Již jednou jsem zkoušel vaši trpělivost, dnes to zkusím znovu. Glenn Miler (Band). Mně se to zas až tak moc nelíbí, přesto můj táta to miloval, a prehistorický magneťák u nás v mém mládí nehrál prakticky nic jiného. Zakladatel a trombonista tohoto bandu Glenn Miler (1904-1944) byl americkou megastar. Tragicky zahynul na konci druhé světové války, když letěl hrát do Francie na frontu americkým jednotkám. Celkově však na mne ta swingová doba působí takovým uklidňujícím dojmem, mám dojem jako by svět v té době fungoval nějak lépe a lidé se k sobě chovali slušně. Opět ze záplavy krásných písní vybírám Moonlight Serenade. Jestli máte chvilku o samotě, pusťte si to, zavřete oči a můžete snít... Díky táto za všechno!

Glenn Miler Band – Moonlight Serenade

Vzpomínky č. 38. Meat Loaf (v překladu "sekaná"). Americký zpěvák a herec. Hlavní úspěchy slavil v 70. a 80. letech. Zpíval melodické rockové písničky, a ač narozen v roce 1947 (vlastním jménem Marvin Lee Aday), hraje a zpívá dodnes. Na výsluní ho přineslo angažmá ve filmu Rocky Horror Picture Show, kultovním americkém filmu z roku 1974. Nazpíval mnoho krásných písní se známými americkými zpěváky (např. Cher). Nemohu si pomoci, ale připomíná mi plzeňského zpěváka Bohouše Josefa. Vybral jsem pěknou píseň I´d Do Anything for Love, většina jeho písní a videí je delší s nějakým dějem. Snad to někoho zaujme.

Meat Loaf - I´d Do Anything for Love

Dinosauři, progresivní rock, který měl blízko ke klasické hudbě (někteří členové skupiny měli klasické hudební vzdělání). Vrcholu popularity dosáhla kapela v první polovině 70. let a trochu překvapivě po přeobsazení počátkem 80. let. Většina členů vyhrávala v Británii žebříčky popularity jako individuality, např. zpěvák Ion Anderson, kytarista Steve Howe nebo klávesista Rick Wakeman. Problémem pro skupinu byly neustálé změny ve složení kapely. I jejich progresivní rock, kdy psali a hráli skladby delší než 20 minut, byl pro většinu jejich posluchačů stále náročnější a jejich popularita klesala. Pro mne jsou ale nadále visačkou té opravdu nejvyšší muzikantské kvality. Pustíme si Don´t Kill the Whale z alba Tormato (1978), která je melodická a zase až tak dlouhá není. Byly to krásné a klidné časy...

Yes – Dont Kill TheWhale

Zpátky ke sračkám. Koncem 70. let vystupovala na nejrůznějších diskoprodukcích (zejména v německé a italské televizi) zpěvačka Amanda Lear. V sexy oblečcích, s temně podbarveným hlasem (ve studiu musela vykouřit min. 20 cigaret, aby takového hlasu dosáhla) byla vhodným objektem pro televizní playbackové prezentace. Hudba na dvě věci, ale asi se to docela prodávalo. Abych jí nekřivdil, později hudby úplně zanechala, pózovala pro Playboy, moderovala nejrůznější pořady (mj. erotické, čehož poté veřejně trpce litovala), hrála divadlo, malovala. Dnes je to majestátní stará dáma, před kterou bych se mírně uklonil. Hudba však stála za hovno, ukázka vás o tom přesvědčí.

Amanda Lear - Follow Me