Forum Karlín zažilo mimořádný večer. Panoptiko předvedlo vyprodaný koncert plný emocí, špičkových hudebních výkonů a dokonale připravené scény. Křest alba Nirvana potvrdil, že kapela dnes už patří k samotnému vrcholu domácí scény.

Užasný večer plný splněných přání, silných emocí a ryzí radosti zažilo Forum Karlín, zaplněné doslova až po střechu. Už od čtvrté hodiny odpolední se před halou začali scházet fanoušci kapely Panoptiko, která během pouhých čtyř let dokázala něco, co se nepovede každému – vyprodat Karlín sama, bez billboardů, bez masivní reklamy a bez plakátových kampaní a to dva měsíce před akci. A to navíc v den, kdy vyšlo jejich nové album Nirvana. Strmá, poctivá a tvrdě vydřená cesta k vrcholu.

Krátce po šesté hodině vstupujeme do haly. Prodejní stánek kapely je obklopen fanoušky ze všech stran, spodní prostor je doslova nacpaný k prasknutí. Mnozí přicházejí v maskách a škraboškách Panoptika, atmosféra připomíná svátek. Úleva přichází až v horní části haly pro VIP hosty, kde je přece jen o něco víc prostoru – ale i tady je cítit, že se chystá výjimečný večer.

Právě zde se potkávají pořadatelé, hudebníci a osobnosti scény. Vidíme Petra Hrubého (Výrava), manžele Lhotovy (nejkrásnější hudební areál v Česku Zahrada a The Legends Rock Fest), Radka Sladkého (Magma Fest), řadu muzikantů a známých tváří. Společně s Jirkou Barvou je tu velká část Traktoru, Phil Lee Fall z Cathedral In Flames, Jura Šperl (ex Citron, Limetal, dnes Ingott) a další. Čas do začátku plyne v příjemných rozhovorech a setkáních s lidmi, které člověk často celý rok nepotká. Už tohle samo o sobě dokládá význam dnešního večera.

Obrovská hala se postupně plní. Stejně tak první patro. Jsme ve VIP zóně druhého patra, odkud je skvělý výhled na celé dění. Nad pódiem dominuje mohutný nápis Panoptiko, zahalený do rudé opony. Kdo zná principála kapely, ví, že tady se nic nenechává náhodě. A přesně ve dvacet hodin to přichází.

Světla zhasínají. Hala exploduje. Ohlušující řev fanoušků zaplaví prostor a temnotou se rozléhají první tóny úvodu. Opona se pomalu rozjíždí a před námi se otevírá dokonale připravený svět.

Scéna připomíná honosný operní sál. Nové, stupňovité pódium, jehož dominantou je masivní artilerie bicích. Po stranách dvě vyvýšené věže, které nejen skrývají světelné obrazovky, ale umožňují muzikantům vybíhat až na jejich vrcholy. Za bicími obrovská světelná stěna, na níž se po celý večer odvíjejí promyšlené a precizně načasované obrazové motivy.

Start patří megahitovce Noc v opeře. Tisíce hlasů zpívají, ruce letí vzhůru a celý sál se dává do pohybu. Pohled shora dolů na pulzující masu lidí bere dech. V tu chvíli si znovu člověk uvědomí, jak neuvěřitelně rychle a vysoko se Panoptiko dokázalo dostat.

Vedle silných skladeb je ale nutné vyzdvihnout to nejdůležitější – špičkové výkony všech muzikantů. Kapela šlape s naprostou jistotou, bez zaváhání, bez hluchých míst. Každý tón má své místo, každý přechod dává smysl. Celý koncert působí jako dokonale seřízený stroj, který si přesto zachovává emoce i lidskost.

Velkou ozdobou večera je i Baron von Telefon, který během koncertu nejen střídá netradiční nástroje, ale přináší do jednotlivých skladeb nečekané barvy a atmosféru. Tyto momenty nepůsobí samoúčelně, naopak přirozeně zapadají do celku a ještě více podtrhují divadelnost a hravost Panoptika.

Silné jsou i momenty, kdy Dr. Konektor a Señor Farkas nastupují každý na své straně pódia s vlastním kotlem (název bubnu) a společně udávají rytmus. Tyto chvíle mají obrovskou energii, publikum šílí a celé Forum Karlín se mění v jeden obrovský, tepající organismus.

Seznam skladeb je sestaven s velkým citem. Starší kusy jako Gilotina s působivou obrazovou projekcí, Dýchám či Escobar se přirozeně prolínají s novými písněmi. Album Nirvana zazní prakticky celé (chybí pouze tuším Gulliverovy tresty) a z alba Bohové nechybí zásadní skladby – Mozartovy kule, Prokletý pochod, Vernisáž, In vino veritas, Pinocchio či prověřený Ďábelský bál.

V polovině koncertu přichází slavnostní křest alba. Role kmotrů se ujímají Pavel a Standa Balkovi (oba Traktor). Emoce v sále by se daly krájet a křtí se už teď úspěšné album. A pak přichází překvapení – Pavel Balko usedá za bicí, Don Balkoni bere druhou kytaru. Na obrazovkách se objevují bílé kříže, první ostré riffy a bicí spouští nemilosrdnou´ “kulometnou“ palbu. Přichází cover Metallica – Master of Puppets, která doslova rozseká Karlín na kusy. Mráz po zádech, husí kůže, euforie.

Vzápětí následuje další překvapení. Standa Balko bere kytaru a Karlínem se rozezní první nesmrtelné akordy, které se zaryjí do hlavy každému rockerovi, i když je slyší po sté - Deep Purple – Smoke on the Water. Celá hala zpívá, tisíce lidí drží rytmus a vzniká jeden z těch momentů, na které se nezapomíná.

Během večera nechybí ani efektní detaily – výstřely z brokovnic, práce se světlem, přesně načasované přechody. Režie koncertu funguje naprosto bezchybně. Není tu jediné hluché místo, jediná slabá pasáž. Vše plyne přirozeně, logicky a s maximálním dopadem na diváky.

Závěr patří přídavkům – Dejte mi provaz, Poslední tango a naprosto nevyhnutelné finále Bathory. Velkolepé, silné a emotivní. Představení kapely a dokonalá tečka za dnešním večerem. Nelze nezmínit i tajemnou, černě zahalenou postavu, která nás čas od času provází večerem na obří obrazovce až záhrobním hlasem a mimo jiné děkuje jménem kapely skupinám Dymytry a Traktor, bez nichž by dnešní večer možná nikdy nenastal.

Odcházíme plni dojmů. A nejsme sami. Lidé po koncertě zpívají na chodbách, objímají se, v očích mají slzy. Zvuk – alespoň v naší části – byl výborný, atmosféra elektrizující. Tohle nebyl jen koncert. To byl večer, který se zapíše hluboko do myslí lidí, kteří tu dnes byli.

Forum Karlín nebylo svědkem jen dalšího koncertu. Tohle byl důkaz. Důkaz, že když se věci dělají poctivě, s vizí a bez zbytečných berliček, výsledek přijde. Panoptiko vyprodalo velkou halu bez masivní reklamy, bez umělého nafukování, jen silou vlastní muziky, práce a kontaktu s lidmi. Předvedlo show bez hluchých míst, bez slabých momentů, s precizní režií a stoprocentními výkony celé kapely. Laťka se posunula vysoko – nejen pro ně samotné, ale pro celou domácí scénu. A jestli si někdo ještě včera kladl otázku, kam Panoptiko patří, odpověď dostal přímo v Karlíně. K vrcholu. Bez debat.

Album Templáři je 25. studiovou nahrávkou česko-moravské folkrockové skupiny Lucrezia Borgia. Kapela na něm pokračuje v dlouhodobě ustáleném stylu, který staví na propojení rockového základu s historickými a folkovými prvky. Tematicky je album věnováno dějinám rytířského řádu templářů a opírá se o precizní a systematickou práci s texty, jak už jsme si u této kapely zvykli.

Novinka navazuje na jasně rozpoznatelný rukopis kapely, která již řadu let pracuje s kombinací rockové instrumentace a historizujících motivů. Hudební složka vychází z pevného rockově/folk základu, jenž je doplněn o dobové nástroje, jako jsou šalmaj, flétny a další akustické či perkusní prvky. Ty nejsou použity samoúčelně, ale tvoří přirozenou součást aranží a podílejí se na vytváření historické atmosféry alba.

Základním tematickým rámcem nahrávky je historie templářského řádu, od jeho vzniku přes období bojových výprav až po jeho zánik. Texty pracují s konkrétními historickými motivy a událostmi a jsou zpracovány podloženou formou. Nejde o volné metafory ani o fantazijní interpretaci historie, ale o koncepční přístup, který využívá historická fakta jako pevnou osu celého alba.

Práce s texty je důsledná a systematická. Jednotlivé skladby na sebe tematicky navazují a celek působí jako ucelený příběhový cyklus. Album tak funguje nejen jako soubor samostatných písní, ale také jako koncept, který dává smysl při poslechu od začátku do konce. Textová složka zde hraje klíčovou roli a určuje charakter i tempo nahrávky.

Hudebně kapela zůstává v osvědčeném rámci a nesnaží se o stylový posun či experiment. Templáři tak zapadají do kontinuity tvorby Lucrezie Borgia a potvrzují stabilní podobu její hudební identity, založené na propojení rocku, historie a folkových prvků.

Album vyšlo v roce 2025 jako vlastní vydání kapely ve formátu CD v digipackovém provedení. Producentem nahrávky je Antonín Maceček, mix a mastering zajišťoval Broněk Šmíd. Obal alba využívá ilustrační práce Josefa Svobody, grafickou úpravu připravila Monika Baštová. Součástí fyzického vydání je 34stránkový booklet.

Lucrezia Borgia na albu vystupuje ve složení Antonín Maceček, Jana Vojáčková, Jiří Stritzko, Jana Burdová a Ondřej Němec. Na nahrávce se podílela řada hostů, mezi nimi Nikol Kratochvílová z Městského divadla Brno, Radek Melša z Městských divadel pražských, Antonín Míček a Julie Mikolášková. V některých skladbách se objevuje hostující zpěv Jiřího Zonygy. Na albu účinkuje také Divadelní spolek Rotunda ze Znojma. Baskytarové party nahrál Zdeněk Mařík, bicí a perkuse obstarali Michal Kulda Dostál a Milan Kratochvíl. Informace o konkrétním studiu nebo místech nahrávání nebyly kapelou oficiálně zveřejněny.

Album obsahuje osmnáct inspirovaných historickými motivy spojenými s řádem templářů.

Plzeňská Šeříkovka se v sobotu 17. ledna proměnila v temné království gotiky. XIII. století zde předvedli strhující koncert plný nesmrtelných hitů, silné atmosféry a precizního výkonu, kterým znovu potvrdili své výsadní postavení na české, nejen gotické scéně.

Šeříkovka má za sebou skvělý start sezóny 2026. Po úspěšném zahájení sezony 2026 s ABBA Stars přišel v sobotu 17. ledna večer, který patřil jediné kapele - XIII.století.  A bylo to přesně takové, jaké to má u králů gotického rocku být: temné, silné, emotivní a naprosto strhující.

Celý večer otevřelo ikonické intro z Gotiky, které okamžitě přeneslo zaplněný klub do světa temných legend a romantického stínu. Jakmile se rozezněly první tóny skladby Fatherland, bylo jasno – publikum bylo kapelou okamžitě pohlceno. Energie mezi pódiem a sálem fungovala od první minuty a nepolevila až do úplného konce.

Setlist byl ukázkou toho nejlepšího, co XIII. století za svou kariéru vytvořili. Zazněly skladby jako Poslední letadlo, Frankenstein, Faust, po delší době velmi vítaný Měsíc lovce, kouzelná Justina, megahitový Karneval, přídavkový Upír s houslemi, téměř akustická Růže a kříž, až po nesmrtelnou Elizabeth, která tradičně uzavřela večer v mohutném emocionálním finále.

Za zmínku stojí i fakt, že kapela se během zvukové zkoušky potýkala s technickými problémy u kláves. Přesto – nebo možná právě proto – koncert proběhl naprosto bezchybně. Profesionální přístup a zkušenosti se naplno projevily a na výsledku nebylo poznat sebemenší zaváhání.

Je až fascinující, kolik skutečných hitů má XIII. století ve svém repertoáru. Zatímco většina kapel by byla ráda za jeden nadčasový song, z pera Petra Štěpána přichází hit za hitem. Člověk si během koncertu uvědomí, že by vystoupení klidně mohlo trvat tři hodiny – a pořád by bylo z čeho vybírat. Nosferatu, Iglau, Werewolf, Stigmata,  Fénix, Černá věž, Evropa, Vendeta, Slunečnice… to všechno jsou skladby, které by si publikum bez váhání vyžádalo.

Nemá ani smysl detailně hodnotit jednotlivé výkony muzikantů. XIII. století jsou ostřílení matadoři české scény a na pódiu to dávají jasně najevo. Velkou radost dělá vidět Petra Štěpána ve výborné formě a kondici, stejně tak celá kapela podala koncentrovaný a přesvědčivý výkon, který držel koncert pevně pohromadě.

Potěšující zprávou pro fanoušky je také oznámení, že v dubnu vychází živé album Nosferatu – a to dokonce i na vinylu. Povinná položka do diářů všech příznivců kapely i sběratelů.

Co víc si přát? Snad jen, aby příště došlo i na další vinylové klenoty jako Gotika, Werewolf, Karpaty nebo Metropolis. Pokud by se tak stalo, byla by temná radost dokonalá.

Jedno je ale jisté už teď: XIII. století v Šeříkovce znovu potvrdili, že trůn gotického rocku v Česku patří stále jim.

Kapela z Plzně produkující svižný thrash s výraznou esencí power a heavy metalu a nádechem progrese a artu. Kromě rychlosti a agresivity v jejich tvorbě najdete také vydatnou porci melodií a změn temp, nálad i rytmů. Na kontě mají vlastními silami vydané EP „Dreams in the Haunted House“ z roku 2019. 

Po poměrně dlouhé pauze vydali muzikanti letos v prosinci novou nahrávku pojmenovanou Signum Laudis (podle stejnojmenného rakousko-uherského válečného řádu) s tématem první světové války. Song samotný propojuje rychlé kytarové pasáže s pomalejší, pro tento žánr neobvyklou, klavírní mezihrou. Ke skladbě vznikl také klip kombinující historické i živé záběry se 3D animovanými prvky. Nahrávka i video vznikly ve vlastní produkci kapely, což s sebou neslo značnou časovou náročnost, takže od prvního střihu k dokončení klipu uběhlo téměř čtvrt roku.