Arakain, kapela, která nesmazatelně psala historii „Těžkého kovu“ už v dobách Temna, letos slaví neuvěřitelných 35 let na scéně v první rockové lize. U této příležitosti chystá pro své fanoušky velkolepé jarní turné ARAKAIN XXXV DOUBLE TOUR, čítající 30 koncertů na 15 místech po celé ČR. Arakain totiž v rámci narozeninového tour odehraje na jednom místě hned dva koncerty, ve dvou, po sobě jdoucích dnech.
Zcela unikátní bude i samotná koncepce tour. Poprvé v historii se Arakain v jednom místě zastaví hned na dva dny, aby odehrál dva, zcela odlišné koncerty. První koncert bude UNPLUGGED provedení, což bude dokonce poprvé za celých 35 let. „Fanoušci se mohou těšit na oblíbené songy v této originální aranži. Rozhodně však nepůjde jen o přehrávání pomalých skladeb,“ upřesňuje zpěvák Arakainu Honza Toužimský.
Druhý koncert pak bude v thrash metalovém duchu. Kapela se vrátí do doby, kdy se prosadila na pozici leadera v té době vznikajícího československého thrash metalu. „Vyslyšeli jsme opakované prosby fanoušků a v rámci pětatřicetin se vrátíme do doby alb Thrash the trash a Shizofrenie. Bude to jízda! Sekundovat nám bude kapela té doby Kryptor, která slaví pro změnu třicetiny,“ doplňuje kytarista a zakladatel Arakainu Jiří Urban. Dostatečný důvod, aby Rockpalace vyzpovídal kapelu.

Proč jste letos místo tradičního, výročního turné v hlavním městě, zvolili rovnou výroční turné?
Varianta výročního turné nám přišla příhodnější a pro fanoušky spravedlivější.

Dva koncerty, ve dvou dnech, na stejných místech. Jak jste vybírali písničky pro letošní double turné?
Dva koncerty v jednom městě samozřejmě proto, že každý je jiný. První, unplugged, byl podřízen výběru takových skladeb, které jsou dostatečně známé, ale hlavně vhodné pro zpracování v akustických kytarách, bez doprovodných efektů. Druhý, thrashový koncert, byl jasně vymezen a ohraničen rozsahem obou prvních desek, které se nesly v duchu tohoto žánru. Tam bylo vybírání jednodušší.

Bylo náročné převést některé, možná i notoricky známé hity, do akustických verzí?
Jak se to vezme a jak u které skladby. Některá jde “do ruky” i se španělkou tak nějak sama od sebe, některá zase vyjde jako hrozné country, takže jsme ji se smíchem vyřadili a některá potřebuje aranžérskou pomoc smyčcových nástrojů. K tomu jsme najali smyčcové trio String Ladies.

Zaměřili jste se při tvorbě akustických verzí na léty prověřené songy nebo uslyšíme i věci z posledních desek?
Ano, většinou jsme vybrali skladby léty prověřené, aby lidi netápali a v nových aranžích nehledali něco, co nemají zažité. Z posledního alba je tam jedna skladba (Nenávidím - klip pro toto turné).

Ve druhé, thrashové části, zahrajete předpokládám i věci, které nezazněly mnoho let. Probudilo to ve Vás určitou nostalgii?
My jsme thrashové turné po klubech absolvovali před čtyřmi lety, takže zas taková odluka to nebyla. Samozřejmě, úsměv to leckdy vyvolá, zvláště, když si nemůžeme vzpomenout, jak jsme to tam tenkrát hráli a z nahrávky to nelze “vyluštit”. Ale hraní thrashového repertoáru je osvěžující a zároveň vyčerpávající, protože tolik not v normální setu zahrajeme za několik koncertů:-). Mě osobně to baví a užívám si to. Myslím, že je škoda, že se z české muziky stalo to kolovrátkové obehrávání levných melodií a rádobyvtipné sloganování, že se dnes nehodnotí kvalita (tím ale nemyslím počet not), nýbrž konzum a okamžitý účinek nenáročné líbivosti, která nenutí posluchače alespoň trochu jít do hloubky skladby. Tím nechci říct, že by všichni, a i my, měli znovu začít hrát šílenosti tohoto typu, ale udržet nějakou laťku kvality by se v českém hudebním národu pěstovat mělo.

V rámci thrash části vzpomínáte na první dvě alba, zavzpomínáte v té éře i převzaté hity jako kdysi: Např. Accept , Venom, Motorhead?
Ne. Zjistili jsme dle ohlasu fanoušků, že na převzaté skladby u nás nikdo není zvědavej. Rádi bychom si nějakou coververzi občas vrzli, ale asi je pravda, že lidi jsou pravděpodobně zvědavější na naše vlastní pecky než na obehrávání něčeho, co si poslechnou doma. Např. když jsme si pro radost nedávno šoupli do přídavku Master of Puppets od Metalliky, bylo nám to na sociálních sítích vyčteno. Tak nevím no...

Zůstaneme ještě u thrash části, jak vám šly z ruky ty staré „fláky“, které jste nehráli dlouho. Padla u některého otázka ...jak jsem tohle mohl kdysi zahrát?
Trochu jsem již odpověděl viz výše. Ruce si musely na staronový “režim” znovu zvyknout, je to opravdu fofr, ale žádné větší problémy nám to nečiní. Spíš skladatelsky se podivujeme proč jsme tady dobu přidali, tady dobu ubrali a jak jsme na takovou motanici not přišli? Takže spíš tak. Ale hudebně některé věci vyzní aktuálně i dnes, po sedmadvaceti letech!

Skupiny Kryptor a Fata Morgana jste jako předkapely zvolili proto, že rovněž slaví výročí anebo za tím stojí žánrová podobnost?
Obé. Nás “staré” kapely pojí určitá sounáležitost věku, ale i zkušeností, všichni jsme začínali v časech hluboké totality a prokousávali potížemi a bojem s establišmentem. Asi se nějak speciálně nesledujeme, ale víme o sobě. Já každé takové kapele fandím a přeju, aby vydržela a aby ještě měla co říct i v dnešní “blbé” době.

Bude z letošního double turné cd nebo dvd?
Tato otázka zatím na přetřes nepřišla. Nevíme, jak to působí jako celek, jsme teprve po premiéře a další koncerty ukážou, zda je projekt zaznamenáníhodný či nikoliv. Doporučuju, aby ti, kteří nechtějí zmeškat tyto výjimečné polohy Arakainu, neváhali na koncerty dorazit. Je jisté, že ani jedno se už nebude opakovat.

Máte za sebou úspěšná turné s Dymytry, což je kapela hrající výrazně kratší dobu. Sledujete současnou hudební scénu?
Přiznáme se, že scénu mapujeme nejvíce prostřednictvím českých festivalů, kde vidíme celou plejádu české rockové i nerockové scény. Já sleduju hlavně Dymytry, to je jasné, mám to z první ruky. Také ve svém klubu mám možnost vidět českou klubovou scénu, kde je i dost omladiny. Tam jsem kdysi objevil třeba i Škwor a pomohl jim k první desce.

V současné sestavě fungujete již 12 let, nelezete si někdy na nervy?
Jako v každém dlouholetém kolektivu na třecí plochy občas dojde, to je jasné.

Neplánuje někdo z Vás i nějaký boční/sólový projekt?
Nevím o takové touze kohokoliv z nás.

Na sérii festivalů České hrady pojedete v létě společně s Lucií Bílou. Chystá se pro tuto příležitost speciální set, nebo to celé bude navazovat, na Vaše předchozí společné koncertní turné?
Lucie je velmi žádaný a tím pádem vytížený špičkový umělec a vejít se do jejího programu s přípravou čehokoliv nového je soubojem našich manažerů, kteří musí sladit koloběh našich životů (smích). Zcela jistě dojde na speciální program, ale v současné chvíli nedokážu zodpovědně říci, jaký formát budou mít naše společná vystoupení, protože by to byla fabulace. Ale fanoušci dobře vědí, co mohou očekávat.

A bude tato spolupráce pouze pro příležitost Českých hradů, nebo Vás budeme moct vidět společně i jinde?
Taková otázka je v této chvíli velmi předčasná. Stačí sledovat program kapely na www.arakain.eu a FB.

Když jste začínali nebo slavili třeba 15. výročí, dokázali jste si ještě představit, že budete hrát ještě po 35 letech?
Na takové věci asi nikdo nemyslí, to se neplánuje. Každý si přeje úspěch toho, co dělá, ale jak dlouhého trvání bude mít, určí až trh a fanoušci. Takže se to řídit nedá. Ale věřili jsme si, to ano. Bez určité dávky sebevědomí to nejde!:-)

Přece jenom nikdo nemládneme. Dokdy se dá vlastně ještě hrát?
Hrát se dá určitě “až do smrti”, pokud takové časové ohraničení lze pojmenovat. Ale určující je stav ducha, stav mysli a stav tělesné schránky. V našem případě trpí padesátiletý záda a ruce (smích). Ale při pohledu do světa lze vystopovat mnoho velmi letitých kapel s důkazem, že to jde dělat dlouho. Jen člověk nesmí bejt trapnej. To je pak průšvih. Takže tedy do té doby, než začne bejt parodií sebe sama.

Co plány do budoucna, je už v plánu další řadová deska?
Letos určitě ne. Jsme na začátku sezóny a hledíme vstříc současným světlým zítřkům, které nás nyní zaměstnávají a které máme naplánované. Takže na novinky dojde příští rok. Bude-li jaký. O tom rozhodují především fanoušci. Tak ať si užijou letošní program a ať se jim líbí!

Pro Rockapalce Daniel Talanda a Honza Holý

Revivaly jsou u nás i ve světě uznávaný fenomén. Jak ale vznikají? Je to práce, nebo koníček? S jakými se setkávají reakcemi? To i mnohé další se dozvíte níže. Abych dosáhl pestrosti a objektivnosti  odpovědí, oslovil jsem pro Vás rovnou tři revivalové kapely. Za Halford Revival promluvil Petr Varhaník, za Doro & Warlock Revival odpovídala Marketa "Doro" Bubik, no a na závěr za český revival - české skupiny, Wananastowi Vjecy se obětoval Radek Vondráček.

Jak se jmenuje Váš band, a odkud jste?
Halford Revival: Tak náš band se jmenuje HALFORD REVIVAL.
Jsme z Prahy, i když ne všichni členové jsou Pražáci.

Doro & Warlock Revival: Použili jsme klasický název DORO & WARLOCK REVIVAL.
DORO je v první části proto, že je stále aktivní hráčkou a hlavní ikonou, WARLOCK v druhé části je její bývalá kapela, která fungovala jen v 80. letech a úspěšně prorazila do heavy metalového světa, na které DORO od 90. let dosud navázala sólovou dráhou. Obě části názvu této formace jsou proto nedílné.
Náš revival má stálé sídlo v Přerově, ale členové byli a jsou z různých koutů olomouckého kraje.

Wanastowi Vjecy Revival: Wanastowi Vjecy Revival - jsme z Bíliny (okres Teplice).

Co Vás vedlo zrovna k založení revivalu?
Halford Revival: Tak to musím vzít trošku ze široka. Byla to tehdy samozřejmě vidina konečně plnýho kalendáře hraní a dokonce taky už i za peníze, i když peníze nejsou a nikdy nebyly prioritou! Šlo vždy především o to chtění hrát a veřejně vystupovat co nejvíc. To byl ten nejhlavnější důvod. Teď mluvím o roku 1999 kdy jsem začal s revivalovou "kariérou". Bylo to tehdy s Judas Priest Revival. Muzika toho směru nás strašně moc bavila až jsme jí naprosto propadli! Já tedy rozhodně, a ani nás nenapadlo se vracet k vlastním věcem, který se od našich revivalovaných vzorů kvalitou hodně vzdalovali. HALFORD REVIVAL už na toto jen pouze navázal a chtěli jsme dál dělat kvalitní muziku.

Doro & Warlock Revival: S rockovou muzikou jsem se začala seznamovat v mých patnácti díky zábavám, kde jsem čerpala zkušenosti od zábavových kapel. V té době mě moje kamarádka také zasvětila do jednoho alba Doro - Force Majeure (1989), její první sólovky po rozpadu Warlock. Velmi mě zaujala hudba a image, která se prohloubila i díky mé podobné vizáži k Doro. V té době vyšla kompilace Doro & Warlock Rare Diamonds (1991), kterou jsem si oblíbila i pro nádherný kreslený booklet. Postupně jsem sesbírala všechna alba až do roku 1993 (Angels Never Die a Live), kdy jsem poprvé začala lehce testovat live hraní se skupinou, jako host v zábavové kapele. Pak jsem si ale na několik let dala hudební pauzu. V roce 2003 mi dva kamarádi dali nabídku zpěvačky do cover bandu, blízko něhož se pohybovala i kapela Motörhead revival. Jak víme, Doro a Lemmy byli přátelé a nahráli spolu několik skladeb. Měla jsem tedy i jako host v Motörhead revival krátký set včetně hitovky All We Are a duetu Doro & Lemmy - Love Me Forever. Pro úspěch záhy vznikl samostatný DORO & WARLOCK REVIVAL. Velmi mi imponuje životní styl, image a hudba Doro, kterým jsem propadla před 25 lety.

Wanastowi Vjecy Revival: V první řadě společný zájem o tuhle muziku. Fakt, že jsme fandové kapely Wanastowi Vjecy a jejich hudba nás provází od mládí, kdy jsme ji jen poslouchali, až do současnosti, kdy nás baví ji hrát. Prvotní nápad však přišel zvenčí – od některých fans domovské kapely našeho frontmana, kterému říkali, že díky svému hlasovému projevu by mohl revival „Wanastowek“ založit. Stalo se.

Máte krom této skupiny i nějaké další hudební aktivity?
Halford Revival: Tak kromě HALFORD REVIVAL nemám žádné jiné hudební aktivity, i když bych se tomu nebránil mít ještě jednu kapelu, třeba i s vlastníma věcma, ale to je složitá věc - hlavně personálně. I když s mojí image, už nic než Halforda dělat nemůžu. Ale ostatní členové mají ještě nějaké své kapely, basák hraje ještě ve Vision Days, jeden kytarista v ZZ TOP Recycler a bubeník hraje v MASTER (USA).

Doro & Warlock Revival: Já bohužel nemám, i když bych už delší dobu chtěla být součástí nějaké zajímavé aktivní autorské kapely hrající hard/heavy/power/symphonic s kombinací žensko-mužských vokálů. Zatím ale nepřišla vhodná příležitost. Kytarista Honza a baskytarista Tomáš nemají žádné další hudební aktivity, bubeník Lukáš hraje ve dvou dalších kapelách.

Wanastowi Vjecy Revival: Ano. Jsme členy svých autorských kapel, ze kterých jsme vzešli (Grock, Koradoband, Dobrý pocity). Nezdá se pravděpodobný model, že by někdo začal hrát na jakýkoli hudební nástroj jen proto, aby založil revival.

Dá se s revivalovou kapelou uživit?
Halford Revival: Rozhodně ano! I když to není náš případ, ale rozhodně jsou takoví, i když vám všichni budou tvrdit, že nikoliv. Jsou takové revivaly, kterým se to povedlo, mohl bych je klidně tady jmenovat. Tyhle kapely, ale samozřejmě musí taky úspěšně vystupovat i v zahraničí.

Doro & Warlock Revival: Nedá se uživit a ani to není cílem našich aktivit. Je to především pocta a ne business. Za cesťák nebo velmi nízký honorář se samozřejmě taky nedá hrát, i když to hodně pořadatelů bohužel preferuje, jsme holt v Česku... Možná některé komerční revivaly typu AC/DC, Kabát, Iron Maiden, Metallica, Nightwish, Kiss, Bon Jovi atd. mají více a lépe honorovaných nabídek hraní, takže minimálně v letní open air sezóně by asi bylo možné se tím uživit.

Wanastowi Vjecy Revival: Je pravděpodobné, že některé revivaly si na regulérní obživu vydělají, ale nás revival ani jiný hudební projekt neživí, všichni máme své civilní zaměstnání. Hudba a vše kolem ní je pro nás zábava.

Máte představu, kolik je revivalových seskupení se stejným zaměřením, jako máte Vy? A pakliže ano, vnímáte je jako konkurenci?
Halford Revival: Ano.
Myslím, že by se dalo říct, že ještě dvě kapely jsou "stejného" či spíš příbuzného zaměření. Tak jistá konkurence to určitě je. Víc bych se k tomuto tématu raději nevyjadřoval.

Doro & Warlock Revival: Pokud se tedy nemýlím, těší mě, že jsme jediným revivalem v Česku. Co vím přímo od Doro, ve světě před několika lety byly jen další dva revivaly, jeden pochopitelně v Německu a druhý někde v jižní Americe. Před pár lety jsem objevila ještě nějaký další revival snad z Itálie.

Wanastowi Vjecy Revival: Existuje několik revivalů kapely Lucie, které hrají i písně Wanastowek, ale pokud se nepletu, čistý Wanastowi Vjecy revival hrajeme pouze my. Jako konkurenci tyto kapely nevnímáme.

Viděli jste Vaše předobrazy naživo, měli jste možnost se s nimi setkat?
Halford Revival: Naživo jsem kapelu HALFORD nikdy bohužel neviděl, ale Roba Halforda jsem samozřejmě viděl několikrát naživo spolu s Judas Priest a vždy to byl zážitek jako kráva!!! Avšak setkat se s Robertem osobně, nebo s někým s kapely se mi zatím nikdy nepovedlo.

Doro & Warlock Revival: Bylo a je mi stále velkou ctí se s Doro a její kapelou setkat. Setkaly jsme se už desetkrát a je mezi námi myslím velmi přátelský vztah. Doro má i naše promo CD&DVD a říkala, že nám to hraje a zpívá velmi dobře. Z posledního krátkého setkání ve zlínském Masters Of Rock Café 02.12. 2016, kde jsme se setkaly poprvé obě kompletní kapely, by se s trochou nadsázky dalo říct, že jsme oficiální český revival. Je jasné, že s kapelami jako Metallica či Nightwish je téměř nemožné se setkat. My v tomto máme velkou osobní výhodu. Posuďte sami dle fotodokumentace.

Wanastowi Vjecy Revival: Originál Wanastowi Vjecy jsme samo sebou živě viděli a slyšeli. S Robertem Kodymem a Štěpánem Smetáčkem jsme tu čest dosud osobně neměli. S Tomášem Varteckým jsme se potkali v květnu 2016, když po nás hrála jeho kapela Kurtizány z 25. Avenue. Radka Havlíčka (baskytara – management) jsem v minulosti oslovil telefonicky, kdy jsme řešili podmínky způsobu používání loga kapely (ctíme ochrannou známku a chceme fungovat férově).

Sledujete i jejich současné aktivity a měníte případně aktuální image a repertoár?
Halford Revival: To jednoznačně sleduju. A vždycky s novým turné vím, že mě čeká zase výroba nových kostýmů a různých doplňků atd., což mě hrozně moc baví. No a změna playlistu je vždy nutná, abych se co nejvíce přiblížil k aktuálnímu originálu! Vím, že jsou ale revivaly, který třeba i 10. let nešáhli na setlist a hrajou furt to stejný. To bych nemohl!

Doro & Warlock Revival: Z předchozího je zřetelné, že stále vše sledujeme. Pravidelně navštěvuji koncerty Doro konané v Česku, občas se ke mně přidají i kolegové. Image se moc nemění , pořád je to klasika „true metal“. Do repertoáru přidáváme skladby z nových alb a občas měníme i ty starší. Teď například díky pokročilejší technologii přidáme do repertoáru krásnou baladu duet UDO & DORO Dancing With An Angel, která myslím všechny opravdu potěší. A také čekáme na nové album Doro, které by letos mělo vyjít.

Wanastowi Vjecy Revival: Aktivity samozřejmě sledujeme. Aktuálně budeme reagovat například zařazením některé písně z nového CD Alchymie do našeho repertoáru. Image kapely je stále stejná. Nesnažíme se ztvárnit kapelu do posledního detailu (především nám jde o věrnou instrumentaci), nicméně zpěvák a frontman naší kapely je Robertu Kodymovi podoben vizuálně i hlasovým projevem, což je to nejpodstatnější.

Snažíte se vytvářet co nejvěrnější verzi originálu, nebo dáváte i něco ze sebe?
Halford Revival: Něco dávat ze sebe je nutnost, protože bejt tak dobrej jako je mistr Halford, je v některých pasážích doslova nemožné.
Ale jinak se samozřejmě snažím vytvářet co nejvěrnější verzi toho originálu, to je priorita..

Doro & Warlock Revival: Revival musí být kombinací obojího. Dle mého názoru nelze vše dělat zrcadlově, každý hráč dává do akce také kus sebe. Stále je ale třeba, aby vše vypadalo a znělo téměř totožně. Nejsem zastáncem revivalovek za každou cenu, které jsou slabé hudebně i vzhledově. Některých revivalovek včetně mých neoblíbených Kabát je tu jak hub po dešti, protože jsou komerční s vidinou úspěchu u o(v)čanů. Proto bohužel zřejmě někteří posluchači reagují na existenci revivalů obecně negativně, i když většina revivalů je opravdu kvalitních. Zkrátka jsem zastáncem menších nestadiónových kapel.

Wanastowi Vjecy Revival: Jak jsem psal výše, hudebně se snažíme písně podat co nejvěrněji. V praxi to někdy znamená hledat kompromis mezi verzí z desky se všemi produkčními detaily (tak lidé znají písně nejčastěji) a možností zahrát to naživo. Některé písně i origo Wanastowky hrají na koncertech daleko syrověji. A to je určitě dobře, protože pak by si mohli všichni pustit tu desku.  Kus našeho rukopisu však určitě zůstává (nemusí to být špatně - žádná kopie nemůže být na 100% jako originál).

Dnes díky internetu mají možnost srovnání i ti, jež originál naživo neviděli. Máte nějakou zpětnou vazbu od návštěvníků Vašich vystoupení?
Halford revival: Tak myslím, že dokážeme příjemně nadchnout i ty co na nás přišli a v životě neviděli jak Judas Priest tak ani HALFORD a to si myslím, že je dobrá vizitka kapely. A ti co znají original pouze z internetu, tak ti jsou v pohodě, protože mi nebudeme mít nikdy tak kvalitní zvuk jako original, třeba ve Wackenu naživo.

Doro & Warlock Revival: Kapelní profil máme na našem webu www.doro-revival.com, dále aktivně spravujeme na www.bandzone.cz/dorowarlockrevival, www.facebook.com/dorowarlockrevival, www.youtube.com/dororevival. FB ale spravuji nerada, jsem jeho odpůrcem, na podobném principu jako v předchozím odstavci. Občas nám fanoušci napíšou komentář nebo osobně podiskutujeme na našich koncertech. Na FB máme fans i ze světa, a zřejmě to tak funguje i s Youtube nebo díky našemu webu. Předpokládám tedy, že naše snaha je většinou kladně hodnocena. Jen by to ještě chtělo více rockerů a lidí, kteří jen nedávají primitivní like na FB, ale skutečně přicházejí podpořit akce. Ona ta plná huba keců platí i na spoustu jiných oblastí.

Wanastowi Vjecy Revival: Prvotní zpětnou vazbou jsou okamžité reakce posluchačů přímo při našich vystoupeních. V druhé vlně se k nám dostává osobně po odehraném koncertu, a to od lidí, kteří se přijdou pozdravit, pochválit, zeptat se, vyfotit. Dokážeme přijmout i kritiku, ale zatím nás žádný kritik po akci navštívit k backstagi nepřišel. Poslední formou je zpětná vazba na internetu – na našem facebookovém profilu. Každý ohlas (i negativní) vnímáme jako přínos. Občas se najdou tací, kteří nás dokonce vyzdvihnou nad originál, což nás těší, ale - při vší úctě k takovému člověku – samozřejmě víme, že to je nesmysl. Jednoduše řečeno - snažíme se to dělat tak, aby se za nás pánové Kodym a spol. nemuseli stydět.

Na závěr se zeptám, proč by měli lidi navštívit právě Váš koncert?
Halford Revival: Nejhorší otázka na konec. Ne vážně, tak snad proto, že uslyší opravdu kvalitní a nejlepší Heavy Metal na světě a když přivřou oči, tak i uvidí Metal God!

Doro & Warlock Revival: Pokud jsou skutečnými rockery a chodí na všemožné rockové akce, určitě si k nám cestu najdou nebo třeba už i našli. Myslím, že právě Doro je dokonalým sítem opravdových rockerů. Když se mě někdo ptá, co jsme za kapela, a na slova Doro a Warlock reaguje znalostí, je to „true metalhead“, a ne rádoby rocker, popař či mainstreamový spotřebitel. Doro je babská heavy metalová legenda a my jediný revival, který ji zde, a doufejme dobře, propaguje. Posuďte sami, choďte se bavit kvalitní dobrou rockovou muzikou a podporujte rockovou kulturu! Rock on!

Wanastowi Vjecy Revival: Měli by přijít, pokud mají rádi Wanastowi Vjecy a živou rockovou muziku. Nikdy jim nebudeme schopni beze zbytku nahradit originál, ale naproti tomu nás můžou vidět na akcích a v místech, kam originál nikdy nezavítá (ať už z technických, finančních či jiných důvodů). Ne každý si také dovolit navštívit velký koncert či festival třeba 200 km od domova, kde Wanastowi Vjecy hrají. Náš koncert by měli lidi navštívit, aby se u muziky pobavili, uvolnili a vypustili na chvíli všechny stresy z každodenního stereotypu. Pokud jim v tom svou produkcí pomůžeme, vrací se nám od nich stejně pozitivní energie – to je potom pro nás splněná mise.

Pro další informace a kapelách :
www.facebook.com/HalfordRevival
www.facebook.com/dorowarlockrevival
www.facebook.com/wanastowivjecyrevival

Pro Rockpalace, Daniel Talanda.

Jsi známá jako zpěvačka a to primárně rocková, ovšem málokdo ví, že kromě zpěvu ses učila také na akordeon. Zvládla by jsi něco zahrát?
Na ty časy, když jsem navštěvovala ZUŠ, vzpomínám ráda. Chodila jsem do ní devět let a myslím si, že mě tenkrát paní učitelka dost naučila. Z paměti bych už dnes asi nezahrála, ale podle not určitě ano. Prý se na takové věci nezapomíná.

Jak a kdy ses dostala k rockové a metalové muzice?
Začínala jsem na lidovkách, přes muzikály, pop a nakonec se mi nejvíce do srdce vryla hudba rocková, ke které jsem přišla kolem jedenáctého roku, vlastně i díky mému tátovi, kterému to hrálo v autě. Ve 13ti letech jsem začala zpívat s kapelou Komat od nás z Chvaletic. A tím už bylo jasné, kam patřím.

Vždy jsi působila jako rebelka, dnes už jsi krom toho i matkou, změnil se nějak tvůj náhled na život, po narození syna?
Čím člověk je, tak to nezmění nikdo a nic. Rebelkou jsem stále, takový už člověk buď je a nebo není. Snažím se být synovi vzorem, dobrou mámou a hlavně před ním nechci skrývat jaká opravdu jsem. Musím být otevřená. Nebudu si hrát na tak  "slušnou" , když taková vlastně nejsem. Chci být máma důsledná, ale na pohodu.

Je náročné skloubit rodinný život s hudební kariérou?
Když je práce, je to dost náročné. Chůvu malému dávat nechci, pořád to je cizí paní. A když celá má rodina je v práci, tak občas krizové situace nastanou. Ale vždy se našla kamarádka nebo nějaké řešení pro hlídání. Jinak se to zvládat dá, když člověk chce obojí, tak mu nic jiného nezbývá.

Krom všech hudebních aktivit a rodinného života jsi také uspěla v soutěži Miss  Prima Křivky 2016. Plánovala jsi být aktivní i v oblasti krásy a modelingu, nebo jak se to sešlo, že jsi krom zpěvačky a rockerky ještě navíc Miss?
Přihlásila jsem se sama. Vše na popud hloupých komentářů lidí, kteří píší články jen a stále o mé postavě, což jsou články stále dokola. Tak jsem těm, kteří stále kritizují plnoštíhlé ženy chtěla dokázat ,že i my můžeme, umíme, cítíme, dýcháme...A ejhle, korunka je doma a tu mi nikdo nevezme. Ráda bych se tomu věnovala, bohužel tady v Čechách o to nikdo nemá zájem, ačkoli v cizině plus size "frčí". Asi jsme za opicema a žijeme pořád tím, co nám noviny vrazí do hlav.

Byla to cenná zkušenost, vidět všechno to kolem a zkusit si to na vlastní kůži?
Zkušenost to byla a to teda velká. Jak Superstar, tak i Miss. Není to legrace být celý den na jehlách, pořád se usmívat, držet si tělo, ... každá práce má své.

Tvoje tělo zdobí nejedno tetování, mají pro tebe speciální význam? Nebo hlavně dokreslují tvoji rockovou image?
Je to trošku "úchylka". Ty řeči : ,,dáš si jedno, budeš chtít další" tomu jsem nevěřila, dnes už ano. Někdo to bere jako ničení těla a někdo jako svou image nebo jen ozdobu. Já to mám spíše jako ozdobu, protože se mi tetování líbí a mám v podstatě samé houslové klíče, které jsou mým znamením.

Po osmi letech tě však média označují jako holku ze SuperStar, neleze ti to už někdy krkem?
Přímo mě to "se**". Já nevím jak to říct slušně, ale narovinu. Ono k rockerce se to moc nehodí. Stačilo by jen zpěvačka. A kdo chce, ať si o mě najde víc, když mě nezná. Je pravdou, že po osmi letech už nic moc. Je to prostě nálepka.

Dnes s odstupem už určitě můžeš říct, co ti ta soutěž dala. Šla by jsi do toho znovu?
Tak soutěž mi dala zkušenosti, známosti a rychlý růst z malé holky. Otevřela mi oči z hloupé naivity. Nevím jestli bych do toho šla znova. Možná pro to 1 místo, když mě vyhodili před rockovým kolem, na které jsem se těšila já a myslím, že i fans. Byl to tenkrát dobrý tah.

Máš za sebou různorodé spolupráce, Richard Müller, Bohuš Matuš nebo Ortel. Jak dochází k takovým spojením? A chystáš nějaké další duety i do budoucna?
Společně se buď sejdeme někde na koncertě, nebo Vás interpreti osloví sami. Ačkoli ne všichni musí být rockeři. Ráda si někdy zazpívám i něco jiného, zpěvák má zazpívat více žánrů. Do budoucna ráda opět s někým něco nazpívám.

Co máš v plánu v nejbližší době? CD/Singl?
Teď se dávají věci dohromady, s blížícím se jarem. Na zimu skoro pořád spím. No ne, to byl vtip. Ale s jarem přichází nové věci. Nikdy nic neplánuji moc dopředu. Jeden skladatel mi poslal pár nových songů, tak se do toho vrhnu. Ráda bych jela hitparády, ale zatím jsem nenarazila na nikoho vlivného, kdo by mě "krmil" a muzika zkrátka stojí peníze. Ale alespoň to vše dělám srdcem a nálepku zpěvačky mi stejně nikdo neodtrhne. Přece to dělám od dětství, a i v tom našem českém slavíkovi mě 33. místo ve zpěvačkách stále těší.

Na závěr se zeptám, máš nějaké životní krédo, heslo a nebo slogan, kterým se řídíš?
Ano mám. Protože dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu dalších, životních úspěchů.
I já Vám děkuji za rozhovor.

Pro Rockpalace, Daniel Talanda.

Noční růže začala kvést v roce 2007 na vysokoškolských kolejích v Brně. Aktuálně recenzované CD „Zapomenuté příběhy“ z roku 2016 nejsou první nahrávkou skupiny. Ještě předtím vyšlo několik demosnímků. Rosa produkuje symfonický metal. To mě zajímá.

Kapela ROSA NOCTURNA z Brna je v současné době spíš „one man projekt“. Momentálně je jediným členem Tonda „Gabriel“ Buček, kytarista, skladatel a manažer v jedné osobě. Seznam bývalých členů čítá 14 jmen.

ROSA NOCTURNA se věnuje symfonickému metalu a ten je v našich končinách sice oblíbený, ale málokdo ho umí hrát. Podobných kapel bych napočítal v celé ČR maximálně na prstech dvou rukou. Tento styl je totiž hodně náročný na instrumentální výkony muzikantů.

V bookletu se dočítám, že prakticky v každé skladbě zaznamenané na tomhle EP hraje někdo jiný. Je to taková trošku moravská AVANTASIA. Té totiž také velí jeden šéf. Tonda Buček je navíc také autorem grafického zpracování alba. CD má 31 minut. Ty jsou rozdělené do 5 skladeb a 2 bonusů v podobě původních verzí skladeb „Legenda“ a „Není čas se ptát“ z roku 2014.

Po hudební stránce se jedná o progresivní metal se symfonickými prvky a ženským zpěvem, kterému ale dominují hlavně kytary obsluhované Tondou Bučkem a Jendou Koriťákem. Zbytek sestavy je tak složitý, že ho vypisovat nebudu. Něco málo zmíním v dalším textu. Na albu se to jen hemží všelijakými hosty a bývalými členy skupiny.

Témata textů jsou poměrně netradiční, jejich zpracování rozhodně nekulhá. Mají hlavu i patu, ale nejsou úplně jednoduché pro zapamatování. Zpěvy převážně patří Zdeňce Vařekové. Ta má velice zajímavý hlubší hlas. Ten vyniká třeba v „Legendě“. Ta se jako bonus objevuje i ve starší verzi se zpěvem Lucie Šotolové. Velice kudrnaté aranže má „Medúza“. Základní část CD končí instrumentální parádou „Fantazie C mol“.

U Noční růže cítím lehkou příbuznou s CARPATIA CASTLE. Je to dané nejen ženským zpěvem a temnou, byť současně skočnou, muzikou, ale taky vizuální podobností titulního obalu, kde obě kapely použily motiv jakéhosi stroje času. O nějakém kopírování ale nemůže být řeč.

Rozhodně se jedná o netuctovou záležitost. Určitě kapelníkovi přeju, aby sehnal stejně zapálené spoluhráče. Pak teprve to ROSA NOCTURNA rozpálí naplno.

Jan Holý