Šeříkovka má nového produkčního, který přichází do klubu v plném tempu rozjeté sezony. V obsáhlém rozhovoru popisuje své začátky, nároky zákulisní práce, vztah ke kapelám, plány dramaturgie a výzvy, kterým čelí rockový klub v době klesající návštěvnosti.
Nastupuješ do prostředí, které má jasně dané tempo, historii i publikum, které ví, co chce slyšet. Co pro tebe osobně znamenalo přijmout nabídku produkčního ve Šeříkovce a s jakými očekáváními jsi do téhle role vstupoval?
Byla to veliká výzva být součástí něčeho, co tu funguje již několik let a je nedílnou součástí rockové scény se silnou fanouškovskou základnou, která má široký záběr a má jasně dáno, které kapely chce vidět, slyšet a podpořit tím, že přijdou na koncert. Po obdržení nabídky jsem dlouho neváhal. Hudba je součástí mého života a doprovází mě po celou dobu. Několik let pracuji v kulturní oblasti, ať už jako bedňák, crew boss, rigger či jako technická podpora produkce, anebo jako produkční. A jako bývalý muzikant mám k hudbě stále velmi kladný vztah, a i když už nikde nevystupuji, chci být součástí koncertů alespoň v zákulisí. I když je mi jasné, že ta práce není skoro vůbec vidět a spousta lidí ani netuší, co vše to obnáší. Hlavně si myslím, že ta práce má smysl — dělat něco pro lidi, aby se bavili, a pokud má někdo hudbu v srdci, je to o něco jednodušší.
Rocková hudba má spoustu podob a vývojů – které kapely, alba nebo celé hudební směry tě v posledních letech nejvíc ovlivnily a které se nejvíc promítají do tvého uvažování o klubovém programu? Máš blíž spíš ke klasickému rocku a metalu, nebo tě přitahují i modernější podoby tvrdé muziky? V osobním poslechu převažují osvědčená jména, nebo cíleně sleduješ novou scénu a mladé kapely?
Já jsem fanouškem dobré muziky — od rockové přes různé žánry až po ty nejtvrdší, ale spíše metalové (ať už black, death, thrash a jiné). Je mi jasné, že Šeříkovka má spíše rockově–metalovou tradici, ale v dnešní době je potřeba publiku nabídnout i jiné žánry, aby si každý našel v našem programu něco, co by rád viděl a mohl se přijít pobavit, dát si nějaký drink a zapomenout na chvíli na všední starosti, kterých máme každý dost.
Pozice produkčního je pro spoustu lidí neviditelná – co všechno tahle práce ve skutečnosti obnáší od prvního kontaktu s kapelou až po zavření klubu po koncertě? Které části produkce bývají nejvíc časově a psychicky náročné a kde se nejčastěji ukáže, že realita koncertního provozu se liší od původních plánů?
Obnáší to spoustu telefonátů a v dnešní době e-mailů pro získání možnosti uspořádat koncert. Pro domluvení podmínek (technické podmínky, honoráře, občerstvení, vybavení šaten, případně ubytování po ukončení akce) a naplánování akce samotné od nápadu po realizaci. Vždy jde o komunikaci — najít nejvhodnější termín uspořádání koncertu při náročnosti a vytížení jednotlivých skupin a našeho klubu. Vytvoření událostí, zadání akce do předprodeje. Dále vytváření plakátů, ať už přehledových či jednotlivých interpretů, a následné zadání do tisku. Poté zajistit distribuci a výlep, aby fanoušci měli informace co nejdříve a mohli se připravit na vystoupení interpretů, o které mají zájem. Zajistit technické podmínky (zvuk, světla). V den konání akce přijít dříve, nachystat vše před příjezdem účinkujících. Zajistit bedňáky, kteří pomáhají vyložit aparaturu interpreta, při více skupinách přestavět techniku a po skončení vše opět sbalit a naložit do aut. A mě jako produkčního čeká odbavování vstupenek, případně prodej na místě a kontrola probíhající akce. Po skončení akce zbývá udělat uzávěrku a dát šatny a sál do původního stavu.
Komunikace s kapelami je klíčovou součástí celé práce – co považuješ za základ férového a funkčního vztahu mezi klubem a muzikanty? Setkáváš se častěji s profesionálním přístupem, nebo s požadavky, které je potřeba usměrňovat vzhledem k možnostem prostoru a techniky? Kde má podle tebe ležet hranice mezi vstřícností vůči kapelám a nutností držet pevná pravidla klubu?
Ano, komunikace s kapelami je klíčová součást. Proto považuji za základ férového a funkčního vztahu vždy říkat věci tak, jak jsou, a snažím se domlouvat tak, aby byly spokojeny obě strany a nevznikl pocit, že došlo k nějakému pochybení či nedorozumění. Většinou se setkávám s profesionálním přístupem, i když občas některé požadavky jsou nereálné. Proto se snažím vždy komunikovat a vysvětlit naše možnosti — třeba že náš klub není nafukovací a co jsme a nejsme schopni zajistit v rámci bezpečnosti, komfortu účinkujících a publika. Chceme, aby se u nás každý návštěvník cítil dobře a aby si plně užil atmosféru vystoupení.
Šeříkovka má dlouhodobě vybudovanou pověst a jasnou identitu – v čem podle tebe spočívá její hlavní síla v rámci české rockové klubové scény? Který typ koncertů nebo akcí ji vystihuje nejpřesněji a kam by se měl dramaturgický směr dál přirozeně posouvat, aniž by klub ztratil svůj charakter?
Rocková scéna je velmi pestrá, proto je důležitá rozmanitost nejen rockové muziky. Jak jsem již napsal, Šeříkovka má spíše rockově–metalovou základnu. Rád bych se ubíral tímto směrem, a nejen v okruhu českých kapel, ale doplnil nabídku o zahraniční interprety. Něco máme rozjednáno. Chceme, aby si každý u nás našel tzv. tu svou strunu. A zároveň bych rád obohatil nabídku o metalové skupiny, kterých je podle mě dost, aby oslovily široké publikum.
Publikum Šeříkovky tvoří jak dlouholetí fanoušci, tak noví návštěvníci — kde vidíš prostor pro oslovování další generace posluchačů, aniž by se klub odcizil svému jádru? Co by podle tebe mělo zůstat neměnné a kde naopak existuje prostor pro vývoj?
Samozřejmě v dnešní době vidím velkou sílu na internetu, především na sociálních sítích. Zároveň bych neopouštěl klasické plakáty či reklamy cílené v rádiích. Je totiž spousta lidí, kteří sociální sítě nepoužívají nebo nechtějí být jejich součástí — ať už z nedůvěry, nebo z přesvědčení. Ne každý tomu fenoménu propadl.
Práce v hudebním klubu bývá náročná nejen časově, ale i psychicky – co považuješ za největší profesní výzvu na této pozici? Zůstává při takovém pracovním tempu prostor pro osobní život, nebo se klub postupně stává spíš životním stylem než zaměstnáním? Setkáváš se s pocitem vyčerpání a čím si udržuješ motivaci a energii pokračovat dál?
Souhlasím, že jde o časově i psychicky náročnou práci. Asi největší profesní výzvou je dostat sem spoustu kvalitní muziky, která by přitahovala spoustu spokojených fanoušků, kteří mají zájem u nás trávit svůj volný čas. A vždy se scházeli v dobré náladě a v co největším počtu. Co se týče osobního života, snažím se to naplánovat tak, abych byl i při tom nasazení co nejvíce se svou rodinou. Mám dvouletou dceru, která miluje muziku jako já, takže mě občas doprovází v práci a užívá si to naplno. Moje práce je i svým způsobem životní styl, protože hudba je mou součástí. Občas se stane, že má člověk pocit únavy a hledá energii, jak pokračovat dál. Ale pak při akci vidíte spousty šťastných, usměvavých a spokojených fanoušků a to mě dobíjí. Je to pocit, jako byste byli s kapelou na pódiu — ten příval energie je tak veliký, že i když jsem unavený, nemohu usnout.
Rok 2026 už se pomalu rýsuje – co zásadního se chystá v programu Šeříkovky v následujícím období a na co by se fanoušci měli připravit? Přijdou změny spíš v dramaturgii, ve skladbě kapel, nebo v celkovém pojetí klubových akcí? Kam by se podle tebe měla Šeříkovka v horizontu několika let posunout v rámci české rockové scény?
Šeříkovka by si měla držet svůj standard, který budeme samozřejmě dále vylepšovat, aby neupadla do šedi, stereotypu a nudy. Přinášet nové objevy doplněné osvědčenými interprety. Rozšířit nabídku koncertů, které by mohly oslovit naše návštěvníky. I když je v poslední době návštěvnost celkově slabší, a to nejen u nás, ale i celorepublikově. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že nasazením a nadšením se nám podaří udržet si jméno Šeříkovka.
Na závěr trochu osobněji – v jakém momentu práce produkčního přichází pocit, že veškerý stres a tlak dávají smysl? Co bys chtěl vzkázat fanouškům, kteří Šeříkovku dlouhodobě podporují a vracejí se na koncerty znovu a znovu? Existuje kapela nebo konkrétní hudební sen, který by sis přál v prostorách Šeříkovky jednou uskutečnit?
Ten pocit přichází v momentu, kdy vidíme spokojené návštěvníky, kteří si užívají koncert naplno. Případně posílají ohlasy, náměty a nápady, jak by se to dalo ještě vylepšit ke vší spokojenosti. Je to prostě živý organismus, který se stále vyvíjí a mění. Všem fanouškům — ať dlouholetým, nebo těm, kteří k nám zavítají poprvé — bych chtěl poděkovat za dlouholetou podporu, i tím, že si zakoupí vstupenky, protože bez jejich podpory by se tyto akce nemohly konat. A pokud máte nějaké dotazy a nápady, neváhejte nás kontaktovat. Budeme se snažit pořádat koncerty tak, aby si každý z fanoušků našel v naší nabídce to, co se mu líbí, a rád se k nám vracel. Můj sen je uspořádat koncert skupiny Helloween a více zahraničních kapel.
