicky správně. A hned při první skladbě slyším posun k lepšímu. Je určitě zajímavé sledovat kapely, jak se vyvíjejí časem, akorát tohle tak zrychlené poznávání je pro mě jako když sledujete děcko jak roste, pokud ho vidíte každý den tak ani nevšimnete, jak roste, ale když ho vidíte jednou za rok, tak ta změna vás ihned trkne. Další skladby na fošně mě to jen potvrzují, kapela dozrává a na její tvorbě je to znát až nápadně. Písničky už nejsou jedna jako druhá, je to daleko zajímavější. Taky cédéčko má obvyklý počet 12 songů a je to to nejlepší co jsem od Brufen slyšel. Docela by mě zajímalo, jak hrají dnes po dalších třech letech od natáčení. Určitě by ale nebyl problém na ně někam vyrazit. Mají určitě dost aktivit nebo si je rovnou někdy pozvat k sobě do mého rockáče…kdo ví, třeba to zkusím. Nejen metalem je člověk živ, že?

Každopádně určitě stojí za to tenhle rockovej zábavovej cirkus navštívit pokud si chcete se svojí holkou, slečnou, milenkou nebo manželkou zatrsat a skvěle se pobavit.

Pro Rockpalace Martin Hruška

Po loňské sólové desce, přichází kytarista Richard Tolkner na českou scénu s novou "mrazivou" formací. Právě o ní si budeme povídat v následujících řádcích.

Ahoj Tolky, když jsme spolu mluvili naposledy, měl jsi čerstvě venku svou první sólovou desku, připravoval jsi EP se skupinou Zero Hero a těšil se na maturitu. Tak jak to dopadlo a co se u tebe změnilo?
Ahoj Dane! EP jsme nakonec vůbec nedodělali, protože jsme se s kapelou Zero Hero dále nikam neposouvali a vše se nějak vleklo. Toto vedlo až k ukončení činnosti kapely jako takové. Maturitu mám úspěšně za sebou a zapíjím ji dodnes. Co se týče změn, tak teď studuji klasickou kytaru na Konzervatoři v Českých Budějovicích, ale především bych chtěl zmínit velmi čerstvou existenci naší kapely Frozen Poppyhead, která postupně vznikala na zkouškách Zero Hero při hraní písniček z mého sólového projektu, když jsme se nesešli v kompletní formaci. Tam se stala jedna z nejzásadnějších změn. Začal jsem ke kytaře ještě zpívat.

Takže novou kapelu tvoří z velké části původní spoluhráči, kterým se líbil tvůj sólový počin?
Ano, přesně tak. Jsme na to teď tedy čtyři. Sólová kytara a zpěv je na mně, bicí a vokály dělá David Halada, basu hraje Jan Tošer a doprovodnou kytaru s vokály má na starosti velmi šikovný kytarista Alfred Rezek.

Váš současný název je totožným s názvem pátého songu, tvé loňské prvotiny. Proč zrovna Frozen Poppyhead? Je v tom nějaká symbolika, či hlubší smysl?
Název „Frozen Poppyhead“ vznikl v docela tematických podmínkách. Tím myslím to, že jsme v zimě jeli s taťkou z hor a po cestě jsme tak nahlas uvažovali, jak by se jednou moje budoucí kapela mohla jmenovat. Líbilo se mi slovo „frozen“ a světle modrá barva, což k sobě celkem jde. Takže první slovo bylo vyřešené a druhé přišlo na svět tak, že se na mě taťka jen tak podíval a zeptal se, jak by se anglicky řeklo „dutá palice“ či „nezralá makovice“. Doufám, že by ho to napadlo i bez pohledu na mě. Každopádně druhá varianta se mi líbila víc, stačilo zaměnit první slovo za „frozen“ a z nezralé makovice se stala makovice zmrzlá. A dobře se to skanduje!
Pátou píseň z mého CD jsem takto pojmenoval proto, že jsem v tu dobu hrál se Zero Hero a nevěděl jsem jestli tedy kapela Frozen Poppyhead vůbec někdy vznikne. Název jsem si oblíbil a nechtěl jsem se ho úplně vzdát. Dokonce se mi k tomu i hezky psal text.

Zatím máte venku 3 věci, kdo je autorem, a kam by jsi to stylově zařadil?
Autorem jsme tak nějak všichni dohromady. Je to zajímavě propletené. Já klukům kecám do všeho a oni mně taky :D. Skladba Blessing od Doom je v překladu „Žehnání zkázy“, takže ten text je spíš o zkaženém světě, ruinách, válkách, atd. V hlavě jsem měl představu o následcích radiace v Chernobylu, o konání radikálních islamistů, představoval jsem si zelený toxický dým, který se vznášel nad silnicí, a tak podobně.
Hectic má především poukázat na nesmyslnou hektičnost doby. Každý se za něčím žene a málokdo se pozastaví.
Písnička Searing Tides neboli „Spalující přílivy“ je spíše vyobrazením nenaplněné touhy zamilovaného člověka, který doufá, že jeho idola se zmocní hřejivý vnitřní pocit štěstí a radosti, který mu otevře oči. Spalující příliv je zde symbolikou pro ten kýžený pocit. Co jsem se bavil s lidmi, tak ten pocit znají. Včetně mě. Těch lidí je sice pár, ale na to už si stěžuji v Hectic. Člověk se prostě zastaví, nadechne a řekne si, že na tom světě je vlastně krásně.

K písni Searing Tides vyšel před několika dny videoklip, jak jste si užili natáčení? Máte už nějaké ohlasy?
Natáčení bylo perfektní! Zejména děkujeme klukům z Magic Pictures, kteří byli přátelští a ochotní, a také děkujeme počasí. Vše bylo poměrně rychle hotové a prostě se to povedlo! Zatím je to pro nás největší úspěch. Fanoušci komentují, sledují a lajkují, přesně jak to má být.

Tuto sobotu proběhne Váš historicky první koncert. Kde se bude konat a na co se fanoušci můžou těšit?
Koncert se bude konat v MC Fabrika v Českých Budějovicích. Mohou se těšit na jeden zbrusu nový kousek, který zatím neměli možnost slyšet. Zazní písně z mého (teď už našeho) CD a tak nějak celkově bychom to rádi pojali po svém. Bohužel mě z intenzivního hraní začala trápit bolest šlach spolu s tenisovým loktem. Trápí mě to už delší dobu, tak doufám, že mi to alespoň tu sobotu nepřekazí.

Co v rámci další tvorby plánujete do budoucna? EP? CD?
Máme rozdělané CD. Fanoušci se mohou těšit na spoustu kytarových prvků, delší skladby, ale i na jeden peprnější text. Pevně věřím, že se v něm většina lidí (především mužů) najde. Vše je ve finální fázi. Stačí dozpívat pár věcí a je hotovo.

Na závěr se zeptám, máte jako skupina nějaké hudební vzory? Co posloucháte krom sebe samých?
Určitě máme! Každý má v šuplíku trošku něco jiného, ale máme i společné vzory.
Posloucháme například Alter Bridge, Five Finger Death Punch, Tool, While She Sleeps, Avenged Sevenfold, Metallica, Muse, Trauntenberk, Slipknot, Disturbed, Bring Me The Horizon, Falling In Reverse, Steel Panther, Shinedown, Bullet For My Valentine, a spousty, spousty dalších…

Díky za rozhovor a přeji tobě i celé kapele spoustu vyprodaných koncertů.
Také děkuji za rozhovor. To samé si moc přejeme i my!
Měj se hezky, Ahoj!

Pro Rockpalace Daniel Talanda.

Černé duše jménem SOLFERNUS vydali nové CD ve spolupráci značek Satanath records a Murdher Records. Moraváci s pekelným názvem SOLFERNUS se hlásí s aktuální nahrávkou „Neoantichrist“.

Sestava téhle kapely je takový brněnských all star blackmetalových band. Dva členové ROOT, k tomu borec z ASGARD a BIG BOSS BANDU a vokalista, který nazpíval všechny desky INNER FEAR. To je slušná smečka. Igor– kytara, vokály, klávesy a efekty, Paul Dread – bicí, Parambucha – basa, Khaablus – zpěv. Na nahrávce se objevuje taky hlas samotného Mistra pekel Big Bosse.

Ačkoliv výše uvedené kapely hrají jiný typ black metalu, přeci jenom je tam cítit provázanost. Nejvíc to asi slyším ve vokálech. Přeci jenom Igor zpívá sbory i v milovaných ROOT, i když má Khaablus hlavní slovo, tady si kluci rozumí. Sborové vokály nemají chybu. Třeba v songu „Once upon a time in the East“ dostávají vokály až mystický nádech. Nádhera!

My Aurorarae začíná akustickou kytarou, kterou lze oprávněně označit za španělku. Ten jižanský motiv plný Slunce a kastanět tam prostě je. Ale nenechme se zmást, tohle nemůže skončit jinak než pořádnou řežbou kytar. Přesah do jiných odnoží metalu tady je hodně cítit.

Titulní „Neoantichrist“ se pyšní netradičním bubláním kytar. Největší devizou této desky je její vyspělost a variabilita. Najdete zde totální blackmetalové nářezy vedle magických eposů. Navíc stojí za to zaposlouchat se do textů. Je to nářez, ale přesto je vokálům relativně dobře rozumět. A kdybyste nerozuměli, tak se začtěte do textů, které jsou všechny uvedené v rozsáhlém bookletu na vysoce kvalitním papíře. To se dnes už taky vždycky nevidí.

Hodně povedená deska nejen pro ortodoxní blackmetalisty.

Pro Rockpalace Jan Holý