Kapela Telegraf patří k další velké stálici tancovačkové ligy a baví lidi už nejméně druhé generace. Letos oslaví kulaté výročí, a tak si budeme povídat s Petrem Bašusem nejen o historii kapely, ale i o tom co kapela chystá pro rok 2017.
První otázka Petře, kolik let je vlastně Telegrafu? Vrátím se s tebou na úplný začátek, jak vlastně Telegraf vznikl?
Sešli jsme se v druhé polovině roku 1976, první vystoupení bylo na jaře 1977, takže letos 40 let. Já jsem hrál ještě v několika seskupeních od roku 1972.

V první sestavě Telegrafu byli muzikanti protřelí rockovým světem, nebo jste byli začínající naprosto z nuly?
Začínali jsme od úplné nuly, žádní muzikanti protřelí rockovým světem. Ti přišli daleko později.

Co jste v té době poslouchali a jaké kapely vám byly vzorem?
Z našich kapel jsme poslouchali J. Schelingera, Olympic, Flamengo, Synkopy a další.

Vy jste mimo skladeb Black Sabbath, Deep Purple nebo Judas Priest hráli i svoje vlastní skladby. Pamatuješ se ještě, jaké skladby to byly a kdo je složil?
Celou karieru praktikujeme repertoár napůl vlastní a napůl převzatý. Vlastní věci v první sestavě byly společným dílem, někdo přišel s nápadem a na zkouškách se to dotvářelo. Některé věci jako Legenda nebo Formule přežily dodnes a převzala to od nás nejedna kapela z regionu. V začátcích se nejvíc autorsky podílel tehdejší kytarista Jarda Moravec a já.

Na počátku byly neodmyslitelné nekonečné zkoušky po různých garážích, nebo jste brzo vystartovali na veřejná podia?
Něco přes půl roku jsme docela fest zkoušeli a po různých objektech, často nás vyhazovali kvůli hluku, až jsme sehnali tehdejší Dům Pionýrů a Mládeže v Pečkách. Na jaře 1977 jsme absolvovali první veřejné vystoupení.

Jak to vypadalo u vás s přehrávkami? Tehdejší doba je vyžadovala, prošli jste bez problémů?
Přehrávky jsme absolvovali rok co rok jako každý v té době. Muselo se hrát převážně z tvorby socialistických autorů a texty podléhaly schvalovacím procedurám. Podvádělo se, jak se mohlo. Byly tři třídy I. II. III. Napoprvé jsme dostali II. Po roce III., s kterou se mohlo vyjíždět mimo okres. Musel jsem s Jardou Moravcem absolvovat kapelnické zkoušky u prof. Navrátila v Poděbradech nadvakrát nás vyhodil.

Po roce 1980, a asi to bylo díky LP Judas Priest, se hard rockový svět „překulil“ více do právě nastupujícího heavy metalu. Jak zasáhla Telegraf tato vlna, nebo jste zůstali věrní hardrockovému cítění?
Vždy jsme zůstali věrni hard rokovému cítění, i když některé věci s nádechem metalu tam byly.

Vzhledem k tomu, že vaši tvorbu poměrně znám, mi vyrazila dech předělávka slavných Bay City Rollers – Yesterday Heroes, ve vašem podání Formule 1. Vzpomínáš si, kdo přišel s tímto nápadem? Bay City kapely tady většinou nekopírovaly.
Ano, máš pravdu Bay City Rollers Yesterday Heroes Formule I. přežila dodnes a když tady bylo moje anglické příbuzenstvo, moje dcera bydlela 9 let v Anglii a můj bývalý zeť je poměrně známý britský klávesista, tak nevěřili, že to tady někdo hraje. Tuto skladbu přinesl náš první baskytarysta Jarda Kroutil a otextoval to jeden z našich tehdejších textařů Jirka Koula.

Rok 1994 byl velmi důležitý, vydáváte – Křídla andělů, což je i nevěřitelně silná skladba, kterou jsme na rockrádiu Šumava hrávali v Rockpalaci hodně často. Jak vznikala deska a kde, jak jste byli připravení, kolik skladeb obsahuje, kdo je psal a v jaké sestavě vznikla.
V roce 1994 jsme natočili ve studiu Zdenka Šikýře v Hostivaři naše první CD Legenda v sestavě
Jirka Lacina ... el. kyt. zpěv
Standa Filip......el. kyt. zpěv
Luboš Staněk.....bass. kyt.
Milan Egem ...... klávesy
Jan Snětina ....... bicí
Petr Bašus.........zpěv

Ale pokud se nepletu tak s Křídly andělů jste ve studiu poprvé nebyli. Váš prvotní debut se jmenuje Legenda. Můžeš nám ho přiblížit? Jak to vypadalo s dalšími nosiči?
V roce 1997 točíme u Miloše Dodo Doležala ve studiu Babory v Žírovnici CD Křídla Andělů v sestavě
Jirka Lacina.... kyt. zpěv
Standa Filip ....kyt. zpěv
Roman Matěj Veselý bass. kyt.
Vítek Beneš....kláv. jako host
Ondra Marek... zpěv
Petr Bašus.......zpěv

V roce 2009 točíme u Michala Šenbauera ve studiu Sun Music dvoj CD Tisíce Nás v sestavě
Petr Ferda Brabenec el. kytara
Ondra Marek........el. kytara zpěv
Viktor Szita ..........Kláv. zpěv
Roman Matěj Veselý..bass. kyt.
Jan Snětina..... bicí
Adélka Brabencová....Zpěv
Petr Bašus ...... zpěv + hosté Petr Ryba bass.kyt. Tomáš Pilař el. kyt. Peter Fambauer el. kyt a kláv.
Michal Valtr acus. kyt. Jiří Hájek zpěv.

A teď se snažíme poskládat materiál ještě aspoň na jedno CD.

Dostáváme se do současnosti, v jaké sestavě Telegraf hraje?
V současné době hrajem v sestavě
Petr Ferda Brabenec ... el. kyt.
Pavel Štrob ... el. kyt.
Viktor Szita Kláv. ... zpěv
Pavel Šebrle a Ota Kouřík ... alternují bass. kytar
Jan Snětina ... bicí
Petr Bašus ... zpěv
Příležitostně Ondra Marek ... zpěv j.h.

Ty, jak jsi mi prozradil, připravuješ s další legendou bigbítu okolo Kolína se Zdeňkem Hejdukem zajímavý projekt. O co půjde?
Ano, dokončujeme se Zdenkem Hejdukem knihu 40 bigbítu a zdaleka to není jen okolo Kolína, ale ve všech regionech kde se hrávalo a hraje. Myslím, že je to dost povedené zmapování nejen naší činnosti. Křtít by se to mělo v dubnu na našem společném vystoupení v K.D. Kolín s Komunálem, který slaví 25. výročí.

Jak to vypadá s hraním Telegrafu v roce oslav, kde vás můžeme v nejbližší době vidět a slyšet a je akce, na kterou by jsi rád pozval lidi speciálně?
Oslavy máme rozdělené po regionech, začínáme v březnu na Boleslavsku, duben Kolín a Komunálem, květen fest. v Českém Brodě,na fest Cesta Dobou v Poděbradech, na fest. Mašinka v Pečkách, máme několik společných vystoupení s Benefitem, Argemou, Medvěd 009, Laurou a jejími Tygry, Karamelem, také s celou naší špičkou na fest. Plananské posvícení a ještě s dalšími legendami máme v plánu ještě jednu akci, která je ve fázi příprav a jednání, tak bych to nerad zakřikl.

Máte už vizi, jak by ta oslava měla vypadat, jestli pozvete nějaké hosty
Hosté budou a překvapení také a někteří hosté budou, jak se patří slavní, ale to si zatím necháme jako překvapení.

Sleduješ jako velmi aktivní muzikant kapely okolo sebe? Zaujala tě ve vašem regionu některé? Popř. v republice?
Hudební dění sleduji dost pozorně, fandím kapelám, které umí pobavit lidi jako Walda Gang, Dymytry, Div. Bill, Arakain, Komunál, Argema, Benefit atd.

Máš ještě nějaké vedlejší muzikantské aktivity, nebo tě jako kapelníka Telegraf vytěžuje na 100%?
Sem tam nějaký záskok pro kamarády, jinak se starám o kompletní servis pro Telegraf, nikdy jsme neměli žádného managera. Jestli zdraví, štěstí a okolnosti dovolí, tak se možná dožiju 3000. vystoupení na pětatřicetinách to dělalo 2600.

Ty jsi, jak jsme se dozvěděli, začínal v roce 1977. Kdybys měl posoudit vystoupení v roce 1977 a 2017, v čem vidíš rozdíl pro tebe, jako muzikanta?
V sedumdesátém sedmém, kdy jsme začínali tak jsme nejdelší pauzu měli cca půl roku, ale já jsem začínal daleko dřív, už před vojnou jsem hrál s místním tanečňákem. Tehdy a teď se nedá srovnat, na vše bylo daleko víc času, hrálo se pátek, sobota, neděle a v pondělí jsme si chodili do práce odpočinout. Teď je to daleko těžší, velká spousta lákadel, která tenkrát nebyla. Obrovská konkurence, zahraniční kapely, festivaly, moto srazy, o tom se nám dřív ani nesnilo. A ani nemluvě o tom, jak šla technika dopředu a velká spousta dalších faktorů.

Prošel jsi, a potažmo celý Telegraf i nějakým hudebním vývojem, nebo stále máte „kormidlo“ nastaveno jedním směrem napříč době a stylům?
Celou kariéru se držíme osvědčeného scénáře melodický rock hard rock, vlastní převzaté cca 50 na 50.

A napadá mě automaticky další otázka, jaké byly tvoje nejoblíbenější desky a zůstaly, nebo je nahradily jiné?
Mé nejoblíbenější desky zůstaly je jich spousta a nové je doplnily. Jelikož jsem působil 12 let v duplikačním studiu ADK a zároveň jsem se živil jako zvukař, tak jsem vstřebával velkou spoustu muziky.

Poslední otázka, co Petře bys chtěl vzkázat čtenářům Rockpalace?
Čtenářům Rockpalace bych chtěl vzkázat, ať jsou v pohodě, mají se rádi také hodně zdraví a a´t zachovají přízeň všem kapelám i regionálním, které hrají živě. A ať jim dělá bigbít radost v každém věku. To Vám přeje 40letý Telegraf. Rocku zdar Petr Bašus.

Začneme asi od tvých hudebních počátků. Jako kluk jsi byl velmi často hostem televizních estrád a známý jako ten malý kluk ze souboru Patrola Šlapeto. Jak vzpomínáš na tohle období?
Vzpomínám na to samozřejmě v dobrém. Jsou to zkušenosti a vzpomínky na celý život, za které jsem nesmírně vděčný a byla to pro mě velká škola. Možná nebylo úplně v pořádku, že jsem se v showbyznysu pohyboval až tak malý, ale to už je dnes asi jedno. Zažil jsem mnoho dobrého i zlého, ale vesměs vzpomínám jen na ty dobré věci.

Se Šlapetem ovšem vystupuješ dodnes, takže je ti ta staropražská hudba blízká i s odstupem?
Ta hudba mi je možná blíž než kdykoliv předtím. Jako malej kluk jsem plno věcem, které se objevovaly v textech písní, nerozuměl, ačkoliv se mi je snažil táta nebo kluci z kapely vysvětlit, ale jak vysvětlíte sedmiletému klukovi, co je to nevěstinec. :D
Dnes samozřejmě textům staropražských písní rozumím a mnohdy mě fascinuje jejich hloubka, pravdivost a krása. Mluvím zde hlavně o písních Karla Hašlera, který je hlavní ikonou staropražské muziky a taky jedním z hlavních důvodů vzniku kapely Šlapeto.


Kdy jsi začal koketovat s tvrdší hudbou? Jaké kapely tě formovaly?
Tvrdší hudbu jsem poslouchal odjakživa. Táta měl rád Daniela Landu nebo Tři sestry, takže nám tahle hudba zněla v autě na cestě z koncertů Šlapeta. Nerad dnes přiznávám, že jsem díky tomu největší znalec všech textů kapely Orlík, která nám taky duněla v autě. :D
Ale co se týká punkové muziky, tak na tu jsem narazil ve čtrnácti a nejvíc mě tenkrát ovlivnily kapely Konflikt a N.V.Ú. Poté jsem toho poslouchal ještě mnoho a dnes už také zase něco jiného, ale tyhle kapely mě ovlivnily asi nejvíc.

Mohl by jsi sám za sebe definoval punk? Je to pro tebe víc než hudba?
Asi každej, kdo se k punku třeba ve čtrnácti dostal, tak to tenkrát byl hlavně vzdor proti škole, rodičům a nemělo to s nějakou zajímavou myšlenkou zas tak moc společného, spíš jsem byl jen blbej puberťák, kterej nevěděl, co mele a v jeho naštvání na celej svět ho utvrdily texty o debilní společnosti a nenáviděnejch punkáčích. Ta doba už je naštěstí pryč. Já si ten punk dnes představuju jako svoji osobní svobodu, baví mě si říkat cokoliv a jsem šťastnej, že žiju v zemi, kde to je možné. Proto je pro mě třeba punk i to, plivat do ksichtu všem těm, kteří by zpět chtěli socialismus nebo něco podobného. Takových lidí je bohužel dnes velmi hodně. Nemám rád většinu lidí, jejich každodenní stereotyp a stádoidní chování, proto je pro mě lákadlem, když je můžu něčím naštvat. I to je pro mě punk. Když můžu někoho pořádně vytočit malicherností, něčím chytrým, tak z toho mám legraci. Největší punk pro mě byl naštvat samotné punkáče, když na náš koncert přišel Miroslav Kalousek, o kterém jsme napsali song Za všechno může Kalousek. V této písni si děláme srandu z lidí, kteří v internetových diskuzích svádějí na tohoto politika všechno zlo světa. A je snad větší punk, než nasrat svým netradičním chováním i lidi z vlastních řad? Prostě mě baví provokace a i o tom to asi je. :)


Šlapetu jsi byl součástí týmu. Chtěl jsi vždycky vlastní kapelu?
Tenkrát jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych mohl mít vlastní kapelu. To přišlo až v době na druhém stupni základní školy. Mnoho spolužáků ze starších ročníků mělo kapelu, každej na něco hrál nebo se spíš snažil hrát a já chtěl taky, takže jsme začali sem tam s pár kamarády chodit do jedné zkušebny, kde byl nájem 10 Kč/hodina a tam jsme pořád dokola hráli Smells like Teen spirit od Nirvany.

Jak tě napadl název P.U.M.? Protože vím, že původně zkratka měla jiný význam, tak dodávám, že konkrétně myslím Pivaři umírají minimálně?
To si už ani pořádně nevzpomínám. Vím, že jsme chtěli mít za každou cenu zkratku jako kapely SPS nebo N.V.Ú, protože nám to prostě přišlo dobrý a napadlo nás P.U.M. a až na to jsme pak vymýšleli slova. :D Nejprve to snad bylo Punkový Undergroundní Mamrdi, no prostě kravina. Pak jsme se asi někde u piva v hospodě s kytaristou Petrisem dohodli na Pivaři Umírají Minimálně, což byla ta nejlepší volba a i docela vtipnej název.


Řada textů je inspirovaná, českou politickou scénou. Zajímáš se o politiku? Nebo ti jen vadí, jakým způsobem se u nás dělá, a tak to tímto způsobem dáváš najevo?
Zajímám se o politiku hodně. Není mi jedno, kdo nám vládne a už vůbec mi není jedno, kdo chodí k volebním urnám. Chci abychom žili v demokratické zemi, jednoznačně na západě a v zemi svobodné. Proto jsou naše texty hodně zaměřené na politiku u nás. Protože demokracii postupně ztrácíme, lidé se nás snaží narvat zpět k Rusku a svoboda je neustále oklešťována.

Vydali jste EP - Rudej stát, CD - EX Infernis, připravujete další nahrávku?
Na podzim 2016 jsme ještě vydali naše druhé album Tvé jméno je Nikdo. Určitě chystáme nové věci. Trochu chceme směřovat jinam, aby to bylo více tvrdší, více metalové, více technické. Určitě chystáme na jaře dva nové singly a nový klip.


Jako skupina pořádáte letos už třetí ročník punkového festivalu, Čírofest. Jak se člověk dostane k organizaci takové akce? A je to náročné?
To tě musím opravit, ale ročník to bude už sedmý. My jsme s kapelou chtěli hrát. Ale když začínáte, tak vás nikdo nikam většinou nepozve. Tak jsme si prostě pozvali kapely my a uspořádali pár koncertů v dnes už zaniklém klubu Bažina a následně i v Modrý Vopici. Co se týká Čírofestu, tak to původně byla akce o čtyřech kapelách. Všechny jsme byly začínající kapely a přišlo na nás 30 kamarádů. Postupně se akce rozrostla až do dnešních 22 kapel z celé republiky a Slovenska a hrají tam legendy jako Plexis, N.V.Ú nebo Šanov. Prostě jsme si to postupně vybudovali. Bylo plno akcí, které se nepovedly, nepřišli lidi, nevybralo se dost peněz a my v tom nechali desetitisíce z vlastních kapes, ale chybami se člověk učí a doba pokažených koncertů už je naštěstí pryč. Dnes už tak nějak víme, jak to dělat. :)

Videoklipy k písním Generace Idiot a Bolest, zpracoval Pája Junek (Junek Film). Stejně jako krátké dokumenty z Čírofestů. Můžeme očekávat další spolupráci? Například formou nového hudebního videa?
Určitě s Pájou Junkem ještě něco vymyslíme. Minimálně další Čírofest a jeden klip. Je ale pravdou, že se koukáme i po jiných možnostech.



Minulý měsíc jsi pořádal benefiční koncert na podporu psího útulku v Libni. Jsi milovník zvířat?
Určitě mám zvířata moc rád. O to víc, když vidím tisíce týraných psů či koček. To mě víc utvrdí v mojí nenávisti vůči lidem a ve snaze pomáhat těm, kteří se o taková zvířata starají. Vadí mi i velkochovy a tamější chování ke zvířatům. Lidi je berou jako věci, jako stroj na maso. To se mi hnusí. Proto se snažím příliš maso nekupovat a když už, tak z volných chovů. Nejsem vegetarián, ačkoliv bych jím rád byl, ale nemám na to dost silnou vůli. Krvavej hovězí steak mě prostě vždycky porazí.

S manželkou provozujete obchod s čerstvými potravinami od lokálních farmářů - Piggies. Tím se živíš, nebo tě uživí hudba?
Ten obchod jsme prodali v létě 2016. Nešlapalo to úplně dle očekávání a hlavně by na nás pak spadly další velké investice a starosti v podobě nově zavedené kraviny jménem EET, tak jsme se radši rozhodli krámek prodat. Manželka je analytik v jedné firmě, která testuje různé chemické vzorky a já pracuji za barem v klubu Modrá Vopice. Hudba mě samozřejmě neuživí. Je to maximálně přivýdělek, ale stejně většinu peněz, které na koncertech vyděláme, tak narveme zpět do kapely, na nové nahrávky, trička atd.


Na závěr se tě jako pivaře zeptám na věčnou otázku, jaké pivo máš nejraději? Které je nejlepší?
Za mě jednoznačně Plzeň. Je plno jiných dobrých piv, ale Plzeň je pro mě top. :)

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu hudebních úspěchů.
Taky děkuju. :)

Pro Rockpalace, Daniel Talanda.

Legendární brněnská skupina Kern v nové sestavě vydala v roce 2016 aktuální cédéčko „Hrnu to k tobě“. Mezi posledním studiovým albem „Síla zvyku“ a novinkou uplynulo neuvěřitelných 15 let. Kapela za tu dobu prošla nejednou personální změnou. Hlavně odešla poznávací značka kapely, zpěvák Jaroslav Albert Kronek. Ten se začal věnovat svému projektu ALBAND. Jeho místo v KERNU v současné době zastává potetovaný sympaťák Michal Konečný. A jeto nástupce, který je na správném místě! Novou tváří je též basák Roman Kupčík. Sestavu dále tvoří „staří známí“ Slávek Karásek – kytara, Karel Vodička – bicí a Tony Vodička – kytara. Do širšího kádru lze počítat i šikovného textaře Slávu Frice. Většina muziky a některé texty jsou společným dílem kapely. Toť krátké představení na úvod.

CD „Hrnu to k tobě“ obsahuje deset skladeb a bonus v podobě titulního videoklipu. Kapela v minulosti preferovala melodický rock, ale nebránila se ani moderním vlivům. V podobném duchu se nese i novinka. Líbí se mi nová verze starého songu „Hlas“, který se objevil na debutové desce „Od narození“. Moderní kabátek písni sluší. Titulní píseň, která je zařazená hned jako druhá za krátkým intrem a není to hit na první poslech. Ale při opakovaném přehrání mu přicházím na chuť. Současný KERN představuje prostě vyzrálou muziku, do které se posluchač musí pořádně ponořit.

Z dalších písniček zmíním silně melodický „Nejlepší ženský“. Zaujal mě i text „ženských“. „Každý den fóry tak nejdou, každý den vesmír nerozhýbáš. Nejlepší ženský už nejsou to, co bývaly každému z nás“. Nechybí ani baladické „Moje prohry“. To je taky tradiční tvář KERNU. K melodické muzice prostě balady patří a tahle je opravdu povedená.

Vyloženě jízdou je song „Bang“ s neotřelým textem Slávka Frice. Velice zvláštní text má houpavá píseň „Hladíš mě do krve“, která je kompletně společným dílem kapely. Kolekci uzavírá „Na doživotí“ s krapet mrazivějším textem. Kapela se prezentuje přemýšlivou lyrikou. Nejsou to žádné hloupé rýmovačky. To se mi líbí. „Na doživotí“ začíná melancholicky, ke slovu se dostávají akustické nástroje. Kompozice je ale vygradovaná, takže se na výsluní dostanou i elektrické kytary. Píseň splňuje přesně to, co
vyžaduju od posledních songů. Prostě mě láká pustit si cédéčko znovu. A to taky udělám.

Desku seženete na koncertech KERNU nebo na webovkách kern-remember.com. Stojí to za to!

Jan Holý

Jedna z nejočekávanějších desek poslední doby právě vychází. A čekání se vyplatilo. Moje letošní první recenze bude patřit kapele LIMETAL, která vydává eponymní debut právě dnes.

LIMETAL nasadil letošní laťku proklatě vysoko. Protože se nejedná o žádné zelenáče, ale jde o vele zkušené muzikanty, dalo se čekat, že nám připraví materiál hodný mistrů. Parta odpadlíků z Citronu nese kůži na trh a já bych řekl, že o svůj skalp nepřijde.

LIMETAL vystupuje a tvoří ve složení Fany Michalík – zpěv, Jarda Bartoň – kytara, Jura Šperl – kytara, Vašek Vlasák – basa a Lukáš Pavlík – bicí. Co jméno, to pojem na české rockové scéně. Jistě mi dáte za pravdu, že tyto muzikanty není třeba představovat.

Celá deska se nese v duchu motta, které kapela uvedla v bookletu: „Toto album jsme natáčeli s vědomím, že neděláme radost pouze sobě, ale především těm, kteří kapelu vytrvale podporují a stojí při nás“. A radost z hraní je z této desky pořádně cítit.

Některé skladby můžete znát z vloni vydané nahrávce, který znáte pod jménem „Pravdu ukáže čas“. A tu čas skutečně ukázal. Obě singlové věci se totiž staly hity. „Posel špatných zpráv“ i „May day“ splňují veškeré požadavky na hity. Když jsem začal psát tuto recenzi, tak to prostě nešlo na svět. Jsem si totiž dobře vědom, že se tento text dočká několika tisíc přečtení, tak si přece neudělám ostudu. I když ani tomu se někdy člověk neubrání. Říkal jsem si v souladu s refrénem: „May day, dnes to proste nejde a ty jsi na tom stejně jako já“. To je prostě slogan, který se zarývá pod kůži.

Úvodní píseň Amerika vypráví příběh námořníka, který plul na legendární lodi Kolumbově lodi Santa Maria. Cítím, že je to pecka. Další svižná vypalovačka „Sex´n´roll“ mě překvapila trochu lascivním textem, který bych od pánů z Limetalu nečekal, ale každopádně půjde o superhit.. Songu „Na tenkém ledě“ sluší ostré a zároveň melodické kytary. Nezvykle ostrým projevem se zde prezentuje zpěvák Fany.

Kapela se o autorství skladeb pěkně podělila. Každý člen přispěl svým dílem. V bookletu je popsané, kdo, co udělal. To je velký rozdíl proti jejich původnímu působišti. Se svým počinem se přidal i bubeník Lukáš Pavlík, který složil píseň „Neopustím svůj stín“, která je plná mladistvé energie. Většinu textů napsal Jura Šperl. To je opravdu šikovný hráč se slovy. Má talent napsat chytrý text, který nese nějaké poselství a zároveň dokáže vyšroubovat refrény do snadno zapamatovatelné roviny. Jenom text „S větrem v zádech“ obstaral P. Harazín. Parádní balada jako z dílny těch největších „srdcerváčů“.

Pak následuje vtipný text ale s mrazivým nádechem „Stará garda“, který je vlastně o Limetalu. „Stará garda hraje fér, naše Stará garda Venca, Jura, Jarda a já“. Jen si to poslechněte sami a ihned poznáte, o čem je řeč. „Posel špatných zpráv“ opěvuje den, kdy se hrál heavy metal a formovala se nebeská banda HEAVENBAND s Jindrou Kvitou a Standou Hranickým. „Už na nás čekají“. Snad se v tom rockovým nebi / pekle* všichni jednou sejdem. * Dosaďte dle libosti 

Na singlu se již objevila i „Chiméra času“, ve které šplhá Fany do úžasných výšek. František je totiž vlastníkem jednoho z největších rockových hlasů v naší republice. Svých předností dokáže náležitě využít. Na koncertech k tomu přidává ještě fantastickou fyzičku, kdy prostě nepostojí na jednom místě.

Pak už mě čeká hitovka „Mayday“ s výtečným Jurovým textem. Na neméně skvělé muzice se podíleli Vašek Vlasák s Jardou Bartoněm. Tohle je přesně muzika, kterou mám rád. Úryvek z refrénu uvádím výše, ale za poslech stojí celá píseň. Všechny palce nahoru!

Vašek složil ještě „Starou gardu“. O zbývající muziku se podělili Fany Michalík s Jurou Šperlem. Velice plodný a věčně usměvavý Jura je autorem „Chlípné víly“, u které se postaral o hudbu i text.

Závěrečné „dva“ songy patří skladateli Jaroslavu Bartoňovi. Proč používám uvozovky? Kolekci totiž uzavírá song „S větrem v zádech“ a jeho verze v úpravě pro rádia. Uvidíme, jak se toho český rozhlasový éter chytí. Předposlední skladbou základní kolekce je tak Bartoňův „Armagedon“ a finále je to opravdu parádní. Mám rád Jardova kytarová sóla a tady je slyšet jeho um v plné šíři.

Mrazivý příběh zazní v Jardově kompozice „Karolína“. Člověku se derou slzy do očí. Karolína byla půvabná, křehká a vždy usměvavá dívka, která nevynechala žádný koncert LIMETALU a stala se tak součástí kapely. Na tomto světě jí však byl vyměřen příliš krátký čas. Zůstaly jen vzpomínky! Promiňte, musím si dát pauzu. V textu ji nepoznáte, ale já jsem to napsat musel.

Shrnuto a podtrženo. Čekání na oficiální debut LIMETALU se vyplatilo. Kapela nám dobu nejistoty zpříjemnila dvojicí singlů a bonusovým diskem s věcmi od CITRONU, ke kterým drží autorská práva. Teď přichází plnohodnotná porce LIMETALU. 50 minut nabitých ostrou ale melodickou muzikou s výborným a opravdu vymazleným zvukem. Muziku aranžoval Jarda Bartoň. Nahrávalo se u Wendela Dreiseitla a Richarda Gajdy. Mix proběhl ve studiu Bomb Jack. Bonus byl natočen za Velkou louží v LA, ve studiu producenta Carmena Rizza, který produkoval alba The Who nebo třeba Alanis Morissette.

Pánové, smekám a moc se těším na živé provedení na koncertech!

Více o Limetalu se dočtete v rozhovoru s Jurou Šperlem a ze dvou starších recenzí na tomto webu.

Jan Holý