Od minulé desky stihl objet půl světa, odehrát spoustu koncertů, hostovat čert ví kde všude a dát dohromady a vydat desku novou. Placka Endure and survive je přímé pokračování příběhu Williama Blacka z desky Infinite entanglement s podtitulem part 2.

I když je to celé stylizované jako sci-fi příběh, stejně se nemohu zbavit dojmu, že Blaze zpívá hlavně o sobě. Nejen tady, ty osobní pocity a srdce cítím z jeho písniček čím dál víc. A to je jedině dobře. Žádná přetvářka, dělá a hraje si, co chce a ono to funguje líp, než kdykoli předtím. Asi jste si všimli, že Blaze dělá i akustickou muziku a na téhle desce smíchal obě tyto jeho tváře a albu to myslím prospělo. 

Vedle dvoukopákových, přesněji tedy dvoušlapkových metalových pasáží uslyšíte i ty akustické. Písnička Remember je celá akusticky, přihodili akordeon a nakažlivou melodii, která mi, když pominu, že se jedná o sci-fi, pasuje někam do přístavní hospody. Poslední písnička je zas vyšperkovaná ženským sametovým hlasem.

Vypadá to, že i sestava kapely už má pevnější základy a třeba kytarista Chris Appleton je spoluautor všech písniček na albu. Další jeho parťák Thomas Zwijsen, který se podílí hlavně na akustických nahrávkách a Blaze mu to oplácí při jeho coverech třeba od Iron Maiden, přispěl svou nylonkou a své místo tu má- kromě dalších hostů- i houslistka Anne Backer, která taky nehraje s Blazem jen na této desce.

Nejdřív jsem měl pocit, že třeba právě zmíněná Remember je jeden jasný hit. Omyl. Na téhle desce je silných písniček víc a dnes už vůbec nemám jen jednu, kterou bych doporučil. Eating Lies nebo klipovka Escape Velocity jsou další. Poslední dobou mě baví poslouchat, jak Blaze zpívá téměř do ticha. Text, jeho hlas a někde za ním třeba jen akustická kytara. A vůbec....tady není co kritizovat.

Alibisticky si nechám v záloze imaginární půlku hvězdičky, pro případ, že bychom se dočkali něčeho, co nás odrovná úplně, ale jinak není co řešit. Koupit, poslouchat. Nazdar.

Pro Rockpalace Petr Kohoutek

Odmalička jsem věděl, že chci být součástí rockového světa. Lákal mě ten způsob života, ale především pocit, že se také stanu součástí komunity, která si vytvořila vlastní paralelní svět. Tu důležitou stránku bytí, ve které záleží jen na muzice a zážitcích s ní souvisejících, zatímco všechno ostatní ve vašem životě je jen nutné zlo, kterým se musíte prokousat, abyste se zase mohli rozletět do světa koncertů, muzikantů, fanoušků a piva.
Neuplynul ani rok a z mého života odešly dvě takové ikony. V srpnu 2016 to byl Jiří „Ozzy“ Kubík a teď, v dubnu 2017, Jiří „Borovic“ Kočí. Na oba, byť na každého úplně jiným způsobem, dolehly problémy plynoucí mimo jiné i z jejich oddanosti největšímu koníčku, co může člověk mít, tedy muzice. A oba zvolili stejný způsob odchodu z tohoto světa.
Pro nás, víkendové rockery, jsou tyto osudy důkazem, že být rockerem na plný úvazek není zase takový odvaz, jak se někdy může zdát. Jenže existence takových bláznů je pro nás důležitá. My si do prostředí muziky a koncertů odskočíme, když máme čas a náladu. Ale kdykoliv se tam ocitneme, tak právě oni tam na nás čekají, předají nám část své energie či aury a my se z tohoto světa zase vrátíme odpočatí do víru nehudebního života.
Jak popsat Borovice? Nejlépe popsáním takového běžného průměrného setkání. Přicházíte někam do klubu (či do hospody), kde se chystá nějaký koncert. Je jedno, jestli tam Borovic hraje nebo dorazil jako návštěvník. Spatříte ho v centru dění. Dlouhovlasého usměvavého rockera ze staré školy, jak stojí uprostřed hloučku a ve skvělé náladě něco vykládá. Pak spatří vás. Okamžitě se s vámi jde přivítat a s nepředstíraným zájmem vyzvídá, co je nového. Zejména v muzice, to dá rozum. No, a pak už mluví hlavně on.
Pojďme si ho připomenout jako muzikanta. V první řadě šlo o skvělého bubeníka. Možná toho nejlepšího, jakého jsem kdy poznal. Když se do toho opřel, neměli jste pocit, že na pódiu někdo mlátí do bubnů, ale ocitli jste se v epicentru zemětřesení a rány do bubnů a činelů vás doslova obklíčily. Hrál tak skvěle, že vás neštval ani při zvukové zkoušce před koncertem. Poprvé jsem ho zaregistroval ve skupině ARBES. Klasická parta mániček, co rockově dorůstaly na přelomu 80. a 90. Let, a poté si založily heavy metalovou kapelu. Ač bubeník, tak na pódiu vždy nepřehlédnutelný šoumen. Poté ve skupině FATA MORGANA, jejichž hudbě dodal parádní koule a spodek. Poslední výraznou stopu zanechal na EP skupiny AVIDITY FOR…, ale o tom se ještě zmíníme. Ale jako muzikant nežil jen bubnováním. Když sjížděl s partou kamarádů Berounku a vzali do ruky kytary, dokázali pobavit celý kemp. Na elektrickou kytaru hrál ve své skupině EFFECTION. Výsledný efekt byl podobný, jako když hrál na bubny. Jakmile hrábl do strun, slézala ze stěn klubů omítka. Kdyby ho viděl někdo s hochů, co někdy obsluhovali kytary v projektech kolem Maxe Cavalery, zřejmě by se ho šli zeptat, jak to dělá. Mihl se i v mnoha dalších projektech. Jakmile kolem sebe viděl partu, která má chuť hrát, stěží se udržel v nečinnosti.

Asi by mohl bubnovat v kterékoli kapele na světě, na kterou by si ukázal. Mohl by hrát nejvyšší ligu, kdyby… Ano, vracíme se k tomu zmiňovanému životnímu stylu. Spoluhráči ze všech kapel s ním ve chvílích, kdy se zrovna nehrálo a nebubnovalo, zažili nejednu horkou chvilku. Po letech to dávají k dobru jako veselé historky, ale ve chvílích, kdy to ohrožovalo zdárné uskutečnění koncertu, to taková legrace nebyla. Jako když jeli s Arbesem koncertovat do Prahy vlakem, Borovic vystoupil o stanici dříve, a místo aby se zajímal, kde má spoluhráče, zašel do nádražní knajpy a v družném rozhovoru s místními čekal, co se bude či nebude dít, dokud si ho spoluhráči nevyzvedli.

Přidám ještě jednu muzikantskou historku. Skupina Avidity for… nahrávala 4písňové EP ve studiu. Muzikanti se třásli, jestli Borovic přijde na čas (nebo jestli vůbec přijde). Dorazil včas, zřejmě přímo z nonstopu. Sedl za soupravu, během chvilky to naprosto excelentně nabubnoval, dal spoluhráčům dvě stovky a řekl: „Hotovo, tady je můj podíl, skočím si na pivo.“ Zvukový mistr po chvíli udiveně pronesl: „Ty vole, co to bylo? Jak to udělal?“

Znáte ten nejkratší muzikantský vtip o tom, jak se sejdou dva muzikanti a nepomlouvají třetího? Vzhledem k výše uvedenému se Borovic v tomto vtipu často ocitl v pozici toho třetího, ale nikdy nebyl tím prvním nebo druhým. V životě jsem od něho neslyšel jediné špatné slovo na adresu jiného muzikanta nebo jiné kapely. Právě naopak. Vždy se zajímal, co se děje v jaké zkušebně po okolí a vždy byl připraven jakoukoli kapelu podpořit. Účastí na koncertě, při samotném hraní i aktivní podporou před pódiem a po vystoupení i povzbuzujícími slovy a přátelským posezením u piva. A v mnoha případech i nenucenou radou nebo aktivní pomocí. Muzikanty, kteří by v sobě měli aspoň zlomek tak pozitivního přístupu ke všem svým zkušeným i začínajícím kolegům, spočítáte během chvilky. Pokud si tedy vzpomenete aspoň na jednoho.

Odchodem lidí jako Borovic ztrácí scéna nejen své tahouny a maskoty, ale i svou vlastní identitu. Zvykli jsme si na to, že nás opouštějí největší hvězdy z řad zakladatelů žánru. Dle událostí za poslední rok to vypadá, že si musíme zvykat i na to, že nás opouštějí ti, kteří byli přímo chodící reklamou na slávu doby vrcholného máničkovství a džískařství.

PS:
Když jsem psal o Borovicovi naposled v souvislosti s jeho kapelou, přátelsky se mě v hospodě ptal: „Ty vole, cos to tam psal za hovadiny?“ Ale byl rád. Přál bych si, abych měl někdy v budoucnu příležitost mu vysvětlit, jaké hovadiny jsem to napsal tentokrát.

Pro Rockpalace Tomáš Pícl

Jak vás napadl vůbec takovýhle název pro kapelu?
Čus Martine, název kapely Ty Krávo!, no chtěli jsme něco českého a snadno zapamatovatelného, tak se nám zdálo, že to je ten správnej název pro kapelu. Jak tomu říkáme ,, LIDOVÝ CITOSLOVCE ÚDIVU“. Nic sprostýho v tom není třeba hledat, jako se nám již několikrát stalo, že nám název nechtěli otisknout v nějakém plátku nebo nás s tímto názvem nechtěli jmenovat v rádiu. Cenzura stále funguje!!! Tak to je název kapely TY KRÁVO! Ale jinak sedí nééé ???

Jaké byli vaše hudební začátky, jak jste se formovali a kdy jste začínali koncertovat?
Kapela Ty Krávo! vznikla v únoru 2013, po ukončení, dá se říct, garážového projektu Xift. Jinak já a můj kolega Aleš Bígl 2. kytara a zpěv Ty Krávo! hrajeme ještě v takové komerční kapelce maXband s Maruškou Helichovou a Honzíkem Repšem, kde hrajeme tancovačky a různé soukromé akcičky, je to takovej, dá se říct, dost úspěšnej, letos dvanáctiletej projekt, takovej českej cover popík . Chtěli jsme si však, jak se říká, uspokojit naše rockové srdíčko, jediná volba byla jít do toho a TY KRÁVO! byla na světě. Hledal jsem další muzikanty a narazil jsem na super muzikanta a velkého pohodáře Járu Fouska, se kterým jsme si opravdu hudebně i lidsky sedli. Jinak Jára chodí stále na klasickou kytaru a koncertuje. Bicí to bylo něco, bubeníků je málo tak to byl oříšek, zkoušeli jsme jich několik, ale stále nic až přišel Honza Tuzar, tak se kapela celkem ustálila, koncertovali jsme už po třech měsících zkoušení. Chtěli jsme si natočit CD a to jsme udělali. Demáče jsme točili v Borovnici u Járy Homolky a CD jsme točili u Perta Nedbala v EQuasive Cvikově a Pavouk Records v Ústí nad Labem s Jirkou Pletánkem. CD s názvem ,,…dáme jedno“ bylo na světě a pokřtil nám ho mistr nad mistry bubeníka super člověk Klaudius Kryšpín z kapely Pražský Výběr. Za nedlouho po vydání CD odchází bubeník Honza Tuzar a přichází novej vítr do kapely Thomas Bertossa a je to jízda.

Co máte raději? Open-air akce nebo komornější klubovky? Vím, že máte kalendář hodně nabitej.
To jo, hraní - hraní máme až dost. Myslím, že máme radši větší podia a hraní venku, ale rádi si zahrajeme kdekoli i v klubech třeba v klubu Prdel v Berouně u Martina Hrušky nebo v Praze ve Vagonu, Modré Vopici, kam jsme si pozvali třeba kapelu TRAKTOR nebo kapelu Premier, všechno má svoje. Máme prostě rádi, když je dobrej zvuk jako na naši domovské scéně v Mladé Boleslavi na Rožátově v salónu ,,U KRVAVÉ HNÁTY“ Romana Vondráčka, kde nám světla a zvuk zajišťují naši super kamarádi Eda Votoček a David Skála, dá se říct naši dvorní zvukaři. Pořádáme tam rockové večery, kde nám tam zahráli třeba Ready Kirken, Aleš Brichta, Klauda Kryšpín, Pepa Lábus a spol. atd. atd….

Důležitá otázka - Kdy bude další album? Hodně lidí by ho chtělo, tak něco dělejte proboha…ha ha ha
Nové album :-D, no materiál by už celkem byl. Problém je čas, všichni chodíme do práce, taky dost hrajeme a hledáme studio, kde nám ty naše songy nahrají za rozumnou cenu a v té nejlepší kvalitě. Jinak moc rádi ještě letos.

Jaká je u vás v kapele nálada při zkouškách nebo koncertech? Pohádáte se někdy a kvůli čemu?
Nálada je výborná, ve zkušebně se pěkně pohádáme celkem často, ale vždy k věci. Já jsem prej takovej despota a prosazuju si svoje představy o tom, jak by nová věc měla znít a vypadat!!!, ale to není pravda – moje obhajoba . Jinak si myslím, že jsme v pohodě. Pivo nám chutná a rock n roll máme rádi.

Další důležitá otázka: Kdo dělá muziku a kdo texty? A jak vůbec vznikají texty? A co vznikne dřív? Základ hudby nebo text?
Tak texty píšu jen já Petr Pytlák Říha, občas večer dám plastovou dvojku bílého nebo pivo, pivo, pivo, pivo … sednu k počítači a jde to samo. Jinak témata jsou jasná, to jsou rýmované vlastní prožitky nebo příběhy přátel, ale hlavně musí být veselo. Nemáme rádi texty, kde lezou mrtvoly z hrobů a po zdech stříká krev atd… Myslíme, že nasranejch lidí je na světě dost a muzika nám byla dána pro pobavení a relax nebo nééé ??? Napíšu text a mám lehkou představu o hudbě, tak to přinesu na zkoušku a muziku dáváme dohromady všichni - prostě klasika.

Jaká muzika se vám líbí? Samozřejmě kromě té vaší nebo čím jste byli odkojeni v pubertě, co vás ovlivnilo a co vás dnes ovlivňuje za muziku?
S klukama máme vcelku podobnej vkus. Máme rádi takovej jednoduchej rock n roll . Nej pro nás jsou AC/DC, KROKUS s těch mladších třeba AIRBOURNE, SEVENTY SEVEN ale je jich hodně, prostě takovou rockovou klasiku třeba KISS, JUDAS PREIST, ACCEPT, STATUS QUO, DEF LEPPARD nevím taky DEEP PURPLE, NAZARETH … no není to nádhera, když zahrajou tyhle kapely, každej ví, co je to za kapelu, rozumíš, co chci říct. Jinak si myslím, že dnes hrajou kapely hodně stylově podobně. Když jde dnes člověk na čučku třeba na fest, tak za chvílku nevím, co která kapela hrála – zdá se mě jedna kapela jak druhá. Omlouvám se všem, je to můj názor, ale i tom jsme v kapele mluvili a jsme všichni stejného názoru. Proto taky hrajeme stylově něco jiného!! :-D

Kdo řídí na výjezdy? Losujete nebo je někdo kdo nepije? Notabene, dáte si alkohol před hraní a při něm nebo až po?
Většinou řídíme, tak toho moc nenapijeme, protože jsme každej odjinud, ale když to za nás vezmou manželky tak umíme moc a to fakt stojí za to -- DEATH. Tak dáme jedno i klidně před produkcí :-D

Při množství vašich akcí, co vás motivuje, když hrajete tak často a nemáte ponorku někdy?
Myslím, že nás motivuje …… (trocha fráze) … láska k muzice, potom určitě lidi kamarádi, kteří nás i naši pokleslou muziku mají rádi. No a ponorku znám jenom Žlutou od Beatles. Ne všude je něco, jsme jen lidi, ale a tom to je, kdyby vše klapalo jak na drátě a to by byla za chvilku nuda nééé? Zatím nám ten vlak jede!!!

A jak to snášejí vaše drahé polovičky? Jezdí s vámi nebo trpělivě čekají doma u rodinného krbu na vás, až se vrátíte ze štace?
Musíme říct, že manželky s námi jezdí na akce celkem často. Máme výhodu, že nás podporujou a fandí nám. Díky holky Ivet, Jarko, Viky a Kateřino. Dokonce i rodičové, Eva a Jarda Fouskovi, velká podpora. Od Thomase bubeníka na naše koncerty jezdí dokonce občas i rodiče z Německa od Mnichova – to je super, ne?

Zapomínáte hodně věcí na koncertech? Narážím na bubeníkovu stoličku, kterou jsem mu odvážel, když jí u mne v rockáči zapomenul.
Jojo to umíme, už jsme se s některýma hračkama rozloučili, ale Martine u tebe se nic neztratí taky jsme jednou u tebe zapomenuli krabku CD a dokonce jsi nám i nějaké prodal -- tobě velký dík se těšíme do BEROUNA DO PRDELE. Stojan na 5 kytar někde taky bloudí po vlasti atd…

Poslal Vás už někdy někdo s vaší muzikou do prdele?
No poslal, už se nám to stalo, ale to byl asi nějakej člověk s větší inteligencí --- většinou nás lidi chápou, děláme muziku pro zábavu s nikým nezávodíme a nikomu taky nedržíme hlavu u repráků jinak do PRDELE nás zvou a to jsme moc rádi!!!!

Na závěr se zeptám, co plánujete dál? A kde Vás můžou fanoušci v nejbližší době vidět?
Naše plány, no druhé CD a hrát :. Do konce léta máme cca 20 akcí, tak je ve zdraví odehrát . Kde nás můžete vidět a slyšet …. dáme jedno třeba v rockáči Prdel v Berouně u Martina , potom nás čeká několik motosrazů, fesťáků a taky třeba akce METALOVÁ MISS v Dolním Bousově u Sobotky atd atd .. prostě se na vás moc těšíme a taky se těšíme na to, že si zahrajeme na společných akcích s kapelama jako třeba DEBUSTROL, ALEŠ BRICHTA TRIO, MILOŠ DODO DOLEŽAL, TOTÁLNÍ NASAZENÍ, MORČATA NA UTĚKU, DYMYTRY atd…

Jinak nás a koncerty najdete na http://bandzone.cz/tykravo?at=news

A třeba Facebooku MOC SE NA VÁS TĚŠÍME !!!
Pro Rockpalace Martin Hruška

Tak zase mám tu čest udělat recenzi na placku. Tentokrát je to kapela Lady Kate. Nedělám recenze rád, protože se necítím zcela oprávněný hodnotit něco, co je tak hrozně neuchopitelné a pestré jako je muzika – to může být jistý druh sebevraždy. Co se líbí nebo nelíbí mně, může jiným uším znít zcela opačně. Tak jsem si nasadil tepláky za stopade, uvařil kýbl kávy, prolámal jsem si pravý ukazováček / jinak psát neumím /, nasadil sluchátka a jal se poslouchat to, za čím stojí spousta práce a času. Lady Kate je z Jihlavy hrající od roku 2007 a mám dojem, že fluktuace zpěvaček je v této kapele poměrně vysoká – možná nejsem zcela přesný, ale mám dojem, že se jedna v pořadí o čtvrtou zpěvačku a s tím je spojena i nová placka s názvem TEARS OF LOVE. V názvu placky je ten ženský element jednoznačně cítit, chlapi by se asi slovu „láska“ vyhnuli…ale kdo ví. Tak pojďme na to. Vše by to mělo být na Gothic heavy notičku.

První song začíná dobře a tak se těším, co bude dál. Skladba ALIVE ale překvapivě nepřináší zpěv v tom pravém slova smyslu. Spíše jde jakoby o další hudební nástroj a tudíž se jedná o záležitost bez textu – něco jako vstupní brána do alba. Zní to zajímavě a jako uvítání posluchače to může fungovat. Tady ale musím být tolerantní – já totiž nesnáším Tarju a tak tuším, že budu mít s touto deskou problém.

Titulní skladba TEARS OF LOVE už je trochu o něčem jiném. Zpěv Anett je tu značně klidnější a přirozenější, vzadu slyším druhý hlas v operní poloze, ale nevadí mi to – naopak ten poměr není rušivý a působí hladivě. Tahle spodní poloha jí prostě sedí. Kytarové sólo je melodické, ale přidal bych více feelingu do prstů, jinak je fajn, že to není kytarová onanie, ale vkusně postavený moment. Finále skladby vás dostane do klidu, zklidněný hlas lehce koketující s basou. Když dozněl poslední tón, nebyl jsem rád a to je dobré znamení. Pokud mě první skladba nenadchla, tady se vše napravilo. A máme tu song TO THE EDGE, který je trošku odbočkou od gothic stylu a připadá mi více surový než bych čekal. Dokonce tu neslyším klávesové plochy, ale převažují kytary, což mi šmakuje. Fajn oddechovka, která vás nenutí k přílišnému ostření uší a intelektu. Od Anett bych tu čekal více dravosti, ale to bych možná chtěl příliš. Kytaristům bych doporučil více pracovat s tónem při sólech – nenechat ho jen znít, ale dát mu feeling.
ANOTHER DAY IN PARADISE?? Že by Collins?? Mačkám „play“. Tak jo, nemýlím se. Mám rád, když někdo uchopí světový hit a udělá ho po svém. Je to odvaha, ale člověk by k takové věci měl přistupovat s respektem a pokorou. Tenhle cover se mi ale líbí a vše, co jsem výše uvedl, bylo dodrženo. Zní to výborně a víc to nemíním pitvat.

Na desce nechybí pochopitelně správný cajdák. INSIDE by měl splnit i náročnější požadavky posluchače. Skladba má vše, co ke správnému ploužáku patří i když finále už hodně připomíná sever Evropy, ale myslím, že Lady Kate se inklinací k této části světa nijak ve své hudbě netají. Placka pochopitelně obsahuje více skladeb a to celkem osm, plus bonus v podobě Vltavy od pana Smetany. Celá fošna je anglicky až na skladbu s pořadovým číslem 7. Tajemství. Deska drží pohromadě a rád ji doporučím všem, kteří mají rádi ten severský podtón, i když je Jihlava spíše na jihu. Záměrně jsem se vyhnul porovnávání zpěvaček a to prostě proto, že to pokládám za nepřínosné…Držím této placce palce a vy ostatní si to zkuste poslechnout.

Tears Of Love 2017
1. Alive
2. Tears of love
3. To the edge
4. Another day in paradise
5. Inside
6. Jumping, riding
7. Tajemství
8. Enormia
9. Vltava

Pro Rockpalace Ruda Schweser