Neustále mám pocit, že svoboda u nás dostává pěkně na prdel. Nejsem politolog ani žádný odborník, ale věkem se mi ověřilo, že to, co jsem pokládal často za málo pravděpodobné, tak nakonec bylo vysvětlením nebo řešením ve své jednoduchosti. Ano, můžeme za tím vším hledat zednářské lože, konspirace všeho druhu nebo spiknutí milionářských rodin, jenže to zlo jde už z těch nejnižších úrovní – totiž z nás samých. Hamižnost, lakota, závist. Díky virtuálnímu světu už nedokážeme verbálně komunikovat a dívat se do očí, nedokážeme se rozcházet bez tohoto fenoménu a nedokážeme se stýkat a družit – nedokážeme se poznávat a to je pak těžké určit kdo je kdo, a jak umí zvládat zátěžové situace a jak kvalitní člověk je ten či onen. Modré stránky dnes falešně mnohem více určují pozici člověka v tomto prapodivném světě a diktují nám, kdy být šťastní a kdy nikoliv. Fotky přešťastných lidí na zdech našich „pseudopřátel“ mají tendenci v nás zažehnout obavu, že je s námi něco v nepořádku a to jen proto, že se až tak šťastně necítíme jako naše okolí. Mám pocit, že jsme vmanipulováni přesně tam, kde nás ONI chtějí mít. Plní obav a nejistoty pak přijímáme oklešťování naší svobody ve jménu naší bezpečnosti a světlých zítřků pod střechou ztrouchnivělé unie.

Mark Zuckenberg už dnes musí vědět, že za svůj „vynález“ půjde do pekla. Matrix existuje, jen si to nechceme přiznat. Možná i já sám píšu tento článek proto, abych v této falešné hierarchii postoupil o nějaký ten stupínek výše a došel uznání, jen proto, že se sám cítím nejistý. Tohle je přesně ta půda v našich nitrech, kdy jsme schopni přijímat nesmyslné zákony a příkazy, které se zdravým rozumem mají pramálo společné. Jako beránci, kteří jdou bez reptání na porážku. Proč pak nepřijmout EET a vše co k tomu patří? Proč nepřijmout protikuřácký zákon. Proč nepřijmout vlastně cokoliv a už ani nerevidovat smysluplnost a účel?? Ve vlastní nejistotě, která je posílená nečinností ostatních se nyní bojíme skoro více, než to bylo za Komančů. Nebo jen stárneme a bojíme se i o to málo, co nám v naší vymezené ohrádce zůstalo?? Kromě toho, že jsem dnes napsal toto vše, jsem neudělal taky nic. Co nás tedy vyburcuje, kde je ta hranice?? Budou si regionální kapely vozit sebou pokladny na prodej svých třech cédeček a dvou triček?? Bude chodit 150 rockerů během koncertu kouřit ven před klub?? Budou ve vesnických hospůdkách chodit štamgasti v montérkách a galoších hulit ven a hospodský na ně bude čekat u svých utopenců a nakládaných syrečků pod skleněnou pokličkou.

No já nevím – dal by se o tom udělat elaborát a rozebrat vše pro a proti, jenže to měli udělat páni zákonodárci – zvážit důsledky, předvídat, diferencovat, a intuitivně konat bez toho, aby pak probíhala nekonečná řada úprav a oprav a já nevím čeho všeho ještě. Ve své lenivé tuposti a nedůslednosti si vlastní krátkozrakostí jen zajistili další práci na opravách zákonů, opravách oprav těch samých zákonů a prostě je to tak nějak všechno na hovno. Jsem si dokonale vědom, že problém je mnohem širší, ale na to by tady nebyl prostor. Článek jsem vychrlil a neprošel žádnou korekturou. A proč to vlastně píšu??? Vlastně ani nevím, tak mne třeba zabijte…

Kapela K2 byla založena roku 2005 třemi mladými muzikantkami, které mají od té doby na svém kontě již dvě alba s vlastními českými i anglickými písničkami. Skupina odehrála za dobu své působnosti již přes tisíc koncertů nejen v České republice, ale také v sousedních zemích, a dokonce i v Bulharsku. Jen v roce 2013 vystoupily Kádvojky na více než 70 akcích. Dívčí parta K2 se úspěšně zúčastnila i mnoha hudebních soutěží (Emergenza, EvropaHit, Naděje Beatu…). V tuto chvíli připravují holky pod dohledem producenta Lukáše Chromka třetí autorskou k desku k desátému výročí jejich působnosti na české hudební scéně a v červnu vypustily do světa nový videoklip k singlu s názvem V utajení.

Sestava jeziněk K2 :
Klára Gajová - elektrická kytara, zpěv
Michaela Vrzalová - baskytara, zpěv
Monika Ottová - bicí 

Jen dva prstíčky si ohřeju a zase půjdu - jen pár písniček si poslechnu - si říkám, když okukuju booklety … prdlajs, poslechnu si to celý už kvůli těm třem pěkným jezinkám.

Na třetí CD by mohl být booklet už trošku lepší, bohatší třeba o texty a hlavně o fotky. Wauu, hned to na mě vyskočilo na první signální – ty si moje láááááska, pěkně mě vábí jezinky.

Při druhé mi zase na chvíli zafungoval rozum, marně jsem tápal v paměti, co mi to připomíná, až jsem přestal pátrat –„jsem jen kopií její kopie“

Třetí, se mi už trochu slejvá dohromady s ostatníma, nechci se dotknout feministek, všechny texty se točí okolo vztahů muže a ženy nebo spíš dívky a chlapce, přikládám to mládí těchto dívek. Nechci tím samozřejmě říct, že nemají v hlavě nic jiného než kluky. Ale vlastně, proč ne? To mi zřejmě určuje i cílovou skupinu pro tuto kapelu. Těžko to zaujme starého ostříleného rockera nebo metalistu, ale to není účelem.

Trošku mě občas zaráží zvuk kytary a i basa mi připadá taková nějaká nakřáplá, neuhlazená ale to je asi jen můj dojem.

„Dejchám tvý jméno, i když spím“ trošku vybočuje z ostatních skladeb, hlavně po hudební stránce. Jinak mi připadají všech skladby docela dost podobné.

Myslím, že děvčata dozrávají a že další jejich hudební počiny budou čím dál víc zajímavější a nebude trvat dlouho a uvidíme je i v telce, tedy jestli už tam nebyly. Sleduji vývoj mnoha kapel a jsem si jistý, že o nich ještě hodně uslyšíme.

Pro Rockpalace Martin Hruška

Kapela Telegraf slaví letos 40 let. Toto výročí bude slavit celý rok, ale hlavní narozeninová oslava se uskuteční již 22. dubna 2017 v Městském společenském domě v Kolíně. Kromě jubilantů zde vystoupí další oslavenec, skupina Komunál. Ta brázdí rocková pódia již 25 let. Vstupenky na společný koncert jsou k dispozici na webu www.msd-kolin.cz za 200 Kč, na místě budou k mání o třicet korun dráž.

Jedním z narozeninových dárků bude kniha nazvaná TELEGRAF Potulní hráči 40 let v rocku. Jejím základem je rozhovor s Petrem Bašusem, nestárnoucím lídrem Telegrafu, který popisuje svůj život od dětství, přes vojnu, návštěvu Ruska i Švýcarska a především množství historek s kapelou, která se letos dožívá ve výborné kondici čtyřicetin. Druhou část knihy pak tvoří vzpomínky, zážitky a historky dalších členů, novinářů či fanoušků jako jsou Ondra Marek, Jirka Lacina, Milan Liga, Standa Kyselák, Milan „Piáta“ Roudnický, Petr „Ferda“ Brabenec a další. V knize je množství historických fotografií.

Pro portál Rockpalace.cz přípravíme reportáž z této oslavy včetně fotografií a později se zde objeví í recenze zmíněné knihy.

Jan Holý

Morčata na útěku je brněnská hudební skupina vzniknuvší roku 2004. Jejich tvorba spočívá v parodování známých českých i zahraničních populárních písniček vlastními vtipnými texty. V těchto textech využívají členové skupiny hrubý jazyk včetně silně vulgárních výrazů jako nástroje k šokování svých posluchačů. V jejich písních se často vyskytují zmínky o lidech, kteří navštěvovali teď již zavřenou brněnskou hospodu Black Diamond, a o jejich zážitcích. (tolik Wikipedie)

Jak dlouho vznikalo vaše nové album?
Yetty​ : Podobnou dobu, kterou trávím denně na toaletě. Zhruba tři týdny. Tři týdny denně, to už je skoro záchodová posedlost, že?
Mikesh​ : Jo jo, to je pravda. Nahrávka se chystala poslední 4 roky, ale naprostá většina vznikla až 3 týdny před studiem. He he. (smích)

Kde bylo nahráváno?
Mikesh​ : Klasicky v našem oblíbeném studiu Shaark v Bzenci u Pavlíka Hlavici. Točíme tam už přes 10 let, kluci nám tam rozumí, je to paráda. Se spoustou věcí, který považujeme na albu za vydařený, nám výrázně pomohli. Takže velkej dík do Shaarku.
Kdo je autorem textů a kdo hudby? Yetty​ : Texty dělám já, naši muziku Mikesh, snídaně Filipínec a těsnění pod umyvadlem na zkušebně Kečup. Abych byl přesnější, u těch songů, který jsou z naší vlastní tvorby, dělá Mikeš muziku. U coverů bych tomu říkal spíš, že dělá aranže.

Kdo je autorem obalu vašeho nového alba?
Mikesh​ : Tentokrát jsme tradičně opět oslovili našeho kamaráda, kreslíře Igora Zajíčka. Už v minulosti pro nás nakreslil prase karatistu nebo třeba záchodové monstrum (teď nemluvím o Yettym) a jsme rádi, že se ujal i našeho speciálního dortu.

Kde berete inspirace pro skládání nových písní?
Yetty​ : Všude, kam jen lidské oko dohlédne. O zbytek se vždycky postará moje hlava (viz můj chorobopis od kapelového psychiatra)
Mikesh​ : Já jen doplním, že nejde úplně o psychiatra, ale spíš plynoterapeuta. Vetšinu textů Yetty píše na záchodě, takže inspirace přichází nejspíš bůhví odkud.

Většina vašich písní jsou předělávky, jak vybíráte písničky, které předěláte?
Yetty​ : Náhodně. Co nám zrovna zní v šiškách.
Mikesh​ : Ať už je to novinka, co slyšíme v rádiu, nebo něco staršího, co si pouštíme na cestě na koncert. Buď je to nějaká věc, co se nám osobně líbí a chceme si ji zahrát nebo že Yettyho napadně něco, co za to prostě stojí.

Většina vašich písniček začíná nějakou vaší hláškou a nebou něčím z nějakého filmu. Jak je těžké vybrat správný úvod, aby to k sobě zapadalo?
Mikesh​ : Hlavní je si nesednout a nesnažit se na něco přijít. To vás nenapadne bezpečně nic! Musí to přijít samo. Pokud se nám tam nehodí nějaká hláška, co mimoděk utrousíme při natáčení a nic nás nenapadá, tak se zkrátka bavíme o tématu nebo ho sledujeme na YouTubu a dřív či později to příjde. Případně ho vymyslí Yetty na záchodě.

Na vašem albu jsou také písně, které se dočkali pokračování například Lída Třetí a další. Budete ještě nadále pokračovat v příbězích a dílech ěnjakých písní. Nebo velíte zásadu třikrát a dost?
Yetty​ : No, chtěl jsem Lídu zarazit po třetím dílu, ale jak jsme řekli v našem YouTube pořadu s názvem ČKD, fanoušci sepsali petici, kde požadujou ještě čtvrtý a pátý díl. A to nekecám, ti blázni fakt sepsali petici! (smích). Takže s tím budu muset něco udělat. Co se týče ostatních songů, myslím, že některý z nich se pokračování taky nevyhnou. Třeba teď na poslední fošně je pokračování songu Hovnocuc, který vzniklo na poslední chvíli ve studiu, a to úplně nečekaně. Takže se to může stát kdykoliv čemukoliv.

Na začátku loňského roku jste prohlásili, že album výjde ještě v roce 2016 a bude se jmenovat Bordel u Staré Lůdry. Co zapříčinilo změnu názvu a posun vydání celého alba?
Mikesh​ : My jsme dokonce chtěli něco natočit už asi ve 2014 nebo 15, ale bohužel se nám to nepovedlo kvůli pracovnímu vytížení, což je zejména můj případ. První rezervace studia proběhla právě na podzim 2016, ale ve finále jsme ji museli odložit na letošní únor. Opět kvůli mě, ale tentokrát ze zdravotních důvodů. Název “Zájezdní nevěstinec U zdechlé ludry” vychází ze stejnojménného songu, který na nové nahrávce vyšel, ale nakonec jsme se shodli, že “Di do prdele! je výrazně lepší varianta.

Co vůbec znamená název Di do prdele?
Yetty​ : Záleží na tom, komu a za jaké situace to rekneš (smích). Třeba naši fanoušci to vzali jako pozdrav. Naši fanoušci jsou totiž největší řízci. Navíc se to na tom albu pěkně vyjímá, protože to můžete komukoliv darovat třeba k narozeninám a nemusíte k tomu psát věnování, páč už na tom věnování je (smích). Ale od vydání alba to zkrátka funguje jako pozdrav.
Mikesh​ : A taky je to dobrej trolling haterů. Pokud nás někdo pošle do prdele, ještě mu poděkujeme za přízeň. (smích)

Jak nebo podle čeho jste volili název nového alba?
Mikesh​ : To napadlo Yettyho na nějakém našem obědovém zasedání. Řekl “Napadl mě skvělej název desky, Di do prdele!”. A tak to bylo. (smích) Samotná píseň Di do prdele! vznikla vlastně až potom. Už jsme věděli, že album název ponese, ale chtěli jsme, aby tam byl i stejnojmenný song.

Jsou na albu nějací hosté – jestli ano jací konkrétně?
Yetty​ : Nakonec ne. Chtěl jsem na titulní song přizvat Ewu Farnou a hodit to s ní jako duet, ale protože se mi tajně líbí, styděl jsem se jí zeptat. Pak mě napadl Karel Gott, protože je o něm známo, že je pro každou srandu a jde do všeho. Vždyť hrál třeba v klipu rapových PSH. Jenže jsem se bál, že když mu řeknu, z jaké jsem kapely, tak mě zmlátí.
Mikesh​ : Znáte to, strach z odmítnutí…
Yetty​ : Ne, strach z nakládačky.

Kdo vám nejvíce pomáhal s kompletní realizací nového alba?
Mikesh​ : Nejvíc nám byl nápomocen asi Google se službou YouTube a taky server Ulož.to, kterým jsme hluboce zavázani, že tak svědomitě šíří naše poselství. (smích) Stačí desku natočit a oni už se postarají o zbytek.
Budete také natáčet nějaký videoklip – jestli ano na jakou píseň to bude? Yetty​ : Čoveče, to je ve hvězdách. Do budoucna se klipu rozhodně nebráníme.
Mikesh​ : Ano, udělali bysme ho rádi, ale momentálně není na našem seznamu nějak v dohlednu. V každým případě bysme ho ale točili na nějakou z vlastních písní.

Vaše texty jsou někdy pojaté jako příběh. Stalo se vůbec někdy někomu z vás něco takového nebo to jsou většinou vymyšlené věci?
Yetty​ : Ze začátku ty texty byly hodně podle skutečných příběhů, ale dneska už takhle Hollywood nefunguje.
Mikesh​ : Pravda. Často jsme v textech jmenovali i naše konkrétní kamarády a známý, kteří byli hlavní aktéři. Jenže ti zároveň s náma časem odrostli podobným lapálijím a my se musíme po inspiraci poohlížet jinde. V Yettyho případě třeba na záchodě.
Yetty​ : Ano, záchod je fajn. Spíš si všímám, že poslední dobou nechtěně vytváříme vlastní universum. Fiktivní svět, ve kterým všichni chlapi bojujou o přízeň Lídy, která zabírá jeden a půl paneláku, svět, kde se bojíte usnout, aby na vás ve snu nevlítl Freddy Krýgl a vy se neprobudili ožralí, kde je váš sen řídit hovnocuc a po šichtě si zazpívat s Tomášem Klusem. Tenhle útěk z reality mě baví víc než zrýmovat co jsem ráno snídal. I když...

Vy jste na počátku své kariéry vydávali nějaké to album, každý rok postupem času jste úseky mezi jednotlivými alby protáhli až na čtyři roky. Proč tomu tak je a nebojíte se toho, že se budete období mezi jednotlivými alby stále prodlužovat?
Mikesh​ : Když jsme začínali, byli jsme s Yettym studenti, co bydleli u rodičů, easy life. To se to tvoří. (smích) Postupem času, kdy si samozřejmě budujete svůj život, už nezbývá tolik času, kolik jsme ho tenkrát měli. Nicméně si myslím, že 3-letý odstup je tak akorát. Za mně ideál. Je pravda, že poslední pauza byla docela dlouhá, ale nemyslím si, že by to bylo z nedostatku inspirace. Té má Yetty na záchodě dost. Každpodně v budoucnu bysme rádi servírovali novinky výrazně častěji. Snad se zadaří.

Máte v České republice místo, kde opravdu rádi hrajete a kam se rádi vracíte – jestli ano proč zrovna to místo?
Yetty​ : Hele, těch je fůra. Nerad vyzdvihuju jedno místo nad druhý.
Mikesh​ : Asi tak. Nedokážu jich pár vybrat. Je jich moc.

Jaké máte plány do budoucnosti?
Mikesh​ : Velké. Jednoznačně. Musím říct, že jsme po 12/13 letech zažili takový trochu obrození. V tuhle chvíli můžu prozradit, že máme představu o našem dalším počinu a chtěli bysme ho realizovat co nejdříve. Krom toho chceme prozkoumat i trochu jiný formáty než je čistě natáčení CD. Hodně nás zaujal YouTube, protože nejsme koneckonců jen muzikanti, jsme taky baviči. Na ten bysme se teď rádi zaměřili, takže všem určitě doporučím odebírání našeho kanálu, protože tam už v průběhu letošního roku chceme představit spoustu věcí, hudebních i nehudebních.

Mají členové vaší kapely ještě nějaké sólové projekty – jestli ano, kdo a jaké?
Yetty​ : Na něčem dělám, ale je to tajný. Jinak jsem pro každou srandu. Sem tam nějaký moderování, nějaká stand-up show a tak.
Mikesh​ : Teď už ani ne, hlavně z časových důvodů. Nicméně jsme všichni vzešli z nějakých undergroundových metalových kapel… Torment - já, Yetty i Filipínec, Sezarbil - Ketchup, Amortez - Filipínec apod. Ale to je vše dávná historie. :)
Yetty​ : Co se děje? Mikeš zapomněl říct něco o mně a o záchodě (smích).

Je něco co byste našim čtenářům rádi závěrem vzkázali?
Yetty​ : Dite do prdele vespolek! (smích) To mě napadlo na záchodě.