Goticko-metalové duo SCARLETT XIII vystupuje z hlubin stínů se svým debutovým albem Sonata Tenebrae, které oficiálně spatřilo světlo temnoty 13. listopadu. O produkci se postaral ostřílený Andy Reilly v Muse Production Studio a výsledkem je nahrávka, která spojuje majestát gotiky s razancí moderního metalu.

Album nabízí šest autorských skladeb dvojice George Emans a Joe Carpenter, jejichž tvorba se pohybuje na hraně melancholie, síly a temné poetiky. Jako bonus pak kapela přidává živě nahranou cover verzi ikonického hitu „Send Me an Angel“, která dostává zcela nový, mrazivě okultní rozměr.

Těžké kytarové riffy, melodické vokály a temná atmosféra, jež se stala poznávacím znamením SCARLETT XIII, tu vytvářejí jednotný, propracovaný celek, který posluchače vtahuje do hlubokého, hudebního rituálu.

Celé album je již k dispozici na všech hlavních streamovacích platformách po celém světě. CD a vinylové edice budou brzy následovat.

Pro milovníky temného, melodického a atmosférického metalu je to teprve první kapitola příběhu, který slibuje mnohem víc.

Čas se žene dopředu a s ním i energie, která v posledních měsících doslova vynáší kapelu PANOPTIKO mezi nejrychleji rostoucí síly na české rockové scéně. Každý jejich krok, singl i koncert ukazuje, že tahle formace trefila dobu, náladu i publikum naprosto přesně — a teď sklízí ovoce svého nezastavitelného vzestupu.

Tahleta parta totiž zažívá něco, co se v českém rocku moc často nevidí. Bez jediného vylepeného plakátu i billboardu. Bez placené reklamy. Bez okázalých kampaní. A přesto – nebo možná právě proto – dokázala vyprodat Forum Karlín dva měsíce před akci a den před vydáním nového alba Nirvana. To je husarský kousek, o kterém si nejedna kapela, pohybující se na scéně o dekádu čí více déle, může nechat jen zdát.

A proč to jde tak rychle? Protože Panoptiko jede.

Kapela letos nejprve vypustila do světa fantastický klip „Noc v opeře“, který okamžitě přitáhl pozornost fanoušků i médií. A 21. listopadu přidala další úder – vydání kompletního alba „Nirvana“, které sklízí skvělé ohlasy. Originální, dravé, emotivní a neskutečně silné – přesně takové, jaké současná rocková scéna potřebuje.

A teď přichází vyvrcholení.

V sobotu 24. ledna 2026 se ve Fóru Karlín uskuteční vyprodaný arcibál s velkým „A“, na kterém Panoptiko provede slavnostní arcikřest nového arcialba Nirvana. Bude to večer, který se možná zapíše do dějin – nejen kapely, ale i české rockové scény.

A právě dnes začíná odpočítávání…

Panoptiko na svém třetím albu Nirvana dokazuje, že odvaha nemusí znamenat chaos a autentičnost nemusí být svěrací kazajkou. Každá z deseti skladeb má vlastní tvář, vlastní náladu i vlastní svět, přesto všechny drží pohromadě jako pevně spletené vlákno. Kapela zůstává věrná svému rukopisu, ale nebojí se sahat po zvucích a barvách, které v české rockové krajině jen tak neslyšíš. Experimenty, folklorní motivy, industriální vrstvy i čistokrevná rocková energie – Panoptiko je míchá s lehkostí kapely, která přesně ví, co chce říct.
Od dramatické Noci v opeře, přes dravou Štvanici a jedovatě pulsující Černou mambu, přes kabaretní teatrálnost Mouline Rouge s lehce lechtivých textem. V Ayahuasce bicí evokují rituální tamtamy jihoamerických indiánů, až k pochodově neústupným Gulliverovým trestům album nepoleví ani na vteřinu. Zvolnění přichází v jednoduché melancholické Nech mi tu číslo se silným refrénem a textem.
Kamikaze otevírá japonský motiv v pětistupňové stupnici, než se roztrhne jako bouře v nářez – a kytarové trylky, které v refrénu problesknou, jsou malým, ale slyšitelným pozdravem Aceu Frehleymu (skladba Firehouse). A pak přichází poslední kapitola a vrchol alba: Noc v Abbey Road. Naprosto dokonalá zvuková koláž (jinak tuto skladbu ani jinak vystihnout nejde), která je spíš neuvěřitelným zážitkem než skladbou. Neustálé změny rytmu a nálad, nenápadné pokývnutí velikánům jako Beatles, Led Zeppelin či Ozzymu, Queen,....., opět dokonalý text a refrén.
Měl jsem štěstí, že jsem mohl nahlídnout do Bomb Jack studia v době finálního masteringu, Na celém albu kapela sice pracovala v mnoha vrstvové zvukové stopáži, ale vrchol byl v „Abby Road“. Skladba měla neuvěřitelných 648 stop!
Vedle odvahy a nápadů je však jednou z nejsilnějších zbraní Panoptika jejich práce s texty a slovíčky (sečtělost textaře?). Stejně je to s jejich silnými refrény. Nejsou jednoduché ani prvoplánové, ale mají tah, melodickou sílu a schopnost zasadit každou skladbu do paměti jako hřebík do dřeva. Společně s osobitými texty, které jsou místy hravé, místy temné, ale vždy živé a obrazotvorné, tvoří základ alba, které dokáže pohltit i vracet se v hlavě ještě dlouho po doznění.
Nirvana je důkazem, že Panoptiko roste, zraje a přitom neztrácí ani špetku vlastní identity. Je to pestrá a ambiciózní deska, která šlape od prvního tónu do posledního a v refrénech doslova září. Album, které si nejde jen poslechnout – to se musí prožít.

Kapela FANY míří do finále! Na bouřlivé šňůře sedmi koncertů v rámci „Pro tebe tour“ s Komunálem přichází poslední dva večery – a mají našlápnuto být pořádným rockovým výbuchem. V pátek 21. 11. rozburácí Katovice a o den později, v sobotu 22. 11., ovládnou Boskovice. Pokud jste FANY během tour nezažili naživo, teď je ten správný čas – protože tohle finále bude stát za to.

Fanoušci kapely je na turné přijali nadšeněji, než si sami troufali doufat. Není divu. Na pódiu totiž stojí frontman s velkým F – Franta Michalík, člověk, jehož hlas se nesmazatelně zapsal do historie českého rocku díky působení v Citronu, Limetalu i Limetall. A právě teď ukazuje, že má pořád sakra co říct. Nebo spíš – co zařvat do éteru.

FANY na koncertech nejen oživují vlastní kořeny, ale zároveň sahají do pokladnice hitů Limetalu, které Michalík osobně napsal. A tak fanoušci naživo slyší pecky jako „S větrem v zádech“, „Mayday“, „Láry Fáry“ nebo „Tak to má bejt“ – v ještě dravější, hladovější a energičtější podobě.

Po svém odchodu z Limetallu se Michalík obklopil kvělými muzikanty, která s ním sdílí tah na branku, poctivou tvrdost i touhu dělat rock bez kompromisů. Ať už přijde sezóna 2026 s čímkoliv, jedno je jisté: FANY je zpátky, silnější než kdy dřív, a kapela rozhodně neřekla poslední slovo.

Katovice. Boskovice. Dva večery s Komunálem. A rockový nářez, který si nechceš nechat ujít.