Super User

Super User

Oheň, který stále hoří - rozhovor s tvůrci Unholy Pagan Fire

Unholy Pagan Fire patří mezi nejvýraznější slovenské fanziny věnované extrémnímu metalu. Vznikl s velkou dávkou nadšení a dnes se těší respektu v undergroundové scéně nejen na Slovensku, ale i v zahraničí.

Zajímalo nás, jaké byly začátky, proč vlastně vznikl, jak se vyvíjel a kam směřuje.
Zdar, tu je Dagon z UNHOLY PAGAN FIRE. V prvom rade ďakujem za priestor a za možnosť prezentácie. Zine vznikol na prelome rokov 1999/2000, kedy sme s vtedajším „druhom v zbrani“ Sickom nechceli byť už iba hudobnými konzumentmi, ale prispieť aj niečím svojským a kreatívnym. A nejako prirodzene z toho vznikla práve táto cesta. Inak len pre zaujímavosť, ten názov sme si požičali z albumu Beherit „Drawing Down the Moon“. Pôvodne vznikli prvé dve čísla zinu, pričom to tretie, ktoré bolo dokončené zhruba na 90% už nebolo nikdy dotiahnuté dokonca. Nejako sme stratili odhodlanie a entuziazmus a tak bol zine na dlhých 15 rokov uložený k spánku, o ktorom som si myslel, že je definitívny, no v roku 2015 prišlo k nečakanej reinkarnácií. Za to môžem vďačiť predovšetkým Martinovi Lukáčovi a jeho knihe Monstronomicon, v ktorej boli spomínané v rámci fotoprílohy prvé dve vydania. Veľkou pomocou bol postupný príchod ďalších spolupracovníkov – v minulosti to bol Simach a dnes sú to Mysticus, Silg Bor a predovšetkým Garmfrost, bez ktorých by zine určite nemal tú podobu, akú má. Takže im chcem touto cestou poďakovať. Výraznú zmenu prinieslo predovšetkým 10. číslo, počnúc ktorým je jeho prílohou kazetová príloha. A kam zine smeruje? Nechajme sa prekvapiť....

Můžete přiblížit úplné začátky – kdy a za jakých okolností se zrodil nápad vytvořit Unholy Pagan Fire?
Úplné začiatky boli podobné, ako pravdepodobne u všetkých podobných aktivít. V prvom rade množstvo nadšenia, ktoré nahrádzalo nulovú skúsenosť. Všetko sa to rozvíjalo postupne, veľakrát systémom pokus-omyl. Nápad dozrieval postupne a úplne prvý impulz, pokiaľ si dobre spomínam, vznikol (ako to už v podobných prípadoch býva) po zopár vypitých pivách, hehe.

Co bylo hlavním impulzem, proč jste se rozhodli pustit právě do tvorby fanzinu?
Táto činnosť mi bola blízka odjakživa – mám na mysli tvorbu prostredníctvom písomného prejavu, čo sa prejavilo aj na mojich ďalších aktivitách. Či už sa jednalo o moje pravidelné prispievanie do webzinov Mortemzine alebo Rumzine, alebo pri tvorbe kníh, o čom poviem niečo bližšie v jednej z nasledujúcich odpovedí. Skrátka, písanie mi bolo vždy veľmi blízke.

Jak se fanzin v průběhu let měnil – od prvních čísel až po současnost?
Myslím, že UNHOLY PAGAN FIRE si prešiel klasickým vývinom, podobne ako množstvo iných undergroundových tlačovín. Prvé dve čísla, to bola klasika – jeden originál, ktorý sa rozmnožoval pomocou čiernobielej kopírky. Po návrate v roku 2015 boli čísla 3 a 4 šírené rovnakým spôsobom s tým rozdielom, že sa jednalo o plnofarebný zine, v čom sme pokračovali pomerne dlhú dobu, aby sme sa opätovne vrátili (s výnimkou obálky) opäť k čiernej a bielej. Zásadnú zmenu prinieslo číslo 5, ktoré bolo ako prvé tlačené v profi tlačiarni a (ako už bolo spomenuté), číslo 10, ktoré ako prvé prinieslo kazetovú prílohu. No a potom tu je postupné navyšovanie strán jednotlivých zošitov, čo súviselo predovšetkým s neustálym rastom materiálu jednotlivých zošitov – takže v súčasnosti sa držíme na 120-130 stranách na jedno číslo, čo je podľa môjho názoru zdravé maximum. Väčší počet strán by už bol pravdepodobne kontraproduktívny.

Čím je podle vás Unholy Pagan Fire jedinečný v porovnání s ostatními ziny na scéně?
To je skôr otázka pre čitateľov, ale pokúsim sa o môj vlastný pohľad. Podľa môjho názoru je to v prvom rade rozsah jednotlivých čísiel, profi kazetová príloha a tiež primárne zameranie sa na Black Metal. Niežeby sme nedávali možnosť aj iným žánrom – nejaký ten Death, Ambient, či Thrash sa občas objaví tiež, ale prvotné zameranie sa na Čierny Kov, ktoré sa postupom rokov vyprofilovalo, zostane nezmenené. A potom sú to pravdepodobne aj pravidelné rubriky, ktoré prinášajú pre niekoho viac, pre niekoho menej zaujímavé veci, súvisiace so samotnou hudbou.

Vaše obálky jsou typické fotografiemi hradů – co vás k tomu vedlo a jaký mají pro vás symbolický význam?
Obálky hradov majú tri príčiny. Tou prvou je jednoducho môj vzťah k týmto objektom, ktoré sú mojou vášňou a koníčkom – vnímam ich ako priame fyzické spojenie s našou vlastnou minulosťou. Tou druhou príčinou je prostý fakt, že je to niečo originálne. Väčšina zinov má na obálke buď nejaké kresby, alebo fotky kapiel, čo mi príde vskutku neoriginálne. No a tretia príčina je tá, že hrady a prírodu, do ktorej sú tieto objekty väčšinou zasadené, si prirodzene spájam práve s Black Metalom.

Víme, že jste se podíleli i na vydávání knih – můžete shrnout, jaké tituly už vyšly a co vás k nim vedlo?
Ako som už spomínal, kreatívny proces vo forme písania mi bol blízky v podstate odjakživa. A tak potom, ako sa moje aktivity v tomto smere opätovne rozbehli prostredníctvom zinu UNHOLY PAGAN FIRE a webzinov Mortemzine a Rumzine, bolo iba otázkou času, kedy príde na radu niečo ďalšie. Tou prvou knihou bol titul King Diamond – „Diamanty sú večné“, k vydaniu ktorej prišlo viac-menej náhodou. Mal som doma spísané a zviazané preklady všetkých Diamondových albumov, v podstate iba pre moju potrebu. A potom, ako som to jedného dňa uverejnil na FB, prekvapilo ma, koľko ľudí o tieto preklady prejavilo záujem. Avšak vydávať iba samotné preklady mi prišlo trochu málo kreatívne a tak som k tomu pridal úplnú Kingovu biografiu od jeho počiatkov v kapele Brainstorm – a vydal som to v počte 60 kusov, pričom každý tento kus mal nielen svoje číslo, ale aj meno majiteľa. No a potom, ako sa tento prvotný náklad vypredal v priebehu pár dní, prišlo na radu druhé vydanie a po ňom ešte dve v českom jazyku pod názvom „Démanty jsou věčné“. A keďže medzi týmito jednotlivými vydaniami bola vždy zhruba ročná pauza, nazbieralo sa v tomto medziobdobí vždy určité množstvo nového materiálu, takže každé ďalšie vydanie malo vyšší počet strán, ako to predchádzajúce. Takže sa nejedná o dotlač, ale vždy o nové, rozšírené vydanie.

Druhou knihou bola Iron Maiden – „Piece of Mind... príbeh albumu“. Ako už hovorí samotný názov, venuje sa táto kniha výhradne štvrtému albumu Železnej Panny, ktorý je rozobratý do najmenších podrobností. Táto kniha vyšla v slovenskom jazyku. Zatiaľ poslednou knihou je Black Sabbath – „Born Again... príbeh albumu“, ktorá (ako už jej názov napovedá), rozoberá podobnou formou jediný album Sabs so spevákom Ianom Gillanom. Tento titul vyšiel v slovenskom a anglickom jazyku.
Z Iron Maiden a Black Sabbath ešte zostáva zopár kusov, takže ak by mal niekto z čitateľov záujem, je stále možnosť zaobstarať si ich. Jedná sa už naozaj o posledné kusy, tak netreba príliš váhať, pretože v prípade týchto dvoch titulov sa s opätovným vydaním neuvažuje.

Věnujete se vždy v knize tématicky jednomu albu, co je podmětem výběru a výsledný text je vaše zpracování?
Výber albumov o ktorých budem písať je vždy podmienený dvomi vecami. Tou prvou (a najdôležitejšou) je prostý fakt, že sa mi daný album musí páčiť a že ho musím poznať do najmenších podrobností. A to nielen čo sa týka samotnej hudby, ale aj okolností jeho vzniku. A s tým súvisí aj druhá podmienka. Daný album musí mať za sebou nejaký príbeh, ktorý je pre čitateľa dostatočne atraktívny a pútavý. A to sa podľa môjho názoru v prípade „Piece of Mind“ aj „Born Again“ podarilo dokonale.

Text je kompletne moje spracovanie, ktorému vždy predchádza niekoľkomesačné (takmer ročné) preberanie sa množstvom rozhovorov, článkov, autorizovaných aj neautorizovaných biografií a následné spájanie jednotlivých faktov do chronologicky logického a nadväzného výsledku. Následné písanie samotnej knihy už z časového hľadiska až tak náročné nie je a trvá cca 2-3 mesiace. Takže príprave jednej takejto knihy zaberie približne rok. Do tohto obdobia však treba započítať aj prípravu zinu. A vzhľadom na to, že ročne vyjdú cca 2-3 čísla, je to ďalších zhruba 300 strán textu.

Jaké nové knihy či projekty připravujete do budoucna?
V pláne je toho viac, ale spomeniem iba jednu, na ktorej sa už pracuje. Bude to Iron Maiden „Somewhere in Time... príbeh albumu“, ktorá bude mať obdobný formát ako predchádzajúce dva tituly.

Přidáváte i hudební přílohy na kazetách – jak vybíráte kapely a tituly, které se tam objeví?
V tomto prípade je to podobné, ako pri výbere kníh. V prvom rade sa mi daná nahrávka musí páčiť. Je pravdou, že sa prioritne zameriavame na staré demo nahrávky slovenského a českého Undergroundu, ale nie je to pravidlom. Dôkazom toho sú aj vydané kazety Necrocock, Belial, či naposledy debutový album nového fínskeho projektu Silent Millenia. Aktuálne sú dohodnuté ďalšie 4 vydania, ale vzhľadom na to, že (ako som už spomenul), ročne vyjdú 2-3 ziny, je to zatiaľ viac ako dosť.

Jak vnímáte dnešní extrémní metalovou scénu na Slovensku a v Česku?
Black Metal vo všeobecnosti skomerčnel. A je jedno, či máme na mysli slovenskú českú, alebo svetovú scénu. 90% black metalových kapiel už nemá s pôvodnou ideou Čierneho Kovu nič spoločné. A aj preto je prioritou UNHOLY PAGAN FIRE zameriavať sa predovšetkým na spolky, ktoré stále zostávajú verné prvotným ideám a filozofii Black Metalu. Samozrejme, že to nie je podmienkou, aby daná kapela dostala v zine priestor, ale určite máme nastavenú hranicu, za ktorú rozhodne nepôjdeme.

Nerád by som tu spomínal nejaké konkrétne mená a robil siahodlhé zoznamy, tak iba naozaj stručne. Ak by sme zostali na Slovenku, tak rozhodne musím spomenúť Zmij, Immortal Hammer, Krajiny Hmly, Sunstrike, Between Two Castles, Stangarigel, Ruiny Vekov, Malokarpatan, Krolok, alebo Aeon Winds.

Co byste chtěli, aby si čtenář odnesl, když sáhne po vašem fanzinu nebo knize?
Čo sa týka kníh, tak v prvom rade príbeh, ktorý sa skrýva za daným albumom a ktorý ukazuje, že za nahratím legendárnych nahrávok stojí množstvo práce, času a námahy... ale tak je to zo všetkým, nemusíme to vzťahovať iba na hudbu. No a pri zine je to predovšetkým snaha sprostredkovať čitateľom informácie, ku ktorým sa možno v prípade mnohých kapiel nemajú možnosť dostať. Tým, že sa špecializujeme predovšetkým na Black Metal, by som bol rád, aby dopadom UNHOLY PAGAN FIRE bolo prehlbovanie informácií o tejto komunite – ísť do hĺbky a neplávať po plytkom, konzumnom a reklamnom povrchu spolu s „veľkou metalovou rodinou“. Black Metal totiž vždy bol o individualite.

Jak se rockový fans vůbec dozví o vás, co chystáte, popř zpětně co si ještě můžou koupit?
Všetky novinky sú vždy zverejnené na FB (https://www.facebook.com/unholypaganfirezine). Prípadne ma môžu záujemci kontaktovať na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


rockpalace pagan

Číst dál...

TISKOVÁ ZPRÁVA - KŘEST EP ANUBIS, FUTURUM MUSIC BAR 17. 10. 2025

Niakara pokřtí ve Futuru nové EP Anubis. Hosty budou Doktor Triceratops, Marek Žežulka, Leona Šenková a Dan Friml.

Pražský Futurum Music Bar znovu přivítá kapelu Niakara. V pátek 17. října 2025 zde proběhne křest nového EP Anubis – temného příběhu z egyptské mytologie, který navazuje na loňské Anunnaki. Večer ozdobí speciální hosté: pražští Doktor Triceratops, bubenická legenda Marek Žežulka (ex-Arakain, Divokej Bill), zpěvačka Leona Šenková (TOP 8 Česko Slovenská SuperStar 2009) a Dan Friml, hudební producent, multiinstrumentalista, zakladatel a frontman kapely Mean Messiah, výrazné formace české progressive industrial metal scény.

Niakara stojí pod vedením baskytaristy Zdeňka Kuba (ex-Arakain), který po více než 35 letech na scéně znovu přivádí na pódia vlastní autorskou tvorbu. Současnou sestavu tvoří zpěvák Mayo Petranin (Ozark Howler), kytaristé Petr Voháňka (Dirty Game) a Martin Pavlíček (Not Perfect) a bubeník Pavel Kubát (ex-Root). Kapela se opírá o silné skladby, hutný zvuk a koncertní nasazení, které jí v posledních dvou letech otevřelo dveře na velká pódia i festivaly.

Nové EP Anubis tematicky míří do starověkého Egypta – k bohovi podsvětí a rituálu přechodu. „Anubis je o hranici mezi světy – o momentu, kdy se láme jistota. Hudebně jsme přitvrdili, ale pořád s důrazem na melodii a silný refrén,“ říká kapelník Zdeněk Kub. Na EP se objeví celkem šest skladeb; kromě titulní písně Anubis také balada z dílny kytaristy Martina Pavlíčka. Stejně jako na předchozím EP nebude chybět ani anglický bonus – tentokrát půjde o skladbu R.A.F. Squadron 311, která původně vyšla v roce 1994 na anglické verzi alba Thrash the Trash pod názvem Thrash!. Materiál na EP vznikal s ambicí přenést příběh do koncertní energie: bez příkras, s jasným tahem na branku.

Program večera staví na kontrastu: pražští Doktor Triceratops přivezou natlakovaný heavy-metalový set, v jedné skladbě usedne za bicí Marek Žežulka a připomene tak společnou historii se Zdeňkem Kubem, Dan Friml vnese do večera svůj osobitý hudební rukopis, a Leona Šenková se připojí v jednom z vrcholů koncertu. Křest EP proběhne přímo na pódiu Futura za účasti hostů, kteří se zároveň stanou jeho kmotry.

Praktické informace

  • Kdy a kde: pátek 17. 10. 2025, Futurum Music Bar, Praha
  • Vstupenky: předprodej v síti Ticketstream a na místě (doporučujeme včasný nákup)

  • Web & sociální sítě: www.niakara.cz | @niakara.official

Mediální partner

Hlavním mediálním partnerem akce je online rockový magazín Rocklist pod vedením fotografa Petra Bryka.

Akreditace pro novináře (foto i píšící):
prosíme zasílejte na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Kontakt pro média:
Kateřina Hejčová – PR & Media
? Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. | ? +420 731 229 885

Další informace a aktuality sledujte na:
Facebook | Instagram | //www.youtube.com/@niakara.official">YouTube

Číst dál...

Alžběta znovu roztahuje křídla

Novobydžovská rock/metalová kapela ALŽBĚTA vskutku nezahálí. Právě v těchto dnech vychází její osmé album „Roztáhni křídla“. Od roku 2011 to je v dnešní době hodně slušné číslo. Každé dva roky v srpnu kapele vychází nová deska. To je vážně obdivuhodné.

Aktuální desku připravila tato sestava: Radek Řezníček – zpěv, Jan Dlouhý – kytara, zpěv, Richard Kaloč – kytara, zpěv, alternace Miroslav Vejvoda – kytara, zpěv, Pavel Čmelák Bělik – basa, Aneta Smetáčková – bicí.

Novinka začíná tradičně svižně skladbami „Každý z nás“ a „Život je jízda“. To jsou typicky alžbětinské kusy. Poměrně rychlé tempo, melodické kytary a typický Radkův zpěv. Pak přijde zpomalení v podobě písně „Skoč (křídla roztáhneš potom)“. Ale o zpomalení jde jen zdánlivě. Skladba se průběžně zrychlí a pak zpomalí, ale převážně jde o rychlou melodickou věc.

Následuje „mušketýrská“ „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. To bude hit. To halekání ke konci skladby bude znít sály asi hodně silně a dlouho, i když mi to někdy spíš vadí. Pátý song „Strážný anděl“ je cajdáček. Následující „Čarodějku“, co mi omámila duši, už můžete znát z Čarodějného tour, které proběhlo vloni. Je to chytlavá záležitost, refrén si snadno zapamatujete.

Sice chápu, co kapela chtěla sdělit písničkou „Svět bez válek“, ale taky si říkám, jestli má takovou agitku zapotřebí. Války bohužel patří k dnešnímu světu, ale tahle skladba jako by vypadla z předrevolučního Festivalu politické písně v Sokolově.

Osmou položkou menu je „Nikdy to nevzdám“. Motivační píseň. Ok, dobrý. Ze songu „Dva plameny“ mi v hlavě utkvělo výrazné kytarové sólo. Píseň „Ráno“ mi hodně mluví z duše. Někdy se mi prostě nechce vůbec nic, ale přesto musím vstát a jít něco dělat. Myslím, že to zná každý. Ležím a spím nebo žiju? Ne! Už je ráno. Tahle píseň má hodně chytlavé kytary, až si říkám, že ten motiv odněkud znám. Ale fakt jsem nepřišel na to, jestli jde o nějaký starší riff. Prostě nevím.

Co napsat ke „Stárnutí“? Nikdo nemládneme, ale i stáří může být krásné. Bohužel ne vždy a u každého. Často to bývá naopak. Závěrečný velmi silný song „Dopisy do nebe“ má určitě jiný rozměr pro ty z nás, komu někdo blízký navždy odešel.

Nová deska patří určitě do zlatého fondu Alžběty a až čas prověří, jestli to bude taková pecka jako kdysi druhá deska „Kopí osudu“, z které jsem dodnes naprosto unešený.

Pro Rockpalace Honza Holý

Číst dál...

FANY MICHALÍK: „Hudba je moje DNA – a s novou kapelou jdu naplno!“

Fany Michalík je zpět v čele nové kapely FANY. Poctivý hard rock, remaster legendárního alba Funny a čerstvý singl Tak to má bejt ukazují, že rozhodně nehodlá zpomalovat. V rozhovoru prozradil, jak vybíral spoluhráče, co chystá na nové EP a proč je pro něj hudba pořád tou největší životní silou.

Jak se dnes cítíš pod jménem FANY – je to pro tebe jen kapela, nebo už i osobní značka?
Už v roce 1990, když jsem stál ve studiu CITRON při natáčení LP Vypusťte psy, někdo řekl: „Fano, zpívej…“ Myslím, že Radim to pak začal používat při rozhovorech a od té doby se to chytlo. Takže pro mě bylo logické u toho názvu zůstat – FANY jsem já s kapelou.

Podle čeho sis vybíral muzikanty do nové sestavy? Co museli splňovat, aby tě přesvědčili?
Myslím, že to nebyla náhoda, ale osud. Když Vojta Prokeš a Tommy Nenička napsali na Facebook, že v kapele, kde hráli, to přestalo fungovat a že se těší na nový začátek, neváhal jsem a napsal jim. Nechtěl jsem pro svůj start rozbít jinou kapelu, jak se to bohužel dnes stává. Přiznám se, že do poslední chvíle jsem si přál Jardu Bartoně, se kterým jsem hrál mnoho let, ale nakonec dal přednost slavnějšímu kolegovi. Proto jsem přizval na hostování Pavla Škarpu. Největší problém bývá bubeník – Vojta Sedlák je skvělý, ale má asi čtyři kapely. Podařilo se mi ale přemluvit Kamila Drába, moderátora ROCK Rádia, který je za bicími jako ryba ve vodě.

Jak moc jsi do skládání zapojený ty sám a co necháváš na kapele?
V současnosti playlist tvoří hlavně osvědčené songy z dob minulých – z alb Funny a Fany – a samozřejmě z Limetalu. Pořadatelé nás často přemlouvají, ať hrajeme i něco od CITRONu, takže máme i jednu jejich skladbu.

S čím chceš, aby si lidi spojovali nový zvuk FANY – tvrdost, melodie, nebo úplně jiný prvek?
Přál bych si, aby se hudba vrátila do lidské polohy – aby si lidi zpívali, zapojili se do koncertu a odcházeli s dobrou náladou. Aby jim nějaká písnička zůstala v srdci.

Proč jsi jako první singl vybral zrovna „Tak to má bejt“ a jak ji vnímáš po tolika letech od původní verze?
To byla jedna z mých prvních složených písní, a po 33 letech jsem si chtěl udělat radost. Natočili jsme ji znovu i s klipem, kde jsou záběry ze starého videa. Nešlo o to udělat to líp, ale jen se po 33 letech podívat, jak jsem zestárl. Je to pohled pravdě do očí… hahaha.

Remaster alba „Funny“ – co tě na starých nahrávkách nejvíc lákalo oprášit a co naopak úplně změnit?
Dnes je spousta možností, jak dosáhnout lepšího zvuku, a to se povedlo. Nic jiného jsem nechtěl – nové verze dělat nehodlám.

Připravuješ nové EP – co z něj můžeš už teď prozradit, aby fanoušci věděli, na co se těšit?
Ano, nabral jsem sílu i chuť tvořit. Jediné, co mě trochu odrazuje, je konfrontace s obrovským počtem nových songů a všemi těmi komentáři a urážkami. Ale i tak to udělám – a samozřejmě si přečtu všechny komentáře.

Která skladba z nové éry podle tebe nejlíp ukazuje, kam FANY směřuje?
To je těžké říct. Chci zpívat pro dobrou náladu, ale vím, že smutná písnička často lidem pomůže překonat trápení. „Tak to má bejt“ ukazuje charakter a styl – život je nahoru a dolů a vždy jedno střídá druhé. A taky „S větrem v zádech“ – tolikrát jsem si uvědomil, jak i písnička tě dokáže popostrčit.

Jaké místo mají v tvém repertoáru starší skladby – budeš je hrát dál, nebo je necháváš minulosti?
Playlist skládám podle akce, ale čerpám hlavně ze svých songů z desek, které jsem kdy zpíval. Postupně to doplňujeme a zkoušíme, co funguje.

Když dnes stojíš na pódiu, co je pro tebe největší motor – muzika, reakce lidí, nebo energie okamžiku?
Největší motor jsou lidé pod pódiem. To, jak koncert dopadne, je hlavně o nich. Snažím se je vtáhnout, aby nebyli jen pasivní posluchači. Když se to povede, stačí pár lidí a je z toho skvělý mejdan.

Co tě dokáže na koncertech nejvíc rozhodit a co naopak nejvíc nakopnout?
Nejvíc nenávidím agresi a násilí – pokud bych viděl rvačku, klidně odejdu, dokud nebude pohoda. Naopak mě neskutečně nabíjí, když vidím krásné ženy pod pódiem, jak se pohupují a zpívají se mnou. To se pak opravdu předvádím.

Jak důležitá je pro tebe vizuální stránka koncertu – světla, scéna, show – oproti samotné hudbě?
Jsme chudá a začínající kapela – ohně a lasery u nás neuvidíš. Ale hrajeme všechno živě a s chutí, a to je pro mě důležitější.

Pokud bys měl vybrat jeden okamžik, kdy sis řekl „tahle kapela má smysl“, který by to byl?
Nejde vytáhnout jeden okamžik. Důležité je, že se po dlouhé době těším na koncerty a že ty písničky znovu ožívají. A v neposlední řadě se těším i na kluky, kteří stojí po mém boku. Většinou až druhý den ráno si uvědomím, jaké mám štěstí.

Kde bys chtěl s FANY stát za dva roky – klubová scéna, velké festivaly, nebo zahraničí?
Měl jsem to štěstí stát na pódiích s WHITESNAKE, DEF LEPPARD, UDO nebo třeba KABÁTEM. Ale stojím pevně na zemi – ten cíl už se mi vzdaluje. Hrát na plném náměstí po celé zemi a rozezpívat ho je super cíl. A samozřejmě – rádi zahrajeme všude, kde nás budou chtít.

Jakou zprávu chceš dát novými songy fanouškům – co je to hlavní poselství FANY 2025?
Nevím, jestli poselství, ale přál bych si, aby lidi byli k sobě milejší. Aby nás úplně neovládla umělá inteligence a aby se všechno nehodnotilo jen podle lajků, peněz, aut nebo dovolených. Hudba má přinášet radost.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS