Americký heavy metalový zpěvák Ronnie James Dio italského původu (*10. 7. 1942) nebyl postavou největší, ale svým stylem zpěvu, skladatelskou a aranžerskou činností zcela nepochybně ano. Působil ve známých skupinách Rainbow, Black Sabbath, v poslední době i ve formaci Heaven and Hell. Já mám rád jeho sólové projekty natočené pod krátkým jménem Dio. Tím nechci říci, že by hudba z předešlých kapel byla špatná. Viděl jsem jej na vlastní oči v Plzni na Lokomotivě v březnu 1997 a byl boží. Hlas měl fakt nezaměnitelný a je ho hrozná škoda. Umírá v květnu 2010 na rakovinu žaludku. Na You Tube je možno najít i krátké video z jeho heavy metalového pohřbu v Kalifornii. Pustíme si krásnou baladu (byl na ně mistr) As Long As It´s Not About Love. Kdo máte čas, můžete si najít i další věci. Sbohem Ronnie!

R. J. Dio – As Long As It´s Not About Love

Další dinosauři seskupení kolem Davida Coverdala, který po odchodu z Deep Purple založil v roce 1977 tuto skupinu. Mně se jejich hudba moc líbí, a byla to také právě jejich dlouhohrající deska, kterou mi v 80. letech přivezl táta z krátkého výletu do západního Německa. Coverdale vládne v kapele železnou rukou, byl schopen během turné vyházet téměř celé obsazení a přeobsadit ho. V kapele se vystřídalo tolik známých muzikantů, že by to zabralo téměř celý krátký text v okénku, tak jen namátkou – M. Moody, B. Marsden, J. Sykes, S. Vai, N. Murray, J. Lord, D. Airey, I. Paice, C. Powell. Já si na nich cením hlavně schopnosti psát krásné rockové balady. Z nich si také jednu pustíme. V říjnu 1991 jede moje manželka brzy ráno do porodnice a já si doma celý nervózní pouštím rádio, kde hrají právě Whitesnake krásnou baladu…

Whitesnake - Is This love

Ne ne nezbláznil jsem se, opravdu jsem to já s rockovou duší i srdcem, dnes si dáme překvápko. Frank Sinatra. Megastar americké populární hudby (1915-1998), který však nazpíval mnoho krásných písniček (mnohé z nich jako předělávky frčí dodnes). Je třeba se vždy trochu ohlédnout, na jakém podhoubí mohly dnešní hvězdy i hvězdičky vyrůst, kdo zametal ty pomyslné chodníčky v pop-music. Z jakých kořenů populární hudba vyrůstala. Frank a jeho písně to splňují vrchovatě. Ještě jeden důvod pro jeho zařazení však mám. Můj otec, amatérský muzikant, ho měl moc rád. Táta už sice nežije, nežije ani Frank Sinatra, jeho písně jsou však nesmrtelné. Milý táto tahle je jen pro Tebe!

F. Sinatra – New York New York

JOYS opěvují KGB – Klement Gottwald Blues
Dnešní hrůzostrašný titulek na Novinkách „Kreml chystá návrat KGB. Pod rouškou ministerstva“ mi připomněl, že mám psát recenzi na desku kapely JOYS nazvanou KGB. Jenže v tomhle případě nejde o Комитет государственной безопасности (kamiťét gasudárstvěnoj bězapásnosti), česky: Výbor státní bezpečnosti, ale o „Klement Gottwald Blues“. Uff, zatímco z prvního titulku a překladu zkratky mě stále ještě mrazí, spojení bolševického prezidenta s americkou muzikou zvanou blues dokáže pobavit.
JOYS jsou srandisti, trošku přisprostlí, ale furt je to ještě sranda. JOYS je prostě svérázná kapela s usmívajícím se smajlíkem v logu. Jinak je to pohodově plynoucí rocková muzika s poctivými texty. Aktuální deska obsahuje celkem 11 nových písní a k tomu je přiřazeno 11 bonusů. Těmi jsou písně z první desky JOYS – Rozbijem. Vtipnou kombinací blues a svižného rocku je Klement Gottwald blues. Dřevité texty popisují příběhy ze života, místy je to až punk, čehož skvělou ukázkou je skladba „Popelář Josef“, kterej chlastá petrolej. A to je prostě známka punku. „Hej, tak má to být, tohle má styl, tohle má šťávu“. Jinak muzika JOYS je vcelku jednoduchá, skotačivá a rozjívená. Ale zároveň se nejedná úplně o přímočaré melodie, tempo se často mění, tu přijde nějaká ta kytarová kudrlinka, tu přijde stopka a bublající basa.
Z desky naprosto vybočuje skvělá píseň „Co teď říct“, kterou nazpívala Karin Babczynska z kapely Messalina. Ta holka má super hlas. Když k tomu připočtu chytrý text, vychází mi báječná kombinace. Fakt pecka! No a vzápětí přijde přisprostlá verze starých známých „Rolniček“. Kurňa, to je rachot. A ten text. Umírám smíchy. Chudák Karel Gott, který zpívá jak o život. Aktuální kolekci zavírá ani ne minutová srandička „Vávra“.
Pak následuje bez jedné skladby tucet bonusů. Přídavky začínají „Sanitkou“, televizním hitem, který JOYS předělali až do speedmetalu. Mimochodem, s tímhle coverem se JOYS dostali i do hudebních masakrů Jardy Konáše na Stream.cz. Oproti původní verzi z desky Rozbijem, je tahle „Sanitka“ hudebně daleko hravější a barevnější. To platí taky o písni „Opilců rána“, která mi svou lehkostí připomíná hitovost Kabátu nebo třeba DeBill Heads. Nejde ale o xtou kopii. Tohle jsou prostě JOYS. Hraví a veselí.
Jan Holý