Dymytry – slovo skloňované celé prázdniny po celé republice. Stali se vrcholem a ozdobou každého letního festivalu. Jsou k nepřehlédnutí, jsou milováni a jsou zatracováni (úspěch se u nás neodpouští). Příští rok „zboří“ jejich věrná rodina Prahu na výročním koncertě v březnu 2018, kdy slaví kapela 15 let své existence. Za pár dní vyrážejí Dymytry na své třetí samostatné turné. To je velký důvod si s kapelou popovídat. Leader Protheus už v Rockpalaci byl a jsem rád, že souhlas k rozhovoru dal sám Dymo, duše a motor Dymytry. Dnes si budeme povídat s atraktivním a úspěšným mladým mužem, Jirkou „Dymo“ Urbanem a to nejen o kapele, ale i o něm samém.
Jirko, ptát se tě, jak jsi se dostal k muzice je zbytečné. Příjmení Urban je na české rockové/metalové scéně pojem. Dá se říct i značka kvality. Chtěl jsi být vždycky součástí tohohle hudebního světa?
Určitě! Už od malička jsme si bráchou hrávali na kapelu! Ale pak jsem si ještě mezitím odskočil na prkna, co znamenají svět, tím myslím Národní Divadlo, kterému předcházela každodenní dřina po dobu osmi let na Taneční Konzervatoři v Praze.
Tušil jsi někdy v počátcích, že budeš stát někdy na vrcholu? Bez nadsázky, Dymytry tam opravdu stojí.
Netušil, ale doufal! Nebo spíš dělal jsem vše pro to, aby sem se tomu alespoň přiblížil. Každopádně taky doufám, že Dymytry ještě nejsou na svém vrcholu, protože po vrcholu už může přijít jenom sestup a to se nám s klukama ještě sakra nechce!
Ty jsi kdysi stál před volbou balet versus muzika. Jak je vidět, muzika zřejmě vyhrála. Co bylo tím zlomem?
Byla to taková souhra skutečností, jednak jsem se ocitl v té době kolem roku 2010 v druhé půlce své taneční kariéry a nějak mě celý ten divadelní systém začal unavovat a nenaplňovat, za druhé se nám narodil Jakub a za třetí jsem v tu dobu hrál dohromady s Dymytry, Brichtou a Noidem, takže toho začlo bejt nějak moc. Cejtil jsem, že takhle to nejde dál, jednak po fyzické stránce, ale taky jsem už chtěl trochu klid a soustředění se na jednu věc pořádně a taky na tu která má budoucnost. Což v případě tanečníka není na dlouho.
Tehdy jsi nastoupil do rozjeté kapely Aleše Brichty, kdy jsi pocítil potřebu založit vlastní kapelu?
Dymytry jsem založil v roce 2003 hned po mé první kapele Adrien. Takže k Alešovi jsem nastoupil až po rozkolu v Arakainu a až když byl Aleš na sólové dráze. Takže já měl Dymytry už dlouho předtím.
Jak vzpomínáš na předchozí kapely (Adrien, Aleš Brichta Band, Noid)? Naučil ses něco důležitého v předešlých kapelách, co jsi třeba později zužitkoval v Dymytry?
Člověk se učí každej den a celej život, takže mě samozřejmě tyhle kapely a projekty daly hrozně moc včetně Arakainu, v kterém jsem sice fyzicky nikdy nehrál, ale vyrůstal jsem s ním po boku, stejně jako s mým bráchou. Arakain je vlastně takovej náš další brácha. U Aleše jsem dostal největší školu, co se týče muziky a pódia jako takového, protože jsem se tam potkal s ostřílenejma muzikantama. S Vaškem jsem zase prožil skvělý období hlavně jako kamarádi.
Ještě si pamatuješ, jak vznikla kapela Dymytry a kde se vzal název Dymytry?
Jo viděl jsem v televizi dokument o obrovský rusky lokomotivě tak jsem si její jméno trochu upravil, aby se to dobře psalo a hezky graficky ztvárňovalo a název byl na světě.
Dymytry se vydali novou cestou. Tvůj otec kdysi v Česku prolamoval ledy s thrash metalem, ty jsi s Dymytry zase razil Psy-core. Myslíš tedy, že cesta k úspěchu je přinést něco nového?
Myslím, že je to tak v podstatě skoro v každém odvětví. Chtěli jsme zaujmout lidi a tak jsme se museli hodně snažit, protože kapel tu bylo tisíce!
Bylo ti od počátku jasné, že Dymytry budou hrát vlastní materiál??
Ano, v tomhle jsem měl jasno už od začátku!
Vznikla někdy nějaká skladba, kterou byste s tátou udělali společně?
Ano, v rámci našeho prvního společného tour s Arakainem v roce 2014 jsme spolu udělali první skladbu Jedna krev.
Dymytry není jen dobrá muzika, ale i pastva pro oči. Dbáš jako kapelník na vizuální stránku kapely, nebo má každý volnou ruku?
Ano, dbám velmi! Volnou ruku jim dávám v jejich zaměření, tohle se snažím korigovat.
Spousta kapel či interpretů v maskách má anebo měla období, kdy odhodili svá maskovaná alter-ega a jeli takříkajíc sami za sebe. Myslíš, že i Dymytry jednou pojedou unmasked? Nebo nebudou-li masky, nebudou ani Dymytry?
Zatím jsou Dymytry v maskách a jestli se někdy odmaskujeme ukáže čas a nálada v kapele.
Co si s chutí poslechneš ve volném čase nebo například v autě?
Mám velkej rozptyl, ale v poslední době je to čím dál klidnější muzika, celej život jsem krom Arakainu a Metallicy poslouchal vážnou hudbu, klavír na tréninku nebo v rámci taneční komunity i elektronickou hudbu a funky. Teď mám období jazzové basy a fusion.
Máš nějakého koníčka, něco, čemu se věnuješ, když máš volný den v diáři?
Spoluvytvářel jsem s Gorgym televizi Slušnej Kanál, takže toho času moc není, a když je, snažím se věnovat rodince, ženě a mým dvěma kloučkům. Ale rád běhám, fotím, stříhám video a teď jsem dostal od firmy SP kolo nádhernýho Specializeda, takže si čas od času vyjedu pročistit hlavu do nějakýho kopce, abych úplně neztratil kondici.
Jaké jsou tvé hudební idoly? S českými hvězdami jsi se asi již setkal na šňůrách, ale co ty zahraniční?
Určitě Metallica, potom Pantera, Testament, Slipknot, Stone Sour, Zakk Wylde a z těch měkčích, jsou to U2, Simply Red, Peter Gabriel, Toto, Richie Kotzen…a mnoho dalších..
Rockpalace se zaměřuje převážně na českou muziku. Sleduješ nějaké české kapely a máš nějaké domácí oblíbence.
Tak samozřejmě Arakain, ale v poslední době, mě bavila první deska kapely Stroy nebo třeba mladá kapelka John Wolfhooker, to jsou všechno skvělí muzikanti s novodobým myšlením.
Zajdeš si někdy na koncert jako divák? Patříš mezi fanoušky, kteří jdou hrozit do kotle?
Ano, rád, ale většinou na zahraniční kapely. Teď jsem byl na Foo fighters, Guns n’roses, viděl jsem Sepulturu na Masters, nebo Lordi s kterými jsem dokonce docela popil do ranních hodin na společném hotelu a taky Amon Amarth. Hrozně mě bavili Hellyeah, kde jsem měl tu možnost a čest dělat rozhovor přímo z očí do očí s legendárním Vinniem Paulem z Pantery. Ten den hráli společně s Korn v pražském Fórum Karlín. Viděl neskutečně přeřvané Alter bridge, kde jsem dělal rozhovor s kytaristou s Markem Tremontim a kdo mě nadchl, byli fenomenální Parkway Drive, hráli skvěle a ještě přivezli nevídanou show! Fakt mě to bavilo!!
Máš muzikální rodinu, táta má Arakain, stejně tak je známá tvoje teta Ina (kdysi kapela Ina a Ring, dnes již jen Ina), sednete si někdy společně u muziky a hrajete si pro radost, jak se říká zajamujete si?
To bohužel ne, ale mohlo by to být fajn a zajímavé.
Jedete prakticky spolu 15. sezónu, co ponorka v kapele? Jak ji řešíte?
Vybral jsem si kluky podle toho, co umí! Takže naše přátelství se budovala až poté co jsme spolu objížděli léta českou republiku a jelikož si moc ceníme toho, čeho jsme dosáhli a máme spoustu příkladů, kdy si to prostě ty kapely posraly kvůli egu, tak je ponorka minimální. Ale když je nějaký problém vyříkáme si to, dáme panáka a jedeme dál. Život je o kompromisech!
Zvažujete ještě spolupráci s Arakain? To turné bylo veleúspěšné a notabene, byl ses podívat na některém koncertě Arakainu, když slavili 33 let?
Určitě to nebylo poslední společné tour. A ano, byl jsem se podívat a unplugged program mě moc bavil!! Ale samozřejmě i trashový koncert mě potěšil, protože je to moje mládí! Jinak s Arakainem jsme absolvovali již dvě tour 2014 a 2016 což je dohromady 100 a skoro vyprodanejch koncertů.
Jaká deska od Arakainu tě dostala nejvíce?
Pro mě jsou nejvíc Black Jack a Salto Mortale a hned v závěsu Apage Satanas. To jsou pro mě nej desky.
Co tě v poslední době naštvalo nebo naopak potěšilo na naší hudební scéně?
To je na dlouhý povídání, ale ve zkratce je to taková nějaká nevraživost mezi kapelama a hudebníkama. Provází to všechno závist a nepřejícnost a nezdravá rivalita. Vůbec doba je roztříštěná na tábory ať v muzice nebo v politice nebo ve světe. Všechno je černobílé, buď tak nebo tak, není nic moc mezi.
Vy chystáte nejen velké nové turné, ale ještě i velký výroční koncert a novou desku. Jak to jde všechno časově zvládnout?
Musíme plánovat hodně dopředu a vše rozmýšlet do detailu, jinak to nejde. Doba je hrozně rychlá! Ale tím, že jsem do kapely zavedl prakticky firemní systém, tak se to dá zvládat. Už to prostě není jenom takový mávání hlavama, pak se jít vožrat, a když se v pátek nějak sejdeme a nikdo nezapomene nástroj, může se jet někam hrát. Je to nádhernej job, ale z té druhý strany je to práce a musí se prostě makat a makat, když chceš něčeho dosáhnout. Protože v muzice nemůžeš nic ošidit buď tě lidi mají rádi a nebo ne
Vezmeme to hezky popořadě, za nedlouho startujete podzimní turné, kde mimo jiné bude zastávka v Mrákově. Bude se turné lišit něčím od letních festů? Překvapíte nás něčím?
Festivalovej set má průměrně 50 minut na našich koncertech hrajeme skoro dvě hodiny. Tak máme svojí stage, takže všechno může bejt do detailu připravené a o to i snad lepší!
V kolika městech v rámci Svijany tour budete vystupovat. Budete sami, nebo s vámi pojede nějaký support?
Jako hosty jsme přizvali naše kamarády, kapelu Komunál, kterým jsme na jaře nahráli dokonce jednu pecku Vlci v nás na jejich výroční CD.
Komunál přece hraje úplně jinou muziku než Dymytry. Co vás vedlo právě k této volbě?
Hodně lidí chtějí různorodost a chtějí se hlavně bavit, myslím že je to leckdy lepší než aby 5 hodin hrál ten samý žánr do zblbnutí. A taky přijdou fanoušci obou kapel, takže tím mohou získat obě kapely!
Vzhledem k tomu, že jste v létě hráli prakticky všude (máš přehled kolik jste odehráli letos koncertů?) je ještě město, kde jste nebyli? Podle čeho si vybíráte koncertní zastávky?
Je to tak, že koncerty vyhledáváme podle lokalit tak, aby se akce co nejmíň tříštily. Letos jich bude cca 80, takže jsme hráli prakticky všude za posledních pár let. Ale dohodli jsme se v kapele, že už bychom chtěli bejt taky více s rodinama než jen na štacích, takže se počet koncertů bude výrazně zmenšovat.
Máš pocit, že má stále význam investovat do nákladných klipů?
No myslím, že až teď to má smysl! Youtube nám otevřel další možnost sebeprezentace a naštěstí tu máme dvě rockové televize, takže konečně je taky kde ty klipy pouštět. V devadesátých letech to smysl nemělo. Protože jestli se ten klip pustil dvakrát bylo to hodně.
Tvoje taneční škola se nezapře, často metáš na podiu hvězdy, k čemuž máš jistě průpravu, ale s kytarou jste se to asi neučili. Už se ti to někdy nepovedlo a odnesla to kytara?
Jednou jsem si vykloubil rameno, ale jelikož jsme hráli asi před 12000 lidmi, tak jsem tu hvězdu udělal ještě jednu a tím sem si to rameno vrátil zpátky. Tím pádem jsem další tři dny nemohl hýbat rukou vůbec.
Jak se díváš ty, jako aktivní muzikant na skutečnost, že kapela vydá album a zakrátko se najde „fanoušek“ který ji hodí na některé datové úložiště a práce kapely je v pr...?
Dříve mě to štvalo, ale dnes už to beru jako normální věc a věřím, že pravej fanoušek si tu desku koupí a kdo ne jeho volba a svědomí, ale díky platformám jako je Spotify apod. myslím, že se zase blýská na lepší časy.
Jak vzniká taková deska u Dymytry, na zkoušce, nebo si každý přinese svůj nápad?
Vzniká víceméně u každého doma a kapele už se posílá skoro finální hotová píseň. Pár věci jako je třeba Z pekla nebo Sedmero krkavců vznikla dohromady, že se nabalovaly nápady všech členů. Oba postupy fungují dobře!
Protheus se o tobě v jednom našem rozhovoru vyjádřil víc než pochvalně. Bdíš prakticky nad celou kapelou, už jsi měl někdy chuť se vším praštit?
Myslím, že ne. Někdy je toho samozřejmě hodně a ne vždy máme na věci všichni stejnej názor, ale jinak je to nejhezčí job na světě.
Chystáte v březnu největší cirkus v dějinách kapely. Můžeš něco málo naznačit? Kam dál může ještě vaše show jít?
Vždycky jsme se snažili odlišit od ostatních kapel nejen maskama, ale i pódiovou show a myslím, že je to vidět i na koncertech nebo festivalech v porovnání s jinýma kapelama. A né jinak to bude i v roce 2018, chceme tu laťku posunout zase o něco výš.
Co vzkážeš všem čtenářům Rockpaláce?
Bavte se muzikou a užívejte života! :)))
