Při pohledu na název kapely KONFRONT mě napadá, to zas bude nějakej slovenskej punk. Ale přitom se jedná o pražskou kapelu, která zpívá slovensky. Ano, je to lehce česko-slovenská parta. V obalu je uvedeno slovo hardcore. Takže nic pro mě, říkám si. Ale to se ještě uvidí.

KONFRONT nahrál desku „Individuality“ ve složení Ganzy – kytara, vokál, Eric – zpěv, Buřič – basa, vokál, Rob – kytara.

Pravda, je to pěkně nasraný hácéčko se slovenskými texty, ale této čtveřici není cizí ani slušná porce melodií. Do drážek 38minutového CD se vešlo 14 poměrně krátkých a úderných songů. Tou melodikou se KONFRONT blíží kdysi velmi populární partičce INÉ KAFÉ. Mezi melodičtější věci lze řadit úvodní „Naša vojna“ a „Pod kontrolou“. Typicky HC mlátičkou je třeba „Rovnako ako vy“.

Mezi řadou nekompromisních songů vyniká hit „Vstávaj“ a neskutečně úderná dvouminutovka jménem „Nenávist“.

Všichni muzikanti ovládají své nástroje. Nejsou to žádný zelenáči. Album se natáčelo v cd se mixovalo a mastrovalo v Negative Tunes studiu na Slovensku a vznikl velmi dobrý zvuk, který není pro tento styl až takovou samozřejmostí. Takhle to hraje jako prase, všechny instrumenty jsou krásně slyšet. Ještě musím pochválit obal, je to jednoduchý digipak s parádní kresbou Jána Konôpky.

Dobrá práce, chalani!

Pro Rockpalace Jan Holý

CRUEL BARBARIAN je dávno mrtev (činnost pod tímto názvem ukončil v roce 2002), ať žije CRUEL. Středočeská metalová kapela právě vydala novou desku „Entelechia“. Název pochází z řečtiny. Entelechia znamená tvořivý životní princip, rozdíl mezi skutečností a možností en-telos-chio = k-cíli-jdoucí, podle Aristotela je to nehmotný princip zabudovaný v každém živém organismu.

Je to teprve druhá oficiální deska pod hlavičkou CRUEL. Před devíti lety vyšlo „Ekvilibrium“. Pak se kapela potýkala s personálními problémy. Nová sestava působí ve složení Zbyněk Pošmura – zpěv, sbor, Pavel Bauer – elektrické a akustické kytary, mandolína a sbor, Marek Neckář – piano, syntetizátory, harmonika, sbor, Jan Švec, baskytary, Robert Ebel – bicí a perkuse. K tomu ještě připočtěte účast osmi hostů. Převážně jde o zpěváky, ale také o houslistku a violistku

Kdo zná starší tvorbu CRUEL, tak ví, že každá deska byla nesmírně vymazlená a dotažená do posledního detailu. Jinak tomu není ani u novinky. Třípanelový digipak ukrývá pěkný booklet se všemi texty. V něm ale chybí jakákoliv fotka aktuální sestavy kapely. Místo toho tam je nádherné fotka nebo ilustrace podmořského světa a parádně zpracovaný zvěrokruh na noční obloze.

Osm skladeb disku se dělí o 50 minut. Každá píseň je věnovaná prvním šesti znamením zvěrokruhu. Po lehce netradičním intru „Pod Obratníkem Kozoroha“ přichází „Vlci bez hladu“ zasvěcení právě Kozorohu. Současnou tvorbu kapely bych označil jako progresivní metal. Už to není power metal, který kdysi koketoval s heavy a speedmetalem. Je to podstatně složitější muzika, která využívá netradičních nástrojů, jak je patrné z výše uvedené sestavy. Částečně to už taky není metal, ale spíš rock s prvky dalších odnoží. Třetí píseň „Všechno plyne“ s podtitulem „Pahta Rhei“ věnovaná Vodnáři zaujme vícehlasy v její druhé polovině.

Čtvrtý song nese název „Tanec na spáleništích“ a je věnovaný rybám. Tohle je muzika se spoustou nout, cítím v ní vliv jazzu. Je to hodně zajímavá kompozice s řadou netradičních až nerockových postupů. Pětkou je „Propletenec slov“ (beran). Její text se prostě proplétá mezi jednotlivými hlasy. Výjimkou nejsou opět ani vícehlasy. Této písni ale škodí příliš dlouhá stopáž. Devět minut je fakt moc. Ale na druhou stranu chápu, že tolik not se do rádiových tří minut nemůže vejít.

Šestý „Temný pasažér“ přichází se sílou býka a španělským temperamentem. Předposlední kompozice „Noir“ není jen černá nebo bílá, jak by mohl název naznačovat, taková není ani tvorba CRUELU. Je barevná, místy možná až moc, ale i to dělá tuto desku velmi zajímavou. Závěrečná osmá píseň se jmenuje „Zlá hudba“ a není věnovaná žádném zvláštnímu znamení, protože je prostě „V půli zvěrokruhu“. Jsem zvědav, jestli se dočkáme druhé části zodiaku.

Kdo má rád progresivní muziku se spoustou zvratů a netradičními postupy, tohle album je pro tyto účely jako dělané. Jen si říkám, jak tahle muzika bude vypadat živě.

Pro Rockpalace Jan Holý

Rocková kapela MENHIR z Českých Budějovic (nezaměňujte ji se stejnojmennou pražskou partou, která hrála v 90. letech) stojí pevně na hard rockových kořenech, často taky koketuje s heavy metalem. Formovat se začala v roce 2003 a na svém kontě má už tři desky a několik společných turné třeba s ARAKAINEM.

MENHIR hraje ve složení Pavel Michálek – kytara, R.CH. – basa, zpěv, Dušan Kiss – bicí. Tato trojice stála u zrodu alba „Proměna“, které je předmětem této recenze.

Deska má pouhých 30 minut, člověk se zaposlouchá a už je na konci. Posluchač se rozhodně nenudí. Je to melodická muzika s texty ze života. Velká pohoda. ARAKAIN měl vždy čuch na dobré předkapely. MENHIR se mi líbí.

Kapela by se klidně mohla prezentovat jako motorkářská. Muziku má dostatečně energickou a taky má song „Harlejů král“, který album otevírá. Velkou pravdu má text písně „Hlavou zeď nikdy neprorazíš“ a taky skvělý úvodní kytarový motiv. Tohle je hodně silný materiál!

Třetí skladba „Výčitky“ v půlce výrazně zrychlí. Čtyřka „Dobro a zlo“ si zase hraje s netradičními rytmy. „Frankenstein“ mě nijak zvlášť neoslovil, ale taková „Politická“ má jednu velkou pravdu: „Snad všichni koukaj na ten hnůj“. A pěkné heslo v textu je i v „Životě“. „Tak rychle vstávej, než zmizí, něco si přej, tak neotálej, než rozdrtí tě čaroděj“. A v houpavé písni „O ní“ si to textař vyřizuje s ex-partnerkou. Sranda? Ani ne.

Pro Rockpalace Jan Holý

Kontraverzní kapela Morčata na útěku. Jedni je zatracují, jiní je milují, jak vidím jejich nový počin já ...

Natočeno v únoru 2017, takže je ještě v záruční době. Výrobci a pachatelé:
Yetty  //zpěv, texty
Mikesh  //kytary, klávesy
Ketchup  // basa
Filipínec // bicí

Natočeno, smícháno a pasterizováno (masterováno…sorry jako) ve studiu SHAARK

Na první pohled dortík vypadá velmi chutně, ale je plný živočišných exkrementů a zlidovělých slovních spojení (óóóó, jak krásně korektně napsáno)…ale co od Morčat na útěku lze očekávat? Kdo o nich něco ví, něco kdy slyšel a viděl, ví to moc dobře.

Určitě si dokážete představit různé typy lidí, když se vypráví ve společnosti vulgární vtip. Já si to docela užívám a pozoruji lidi, co oni na to. Někteří se smějí okamžitě, někteří si drží ruku před pusou. Mnozí se dokonce červenají a určitá menšina se dokonce tváří pohoršeně, ale přesto jim cukají koutky úst. A že je tady u nás poslední dobou komunikace mezi lidmi plná lidských exkrementů, hnoje, závisti a nepřejícnosti…to snad vidí skoro každý. A proto zřejmě muzika Morčat je tak oslovující a je to i chvilkový únik od všeho.

A tak je to i s výtvory této kapely, která úspěšně plní sály a open airy po našich vlastech…ještě českých? Je až s podivem jakým způsobem zpracovávají své nápady – o tom více v rozhovoru s nimi. Může být člověk sebevětší puritán, ale přesto se při poslechu nebo při produkci se baví, ať už skrytě nebo na plný pecky.

Myslím, že i sama kapela se při tom baví úplně nejvíc. Měl jsem tu možnost sledovat je už několikrát a i s nimi mluvit osobně.

Nemá cenu se rozepisovat podrobně o jednotlivých písničkách ani je nějak komentovat, to chce si sednout a poslechnout a bavit se. Hlavně jsem byl zvědavej na další pokračování Lídy, mám pocit, že pokračování bude na každém další placce.

Vím jen jedno. Jejich styl je silně originální, ať si každej myslí co chce a je hodně zábavnej.

Dokážu si živě představit, že kdyby bylo v moci některých takzvaně chytrých a takzvaně povolaných či vyvolených, tak by byli Morčata zcela jistě zakázaní a zakázané dortíky, jak známo chutnají nejvíce. Ale zatím tomu tak není a proto kdo chce, ať si na tomto dortíku pochutná. Šák kurňa je tu demokrácia !!!

Pro Rockpalace Martin Hruška