Pražská rocková kapela T-A-K vydala předloni debut „Soukromá bouře“. Nahrávalo se v Haciendě u Doležalů v jižních Čechách, takže by mohlo jít o zajímavou muziku.

Je to crossover dost těžký na poslech. Chce to hodně soustředění, není to muzika pro bůhvíjaké masy. Zvuk je výborný, jednotlivé nástroje jsou krásně slyšet. Spousta not, evidentně šikovní muzikanti, výrazná zpěvačka, zpívá celá kapela a dva hostující zpěváci. Za zmínku určitě stojí hloubavé texty, nejsou to žádné trapné veršovánky. Slova mají hlavu a patu.

Sestava T-A-K na „Soukromé bouři“: Hana Krliš – zpěv, Jirka Stárek – kytara, zpěv, Martin Donát – basa, zpěv, Václav Machurka – bicí, ruchy, počítač a zpěv. Jako hosté se zúčastnili ve třech písních zpěvák Lukáš Písařík a v jednom raper Jára Dzera Sojka.

Pro fanoušky crossoveru je to dobrá volba. Mně tahle muzika zase až tak moc neoslovila. Prostě to není šálek mého kafe.

Pro Rockpalace Honza Holý

Žánrově hodně rozkročený Petr Priessnitz nelenil a vydal dvě alba pod svým vlastním jménem označené jako Volume 1 a Volume 2. Petra jistě znáte z působení v hard ´n´ heavy kapelách IRAS a SKYLLA. Krom toho ještě působí ve „world music“ projektu Bílý tesák, s který vydal také "pár" alb.

Na „volumovské“ jedničce jsou plus mínus rockové věci. Osm skladeb čítá nějakých 33 minut. Pět písní jsou z autorské dílny Petra. Začíná se potenciálním hitem „Brácho, hraj ten trdej riff“, kde s vokály autorovi vypomohl Vilda Čok. Tuhle věc jste mohli zachytit jako klip v TV Rockparádě, kde pořádně zabodoval a v jednom měsíci dokonce poněkud nečekaně v tvrdé konkurenci vyhrál.

Následuje anglicky zpívaná „Only Lonely“, taková tvrdší riffovka. Pak přijde na řadu další host, tentokrát zpěvačka Blanka Šrůmová a její anglicky zpívaná pohodovka „Bang, bang“. Musím říct, že bych v téhle poloze Blanku fakt nepoznal, ale zpívá to procítěně až mi běhá mráz po zádech.

Zaujal mě text i velmi chytlavé kytarové vyhrávky „Dopisu ze záhrobí“. Tahle věc je taky pecka. Další hostující zpěvačkou je Drahomíra Dargi Plautnerová, jejíž hlas je slyšet v šesté písni „Svatební requiem“.

Na závěr rockového Volume 1 přicházejí dva covery. Jeden relativně neznámý „As tears go by“ původně od Sandry Thaler. A na úplném konci je hit „99 Luftballons“ od Němky Nena. Ty dvě „převzatiny“ mi přijdou celkem zbytečný.

Volume 2 je složené převážně z příjemně plynoucích country nebo až skoro popových melodií. Nic, co by mě uráželo, byť country ani popík nijak zvlášť nemusím. Naopak tato deska mě překvapila víc než rockové Volume 1. U jedničky jsem přeci jen tušil, co můžu čekat. Dvojka opravdu mile zabodovala. Na dvojce se podílely dvě zpěvačky Miri Dekrů a Veronika Havránková. Ještě doplním, že taky popová deska má osm kompozic. Žádný cover, všechno vlastní tvorba. Zaujala mě především klipovka „Seděl malej kluk“ a taky zpověď Pražáka ze Žižkova „Dej šaty svý na skříň“.

Na obou deskách se podílela tato sestava: Petr Priessnitz – zpěv, kytara, basa, Zdeněk Šikýř – klávesy a bicí, Marek Bareš – hlavní kytara.

Pro Rockpalace Honza Holý

Berounští teenagerští thrash-metaloví rebelové z DESTROY! se po debutu v roce 2023 vrátili s druhým EP Autostop značí smrt (vydáno 1. července 2025) – pěti skladbami pulzujícími energií, melodickým riffováním a texty, které nejsou lacině moralizující.

Co vás i přes velmi nízký věk táhne k thrash metalu tak intenzivně, že už teď míříte lépe než mnozí ostřílení veteráni? 
ŠK: Nemůžeme mluvit o tom, že nás něco táhne vyloženě k thrash metalu. Náš žánrový záběr je rozmanitější, což mohou nějací zarputilí UG thrasheři nést s nelibostí. V Destroy! se sešli lidé, kteří milují metalovou a rockovou muziku a chtějí to s kapelou někam dotáhnout. Já jsem z kapely nejmladší, je mi 16 let a na pódiu stojím od svých 12ti. Svůj cíl jsem si vytyčil už dávno, chci být muzikant. Jinak máme rádi spoustu hudebních stylů. Nejsme rozhodně ti, kteří v hudbě odmítají vše, co není ultimátní nářez.

Která stopa na EP je podle vás osobní výpovědí, a kterou byste považovali za ultimátní thrashový úder?
JS: Myslím, že takovým typickým songem pro DESTROY! je na aktuálním EP skladba Kázeň musí být. Sype to a má silný melodický refrén. Takhle to děláme nejraději. V textu songu se vracíme do doby, kdy jsme jezdili na tábory a tam plnili nesmyslné bobříky odvahy, apod. Asi to v nás zanechalo tak silný odkaz, že jsme měli potřebu se k tomuto tématu vrátit. Nejtvrdším úderem z EP je asi songa Autostop značí smrt. Sloku zpívám já, protože si text a nálady skladby vyžádala hrubší hlas. Šimon potom zpívá refrén s lehce úchylným nadhledem.

Zdvojené kytary a vokály dodaly skladbám na objemu—co vás motivovalo rozšířit sestavu oproti debutu?
OS: Už nějaký ten pátek jsme vnímali, že kdybychom přibrali druhou kytaru, naše možnosti by se značně rozšířily. Ve studiu si nahraješ kolik kytar chceš, ale na pódiu to nevochčiješ. Nový kytarista Jirka se nám ozval sám, aniž bychom někoho hledali. Tím nás přesvědčil, že má opravdu zájem v kapele fungovat. Navíc umí zpívat, což chceme v další tvorbě taky využít.

Produkce Dana Frimla ve studiu The Barn vnáší výrazný zvuk—co podle vás udělalo největší rozdíl?
ŠK: První EP jsme nahrávali když mi bylo 13 let. Pro nás všechny to byla první studiová zkušenost. Po vydání EP Pomsta společnosti jsme hrozně moc koncertovali a sbírali zkušenosti a kontakty. K Danovi Frimlovi do studia The Barn jsme nastupovali s jasnou představou o tom, jak by měla nahrávka znít. Dan je opravdový profík a ten skvělý, moderní zvuk je jeho práce. Jako producent s námi řešil i aranže jednotlivých songů. S jeho prací jsme velmi spokojeni. Jeho úžasná žena Alice se starala o báječnou atmosféru ve studiu a výsledkem je naše druhé EP Autostop značí smrt.

Z titulní skladby Autostop značí smrt dýchá temná satira—jaký příběh jste si tam chtěli vyprávět?
OŠ: Osobně jsem moc rád, že tu satiru v textu vnímáš. Je to vlastně o nástrahách autostopu. Text nemá nijak poučovat či moralizovat. Za mě satira do metalu stoprocentně patří. Přece nikdo nemůže myslet vážně, když zpívá o tom, že má ostrou čepel, se kterou stopařce podřízne krk a před tím si s ní ještě pořádně užije. V tvrdé metalové muzice musí být nadhled, kterým vyvážíš ty zamračené corpse paintem zmalované ksichty. My máme rádi zábavu a na pódiu se radši usmíváme. Sorry ?

Recenze mluví o slibu obrovského talentu a sebevědomém posunu—kdo nebo co je vaší největší inspirací při psaní nových riffů a témat?
OS: Kladné recenze nás samozřejmě strašně těší, ale vždy jde jen o subjektivní pohled recenzenta. Oproti debutu je naše nové EP asi dostupnější širšímu publiku. Není to takovej náklad, Šimon negrowluje, ale zpívá, kytary hrajou harmonie, to samé zpěvy. Ale ta tvrdost a rychlost tam pořád je. Klidně to pustím mámě ? Co se riffů týče, ty skládá Šimon a co vím, je schopný v noci vylézt z postele, aby si nahrál riff, který mu zrovna jede v hlavě a do rána ho nezapomněl. Častou inspirací jsou hejty, kterými nás zásobují tzv. strážci undergroundu, jak nedávno vtipně poznamenal jeden náš kamarád. Ti vědí nejlépe jak to dělat. Co se týká textů, tak nechceme nikoho moralizovat, poučovat, poukazovat na nějaký světový problémy, války a podobný hovadiny. Jsme parta mladých kluků a zpíváme si o čem se nám zachce.

DESTROY: Moc děkujeme za zájem o naši kapelu a propagaci. Zdravíme čtenáře a těšíme se na viděnou někde na koncertě.