Má cesta k MOTORBANDU byla dlouhá… ale tohle je přesně o tom, že pro některé záležitosti člověk musí uzrát a musí se k němu dostavit v ten pravý okamžik. Kytaristu Libora „Máču“ Matejčíka jsem začala registrovat až v době, kdy byl součástí kapely ABBand… prakticky kdy spolu fungovala pro mě „svatá“ trojice Klauda Kryšpín, Libor Matejčik, Karel Adam. V té době jsem tyto muzikanty začala v plné palbě registrovat. Všichni patří k výjimečným osobnostem rockové scény, jsou pro mě synonymem hráčské a zároveň duchovní geniality, která se snoubí s neobyčejnou pokorou. Zapálení profesionálové, pro které je dle mého názoru „trénink“ a muzikantská píle každodenním chlebem stejně jako životním posláním a radostí. Jo, je to už řada let, co jsem je takto začala vnímat.
Jsem fanynkou, jejíž pozornost se docela dlouhou dobu zaměřovala na zahraniční scénu, nicméně jako asi každý člověk procházím určitým vývojem a zjistila jsem, že ty největší hudební poklady máme tady u nás. Takhle to cítím. Ty nejkvalitnější stromečky rostou na naší zahrádce. Nepotřebuji banány, když máme ty nejlepší, nejšťavnatější, nejvoňavější a nejvýživnější jablka na světě. Po tom, co chci v hudbě nacházet, nemusím pátrat daleko, nemusím jezdit daleko. Je to tady… Přímo před očima… Na doslech a poslech hodně blízko.
A kdy jsem si tohle všechno uvědomila? Právě v těchto dnech. Měla jsem tu čest prožít živý koncert kapely MOTORBAND. Koncert u příležitosti oné „třicítky“ od založení . Koncert v jejich aktuálním složení Luděk Struhař, Libor Matejčík, Jan Jiříček, Karel Adam a Ivo Batoušek.
Takový nářez, který jsem zažila na jejich koncertě, jsem už dlouho nezažila. To, co předvedl MOTORBAND, to se opravdu jen tak nevidí!!! Totálně mě dostali!!! A taky všechny, co se na ně přišli podívat a poslechnout jejich geniální hudební projev. Už když jsem poprvé slyšela song „Kam jdou“ na internetu a kdy jsem slyšela o jejich záměru natočit nové CD a DVD u příležitosti 30 let MOTORBANDU, cítila jsem příjemné šimrání na duši. A tušila jsem, že se chystá něco mimořádného. Nepletla jsem se. Luděk Struhař je jedinečný a neopakovatelný zpěvák, před kterým smekám. A jestli někdo chce tvrdit o někom v rámci ČR, že je nejlepší, tak tenhleten člověk prostě pro mě opravdu nejlepší je. Nepotřebuji absolutně nic víc, co se týče rocku a typologie vyjádření zpěváka.... NIC VÍC!!! Kytaristi Libor Máča Matejčík a Jan Jiříček jsou prostě vyšpičkovaní a když slyším a vidím jejich hru, tak se prostě vznáším, běhá mi mráz po celém těle a nevím, jestli se mám sebevznítit, nebo vybuchnout blahem. Karel Adam je naprostým hudebním géniem a jedním z nejpevnějších pilířů, na kterých vůbec česká rocková scéna kdy stála. Ivo Batoušek je chodící pozitivní energie, horoucí bubenická láva, která se rozlévá a hřeje od počátku koncertu až po jeho závěr. Prostě na tuhle bandu jednou provždy nedám dopustit. Tihle muzikanti se prostě tak dlouho hledali, až se našli a tvoří jednolitý celek bez jakýchkoliv výkyvů - bez kompromisů. Nikdo z nich není více nebo méně a jsou sehraní takovým způsobem, jakoby všichni vyrůstali v břiše jedné matky a byli napojeni na jedné pupeční šňůře - napříč všemi životy. To, co předvádí MOTORBAND je něco, co jsem už tady v této době v rámci rockové muziky absolutně nečekala, nepředvídala a ani už jsem v to nedoufala. Jestli někdo někdy tvrdil, že už bylo v tomto "poli" všechno zasazeno, vyklíčeno a sklizeno, tak MOTORBAND naprosto láme onen mýtus o tom, že už se něco nedá nikam dál posunout. Děkuji za to pánu Bohu, že tito lidé existují, že hrají a že si svůj um nenechávají jen tak pro sebe. MOTORBAND je kapela, která pohltí fanouška rockové muziky okamžitě - na první poslech. Ač třeba nemá člověk tzv. nic předem "naposloucháno". Mají neuvěřitelné množství možností, co nám fanouškům mohou nabídnout a ládují to do nás jedno po druhém. A věřím, že to nikdy neskončí. Přátelé, na koncertě MOTORBANDU mi byla otevřena nová dimenze vnímání! Bylo to jako první styk po miliardě let chození za ručičku. Mám-li to popsat tak nějak srozumitelněji i hudebně méně ujetým lidem, než jsem já. Taky bych chtěla dodat, že koncerty tohohle druhu mi maximálně vyhovují. Čím dál tím více si vážím některých tuzemských kapel a jsem na ně opravdu hrdá. A než abych jela jednou za rok na nějaký čtyřdenní festival s mezinárodními hvězdami, opravdu budu raději několikrát v roce objíždět malé kluby, ve kterých to prostě funguje, kde chodí lidi na muziku. A i když jich není pod pódiem milión, tak ti, kteří tam chodí, tam chodí především na muziku. Nechodí tam z toho důvodu, že je to "IN" a nebo proto, že se jedná o "prestižní" záležitost či megalomanské radovánky spojené s festivalem chlastu a obžerství. Fakt mám ráda tuhle „komornější“ atmosféru, kde si můžu vychutnat neobyčejnou a neopakovatelnou nálož naplno a nerušeně – oproštěná od jiných vlivů.
Na koncertě kapely MOTORBAND si přijdou na své jak fandové česky zpívaných písní, tak anglicky zpívaných písní. Obojí působí velmi přirozeně a „přímočaře“. Není tomu vůbec co vytknout. Dýchá to… žije to… a energie z toho vyloženě stříká do všech směrů - naprosto přirozeně. Má to takové grády, že Vám to vyrazí dech, padne Vám čelist a najednou nepotřebujete nic víc, než hltat to každým milimetrem svého bytí „tady a teď“. Všichni jsou to špičkoví muzikanti, kteří se se svým darem, kterýmžto byli obdařeni, mazlí jako malé dítě, které dostane do ruky prvního plyšáčka. To dítě svého milovaného plyšáčka už nikdy nepustí z ruky a nikdy na něj nezapomene. Má pro něj cenu celého vesmíru. Stejně tak má podle mého názoru cenu celého vesmíru pro Libora Máču Matejčíka současné uskupení MOTORBANDU. Já osobně to opravdu cítím tak, že pro ten svůj životní sen našel konečně stejně zapálené bytosti směřující stejným směrem. Z MOTORBANDU sálá radost. Dobíječka baterek a rockový projev, který Vás nenechá usnout, dokud o tom nenapíšete oslavnou báseň … a aspoň trošku se Vám neuleví od toho pozitivního emočního přetlaku… ;-) …
Myslela jsem, že se rozepíši ještě o jejich koncertním „playlistu“. Ale nakonec jsem nabyla dojmu, že je to vlastně zbytečné. Koho tohle „téma“ skutečně zajímá, dojde si tohle všechno prožít na koncert. Z tohoto úhlu pohledu nejsou „detaily“ podstatné. Hrají prostě jednu pecku za druhou. Ocení to hudební fajnšmekři i lidi, kteří se jdou na koncert pobavit. MOTORBAND je hudební médium, které ke svému působení zcela jistě nepotřebuje pět ódy. Jsou to muzikanti, kteří ten svůj sen žijí a nekecají o něm. A přeji jim jen ty fanoušky, kteří je skutečně ocení a kteří o vztahu k rockové hudbě taky jenom nekecají, ale chodí na koncerty a opětují jim jejich pozornost a lásku. Děkuji za to, že máme MOTORBAND. To, že máme MOTORBAND u mě v plné míře vynahradí všechno to, o co jsme jinak jako země postupem času přišli, čeho jsme si dostatečně nevážili a co jsme si třeba nechali vzít. MOTORBAND mě vrátil k nám domů. A jak je známo… všude dobře, doma nejlíp!!!
Soňa Babilonová
