Petroleum opět míří vysoko. Už z aktuálního dema, které právě poslouchám je cítit, že chystaná novinka „TĚLOBRANÍ“ bude patřit k těm zajímavějším rockovým projektům posledních let. I ve své demo podobě zní album naprosto propracovaně, s mimořádnou atmosférou a hlubokým konceptem, který slibuje pořádný vítr na domácí scéně. Pokud se naplní plány a titul vyjde na vinylu, máme se na co těšit – další sběratelský klenot je na obzoru.

Nahrávání začalo už v listopadu 2022 a na albu se podílí silná sestava: Ivo Plaček, Aleš Hrnčál, Vít Janata, Tom “Chymus” Hanzl, Silenthell a několik hostů. Momentálně probíhá dokončování vokálů a příprava celé promo kampaně, kterou má na starosti právě Chymus.

Album „Tělobraní“ vyjde v první třetině roku 2026. Inspiraci čerpá z vážné hudby, liturgického kalendáře a tématu smrti – ovšem zpracovaného zcela netradičně, s autorským nadhledem a typickou hudební hloubkou Petroleum.
Zásadní podíl na výsledném zvuku má tentokrát varhaník Vít Janata, který stojí za hlavními hudebními nápady, zatímco Chymus se postaral o kompletní textovou stránku. Do projektu se navíc zapojila Andrea Dáňová, sólistka brněnské filharmonie, jejíž hlas dodal skladbám výjimečnou sílu a duchovní rozměr a dostala zde poměrně velký prostor.
Na začátku ledna 2026 má kapela zamluvený termín ve vyhlášeném studiu Davos, kde proběhne profesionální nahrávání vokálů, finální mix a mastering. Hudební část je už kompletní – zbývá jen doladit poslední detaily.
„Tělobraní“ tak slibuje silný, temný a hluboký zážitek, který spojí prvky rocku, klasiky a experimentu do jednotného, osobitého celku.
Petroleum jsou zkrátka zpět – a přicházejí s albem, které může otřást základy tuzemské scény.

Kapela Petroleum vznikla jako autorský projekt hudebníků, kteří se nebojí překračovat hranice žánrů a experimentovat s výrazem. Jejich tvorba spojuje prvky rocku, alternativy, vážné hudby a temné atmosféry, přičemž každý z členů do ní vnáší osobitý rukopis.
Po výrazném albu „Verbalia“, které zaujalo koncepční hloubkou i zvukovou odvahou, se Petroleum posouvají dál – tentokrát s českými texty a novou hudební filozofií. V jejich skladbách se prolínají symbolika, duchovní motivy a introspekce, ovšem podané s rockovou razancí a autorskou jistotou.
Za projektem stojí sestava Ivo Plaček, Aleš Hrnčál, Vít Janata, Tom „Chymus“ Hanzl a Silenthell, doplněná o pečlivě vybrané hosty. Petroleum nejsou klasickou kapelou – jsou hudební laboratoří, kde se setkává myšlenka, zvuk i emoce.

Stále ještě služebně mladá a přesto personálně velmi zkušená kapela NIAKARA pokřtila druhý singl „Anubis“ v pražském klubu Futurum. A my jsme byli při tom.

NIAKARA je sestavená z talentovaných muzikantů kolem nestora Zdeňka Kuba a stoupá postupnými krůčky stále vpřed. Druhý singl s dalšími šesti skladbami je toho důkazem. Kapela hraje v sestavě Zdeněk Kub – basa, sbory, Mayo Petranin – zpěv, Petr Voháňka – kytara, Martin Pavlíček – kytara a Pavel Kubát – bicí.

Dva mýtičtí bohové koukají z obou alb přímo z titulní strany. Zatímco Anunnaki patří k sumerským bohům, kde představoval něco jako sama nebesa, Anubis byl nejstarší staroegyptský bůh, strážce zemřelých, mumifikace a pohřebišť.

Koncert Niakary neměl hluchá místa a slušně zaplněný klub to ocenil. Hned na úvod zazněla „Zlatá generace“. Hitovka, na kterou existuje i klip. Pak následovala novinka „Anubis“ a klip k ní měl před pár dny premiéru. Ještě jsem ho neviděl, ale určitě si ho pustím. Na živo měl „Anubis“ pořádné koule. Následovaly dvě Zdeňkovy „Arakainovky“, a sice „Jesus Business“, která pojednává o svatokupčení s Ježíšem a píseň o starém a nemocném tygrovi jménem „Cher Chán“.

Pak jsme se dozvěděli něco o vztazích mezi muži a ženami „Proč muži odchází“. To je duet zpěváka Maya Petranina a Terezy Kaňkové, která má výrazný hlas. Po „Prázdným koutě“ přišel na řadu druhý host, bubeník Marek Žežulka, který odehrál skladbu „Mládí v hajzlu“. Pak přispěchala tajemná „Šeherezád II“ a záhadné „Kruhy v obilí“, tam sny se koupou a kompasy jsou opilý.

Po „Slídilovi“ přišla další hostující zpěvačka Leona Šenková, která sama odzpívala „Nikdy se nevzdávej“ a dala do toho úžasný drajv, i když jeden nástup trošku uspěchala. I tak měla píseň ohromný šmrnc. Pak zazněla další novinka „Nesmrtelná“ a stará dobrá „Stárnem“. Pravda, stárnem, všichni stejně a každej jinak. Posledním hostem byl Dan Friml, který odzpíval „Peruť 311“. Bylo mu dost špatně rozumět, ale to bývalo i původnímu zpěvákovi Arakainu Aleši Brichtovi, takže to tak nevadilo. I tak jsme si pěkně zazpívali, když se tento text prostě nedá zapomenout a na startu jsou letecká esa.

Pak se křtilo a přálo. Všichni hosté desce přáli, aby se dobře prodávala. No, uvidíme. Potom už to šlo ráz na ráz v rychlém sledu. „Jen jednou“, „Barbaři“, „Kain“ a „Forsage“. Zastavím se u Kaina, který je sice na novinkovém singlu Anubis, ale můžete ho znát již ze stejnojmenného projektu, tedy desky Project od uskupení Kain, což byla vedlejší kapela Zdeňka Kuba a Jirky Urbana, která vydala jednu jedinou desku s řadou hvězd u mikrofonu. Kdo tohle cédéčko doma má, tak vlastní fakt poklad!

Na závěr přišly dva přídavky „Anunnaki“ a „Černý koně“. Tady trošku zazlobila projekce na led obrazovce, kde „Anunnakiho“ provázelo prostě stádo černých koní.

Jako předkapela se představila služebně mnohem starší pražská parta Doktor Triceratops, která letos oslavila 40 let na scéně. Na to jsem přišel, až doma, když jsem pátral po původu kapely, kterou prostě znám dlouhá léta a přesto jsem si nebyl jistý, jak dlouho hraje. Pánové, smekám před vaším výkonem.

Doktora Triceratopse jsem viděl už několikrát a pokaždé se mi výkon kapely líbil. Kapela tentokrát přehrála takový průřez svojí tvorbou, takže zazněla celkem nová klipovka „V síti“ ale taky hit „Saj mou krev“ nebo prastará písnička „Na rohu Belgický“, která set pražských dinosaurů uzavřela.

Pro Rockpalace Honza Holý

Promotér Láďa Prusík má za sebou desítky úspěšných akcí, ale aktuálně se podepisuje pod jeden z nejzajímavějších projektů české rockové scény – společné koncerty Komunálu a Fanyho Michalíka. Spojit kapelu s více než třicetiletou historií a jednoho z nejvýraznějších zpěváků současného rocku není jen organizační výzva, ale i příležitost nabídnout fanouškům něco, co jinde neuvidí. O zákulisí, očekáváních i osobní motivaci promotéra jsme si s Láďou povídali.

Když připravuješ společný projekt Komunálu a Fanyho Michalíka, co bylo pro tebe osobně největší výzvou – sladit dvě silné osobnosti, nebo spíš naplnit očekávání fanoušků, kteří chtějí něco výjimečného?
Předně musím říct, že nejsem hlavní pořadatel, ale jen kamarád Máry Peterky, majitele Pivovaru Kozojedy, který tenhle koncert pořádá. S klukama z Komunálu se známe pár let a spolupráce s nima vždy proběhla na profesionální úrovni a hlavně na přátelské vlně. Od jisté doby jsem si řekl, že už budu spolupracovat jen s lidmi, které mám rád a tady si troufám říct, že je to oboustranné. Fanyho osobně neznám, ale když řeknou kluci z Komunálu, že to bude dobrý, tak to bude dobrý. Těším se na setkání s ním, určitě si budeme mít co říct.
Neváhal jsem, Márovi tenhle koncert doporučil, pomáhám mu s propagací a s komunikací s kapelou..

Komunál má za sebou více než třicet let na scéně a Fany se stal výrazným hlasem českého rocku díky Citronu a Limetallu – v čem vidíš kouzlo jejich propojení na jednom pódiu?
Určitě to do sebe zapadá stylově, což je pro fanoušky velké plus. Komunál znají dobře a hlas Fanyho určitě taky. Večer v Kozojedech bude pro ně stopro nevšední zážitek, na který budou vzpomínat a bude jim znít v uších.

Když se ohlédneš za svou promotérskou prací, které momenty nebo spolupráce tě nejvíc posunuly a připravily na velké akce, jako je právě tato?
Všechno to začalo kdysi dávno spoluprací s Jirkou a Michalem Sokolovic. (Sokol´s Power Voice). S nima jsem spolupracoval roky a dělal stage managera na známém festíku Czech Rock block, pak přes Kreyson, VItacit a Šeříkovku… Ale, nerad se šťourám v minulosti 

Dnes se koncerty musí odlišit, aby zaujaly – čím podle tebe tenhle společný projekt Komunál + Fany překonává klasické turné a proč by si fanoušci neměli nechat ujít právě tohle spojení?
Komunál na mě působí, a určitě i na fanoušky, svou hudební produkcí, ale taky svou upřímností a kamarádskou atmosférou, která z nich vyřazuje na každém koncertu. A Fany pojede určitě na stejné vlně, jinak by to nemohlo fungovat.

Ty sám máš pověst člověka, který dokáže spojovat kapely, fanoušky i celý tým kolem koncertu – co ti dává největší smysl a motivaci v téhle náročné, ale i krásné práci?
Já říkám, že všechno je o lidech!!! Je důležité se obklopovat lidmi, které máš rád a musíš to cítit i od nich, musí tam bejt ta energie. Potom vše funguje tak, jak má. Nejhorší na světě je srážka se závistivým blbem. Dřív jsem s nima bojoval, dnes se jim snažím vyhýbat, protože za ty roky vím, že se nad nima bohužel nedá vyhrát.

Atmosféra, která se nedá popsat – ta se musí zažít. Plzeňská Šeříkovka praskala ve švech, když na pódium nastoupili nestárnoucí matadoři českého rocku – Olympic. Kultovní sál byl vyprodaný do posledního místa a už s prvními tóny úvodní skladby Bombarďák se z publika stala jedna obrovská zpívající rodina. Ať na balkoně, nebo přímo pod pódiem – zpíval prostě celý sál.

Kapela vsadila na dokonale vyvážený playlist. Nechyběly novinky z aktuální desky „Bombarďák“, ale ani nesmrtelné klenoty, které se staly součástí historie. Osmý den, Já, Jsem to já jak za mlada, Dávno, Kanagom, Otázky, Proč právě ty, Vlak co nikde nestaví, Jasná zpráva… Jeden hit stíhal druhý a publikum nešetřilo hlasivkami ani emocemi. V závěru večera, při rozloučení kapely zazněla i epická pasáž ze Smetanovy Prodané nevěsty, kterou tenhle skvělý večer končil.

Perfektní hudební výkony? Absolutní samozřejmost. Muzikanti předvedli neuvěřitelnou souhru, nápaditá intermezza, kde nechyběly dokonce i pasáže, které svou energií sahaly až do heavy metalu! A co texty? Zub času na nich nezanechal jedinou stopu. Jsou silné, živé a pořád mají co říct.

Obrovské uznání patří i organizátorům Šeříkovky. Skvělý zvuk, profesionální produkce, výborné zázemí – vše fungovalo na jedničku. Takto se dělají top koncerty!

Šeříkovka dlouhodobě potvrzuje, že patří mezi nejživější hudební místa v Česku. Její program je extrémně pestrý – od rocku a metalu přes folk, alternative až po legendy domácí scény, včetně humorných talk show, nebo přednáškových večerů se zajímavými hosty.

A to nejlepší? Tímhle večerem to zdaleka nekončí! Na co se můžeme těšit?
říjen: Michal Prokop, Deloraine
listopad: Bonfire (DE), Katapult, Cradle of Filth
začátek roku 2026: ABBA Stars, nekorunovaní králové gotiky XIII. století

Sledujte program Šeříkovky – vyplatí se to. Pokud budou další koncerty alespoň z poloviny tak fenomenální jako Olympic, máme se na co těšit!