Těm z Vás, kteří nás sledují pravidelně určitě neunikne, že otázky jsou totožné s otázkami z Revival Specialu. Tento rozhovor měl být totiž původně jeho součástí, Vyprávění Radka Šikla si, ale délkou i obsahem, jednoznačně vydobylo samostatnost. Přeji příjemné čtení.
Jak se jmenuje Váš band, a odkud jste?
KISS FOREVER BAND a jsme z Maďarska, s výjimkou mě. Já jsem z Ústí nad Labem

Co Vás vedlo zrovna k založení revivalu?
U zrodu kapely jsem nebyl, ale co vím, byla za tím touha dělat to, co naše idoly. Mimochodem nejsme a spolu s námi spousta kapel nejsou revivaly. Už to slovo: "revival = znovuoživení" se ke kapelám, jako jsme my nehodí. KISS ještě hrají. Jsme tribut. Ale vím, že v Čechách je slovo revival naprosto vžité.

Máte kromě krom této skupiny i nějaké další hudební aktivity?
Osobně momentálně v žádné jiné kapele nehraju, ale všichni ostatní mají i několik dalších. Jeden náš kytarista má 4 další kapely. Jeden AC/DC tribut, s další hrajou muziku z Tarantinových filmů, třetí je blues band a čtvrtá je reunion jedný známý maďarský kapely po cca 20 letech. Kromě týhle a KFB hraje všude na bicí. Náš basák má momentálně hodně dobrej Mötley Crüe revival Holday Crüe a zároveň dává dohromady pop projekt a náš druhý kytarista hraje s maďarskou legendou Zsuzsou Koncz, což je taková maďarská Helena Vondráčková a k tomu učí na soukromý konzervatoři. Jen já se flákám :D


Dá se s revivalovou kapelou uživit?
Dá, ale asi taky záleží na tom, jakou. Větší šance má kapela na co nejlepší úrovni. Dřív jsem si myslel, že lehčí to maj kapely s tunou hitů jako Queen, AC/DC, ABBA atd., ale pak jsem si všim, že těch je vždycky hodně. Právě proto, že se očekává, že vzhledem k jejich popularitě a častýmu umístění jejich skladeb v hitparádách se bude tribut anebo revival dobře prodávat. Je to ale opravdu spíš o přístupu. Taky proto, že neúspěšná a nezajímavá kapela by za tribut a spíš asi teda za revival ani nestála. Zbývají teda jen ty úspěšný kapely a tam to je o tom, kdo se snaží víc. Znám sice lidi, který to dělaj opravdu jenom pro peníze, ale já myslím, že takhle je to v cajku taky. Jedná se o showBUSINESS. Je to druh byznisu a tudíž jde o peníze. Máte produkt a přirozeně ho chcete prodat. Nikdo nedostane v pekárně chleba zdarma. Nikomu nikde nenatočí pivo zdarma. Nedokázal bych pochopit, proč by měl muzikant hrát za málo anebo dokonce zadarmo :) Já vím, přeci to máme rádi a baví nás to, ne? Tak jestli to pekaře nebo výčepního nebaví, tak by měl zkusit něco jinýho. Třeba muziku.. :D

Máte představu, kolik je revivalových seskupení se stejným zaměřením, jako máte Vy? A pakliže ano, vnímáte je jako konkurenci?
V lednu 2012 se v Las Vegas konala soutěž o nej KISS tribut světa. Co vím, přihlásilo se jich 200, další se do systému nevešly, ale kolik dalších opravdu bylo, nevíme. KISS FOREVER BAND byli vybráni mezi čtyři nejlepší na světě a protože jsme byli jediní z Evropy, automaticky jsme tu skončili první.
Snad tenhle malej příklad odpoví na druhou část otázky. Zrovna dneska hrajeme v Holandsku koncert booknutý po několika letech člověkem, který nám posledních pár let tvrdí, že nás tam nemůže prodat. Pravda, v Holandsku bylo do nedávna 5!!!! KISS tributů, což je vzhledem k velikosti Holandska opravdu smrtelný. Vezměte si, že každá z kapel po koncertě odjede do logicky nedalekého domova a tudíž odpadá výdaj za ubytování a tím i horentní sumy za naftu. Taková kapela se prodá relativně snadno. Jenže nám se stejně a to za ty samý roky podařilo v Holandsku vlastní silou booknout několik show a to přesto, že tam do nedávna měli 5 konkurenčních kapel a přesto, že dostat nás do Holandska z takový dálky ( připomenu, že se jedná o Maďarsko, ne o Česko ) z nás díky logistice udělá kapelu mnohonásobně dražší, než kapely místní.

Viděli jste Vaše předobrazy naživo, měli jste možnost se s nimi setkat?
Na živo jsme KISS viděli mnohokrát, někteří z kapely víc, než jiní. Tím, že jsem v kapele teprve 11 let, jsem neměl tolik šancí se s KISS setkat, jako ostatní v kapele. A že měli někdy opravdu závidění hodný zážitky, ale ani já si rozhodně nemůžu stěžovat. Není to vždycky jednoduchý, ale čas od času se zadaří něco spešl :) Jako, když proti vám kráčí po Václaváku Eric Singer ( současný bubeník KISS ) následovanej zbytkem naší kapely a spustí : "Ty jsi Radek, viď?" :D Anebo když Bruce Kulick (ex-KISS sólový kytarista), který s vámi hraje na oslavě 20ti let vaší kapely řekne do mikrofonu, že si nemůže pomoct, ale že když se otočí dozadu, že vidí za bubnama Erica Singera.. To fakt mega potěší :)
Zrovna třeba Eric Singer nám často poskytuje backstage pasy na koncerty v Evropě i v USA. Napíše k narozkám.. Nejsem takovej ten úplně zcvoklej typ fanouška, (stalkeři, psychicky nemocní atd.) ale pořádně nevím, jak popsat, jak moc takový věci pro mě znamenaj..


Sledujete i jejich současné aktivity a měníte případně aktuální image a repertoár?
Sledujeme a měníme.. I když.. ..měníme.. KISS sami nic moc na set listu nemění. Jejich set list určitě nepřetéká hity tak, jako by to bylo třeba u ABBY, ale i tak se drží osvědčeného. Děláme to samý. Takový Best Of. Někdy, stejně jako oni propašujem nějakou zajimavůstku, něco pro fajnšmekry a stejně na vás bezpečně vždycky naběhne někdo s otázkou: " A proč nehrajete tohle? A proč jste nezahráli tamto..?" :D Každýmu se prostě nezavděčíte, na to jsem si už zvyk :) Ale my se fakt do žádných obskurností nepouštíme, přestože sami bychom nejednou rádi :) Ale proč se věnovat něčemu, co potěší hrstku lidí, zatím co se zbytek nudí? To nechceme.

Snažíte se vytvářet co nejvěrnější verzi originálu, nebo dáváte i něco ze sebe?
Obojí. To první, to bude asi nějaká posedlost :) Rád dělám věci jak se maj dělat. Jsem v KISS tributu? Udělám maximum, abych vypadal jako originál. Tzn. kostým, make up, pohyby, grymasy, styl hraní a to, jak vypadá nástroj. Netvrdím, že aby byl tribute, cover, revival úspěšný, musí to tak být. Já naopak tvrdím, že nemusí. A viděl jsem, že to funguje. Ale u mě to je to postižení.. :D A takhle podobně prdlí jsme v kapele skoro všichni. :D Ovšem u mě to začíná a končí šatnou. Domu si práci nenosím. Doma cvičím, ale nedělám to výhradně kvůli kapele. Dělám to kvůli sobě. Neoblíkám se ale, nečešu a ani nechovám jako ten, koho na pódiu napodobuju. To se o každým z naší kapely říct nedá :D
K druhý části otázky popíšu jednu zkušenost. V Ústí mám kamaráda, vynikajícího kytaristu, kterej je kromě jinýho známej tím, že umí perfektně zahrát a procítit sóla Garryho Moora. Jednou ale nějak neměl svůj den, to se stává a čím se v sóle dostával dál, tím víc se mu pletly prsty a když už to začínalo vypadat divně, vytasil nějakej vlastní, naprosto intuitivní trilek, celý to okysličil, znovu to dostalo šťávu, všichni se konečně nadejchli.. :D A jel zase dál v klidu Garryho Moora. Prostě pro to, že se přestal přehnaně snažit.
Stejně tak jako není pravda, že kapely s neprofesionálníma kostýmama, nástrojema a vůbec, co se nějak originálu nepodobaj nemůžou odvýst dobrou práci, není pravda, že je nutný 100% nasazení. Svým způsobem samozřejmě ano. Pokud tomu nedáte dostatek, projeví se to. Ale 100% se originálu stejně nikdo podobat nebude. Pokud si to někdo myslí jinak, já tvrdím, že je to špatně. Čím víc se budete snažit, tím víc frustrace budete vytvářet. Dorazíte do bodu, kdy se budete muset rozhodnout jestli ta frustrace stojí za to, anebo jestli by nebylo lepší se trochu uvolnit a nechat proudit energii, spíš než ji blokovat. Lidi tohle lehko vycítí. Nezaplatili si, aby viděli na pódiu nějakej stres. Beru to tak, že jsme tam od toho, abychom jim pomohli od stresu, který ho maj přes týden dostatek i bez nás. Na naší kapele se mi líbí, že když už se dostáváme do bodu, kdy by se to mohlo začít rozpadat, někdo vždycky přijde s nějakou ko****nou, všichni se tomu řežem a lidi s náma :) Praskla vám struna? Nekruťte hlavou a nastavte kytaru nějaký hezký babě nebo komukoli v 1. řade, ať si do ní taky hrábne. Beztak už si na ní do konce skladby nevrznete. A lidi si takový věci budou pamatovat. Stejně tak jako si budou pamatovat vaší frustraci. A to nechcete, nebo?

Dnes díky internetu mají možnost srovnání i ti, jež originál naživo neviděli. Máte nějakou zpětnou vazbu od návštěvníků Vašich vystoupení?
Máme a někdy nám dokonce říkaj, že jsme lepší, než originál. Já jim rozdávám čísla na známý psychiatry.. :D Ne.. :) To taky hodně hřeje a respektuju takový názory, ale beru je s rezervou.


Na závěr se zeptám, proč by měli lidi navštívit právě Váš koncert?
Protože my potřebujeme jejich prachy.. :D :D :D
Vážně, budou se bavit, uvidí hodně dobře ušitý kostýmy s typickýma botama na ultra vysokých podrážkách, klasický KISS make up, dobře vyvedený kopie nástrojů, uslyší hity jako Detroit Rock City, Lick It Up, Deuce, momentálně třeba i Heaven's on Fire, určitě taky I Was Made For Loving You, často taky Beth a další. Dojde na sólové výstupy kytary a bicích, plivání krve i ohně a když nám to místní požární směrnice povolí a organizátor si to objedná budou i pyro efekty. Některé navíc otěhotní ;) :D

Pro Rockpalace, Daniel Talanda.

V poslední době se mi nahromadily k recenzím desky z oblasti thrash metalu. Je to díky naší nově navázané spolupráci s vydavatelstvím Support Underground, které je podepsané též pod druhou deskou kapely VENDETA ze slovenského Martina. Album se jmenuje „Failure Of Humankind“, což lze přeložit jako „Selhání lidstva“.

První krůčky VENDETA udělala již v roce 2008, proto dvě položky v její diskografii nejsou vůbec velké číslo. První deska „Face beneath the Mask“ vyšla v roce 2013 a na ní následuje vloni vydaná novinka.

Kapela je představitelem techničtějšího thrash metalu s velkým podílem melodičnosti. Působí ve složení Martin Mariak – basa, Juraj Čanády bicí, Tomáš Kobida – kytary a Jano Burda – zpěv a kytary. V jejich textech se objevují společenská i válečná témata.

VENDETA je instrumentálně velmi zdatná záležitost. Uvítal bych trošku variabilnější zpěv. Křik Janka Burdy není špatný, ale místy by se hodil i čistý vokál nebo sbory. Oproti nedávno recenzovaným thrashmetalovým spolubojovníkům ze stáje Support Underground mají skladby VENDETY delší stopáž. Sedm songů se dělí o plochu 36 minut.

Výborná je „Suicide of Murderer“ a to také díky své členitosti. Líbí se mi taky hned následující „Madness of sleep“. Ta je postavená na opravdu silných riffech a na desce je taky nejdelší. V pořádný kvapík se zvrtne „Children´s predators“ se zajímavě kudrnatým začátkem. Pěkná riffovaná řezanice.

Titulní „The Failure of Humankind“ je skutečný opus magnum. Nádherná záležitost plná zvratů. Nabušená muzika od první vteřiny až do konce.

Ze zmíněné thrashové série recenzovaných desek mně VENDETA baví nejvíc. Technickou muziku mám rád.

Jan Holý

Historie kapely HLAHOL z Teplic sahá až do roku 1984. Za více než 30 let kapelou prošla řada známých muzikantů. Ale to si můžete přečíst na profilu skupiny na Bandzonu. V současné době hlaholí Milan Korda – basa, zpěv, Milan Ileš – kytara, Lubor Ileš – kytara, Dan „Hafo“ Haftstein – bicí.

Nepodařilo se mi dohledat, jak košatá je diskografie HLAHOLU. Ve své sbírce mám jen demo z roku 2009 a o pět let později vyšla deska „Neserzem“, která je předmětem této recenze.

Předně musím říct, že podobnost s další teplickou „neznámou“ kapelou KABÁT, je čistě náhodná, ale ten „špalkovský“ nadhled v textech tam určitě je. A taky muzika je fajn, odlehčená na pohodu, není třeba tlačit na pilu. Jde to i s klídkem a nohama na stole.

HLAHOL se nikdy netajil svou nákloností k AC/DC a MOTÖRHEAD. Je to jenom rokenrol. Proč ne? Tyhle party mám totiž taky moc rád. A v jednoduchosti je síla. Na tom není nic špatného ani hanlivého.

Kapele nechybí nadhled, který je cítit z textů i z celkového projevu. Píseň „Rep“ je třeba částečně rapovaná a nezní to vůbec blbě. Velice vtipně zní text songu „Víťa Vávra“. „Víťa Vávra ránu dává, takovou až ti ofina spadne do očí“. Zpověď labužníka, to je „Žrádlo“. A „Káry“ jsou vyloženě stadionovej hit. Prdel přestává s příchodem matek našich manželek „Smrt tchýně“. To je text vyloženě podle hesla: Tchýně a uzený…

Mně se HLAHOL a myslím, že se bude líbit i příznivcům citovaných kapel.

Jan Holý

Kytarista Antonín Strnad vybral ze šuplíku nějaká dema a nahrál a zmasteroval 4 instrumentální skladby u Vaška Váchala ve Studiu Kdyně, kde Tonda též bydlí.

Takhle vzniklo „ípíčko“ nazvané „Stopy v poušti“, které je k mání v digitální podobně na Supraphon online. Strnad předtím působil spíš příležitostně v různých kapelách. Naposledy to byla před pár lety mně neznámá domažlická kapela Bona Via. Ta byla jeho zaměření ale dost vzdálená, proto se Tonda rozhodl zrealizovat vlastní věci.

Strnadovy instrumentálky nejsou žádnou kytarovou onanií. Jsou to písničky, do kterých si dokážu domyslet text. Přitom hudbě samozřejmě dominuje velmi melodická kytara a pochopitelně nechybí ani košatá sóla. Mně se to líbí. Strnadova muzika je milým pohlazením po duši.

Desku si nahrál komplet sám. Je t šikovný instrumentalista. O bicí se postaral software Addictive Drums a musím říct, že to nezní vůbec blbě, protože Antonín nepoužil přednatočené smyčky, ale vytvořil si vlastní bicí sestavu.

Jeho hudba by se mi líbila jako filmová muzika. K tomu přímo vybízí i názvy jednotlivých skladeb, „Nad mraky“ nebo třeba „Podzimní ažuro“. Připomíná mi sólovou tvorbu mého oblíbeného kytaristy Marty Friedmana. Hodila by se i k cestopisům, které tak rád sleduju třeba v televizním Objektivu. Antonín umí vytvořit silný kytarový motiv a zároveň má talent rozvést ho do šíře tak, aby to posluchače nenudilo. To ale na ploše pouhých 20 minut snad ani nejde. Hodně by mě zajímalo, jak by to celé znělo se zpěvem, ke kterému by to každopádně chtělo použít nějaký „velký“ hlas.
Antoníne, budu se těšit na další nahrávky.

Jan Holý