Spálené Poříčí v pátek večer pulsovalo jako v dobách největšího bigbítového šílenství. Plné náměstí, přilehlé ulice ucpané auty a v sokolovně natřískáno k prasknutí. Dvojkoncert kapel Turbo a Ingott přilákal fanoušky z širokého okolí – a ti rozhodně neodcházeli zklamaní. Večer, který měl grády, sílu i emoce, se nesmazatelně zapsal do kroniky místních rockových událostí.

Horko těžko hledáme místo k zaparkování, ale jakmile jsme u pokladny, vše šlape jako hodinky. Akreditace vyřízena, pořadatelé milí a dokonce máme rezervovaný stůl – děkujeme! Uvnitř to už vře. Poříčská sokolovna si znovu připomíná své zlaté bigbítové roky. Stěny se potí, vzduch je nabitý očekáváním a všichni tuší, že se bude dít něco velkého.

Pár minut před začátkem se mi podaří proklouznout do backstage. Jako první potkávám Radka Zíku – dnes poprvé ho uvidím na pódiu v dresu Turba. O pár kroků dál už čekají nachystaní kamarádi z Ingottu, a tak rychle hledám místo pod pódiem. Večer může začít!

INGOTT: Těžkotonážní metal s duší poezie
Intro „Nůž a krev“, na to navazuje temně zpracovaný Máchův Máj otvírají koncertní set. Kapela od prvního tónu drží laťku vysoko – čistokrevný heavy metal s jasnými odkazy na NWOBHM a vlastním, nekompromisním rukopisem. Silnou podporu mají z nedalekého Starého Plzence – a brzy se nechávají strhnout i ostatní a není se co divit. Kapela hraje skvěle.
Setlist je našlapaný: „Já nejsem Jezus“, „Pravidla hry“, klipový hit „Rebel“, ale i silné kusy jako „Ex Libris“, „Možná jsem ztrácel čas“ nebo „Havran“. Dostáváme průřez diskografií až po prvotinu „Charon“ a vše uzavírá fanoušky milované „Commando“, které kapela věnovala všem věrným. Jedinou malou lítostí je absence „Muže s železnou maskou“ – ale třeba zazní příště.
Výkon? Bezchybný. Zvuk hutný, energie na maximu a publikum to dává najevo potleskem, který by zvedl střechu.

TURBO: Znovuzrození s novým hlasem
A pak to přijde – něco, co už jsem skoro považoval za nemožné. Sokolovna se zaplní ještě víc! Dostat se zpět do sálu? Nemožné. Lidé stojí na chodbách, poslouchají, zpívají, tančí. Atmosféra? Absolutní vrchol.
Turbo. Psát o nich je skoro nošení dříví do lesa – ale dnes to bylo jiné. Radek Zíka s sebou přináší novou energii, mladistvou jiskru a hlas, který oživuje repertoár kapely do nové podoby. Turbo zní ostřeji, plnější a snad i tvrději než kdy dřív. Velký podíl na tom má i živější kytara, která hraje fantasticky! Ale hlavně – zábava je skutečná. Lidé zpívají, na sále samotném k tanci není místo, objímají se. Tohle není jen koncert, tohle je oslava rockové sounáležitosti.

Verdikt? Jeden z výborných večerů letošního jara, stejně jako včera Protheus
Turbo ve formě. Ingott v plné síle. Publikum nadšené. Spálené Poříčí zažilo večer, na který se bude dlouho vzpomínat. Ať už jste dorazili na starou dobrou klasiku nebo na novou krev, z koncertu jste museli odejít se srdcem bušícím v rytmu rock’n’rollu.

Plzeňská Šeříkovka zažila 17. dubna doslova výjimečný večer. Vyprodaný sál, výborný zvuk a tři kapely, které předvedly, proč se o české scéně mluví čím dál víc. Katr jako domácí support, moderně šlapající Jacker´s a vyvrcholení v podobě Prothea, který opět potvrdil, že patří mezi špičku.

Večer odstartoval plzeňský Katr, který si svým heavyrockem získal publikum hned od úvodní skladby Zlatokop. Od první minuty bylo jasné, že hrají na domácí půdě – fanoušci reagovali bouřlivě, atmosféra gradovala skladbu po skladbě. V krátkém, ale intenzivním setu (35 minut) kapela servírovala průřez tvorbou, včetně novinky Divnej svět z připravovaného alba. Vynikající zvuk, světla i výkon – Katr svou roli předskokana zvládl s přehledem.

Následovali Jacker´s, kteří doslova vtrhli na pódium s nekompromisní energií a moderním metalovým pojetím. Sehraná kapela s výrazným frontmanem se opřela o materiál z aktuální desky Pomalu a jistě a publikum šlapalo s nimi. Syrovost, groove i emoce – všechno tady bylo.

A pak přišel okamžik, na který stovky návštěvníků čekaly. Protheus zahájil své vystoupení netradičně – jen za doprovodu klavíru spustil komorní verzi Závislostí, zatímco se pomalu rozevírala opona. Famózní úvod, který doslova vtáhl všechny do děje.

Pak už to jelo – Cesta, Ženy, ženy, Už v tom zase lítám, ale i vážnější tóny v podobě Světa lidí nebo novinka Sametový partyzán. Nechyběla ani mořská balada Wellerman, která roztančila celý sál. Došlo i na vzpomínku na turné s Komunálem a společný song Zapalte nás. Závěr patřil tvrdším kouskům – Jsme tady, Bude nás slyšet, Závislosti a přídavek v podobě hitu Žít svůj sen zakončil večer ve velkém stylu.

Protheus znovu potvrdil, že je nejen výborný showman a textař, ale i autor hitů, které fungují živě i na deskách. Obklopen skvělými muzikanty (Filda, Mimi a spol.) rozdal publiku všechno, co šlo – a publikum mu to s radostí vracelo.

Závěr jarního turné nemohl dopadnout lépe. Vyprodaná Šeříkovka, tři výborné kapely a hudební večer, na který se bude dlouho vzpomínat.

Legendární rocková kapela Extra Band oznamuje vydání dlouho očekávaného alba „Full of Love“, které oficiálně vyjde 28. dubna 2025. Toto album slibuje být milníkem v rockové hudbě a míří na vrchol světových hitparád!

Po úspěchu singlů „Deathless“ , „Digital Love“, „I Like Girls“ a „Virtual World“ přichází Extra Band s kolekcí třinácti silných skladeb, které kombinují nadčasovou rockovou energii s moderním zvukem. „Full of Love“ je víc než jen album - je to hudební cesta napříč emocemi, která
oslavuje nesmrtelnou lásku, vášeň a digitální realitu dneška.

„Toto album je pro nás přelomové. Vložili jsme do něj srdce i duši a věříme, že osloví fanoušky po celém světě. Chceme, aby lidé cítili energii a sílu lásky, která v něm proudí,“ říká kapela. Album bude obsahovat silné skladby jako „Ride the Wave“, „Selena“, „Alice in Wonderland“,
 Kiss me in Moonlight “ a závěrečnou epickou skladbu „A Thousand Sexes“. Každá píseň přináš jedinečnou atmosféru a kombinuje rockovou syrovost s textovou hloubkou.

„Full of Love“ bude k dispozici na všech hlavních streamovacích platformách i ve fyzické podobě
na vinylu. Připravuje se také speciální edice pro věrné fanoušky.

Extra Band se také chystá na sérii koncertů na podporu alba, kde si fanoušci budou moci nové písně vychutnat naživo. Termíny turné budou brzy oznámeny. Buďte připraveni - album, které změní rockovou hudbu tohoto roku, vychází 28. dubna 2025!

„Toto album je pro nás přelomové. Vložili jsme do něj srdce i duši a věříme, že osloví fanoušky po celém světě. Chceme, aby lidé cítili energii a sílu lásky, která v něm proudí,“ říká kapela. Album bude obsahovat silné skladby jako „Ride the Wave“, „Selena“, „Alice in Wonderland“,
„Kiss me in Moonlight “ a závěrečnou epickou skladbu „A Thousand Sexes“. Každá píseň přináší jedinečnou atmosféru a kombinuje rockovou syrovost s textovou hloubkou.

Extra Band je rocková kapela s bohatou historií sahající až do 80. let minulého století. Současná sestava - Miroslav Cába, Radek Kroc a Petr Kotora - přináší nezaměnitelný zvuk a nadčasové melodie, které oslovují již několik generací fanoušků. Další informace a novinky o kapele sledujte: Kontakt na média: � [https://extraband.net/] � [https://www.facebook.com/ExtraBand.CZ/] , [https://www.youtube.com/extraband] , [https://www.tiktok.com/@extraband]� Kontakt na média.

Na mapě českého rocku se právě rozsvítila nová hvězda. Jmenuje se Rockový vesmír a září jménem Melodica. Kapela, která se nebojí emocí, velkých refrénů ani mezižánrových orbit, servíruje album plné energie, ale i hlubších vrstev. Není to jen sbírka písní – je to hudební galaxie, ve které má každá skladba svůj vlastní oběžný řád. Položili jsme Melodice pár otázek, které nejdou jen po povrchu. Protože i rockový vesmír má svá tajemství.

Album Rockový vesmír má silný název – zní jako koncept, možná i jako únik. Co vás inspirovalo k tomu spojit rock s vesmírem?
Všechno je spojené s vesmírem. My, vy, vše kolem nás, prostě každá část našeho bytí a nebytí. Navíc je to něco tajemného, tušeného a stále dost neznámého. A proč tedy tyto naše pocity a otázky nevložit na rockovou desku? My to zkusili a doufáme, že jsme si tím řekli o pozornost podobně smýšlejících lidí, kteří hledají odpovědi na své otázky, týkající se tohoto tématu. Co začalo jednou písní s názvem Rockový vesmír se rozvinulo do koncepční desky, která se točí právě kolem vesmíru a příbuzných témat. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.

Kdybyste každé skladbě přiřadili planetu nebo vesmírný objekt, která by byla Sluncem desky – a která její černou dírou?
Tím pomyslným sluncem desky, bych rozhodně vybrala píseň Malá hvězda. Je hodně nábožensky orientovaná a těsně spojená se světlem (sluncem), které nás vede možnou temnotou lidského bytí. Každý si můžeme vybrat svou cestu na tomto světě a tahle myšlenka nás inspirovala k napsání téhle písně. Jako protipól světlu je rozhodně temnota apokalypsy a selhání lidské rasy a jejího zásahu na naší planetě Zemi. Týká se také mezilidských a mezinárodních vztahů. Nepochopením jeden druhého vznikají konflikty, které jak v malém, tak i ve velkém měřítku spouští zkázu a utrpení a o tom celém vypráví znepokojivý song Země nedýchá 2.

Který moment při nahrávání byl pro vás „stav beztíže“ – něco, co vás vytrhlo z běžné reality?
Rozhodně dokončení našeho vlastního nahrávacího studia SOMETH RECORDS v Teplicích. Trvalo to 2 roky a několik měsíců a najednou se před námi otevřely netušené možnosti vlastní svobody. Tyto dveře se otevřely právě včas. Měli jsme sice 2 roky v šuplíku připravené nové album, ale nové možnosti našeho studia to celé změnily včetně nahlížení na novou desku. Za ty 2 roky jsme ušli další kus cesty a začali aranžovat znovu a jinak. Dnes už vím, že to byl osud. Byli jsme v euforii, kterou jsme přenesli na desku…

Jak jste si rozdělili texty, muziku….
O muziku se dělíme se synem (kytarista a klavírista Filip Ježek). Filip je vystudovaný konzervatorista (obory klavír a zpěv) a je velmi kreativní. Jeho první verze našich songů vždy pochází z klavíru a je úžasné čekat na jeho nápady. Pokaždé mě překvapí. Když jsem poprvé slyšela klavírní základ k písni Země nedýchá 2, tak jsem skoro nedýchala, jak mě píseň dojala. Text jsem poté skládala s pocitem velké zodpovědnosti. Já většinou skladby skládám na akustickou kytaru. Je pro mě přirozené si k tomu zpívat a napadají mě tak obě části (textu i melodie) písně najednou.         

Nelze přehlédnout jméno Russell Gilbrook jak jste se k bubeníkovi legendárních Uriah Heep dostali a vzhledom k tomu, že to není první spolupráce s ním, asi vám to klape.
Všechno je zásluhou našeho dlouholetého kamaráda a manažera Aleše Muziky. Po revoluci v roce 1989 Aleš poprvé vyrazil na koncert své nejoblíbenější kapely Uriah Heep a položil základní kámen naší budoucí spolupráce, ještě dlouho před tím, než vlastně vznikla. Je to takový malý příběh jednoho oddaného fanouška, který se ani po koncertě nenechal odradit ochrankou a dostal se do těsné blízkosti s kapelou Uriah Heep. Od té doby byl zván do backstage jako VIP osobnost pokaždé, když UH přijela zahrát do ČR. A teď se vrátím do současnosti a období kolem covidu. Uriah Heep koncertně stáli a Russell si psal s Alešem o Melodice. Zaujali jsme ho natolik, že souhlasil s nahráním písně Život na debutové album. A na koncertě ve Fóru Karlín (kam jsme byli UH pozváni) jsme se opět domluvili na dalším songu Země nedýchá 2. Dnes už můžu prozradit, že na dalším albu Rocková duše, které připravujeme, s námi Russell opět spolupracuje.

Váš zvuk je plný melodie, ale nese i sílu. Co je podle vás těžištěm Melodicy – srdce nebo motor?
Odpovím šalamounsky: Srdce bez motoru a motor bez srdce u nás nelze najít. Každý pochopí, co žene Melodicu vpřed na našem koncertě, kde jsme opravdu sepnutí jako jedno tělo. To je na kapele to nejvzácnější. A je to síla, která se nadá popsat, to se musí prožít. Každý z nás má svou roli a jeden bez druhého jsme nic.

Na jaký moment z příprav nebo z natáčení alba budete vzpomínat jako na zlomový?
Tady budu trochu stručná, ale o to výstižnější. Když jsme nahráli všechny skladby a Filip začal s potprodukcí, seděli jsme ve studiu hodiny a hodiny. Najednou se vše propojilo. Vidíte, jak rostete a vše má smysl. Nikdy na tu dobu nezapomenu.

Kdybyste mohli pustit album jen do sluchátek jedné osobnosti, kdo by to byl a proč?
To je jednoduchá otázka. Včera jsem mluvila s nestorem českého bigbítu a naším kamarádem z legendární kapely Olympic – Petrem Jandou. Jsme již domluveni, že si Petr naše album konečně poslechne a dá nám zpětnou vazbu, jak se mu líbí. Petr je hodně upřímný a slyšel i naši debutovou desku Rockový srdce. Moc si vážíme jeho názorů. A to je tedy odpověď na Vaši otázku.

Objeví se Rockový vesmír i na pódiu v podobě speciální show? Plánujete koncertní verzi vesmírné mise?
Aktuální koncerty jedeme se speciálním setlistem čítající skladby ze všech tří alb (i toho ještě nevydaného – Rocková duše). Je to proto, že tato tři alba jsou jakousi trilogií (Rockový srdce, Rockový vesmír, Rocková duše) vymyšlenou spontánně již  před 5 lety. Anoncovali jsme již v roce 2020, že chystáme rockovou trilogii. 2 roky nás zdržela stavba studia, ale písně již máme připravené i na nové album a na koncertech je lidé uslyší. Dohromady je to takový pohled do útrob Melodicy v současné podobě.

Myslíte si, že rock ještě může objevovat nové galaxie, nebo je dnes spíš o hledání ztracených hvězd?
Samozřejmě se hlásíme k základnímu kameni rockové muziky. Ten se vymazat nedá   a ani není proč. Každá generace tlačí ten kámen nějakým směrem a tím ho udržuje při životě. I my ho tlačíme a je naším úkolem nepřestat věřit svým intuicím a nápadům (For Those About To Rock We Salute You).

Jaká emoce převažovala během tvorby alba – euforie, ticho, frustrace, naděje? A slyší ji posluchač?
Každá píseň má svou atmosféru, a tedy potřebuje individuální přístup. Byla nutnost se na každou píseň správně naladit a dát jí to, co potřebuje. Je na posluchači, co si poté při písni představuje a k jaké příležitosti ve svém životě ji řadí. Někde se třeba sejdeme, ale to si nechá vesmír pro sebe.

Co by měl mít posluchač připravené, než se vydá na cestu Rockovým vesmírem? (Kromě dobrých sluchátek.)
Otázky svého vnitřního já. Náladu a otevřenost srdce (rockového). Je krásné, že každý bude prožívat něco jiného, neboť každý máme svůj vlastní vesmír, který je jedinečný.

Melodica je prakticky „domácí“ firma, co ponorka? Každopádně, kdy vás napadlo založit kapelu? Měli jste nějaké předchozí zkušenosti?
Každý z nás si prošel nějakými kapelami a měli jsme zkušenosti s různými projekty (sbory, muzikály atd.), než jsme zakotvili a založili rockovou kapelu MELODICA. Kapelu jsme založili v roce 2019 spontánně, neboť milujeme hudbu. Máme malé studio i doma, a tak pracujeme vlastně neustále. Je to motor našich životů. O ponorce nemůže být řeč. Máme dětinskou radost z každé nové skladby a neustále pracujeme také na videoklipech, které písním dávají vizuál.

Z jakých hudebních kořenů vycházíte, přece jen syn kytarista je jiná hudební generace, „netříští se tam vlny?!
Vůbec! Já (zpěvačka Hanka Ježková) jsem vyrůstala na kapelách Lucie, Wanastowi Vjecy, Green Day a obdivuji Lenku Dusilovou, s kterou jsem se seznámila dokonce osobně a spolupracuje s námi v naší každoroční mezinárodní pěvecké soutěži TOP VOICE. Manžel (bubeník Radek Ježek) miluje australskou rock and rollovou ikonu AC-DC, americkou METALLICU a z českých luhů a hájů naše kamarády kapelu KABÁT a legendu OLYMPIC. Filip je okouzlený hudbou QUEEN a PINK FLOYD   a náš baskytarista (Martin Krynner) má v oblibě kapely Kabát, Divokej Bill, System Of A Down a Metallicu. To jsou naše kořeny!