Kapela Metal Craft je relativně mladým spolkem již protřelých muzikantů. Zrodila se v Praze v roce 2014. Kluci ale prošli řadou jiných kapel. Bubeník Martin například zakládal ABAX, první speedmetalovou kapelu u nás. Vokalista Hanz působil v řadách FAIDON nebo D. N. A. Kytarista Tomas hraje ještě s Judas Priest revival a působil v celé řadě známých spolků, ze kterých jmenujme band MILANA SCHELINGERA, TAM a ROCKAUTOMAT. Sestavu Metal Craft doplňuje basák Junior, který dosud působil u punkových ŠLUS.
Zajímavá směsice muzikantů dává tušit, že může jít o zajímavou nahrávku. Třípísňové ípíčko vzniklo v loňském roce v Ponte Studios Most. Hutný zvuk dává vyniknout hudebnímu umu zúčastněných borců. Kapela o sobě tvrdí, že stojí pevně na základech NWOBHM. Hlavně pro mladší ročníky rozkryju tuhle zkratku. Je to „nová vlna britského heavy metalu“, kterou rozpoutaly v 80. letech kapely Iron Maiden a třeba Judas Priest. Dodnes obě legendy zpoza La Manche miluju, proto se mi líbí i tvorba našich Pražáků Metal Craft.
Tři písně jsou fakt pěknej old school heavy metal. Kapela k tomu nepotřebuje žádná cingrlátka. Prostě, kytara, basa, bicí a zpěv. Cédéčko je zabalené do pěkné pošetky. Možná se to dá i označit digipakem, ale je to přece jen pěkná papírová obálka a ne jen obyčejný „svačinový“ pytlík z trafiky. Anglické texty sice v bookletu zobrazeny nejsou, ale názvy hovoří celkem jasně. „Fell the fire“ disk otevírá. A hned úvodní píseň zní jako opravdu staří Judas Priest. Kopírka to ale není. Jen ty starý dobrý riffy tam prostě jsou. „Poison arrows“ se valí jako železo v kovárně. Vážně dobrej song. To je prostě fakt. Závěrečná „G. U. N. (Get up Noise)“ je takovou slovní hříčkou. Její základ stojí na tvrdém kytarovém riffu. Kapele to dobře zpívá.
Budu se těšit na další nahrávky METAL CRAFT. Tohle je muzika, která v ČR zase tolik slyšet není. Kvalitní old school heavy metal totiž není moc v kurzu. Pro staromilce jako jsem já, je to ale velmi příjemná muzika.
Jan Holý

Obracím v rukou desku kapely Sweet Leopard – Shock me! Thrill me! Love me! Divím se proč, mám psát recenzi na americkou kapelu, když jsme server zaměřený na český bigbít. Jenže coby dělali amíci na českým Bandzonu?
Image muzikantů, fotky z kasina se spoře oděnými děvčaty, texty plné anglických slůvek, ve kterých se to hemží holkama a vším s tím souvisejícím. Girls, girls, girls! Glam rock se vším všudy. V českých zemích tak oblíbená muzika a přitom ji tady skoro nikdo nehraje. Je skoro neuvěřitelné, jak se mohla parta jménem Sweet Leopard narodit v ČR.
„Šokuj mě! Vzruš mě! Miluj mě!“ je fakt v našich podmínkách nevídaná pecka. Parta potetovaných, vlasatých fešáků s načesaným hárem to je image z 80. let. Prostě blyštivý rock ála L. A. Guns nebo Poison. Tohle se u nás opravdu nevidí. Navíc to klukům hraje a zpívá. Písně mají náboj. Jejich angličtině je dobře rozumět. V bookletu jsou texty, které přesně zapadají do daného ranku. Asi nemusím překládat názvy „One night in Paradise“, „Dirty girl“, „My little pussy“ nebo „Fuck that bitch“.
Mně se to prostě líbí. Je to prostě rock and roll model kapel, jako jsou Kiss nebo Guns ´n´Roses. A přitom to jsou Češi, tedy spíš Moravané nebo Slezané, páč jsou to Ostraváci. Marně vzpomínám, kdo u nás hraje něco podobného. Fakt mě jiné jméno nenapadá. A taková „I was born for rock and roll“ má refrén, který si budu zpívat ještě hodně dlouho.
Disk obsahuje dva bonusy. „Whore that nobody wants“ je taková polobalada o děvce, kterou nikdy nechce. A videoklip Dr. Rock přesně zapadá do glam rocku. Holky a mašiny. Na „jůtůbku“ je ještě klip k „I was born for rock and roll“, který je též stejně šťavnatý.
Jo a 26. listopadu by měla vyjít nová deska Sweet Leopard. Tak se opravdu těším.
Jan Holý

Plzeňská Měšťanská beseda nabízí v průběhu měsíce října hudební filmy, z kterých vybíráme - Lemmy - dokument věnovaný zemřelému leaderovi slavných Motorhead - Lemmy Kilmistrovi a uvidíte ho 13.10., 26.10. bude promítán dokument o Ozzy Osbornovi - Bůh ti žehnej Ozzy Osbourne a hned další den 27.10. Kiss Rokcs Vegas, záznam cirkusu amerických zmalovaných monster. 

Kdo by neznal grog s malým g. Rum smíchaný s horkou vodou a dle libosti trošku cukru. Jenže tady nejde o horký alkohol na dlouhé zimní večery. Zde jde o Grog s velkým G. Kapela Grog ze severní Moravy, přesněji z Bohumína, totiž přináší po dlouhých osmi letech se sedmou nahrávku (některé zdroje uvádí páté album). Stádečko 15 písní zabalených do vzorně graficky zpracovaného digipaku se páslo na poli rocku nebo hard rocku.
Kapelu Grog tvoří velice zdatní muzikanti, v čele se zpěvákem Daliborem Halamíčkem, kterého budete znát z kapely Salamandra, se kterou přinesl do našich končin do té doby téměř nepoznaný power a speed metal. S Grogem přichází poctivý hard rock, který stojí na pevných nohou basy a bicích. Šikovní kytaristé mění tempa, chvíli slyším houpavé boogie, pak se ozve nefalšovaný hard rock, verze 2016. Paráda. Melodie klukům nejsou rozhodně cizí.
Kapela v současné době působí v sestavě Martin Sitek - kytary, zpěv, Dalibor "Panther" Halamíček – zpěv, Jan "Valda" Valuštík - basová kytara, zpěv, Miroslav Satora - kytary, zpěv, Roman "Malvin" Horníček – bicí.
Z recenzované kolekce musím vypíchnout aspoň několik písní. Titulní „Mona Lisa ze Stodolní“ je příběh lehké holky, který je ale vyprávěn velice jemně. Chytrý text nemusí obsahovat sprosťárny, aby elegantně popsal nejstarší řemeslo na světě.
Za zmínku stojí taky instrumentálka „555“, která jako by vypadla z playlistu country rádia. Jako fandovi železnice ve všech jejich podobách mě zaujalo nádherné funění parní lokomotivy. Tenhle zvuk mám opravdu rád. A co znamená číslovka v názvu
A tahle „country“ vypalovačka plynule přejde v „Příběh Panthera“. A koho, že je to příběh? To je přece jasný, i když autorem textu je Roman Horníček. Většinu slov na této desce ale sepsal Martin Sitek. „Zase mám kapsy prázdné, říkám si, blázne, kdy to zabalíš“. Tady je Pantherovo.
V mých uších zní příjemně i polobalada „Já vzdávám se tvým rtům“ se zajímavým rytmem bicích. Velice lyrickou písní je též duet Dalibora s Monikou Agrebi „Dál mizím s tebou“. To je fakt jízda netušených rozměrů.
A já mizím ven, čekám na další nahrávky k recenzi. Podzim nám totiž ukazuje tu lepší tvář. Grog patří určitě k tomu nejlepšímu, co se mi letos dostalo do přehrávače z českých luhů a hájů.
Jan Holý