Předtím než na pódia přišel Marylin Manson, předtím než na plátna přišel Freddie Kruger, svět hrůzy ovládal Alice Cooper. Na příběh rockové ikony, který vypráví Alice Cooper osobně se můžete přijít podívat do KINO BESEDA - MĚŠŤANSKÁ BESEDA 30.09. 2016 v Plzni od 19,15 hod.
Unikátně filmařsky zpracovaný portrét Vincenta Furniera, syna faráře, který se změnil v noční můru všech rodičů - Alice Coopera. Portrét mistra hororových show s funkční gilotinou a spoustou krve na pódiu.

Mezi skupiny, které už tady pravděpodobně málokdo zná, patří i "Bachmani" aneb Bachman-Turner Overdrive (nebo také BTO). Kanadská rocková formace z Winnipegu, která byla založena počátkem 70. let. Tvořili ji tři bratři Bachmanové (Randy, Tim, Robbie) a basák Fred Turner. Hráli tzv. dřevorubecký rock a v Evropě nikdy moc nezazářili. S jedinou výjimkou: You Ain´t Seen Nothing Yet. Kultovní píseň z alba Not Fragile z roku 1974 se stala opravdovým megahitem, kterou občas zahrál v rádiu i český bolševík. Mezi tehdejší mládeží měla píseň název "Koktavá". Proč? Po zhlédnutí klipu vám to snad dojde. Hrají ještě dodnes, ale ty moje pravé vzpomínky letí o více jak 40 let zpět...

BTO - You Ain´t Seen Nothing Yet

A dál ve tvrdém rytmu! AC/DC! Založeni bratry Youngovými v roce 1973, australská hard-rocková kapela, která prodala za svoji existenci více než 150 miliónů (!) nosičů. Brzy jim byla rodná Austrálie malá a tak vzali útokem zbytek světa. Mám k nim jednu kritickou připomínku. Po úmrtí zpěváka Bona Scotta v roce 1980 se začali čím dál více odklánět, dle mého názoru, od toho zemitého poctivého hard-rocku, a všechny další jejich desky jsou upřeny hlavně na to, aby měly kasovní úspěch. Škoda. Možná, že to někteří z vás tak necítíte, ale pro mne je to jasná věc. Pustíme si také proto opravdu dřevní poctivou skladbu Whole Lotta Rosie (z alba Let There Be Rock 1977), kde je vše, jak má být. Vypjatý vokál Bona Scotta (mimochodem se uchlastal k smrti), kytara Anguse Younga a poctivě vystavěné kytarové sólo podbarvené hutnou basou a další kytarou s drsným riffem. Paráda! Pokud máte někdo čas, pusťte si album Powerage (1978). Dle mého názoru jedno z nejkompaktnějších hard-rockových alb celé historie. Dost keců, jdeme na to!

AC/DC – Whole Lotta Rosie

Doba je zlá, přitvrdíme. Již od konce 70. let jsem zaregistroval, nejprve nesměle, a pak na plné koule britskou metalovou legendu Judas Priest. Poprvé jsem je viděl na nějakém německém pořadu, kde mi učarovali písní, kterou si nakonec pustíme. Byli kapelou, která dovedla do dokonalosti kytarové riffy (měla a má 2 kytaristy), jejich frontman zpěvák Rob Halford zase spoluzavedl pro všechny metalisty dnes neodmyslitelnou kůži, řetězy, nejrůznější náramky, cvoky a co já vím ještě. Až nedávno se proneslo, že na tyto módní nápady chodil Rob Halford dlouhodobě do londýnských gay klubů. Nic to nemění na tom, že jejich metal je pro mne stravitelný, doporučuji třeba poslech alb Turbo nebo Painkiller, jsou luxusní! Dnes si dáme ale píseň, která mi již tenkrát doslova učarovala a jejich riff mi zní dodnes jako zvuk z metalového nebe.

Judas Priest - Green Manalishi