Morte Forte je mladá kapela z Chlumce nad Cidlinou. Po počátečních pokusech a personálních turbulencích se pod současným názvem odrazila ke světlým zítřkům v roce 2020. Teď předkládá desku To poznáš ve formě hezkého digipacku.
Nahrávalo se po částech u Míly Sládka v Benasu a k albu jsem vyslídil pár informací.
Celé se to pořídilo v průběhu tří let. Minimálně jeden člen skupiny se na nahrávání nechával vozit. Ne proto, že by už trénoval hvězdné manýry, ale protože mu věk ještě vůbec nedovoloval být majitelem řidičáku a od Míly, který vše zaznamenal, míchal, masteroval a ještě si sám zahostoval, jsem se dověděl, že během nahrávání udělal bubeník Vojta parádní muzikantský skok kupředu. To tříleté období nahrávání je na desce malinko znát, ale nevadí. Opačně se to dá vyložit právě jako vítaný progres. Ona je vůbec na nahrávce znát současná doba v tom, že před třiceti lety by to byl čtyřstopý záznam z mixpultu na kazetě. Když nastoupíte v současnosti do kapely ve třinácti letech, tak moc možností nemáte, ale podporu rodičů, kámošů, sponzorů a technické možnosti studia k plnohodnotné nahrávce mít můžete.
Tady se to povedlo, nějaké peníze se podařilo zajistit a kluci mají standardní desku s dobrým zvukem, na kterou se dá koukat z několika pohledů. Je to prvotina a určitě se časem najdou slabší místa, ale spíš ve smyslu dalšího rozvoje. To je normální. Je to ale taky prvotina, která je vzhledem ke všem okolnostem úplně v pohodě a vůbec nejde o nějaký garážový mejdan. Kluci mají praxi z orchestru a už teď myslím vědí, co dělají nebo chtějí dělat a tam, kde je potřeba, pomůže radou vstřícný zvukař ve studiu. Alespoň by to tak mělo být. Nejhorší je, když narazíte na někoho, komu je to jedno a pak lítá nahrávka od zdi ke zdi a nikdo neví co s tím. Tady zafungovalo myslím vše potřebné navzájem a není důvod hanit snahu kohokoliv na nahrávce. I z pohledu jakéhosi odrazového můstku není příliš důvodů nějak moc chytračit a podrývat jejich snahu. Je to fakt docela v pohodě v mezích klasického heavy zvuku, ale s jedním bonusem. Ten jsem si nechal na konec. Možná díky okolnostem vzniku a podhoubí skupiny tu máme velmi příjemné osvěžení. Morte Forte je šestičlenná parta hrající melodický metal s nosnými melodiemi, ALE v kombinaci s dvěma až třemi trumpetami, které jejich muziku parádně prosvětlují a berou na sebe přirozeně část celkového soundu i sólových výstřelů. Nehrají si na žádné Mexiko, nebo úchylnosti, ale trubky jsou prostě plnohodnotnou součástí obsazení a je to super nápad a sedí to parádně.
Dnes nebudu rozebírat každou písničku, doporučím dvě, které vyčnívají mně. Čtvrtou Černé oči a jedenáctou v pořadí, Růže. To můžete myslím brát v klidu jako vizitku. K tomu je klip na titulku To poznáš. Viz odkaz. Za mě tedy vše v pohodě a přeji kapele, aby se jí vyhýbaly zbytečné potíže a měla možnost zkoušet, tvořit, hrát a růst.
Mějte se. Petr Kohoutek

Legendární jméno českého heavy metalu se v roce 2026 vrací na pódia ve velkém stylu. MB40 TOUR 2026 nabídne pouhých šest exkluzivních koncertů napříč Českou republikou, které budou nejen oslavou čtyřicetileté historie, ale především důkazem, že tahle kapela má stále co říct – a říká to hlasitě.

Turné vyvrcholí skutečně mimořádným momentem: grandfinále se Severočeskou filharmonií Teplice, která pod taktovkou Oty Balage dodá vybraným skladbám zcela nový rozměr. Spojení tvrdé rockové energie a symfonického zvuku slibuje jeden z nejsilnějších koncertních zážitků roku 2026.

Na vybraných zastávkách se představí také speciální host DONOR a celá řada výrazných pěveckých osobností české rockové scény. Dramaturgie turné je postavena chytře a s respektem k historii – každý host má na pódiu svůj jasně daný prostor, přesto zůstává koncert kompaktní a energický celek.

Jedním z vrcholů tour bude část kapely Kreyson, legendy českého heavy metalu založené v roce 1989. Právě jejich debutové album Anděl na útěku, natočené v roce 1990 v Hannoveru s producentem Janem Němcem, patří k milníkům domácí metalové historie. Hity jako Vzdálená tehdy ovládly hitparády a za více než 150 tisíc prodaných nosičů získala kapela zlatou desku. Další následovala za album Návrat krále. Letos se navíc dočkalo reedice i album Zákon džungle a fanoušci se mohou těšit na skladbu Čarovná noc, při níž se na pódiu objeví sestava Kreyson.

A právě tady přichází jeden z největších taháků celé MB40 TOUR 2026.
Láďa Křížek se objeví pouze na dvou jediných koncertech – v Plzni a v Teplicích. Nikde jinde ho fanoušci během turné neuvidí. Exkluzivita, která dává těmto dvěma večerům zcela výjimečný status.

Dalšími hosty budou Honza Toužimský, který zazpívá jednu skladbu Arakain a jednu skladbu MB, a také Radek Zíka, jenž přidá jeden song Turba a následně se zapojí i do společné skladby s MB. Dramaturgický model je u každého hosta stejný – jeden vlastní hit, jeden společný moment – což zaručuje vyvážený a dynamický průběh večera.

MB40 TOUR 2026 tak není jen obyčejným turné. Je to pečlivě vystavěná oslava českého heavy metalu, jeho historie i současnosti. Šest koncertů. Výjimeční hosté. Symfonické finále. A  pouze (zatím) dvě příležitosti vidět Láďu Křížka naživo s částí legendárních Kreyson.

The Legends Rock Fest má jasno: posledním headlinerem je Panoptiko. Po triumfu ve Foru Karlín přichází další vrchol

The Legends Rock Fest oficiálně uzavřel seznam headlinerů. Posledním potvrzeným jménem je Panoptiko, kapela, která má za sebou mimořádně silný vstup do roku 2026 a potvrzuje svou aktuální formu.

V sobotu 24. ledna 2026 Panoptiko vystoupilo ve Foru Karlín, kde představilo technicky precizní a vizuálně výraznou show. Koncert patřil k největším samostatným vystoupením kapely a zařadil se mezi zásadní momenty její dosavadní kariéry.

Za zmínku stojí také fakt, že Panoptiko je vítězem ankety o nejoblíbenější kapelu The Legends Rock Festu 2025.

Spojení čerstvého triumfu z Fora Karlín a loňského ocenění podtrhuje aktuální pozici Panoptika na domácí scéně. Jako poslední odhalený headliner tak kapela uzavírá sestavu festivalu ve velkém stylu.

Rockpalace bude další informace kolem festivalu sledovat.

Forum Karlín zažilo mimořádný večer. Panoptiko předvedlo vyprodaný koncert plný emocí, špičkových hudebních výkonů a dokonale připravené scény. Křest alba Nirvana potvrdil, že kapela dnes už patří k samotnému vrcholu domácí scény.

Užasný večer plný splněných přání, silných emocí a ryzí radosti zažilo Forum Karlín, zaplněné doslova až po střechu. Už od čtvrté hodiny odpolední se před halou začali scházet fanoušci kapely Panoptiko, která během pouhých čtyř let dokázala něco, co se nepovede každému – vyprodat Karlín sama, bez billboardů, bez masivní reklamy a bez plakátových kampaní a to dva měsíce před akci. A to navíc v den, kdy vyšlo jejich nové album Nirvana. Strmá, poctivá a tvrdě vydřená cesta k vrcholu.

Krátce po šesté hodině vstupujeme do haly. Prodejní stánek kapely je obklopen fanoušky ze všech stran, spodní prostor je doslova nacpaný k prasknutí. Mnozí přicházejí v maskách a škraboškách Panoptika, atmosféra připomíná svátek. Úleva přichází až v horní části haly pro VIP hosty, kde je přece jen o něco víc prostoru – ale i tady je cítit, že se chystá výjimečný večer.

Právě zde se potkávají pořadatelé, hudebníci a osobnosti scény. Vidíme Petra Hrubého (Výrava), manžele Lhotovy (nejkrásnější hudební areál v Česku Zahrada a The Legends Rock Fest), Radka Sladkého (Magma Fest), řadu muzikantů a známých tváří. Společně s Jirkou Barvou je tu velká část Traktoru, Phil Lee Fall z Cathedral In Flames, Jura Šperl (ex Citron, Limetal, dnes Ingott) a další. Čas do začátku plyne v příjemných rozhovorech a setkáních s lidmi, které člověk často celý rok nepotká. Už tohle samo o sobě dokládá význam dnešního večera.

Obrovská hala se postupně plní. Stejně tak první patro. Jsme ve VIP zóně druhého patra, odkud je skvělý výhled na celé dění. Nad pódiem dominuje mohutný nápis Panoptiko, zahalený do rudé opony. Kdo zná principála kapely, ví, že tady se nic nenechává náhodě. A přesně ve dvacet hodin to přichází.

Světla zhasínají. Hala exploduje. Ohlušující řev fanoušků zaplaví prostor a temnotou se rozléhají první tóny úvodu. Opona se pomalu rozjíždí a před námi se otevírá dokonale připravený svět.

Scéna připomíná honosný operní sál. Nové, stupňovité pódium, jehož dominantou je masivní artilerie bicích. Po stranách dvě vyvýšené věže, které nejen skrývají světelné obrazovky, ale umožňují muzikantům vybíhat až na jejich vrcholy. Za bicími obrovská světelná stěna, na níž se po celý večer odvíjejí promyšlené a precizně načasované obrazové motivy.

Start patří megahitovce Noc v opeře. Tisíce hlasů zpívají, ruce letí vzhůru a celý sál se dává do pohybu. Pohled shora dolů na pulzující masu lidí bere dech. V tu chvíli si znovu člověk uvědomí, jak neuvěřitelně rychle a vysoko se Panoptiko dokázalo dostat.

Vedle silných skladeb je ale nutné vyzdvihnout to nejdůležitější – špičkové výkony všech muzikantů. Kapela šlape s naprostou jistotou, bez zaváhání, bez hluchých míst. Každý tón má své místo, každý přechod dává smysl. Celý koncert působí jako dokonale seřízený stroj, který si přesto zachovává emoce i lidskost.

Velkou ozdobou večera je i Baron von Telefon, který během koncertu nejen střídá netradiční nástroje, ale přináší do jednotlivých skladeb nečekané barvy a atmosféru. Tyto momenty nepůsobí samoúčelně, naopak přirozeně zapadají do celku a ještě více podtrhují divadelnost a hravost Panoptika.

Silné jsou i momenty, kdy Dr. Konektor a Señor Farkas nastupují každý na své straně pódia s vlastním kotlem (název bubnu) a společně udávají rytmus. Tyto chvíle mají obrovskou energii, publikum šílí a celé Forum Karlín se mění v jeden obrovský, tepající organismus.

Seznam skladeb je sestaven s velkým citem. Starší kusy jako Gilotina s působivou obrazovou projekcí, Dýchám či Escobar se přirozeně prolínají s novými písněmi. Album Nirvana zazní prakticky celé (chybí pouze tuším Gulliverovy tresty) a z alba Bohové nechybí zásadní skladby – Mozartovy kule, Prokletý pochod, Vernisáž, In vino veritas, Pinocchio či prověřený Ďábelský bál.

V polovině koncertu přichází slavnostní křest alba. Role kmotrů se ujímají Pavel a Standa Balkovi (oba Traktor). Emoce v sále by se daly krájet a křtí se už teď úspěšné album. A pak přichází překvapení – Pavel Balko usedá za bicí, Don Balkoni bere druhou kytaru. Na obrazovkách se objevují bílé kříže, první ostré riffy a bicí spouští nemilosrdnou´ “kulometnou“ palbu. Přichází cover Metallica – Master of Puppets, která doslova rozseká Karlín na kusy. Mráz po zádech, husí kůže, euforie.

Vzápětí následuje další překvapení. Standa Balko bere kytaru a Karlínem se rozezní první nesmrtelné akordy, které se zaryjí do hlavy každému rockerovi, i když je slyší po sté - Deep Purple – Smoke on the Water. Celá hala zpívá, tisíce lidí drží rytmus a vzniká jeden z těch momentů, na které se nezapomíná.

Během večera nechybí ani efektní detaily – výstřely z brokovnic, práce se světlem, přesně načasované přechody. Režie koncertu funguje naprosto bezchybně. Není tu jediné hluché místo, jediná slabá pasáž. Vše plyne přirozeně, logicky a s maximálním dopadem na diváky.

Závěr patří přídavkům – Dejte mi provaz, Poslední tango a naprosto nevyhnutelné finále Bathory. Velkolepé, silné a emotivní. Představení kapely a dokonalá tečka za dnešním večerem. Nelze nezmínit i tajemnou, černě zahalenou postavu, která nás čas od času provází večerem na obří obrazovce až záhrobním hlasem a mimo jiné děkuje jménem kapely skupinám Dymytry a Traktor, bez nichž by dnešní večer možná nikdy nenastal.

Odcházíme plni dojmů. A nejsme sami. Lidé po koncertě zpívají na chodbách, objímají se, v očích mají slzy. Zvuk – alespoň v naší části – byl výborný, atmosféra elektrizující. Tohle nebyl jen koncert. To byl večer, který se zapíše hluboko do myslí lidí, kteří tu dnes byli.

Forum Karlín nebylo svědkem jen dalšího koncertu. Tohle byl důkaz. Důkaz, že když se věci dělají poctivě, s vizí a bez zbytečných berliček, výsledek přijde. Panoptiko vyprodalo velkou halu bez masivní reklamy, bez umělého nafukování, jen silou vlastní muziky, práce a kontaktu s lidmi. Předvedlo show bez hluchých míst, bez slabých momentů, s precizní režií a stoprocentními výkony celé kapely. Laťka se posunula vysoko – nejen pro ně samotné, ale pro celou domácí scénu. A jestli si někdo ještě včera kladl otázku, kam Panoptiko patří, odpověď dostal přímo v Karlíně. K vrcholu. Bez debat.