Po letech strávených v zahraničí se na českou rockovou scénu vrací výrazná osobnost, kterou si fanoušci pamatují z Kašparova letadla i legendárního Polymetalu. Jirka Emanovský znovu vstupuje do hry – tentokrát s českou kapelou, novou energií a zkušenostmi, které formoval čas i vzdálenost. Co stojí za jeho návratem a kam bude směřovat dál?

Po dlouhé době se vracíš do Česka. Jde o trvalý návrat, nebo zatím spíš otevřenou kapitolu? Co bylo hlavním impulzem k tomu udělat tenhle krok právě teď?
Dostal jsem nabídku od Free Fall, bylo to překvapení a já jsem se pro to nadchnul. Mám rád jejich hudbu a styl. Tento rok budu přelétat mezi oběma kontinenty, protože můj život a rodina je stále ještě v Americe. Chci se ale Free Fall věnovat naplno, tak plánuju, že se postupem času přesunu zpět do Evropy.

Dlouhodobé působení v zahraničí ti muselo dát silný hudební i lidský přesah. V čem tě to nejvíc posunulo – a naopak, co ti tam chybělo?
Myslím, že jsem se hudebně a stylově našel. Navíc jsem měl štěstí spolupracovat s řadou skvělých producentů, kteří mi dali dobrou školu jak v kompozici, tak i v propagaci mé tvorby. Co mi chybělo? Hmm… asi zapálenost spoluhráčů se podílet na projektu a takové to správné kamarádství, kdy se udělá spousta práce a přitom je pořádná sranda.

Jaká je aktuální situace kolem Scarlett XIII? Zůstává tenhle projekt aktivní, nebo se teď dostává do ústraní kvůli tvému návratu na českou scénu?
Moje plány se točí kolem Free Fall.

Nastupuješ do kapely Free Fall, která je pro část publika zatím velká neznámá. Jak došlo k propojení právě s nimi a proč sis vybral tuhle cestu?
Vidíš, a já o Free Fall vím už roky. Nikdy jsem se nepřestal zajímat o českou hudební scénu a především mě zajímaly kapely, které měly stejný hudební styl. Původně jsem si chtěl najít muzikanty do své kapely Scarlett XIII a hrát víc v Česku. Ale život to zařídil po svém.

Co rozhodlo, že ses k Free Fall přidal? Byla to hudba, lidská chemie, nebo potenciál, který jsi v té kapele viděl?
Určitě všechny tři faktory. Hudebně jsou mi velice blízcí a navíc to jsou fantastičtí lidé, se kterými se skvěle pracuje a tvoří.

Jak je tvoje role ve Free Fall nastavená? Směřuje to k plnohodnotnému členství, nebo zatím zůstáváte u volnější spolupráce?
Je to plnohodnotné členství, jdu do toho na 100 %.

Album Dogma (2009) kapely XIII. Století představuje první oficiální studiovou nahrávku, na níž je jako baskytarista a zpěvák uveden Miroslav „Palda“ Paleček. Deska navazuje na předchozí tvorbu skupiny a zapadá do kontinuálního vývoje jejího charakteristického zvuku. Pro Palečka jde o vstupní bod jeho diskografického působení v kapele, které pokračovalo na dalších studiových i koncertních titulech.

Než se ponoříme do „temnot“ XIII. Století, pojďme se nejdřív zastavit u tvých hudebních začátků. Kdy ses s hudbou poprvé skutečně potkal a v jakém momentu jsi ji začal vnímat jako něco víc než jen zvuk kolem sebe?
Můj děda byl bubeník, takže jsem do toho mlátil ještě v plínkách, ale že mám „problém“, mi došlo, když jsem poprvé hrál na elektrickou kytaru s bubeníkem a basákem dohromady. Byl jsem doslova fascinovanej a věděl jsem, že tady jsem doma..

Které kapely, interpreti nebo konkrétní alba tě v mládí formovaly a určovaly směr, kterým ses jako posluchač ubíral?
Já jsem grungeovej. Nirvana a Chris Cornell v jakékoli podobě. HNF jsem poslouchal ve stodole ve Škodárně s kámošem (autorádio jeho táty byl jedinej přehrávač v dědině), ale to jsem netušil, že poslouchám mé budoucí nejlepší kamarády…

Ve kterém období přišlo rozhodnutí, že hudba nebude jen koníčkem, ale cestou? A proč se tvým nástrojem stala právě baskytara? Měl jsi před příchodem do kapely hudební minulost v jiných projektech?
Tato cesta začla tak v 8 letech, když jsem s partou bláznů předstíral hru na polystyrenovou kytaru a na playback hrál Tři sestry na půdě staré školy pro tři spolužačky ...no a pak už to jelo... Nirvana revival a později mnoho let v zábavovce po celé Vysočině. Momentálně mám souběžně svoji autorskou kapelu Oči… nejsem jen basák... jsem víc kytarista, ale ve XIII už jeden je.

A pojďme na legendu XIII. století. Pokud se nemýlím, je album Dogma první nahrávkou, na které jsi oficiálně uveden. Co pro tebe tato deska znamená z osobního i hudebního hlediska?XIII. století jsem měl v merku strašně dlouho. Pavel byl můj kamarád dlouhý roky a já tajně doufal, že mi jednou „hodí laso“, a to se jednou stalo, ale jinak, než jsem čekal. Volá mi a říká: „Paldo, potřebujeme do XIIIctky bedňáka a technika na kytary pro bráchu“… tak jsem to vzal a odjel dva koncerty jako bedňák. A pak, asi za pět let, se splnil můj sen a já nastoupil do kapely jako basák. Teď můžu hrdě říct, že bratři Štěpánové jsou moji velcí kamarádi jak hudebně, tak i osobně. Deska Dogma je pro mě první práce v profi studiu s velkou kapelou. Vždy, když uslyším nějaký tón právě z ní, tak jsem zase na Seči ve studiu a na nádherné hudební dovolené...a to se už nikdy nezmění…

Sledoval jsi XIII. století už před svým vstupem do kapely? Pamatuješ si první moment, kdy jsi jejich hudbu zaznamenal?Navážu na předchozí odpověď. Na hasičském soustředění Justýna málem zbořila chatku, ve které jsme byli ubytovaní. Holky, kluci, všichni skákali po palandách a řvali „utečeš nikam“ ...a pak se přidali i vedoucí. Takové věci jsem zažíval s XIII, aniž bych tušil, jaké má vesmír se mnou plány a že to budu zrovna já, kdo bude za několik let „řvát“ utečeš nikam před vyprodanou Akropolí v Praze….

Přes jakou cestu ses dozvěděl, že kapela hledá baskytaristu? Šlo o otevřenou nabídku, nebo osobní doporučení?
Prošel jsem konkurzem a dostal se do nejužšího síta ...a také díky nespočtu promudrovaných nocí s Pavlem (mnohdy až do svítání) jsem zcela legálně, bez protekce a na základě mé lásky k hudbě nakonec tu roli dostal.

Vstup do zavedené kapely s téměř dvacetiletou historií bývá citlivý moment. S jakým respektem nebo ambicí jsi do XIII. století přicházel?
S respektem? Tak to je asi slabé slovo. To byla pro mě neskutečná čest a posun do úplně jiné hudební roviny, než ve které jsem se pohyboval.... a respekt mám k té kapele dodnes. Poslední roky jsou koncerty naprosto úžasné... protože jsme opravdu všichni přátelé a to se v tom projevu kapely odráží.

Existovaly ve tvém životě školní nebo rané kapely, které formovaly tvůj vztah k baskytaře?
Jestli mám bejt upřímnej, tak basu jsem nepovažoval za nástroj, ke kterému bych mohl mít užší vztah ... no co si budem povídat… basáci jsou taková zvláštní sorta lidí … ale ve XIII jsem naplno pochopil smysl basy a ve spojení s bubeníkem, který od přírody hraje strojově přesně, je radost na ten nástroj hrát…

Basa v hudbě XIII. století vždy tvořila výrazný prvek atmosféry. V čem vidíš její specifickou roli právě na albu Dogma?
Jak říkám, hudba bez basy je asi jako kolo bez řetězu, a je to tak v každé písničce... desku Dogma nevyjímaje.

Tvoje pozice zahrnuje i zpěv. Vnímáš se více jako rytmický hráč, nebo jako muzikant, který chce být slyšet i hlasově?
V mé autorské kapele jsem zpěvák a kytarista. Ve XIII jsem rytmik a jako vokalista doplňuju Petrův perfektní vokál a snažím se mu to nepokazit.

XIII. století má silný rukopis a jasnou estetiku. Kde v něm nacházíš prostor pro vlastní výraz?
Moje role v kapele je naprosto jasná. Vlastní výraz nacházím hlavně v limuzíně na cestách a v šatně (třídní šašek), ale jak se zvedne opona, tak mě pohltí moje dojímavá a romantická duše muzikanta a dám do koncertu úplně vše, co ve mně je, a to bez přetvářky.

Koncertní pódium a studio jsou dva odlišné světy. Ve kterém prostředí se cítíš přirozeněji a proč?
Studio je tvorba... zrod... práce... soustředění... málo spánku... občas si říkám prooooooč, proč raději nemaluju obrazy? A koncerty? …..to je náboj a radost…. oboje má svoje... ale už v tom vlaku jedem a mám pocit, že vystoupit z něj už nelze... a ani není kde.

Když dnes posloucháš album Dogma, slyšíš spíš začátek nové kapitoly, nebo už tehdy vyzrálou kapelu?
Jednoznačně nová kapitola XIII

Co dnes najdeme ve tvém telefonu za hudbu? Máš aktuálně nějaké album nebo interpreta, ke kterému se vracíš častěji než k ostatním?
Už jsem říkal... nejvíc Chris Cornell… ale taky Muse, Incubus nebo Moby.... Pan Sting, pan Rachmaňinov… a česká scéna třeba Zrní nebo určitá část tvorby pana Bárty…

Řadíš se spíš k těm, kteří využívají pohodlí streamovacích služeb a objevují hudbu online, nebo máš blíž k „rituálu“ – položit vinyl na gramofon, případně vložit CD do přehrávače a poslouchat přes kvalitní aparaturu bez rušivých vlivů?
Já bohužel (nebo bohudík) nemám moc čas se posadit a poslechnout si celou desku. Když můžu, tak sednu na kolo a nasadím sluchátka (já vím, že to není ideální, ale jezdím lesem a po loukách) a jedu... nejlepší relax, co moje duše umí přijmout… ale mít v ruce desku, na které mám nějaký podíl, je vždy zážitek, a je jedno, jestli vinyl, CD nebo mp3

Z pohledu muzikanta: co pro tebe znamená dnešní streamovací doba? Vnímáš ji jako přirozený vývoj, nutnost, nebo jako proměnu, která změnila vztah posluchače k hudbě?
Myslím, že je dnes vše tak šíleně zrychlené, že díky tomu spousta hudebních klenotů zanikne. Jak to není „na první“ megaultrasuperbomba, tak je to nuuudaa... ale to není pravda... já se do spousty věcí zamiloval až opětovným posloucháním. Hledám si k hudbě cestu... potřebuju cítit emoci do hloubky... já osobně nemám ani FB, ani Insta, ani nic podobnýho ... nesnáším to. To neskutečný předhánění se.... uděláš píseň, na který sedíš dva měsíce... piluješ, škrtáš, makáš... pak ji vydáš a hned po pár minutách se pod ní ukáže koment „pěkná.. kdy bude další?“ …. hudba není soutěž

titulní foto: zdroj  FB XIII.století - Markéta Kolínská

letos jsme pro vás připravili večer, který není jen koncertem. Je to pocta. Vzpomínka. A zároveň síla hudby, která přežívá.
Společně chceme uctít památku Zbyňka „Bobra“ Horáka – zakládajícího člena Argemy, autora desítek hitů a člověka, který stál u zrodu jedné z nejvýraznějších českých rockových kapel.

Zbyněk „Bobr“ Horák (1964–2021) patřil k výrazným osobnostem české rockové scény. Byl skladatelem, textařem, zpěvákem i kytaristou a jako zakládající člen stál u zrodu skupiny Argema, ve které působil v letech 1982–1989. Je autorem více než 150 písní, z toho přibližně čtyřiceti pro Argemu – právě jeho rukopis zásadně formoval zvuk kapely v jejích klíčových letech.
Na přelomu roku 1989 odešel z projektu Velká Morava do pražské skupiny Pumpa, později se však vrátil zpět na Moravu. V dalších letech vydal mimo jiné album Bobr Argemaniac – Vzpomínky na Argemu (1997) a své první sólové album Můj kamarád se vrací (2002). Působil také v písničkářském duu Bobr a Motýl.
Jeho život nebyl jednoduchý, ale jeho hudba zůstává. Právě ta je dnes tím, co připomíná jeho stopu na české rockové scéně.
V 80. letech stál u projektu Velká Morava – silného, ambiciózního alba, které tehdejší režim nepustil ven. Deska byla zakázána, její obal zabaven cenzurou a kapela čelila tlaku, který tehdejší dobu definoval. A právě tohle album se vrací.

Hlavním vrcholem večera bude ExARGEMA, která zahraje legendární Velkou Moravu – tak, jak měla kdysi znít.

Bzenec 18.7.2026
Celý večer bude patřit hudbě, která spojuje:
Synchron – otevřou večer v 17:00
ExARGEMA – vrchol s legendární Velkou Moravou
Magic melody – finále, které bude patřit vám všem

Zůstaňte až do konce. Tohle není jen koncert. Je to návrat, vzpomínka i důkaz, že hudbu nejde umlčet.

O špičkový zvuk a světelnou show se postará Agentura Tarock – aby každá nota měla přesně tu sílu, jakou má mít.

Přijďte být u toho.
Tenhle večer není o minulosti.
Tenhle večer je o tom, co zůstává.

>