Ač se to zdá neuvěřitelné, legenda naší rockové scény Vladimír Mišík nyní slaví 70. narozeniny.
Vladimír na naší hudební scéně působí již od 60. let minulého století a svojí tvorbou hodně ovlivnil velikou řadu umělců a to nejen z hudebního světa.
Již po vychození učiliště se dostal do kapely Komety, kde se setkal s Radimem Hladíkem, se kterým společně později odešel do skupiny Fontána, která byla později známější jako Matadors. Poté jeho hudební dráhu přerušila vojna, po níž po krátkých působeních v různých uskupeních v roce 1968 založil s Radimem Hladíkem The Special Blue Effect – později legendární Blue Effect. Tam působil do roku 1970 a s kapelou natočil album Meditace, jedno EP a dva singly.
Poté přišlo Flamengo, s nímž natočil jedno z nejlepších alb naší rockové historie Kuře v hodinkách,. Ovšem tahle výborná kapela se bohužel rozpadla ještě před vydáním tohoto alba.
Vladímír se pak na chvíli objevil ve skupině Energit Luboše Andšta a v roce 1974 založil svojí kapelu ETC... s níž vystupuje s dodnes.
Za dob vlády „Komančů“ se dostal do řady problémů a zákazů. V roce 1982 mu bylo zakázáno vystupoval a až o dva roky později směl a to hodně omezeně vystupovat jen akusticky.
Přesto jeho písničky se hrály téměř všude a asi těžko najít člověka, který by třeba neznal nesmrtelný hit Variace na renesanční téma o lásce, která je jako večernice, krásně to zhudebněnou báseň, jejímž autorem byl Václav Hrabě.
Po revoluci, kdy se se objevil i v politice a poté, co překonal zdravotní problémy se opět s ETC...vrátil na pódia.
Za zmíňku určitě stojí.že v roce 2013 odmítl převzít státní vyznamenání od Miloše Zemana jako i to, že astronomové v hvězdárny v Kleti po ně pojmenovali planetku ve sluneční soustavě, objevenou roku 1995, takže nejen na naší rockové scéně, ale i nad námi svítí a září Mišík.
Myslím, že výčet alb a nesmrtelných songů Vladimíra, zlatě zapsaných do historie našeho rocku není třeba přestavovat, je jich opravdu hodně a drtivá většina z vás je dobře zná.
V den jeho narozenin, tedy 8. března 2017 bude mít premiéru nový film Nechte zpívat Mišíka a to v Bio Oko v Praze.
Naše celá redakce Rockpalace se moc ráda připojuje k jistě veliké řadě gratulantů a chceme Vladimírovi moc popřát hlavně pevné zdraví a poděkovat za to, co pro naši rockovou hudbu udělal.
Jeden jeho song, a to 20 deka duše vypráví o tom, že si jde onu duši koupit. S klidným svědomím říkám, že to není třeba, jeho písničky totiž duši mají! A dokáží, co málo kdo. Totiž nás po těch našich dušičkách pohladit i zahřát u srdíček a to je strašně moc!

Takže Vladimírovi moc přejeme vše jen to dobré a nám všem, aby nás nadále jeho hudba přenášela do těch krásných světů, kde je nám moc dobře!
Pro Rockpalace Pepíno Sodomka.
Foto – archív Vladimíra Mišíka.

Pamatuji si, jak jsem sportoval. Judo byl tak trochu jiný sport, ale kromě toho, že jsme se učili chvaty a různé techniky boje, tak nás tam učili úctě k soupeři – tedy kromě jiného. Před každým zápasem se svému soupeři pokloníte a po zápase mu podáte ruku. Pokud to neuděláte, můžete být dokonce diskvalifikováni. Líbil se mi ten morální kodex, který byl součástí výuky juda a posléze to člověk bral jako samozřejmost a dostal to do krve...či do srdce, chcete li. Byla v tom upřímnost, respekt, pokora a úcta.

V tom našem malém rockovém českém rybníčku je poměrně dost kapel a morální kodex to zdaleka nemá. Kapely se poplácávají po zádech, usmívají se, pijou spolu pivo, jezdí spolu koncerty a vše se může zdát na první pohled jako ta správná idylka. Ale není. Zvláště v poslední době se dějí věci, nad kterými rozum zůstává stát. Muzikanti se soudí o skladby, loga, texty a čertví o co ještě všechno…to vše bublá pod povrchem, ale už i nad povrchem, závist, pomluvy – boj. O nestrannosti médií se vůbec nedá mluvit. Jedna kapela neposlouchá tu druhou a radši posedává někde zašitá a naprostou většinu zajímá jen produkce té jeho kapely...málokdo už umí skutečně podpořit a ocenit svého „soupeře“ a projevit úctu a respekt, cédečka kapel slouží v lepším případě jako kukátko na dveřích nebo končí zapomenuté v kastlíku auta nebo se zapomenou rovnou tam, kde jsme je obdrželi. Po koncertě se všichni obejmou a vyfotí a tlemí se do objektivů na důkaz toho, jak je vše ok...Ano potkal jsem pár vyjímek a je to fajn, když člověk zjistí, že ještě pár „judistů“ mezi rockery je. Bohužel je to jen kapička v moři.

Pokrytectví, závist, absence sebereflexe, ješitnost…to jsou vlastnosti doby a není možná divu, že to prosáklo i do muzikantské branže. Přiznávám, že také nejsem v tomto zcela košér, ale přísahám bohu, že se snažím. Tak co kdybychom to zkusili všichni. Vždyť rocková muzika pro nás vždycky měla být oázou svobody, čestnosti, drsné laskavosti a velkorysosti. Nebo se pletu??? Byl jsem ještě kluk, když jsem začínal v judu, dlouho jsem na žíněnce nestál…

Stávám nyní na podiu a chtěl bych, aby se mi zase soupeř poklonil a podal mi ruku, tak jak to udělám i já.

Honza spolupracoval s nekorunovanou metalovou královnou - jak se tato zpěvačka jmenuje? (nápověda, kdysi kapela Warlock)

Odpovědi na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Uzávěrka 3.4. ve 24:00

Vítězem se stává Ladislav Němeček. Gratulujeme!!!

Kern - Hrnu to k tobě - otázka - Vyjmenuj alespoň 3 CD skupiny Kern

Odpovědi na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Uzávěrka 27.3. ve 24:00

 Výhercem se stáva Miroslav Kotrha z Trenčína - blahopřejeme