Vydali album, natočili videoklip, slaví desetileté výroční, u Lovosické kapely SteelFaith se rozhodně nenudí.S historií skupiny, informacemi o aktuálním albu i nadcházející oslavě, nás za kapelu seznámil Honza Štok.

Takže první otázka, kdo tvoří současnou sestavu SteelFaith?
Zpívá nám Miri Holemá, kytarujou a zpívají Honza Štok a Ondra Vašaš, basuje Ondra Hovad, a bubnuje Jirka Skalický.

Vaše začátky, jak píšete na bandzone, vychází z punku. Kam byste se dnes stylově zařadili?
Začínali jsme punkem, ale ani ne pro nějakou nezlomnou lásku k tomuto žánru (alespoň v té době), ale spíš proto, že sehnat v patnácti letech spoluhráče do heavy metalový kapely není úplně jednoduchá záležitost. Jenže o pár let později jsem se seznámil s bubeníkem Skaldou, potkali jsme se jednoho dne na ulici („Čau, já jsem Skalda a umím na dvojšlapku“ vs. „Čus, já jsem Štoky a hraju metalový sóla“ – fakt to tak bylo! :) ) a šli jsme za město do garáže, kde jsem měl zkušebnu se svojí tehdejší bandou. No a tam jsme na sebe zírali jak magoři, několik hodin do toho řezali jak smyslů zbavený a byla jen otázka času, kdy něco společnýho vznikne. Vylíhnul se z toho SteelFaith, dneska stylově nejzařaditelnější asi jako power – speed metal.

Zpěvačku jste zvolili kvůli určité odlišnosti? Nebo proto, že to tak prostě líp zní?
Tenkrát to byla jediná možnost, metalově zpívající chlap fakt v okolí nebyl, ale tehdejším vzorem nám byli Krleš, takže jsme s tím problém neměli. Po nějaké době nám to dost pomohlo, protože jsme se dostali i na festivaly výhradně pro kapely s ženskejma (v tý době jsme měli i baskytaristku), takže jsme si několikrát zahráli například před vyprodanou Retro Music Hall.

Krom SteelFaithu má většina kapely ještě nějakou další hudební aktivitu. Pochlubíte se, kdo, kde hraje?
Miri zpívá v kapele Toska, já drhnu ještě v Krleš + Synech výčepu, Sahulovo sirotcích, a Ondra Vašaš má akustickou záležitost Šavlozubý ponožky.

Letos jste na scéně jedenáctým rokem. Proč jste s prvním albem vyčkávali celou dekádu?
Vydali jsme mezitím tři EP, na album nebyly prachy a nějak jsme se k tomu nemohli dokopat. Nebyl ani pořádně důvod, jen pro sebe se nám to dělat nechtělo. Pak se ale najednou začalo stávat to, že jsme po koncertě prodali třeba dvacet EPček, tak jsme si řekli, proč to nezkusit. A zdá se, že to smysl mělo :)

Kdo v kapele skládá a píše? Zapojuje se do tvůrčí činnosti celá kapela?
Drtivou většinu skladeb píšu já s bubeníkem Skaldou, ale spíš jde o mustr, který pak společně všichni ladíme. Texty dělá výhradně Skalda a je to věc, která nám v současnosti dost pomáhá, protože jsou zkrátka dobrý :)
Jsou trochu jiný, než je v tomto stylu běžný. Rytíře, draky a podobné klišé v nich (už dneska) nenajdete. Jsou hlubší, složitější, většinou temnější a zabývají se často psychologickými otázkami, vztahy i mystikou. Tématicky je album částečně koncepční, a jak už název desky napovídá, je textově laděné trošku ateistickým směrem.

Deska je kompletně česky. Je to kvůli srozumitelnosti textů pro české publikum? Nebo se Vám česky lépe tvoří/hraje?
Myslíme, že s nějakou masivní expanzí ven se v dnešní době asi moc počítat nedá. To by asi kapela musela přijít s něčím fakt unikátním a přistupovat k muzice jinak než my. V dřívějších dobách jsme měli i nějaký písně v angličtině, ale pak jsme od toho upustili. Myslím, že každej máme s tou muzikou už nějakou zkušenost a stojíme nohama na zemi, nicméně nějakýmu tomu občasnýmu hraní třeba v Německu bychom se určitě nebránili, tím spíš, když je to líheň našeho stylu. I když na druhou stranu – deska díky digitální distribuci na Spotify, Deezer nebo Google Play oslovila i řadu metalových fanoušků v zahraničí a objevilo se i dost recenzí, kde si album neskutečně chválí a čeština jim prý nevadí, tak kdoví, třeba to ještě vydáme v anglický verzi, i když jsou texty prakticky nepřeložitelný.

V nejbližší době skupinu čeká křest CD (Propustka z nebe), a oslava desetiletého výročí. Co fanoušci na této akci uvidí a uslyší?
Nebyl úmysl dělat ryze metalovej večírek, tak jsme to pojali trošku multižánrově, jde primárně o to se pobavit a popít s kamarády, ne tam z pódia šlehat celej večer plameny a megahustý zlý gesta :)
Večer otevře punkorcková skupina Tydle vidle, z Roudnice nad Labem, se kterou jsme dlouholetí kámoši. Pak zahrajeme my, přehrajeme album, dáme jednu starou plouživou věc, pokřtíme a na závěr tam vypálíme pár bonusů od našich rychlometalových vzorů. Po nás na pódium vleze s židlí a španělou mistr Záviš a už se bude jen slavit.. :)
Na akci budou poprvý k zakoupení trička s motivem nový desky a další upomínkový předměty v limitovanejch edicích. A samozřejmě nový album.

Díky za rozhovor a přeji spoustu dalších hudebních zářezů.
Pro Rockpalace, Daniel Talanda.

V roce 2011 vydala kapela desku s názvem, že mají jedno zvíře, které to zvíře mají?
Soutěžíme o 2CD!!!!!

Odpovědi zasílejte na
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Uzávěrka 1.5. ve 24:00

Vítězem se stal Natálka Junklová. Gratulujeme!!!

Jmenujte aspoň tři kapely, které se podílely na předělávkách Komunálu na aktuálním CD?

Odpovědi zasílejte na
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Uzávěrka 24.4. ve 24:00

Vítězem se stal Lubomír Jankl. Gratulujeme!!!

APOLLO DC je kapela z Děčína s prazvláštním názvem. Vysvětlením je možná jejich hláška: „Na základě rozpadu jednoho hudebního tělesa vzniklo nové“. Psal se listopad 2015 a otci zakladateli byli Apollo – kytara, zpěv, David Gabriel – basa, zpěv, Honza Levý – bicí.

Tahle sestava nahrála vloni desku nazvanou „Černý Petr“. Nahrávka a všechny související práce pochází ze studia Kwelmedia v Ústí nad Labem. Ale zvuk není nic moc. Z nahrávky vyloženě trčí činely. V přední linii zní též zpěv a hudba je tak nějak zvláštně zastrčená vespod.

Kapela se vzhlédla v hard and heavy z osmdesátých let. Černý Petr v podání APOLLO CD dostal jména „Pedro del Negro“, ale cizí jazyk zde nečekejte. Kluci zpívají, jak jim zobák narost. Kapele to překvapivě sluší spíš v pomalejší melodické baladě „Stroje, to je moje“. To je taková motorkářská hymna, ale je zvláštní tím, že plyne pěkně pomaloučku, jako když zvuk silné mašiny bublá krajinou. Silné stroje nepotřebují jezdit rychle, to jsou spíš kochací potvůrky.

„Čas jsou prachy“, to je pěkná jízda. Začínám Apollu přicházet na chuť. Opět jsem se přesvědčil, že nemá cenu hodnotit skladbu předem podle názvů. Od takové „Svítá“ bych čekal, že to bude oplodňovák. Jenže tohle je normální h´n´h nářez. Jen ten zpěv tu zní nějak falešně.

Kapela v poslední skladbě slibuje „Hrát budem dál“ a tento text shrnuje poměrně kriticky vlastní tvorbu. „Hrát budem dál, i když nezaplatí nám to ani nový struny, Hrát budem dál, nás to baví“. Tomu fandím.
No nic, věřím, že si APOLLO DC najde své příznivce a ti kapelu poženou dál. Třeba se dočkáme i další nahrávky. Hlavní je, že to někoho baví.
Jan Holý