Benefit slaví 55 let na scéně a nebude to žádná vzpomínková akce do počtu. Na jednom pódiu se potkají s Markýz John a Odysseou, zazní průřez od úplných začátků až po současnost a dorazí i bývalí členové. U tohohle večera nebudu chybět – a přesně tohle jsou koncerty, které dávají smysl sledovat i po tolika letech.

Pětapadesát let s Benefitem – co se ti jako první vybaví, když tohle číslo slyšíš?
Že je to šíleně dlouhá doba a málokteré kapele se podaří být aktivní i po tolika letech. Já osobně jsem v Benefitu od roku 1981, takže letos táhnu s kapelou 45. sezonu. Nikdy bych si nemyslel, že tady budu i po tolika letech.

Když bys měl ten výroční večer popsat několika větami – co to bude za akci, bude tam něco, jak se dnes říká wau?
Jedeme 55. sezonu a zkrátka jsme si řekli, že to bude taková oslava narozenin Benefitu a doufáme, že naši fanoušci si přijdou tu oslavu užít s námi. Určitě připravíme nějaká překvapení, ale prozrazovat je zatím nebudu.

Playlist: byl to boj něco vyřadit, nebo jste měli jasno hned od začátku?
Nějaké velké boje kvůli playlistu v kapele nebyly. Připravujeme takový malý průřez naší původní tvorby od těch úplně starých věcí až po současnost. Zahrajeme pár věcí od roku 1978 až po současnost. Fanoušci se dočkají jak těch úplně starých, tak i těch nejnovějších.

Markýz John a Odyssea jako hosté – byl to okamžitý nápad, nebo jste zvažovali víc variant, proč právě ony?
Ten nápad vznikl už skoro před rokem. Proč zrovna Odyssea a Markýz John? Je to úplně jednoduché. Jsou to naši souputníci po celá ta léta. Fungují v podstatě stejně dlouhou dobu jako my.

Co přesně podle tebe tyhle dvě kapely tomu večeru přidají?
Určitě skvělou náladu a dobrou muziku, kterou má mnoho lidí rádo.

Řeší se u takového výročí i návraty ex členů jako hostů, nebo jedete čistě současnou sestavu?
Samozřejmě budou i hosté. Všichni Benefitem prošli a dodnes jsme s nimi v kontaktu. Moc se na ně těšíme.

Je nějaké období Benefitu, ke kterému se dnes vracíš nejradši?
To je těžké říct. Každá etapa měla svoje, ale jestli mám za sebe nějakou jmenovat, tak 1984–1988 a pak 2011 až po současnost.

Za těch 55 let – co bylo nejtěžší ustát, aby kapela fungovala dál?
Určitě to byly chvíle, kdy odešli na „druhý břeh“ někteří členové kapely. Ať už to byl zpěvák Jirka „Kanička“ Stach, kytarista Luděk Benda nebo basák Eda Hoffmann. Všechno ostatní se dá nějak ovlivnit a zvládnout, ale tyhle nečekané odchody ne.

Máte dnes ještě stejný drive jako na začátku, nebo je to už jiný přístup a stala se z toho rutina?
Já myslím, že nám to pořád funguje. Snažíme se dělat nové věci, nahráváme, lezeme si občas na nervy, ale máme se rádi a muzika nás pořád baví.

Je teď Benefit ve fázi, kdy vzniká něco nového, nebo se soustředíte hlavně na hraní?
Nedávno jsme vydali CD Rock and roll a nebe. A letos vydáme kompilaci „Best off“ k 55. výročí. A samozřejmě hrajeme po vlastech českých.

Když se podíváš na českou rockovou scénu dnes – je tam něco, co tě fakt baví?
Já českou scénu moc nesleduji, spíše zahraniční. Co se týká české scény, tak nedávno jsem viděl záznam koncertu české kapely Doctor Victor a musím říct, že je to mazec. To se mi opravdu líbilo.

Benefit zažil doby, kdy na vaše koncerty chodily tisíce lidí – jak se dnes díváš na bigbít a jeho postavení u publika?
Myslím, že je jedno, jestli je na koncertě tisíc, sto nebo tři sta lidí. Krásné je na tom, že si ti lidé najdou čas, dorazí na tvůj koncert a užijí si ho. A za to jim patří velký dík. Pořád jsou mezi námi lidi, co mají rádi živou muziku.

Co by měl fanoušek po tomhle večeru říct, aby sis řekl „jo, tohle mělo smysl“?
Měl by si říct, že ho to opravdu bavilo a že prožil skvělý večer. A o to tu hlavně jde.

Precedens jsem dlouho vnímal jako jednu z kapel, která krouží kolem, ale nasměrovaný jsem byl trochu jinam. Jenže pro hudbu Martina Němce to tak úplně neplatí a několik alb, na kterých se podílel, doma mám. Teď došlo díky pořadu Ikony Kamila Střihavky i na nové album Precedens.
Právě v tomto pořadu jsem viděl rozhovor s kapelníkem Martinem Němcem a klip na titulní písničku nového alba.
No, a abych to moc neokecával, tak mě to trefilo, že jsem si hned koupil celé album.
Kauf roku. Ta deska je totiž super. Asi ne pro každého, ale myslím, že o to kapele ani nikdy nešlo. Přesto si vybudovala jméno, jaké má. Bez podbízení a spotřebního estrádního showbyznysu. V tom jsme nastaveni stejně.
Precedens má částečně omlazenou sestavu a už pět let skvělou zpěvačku Danielu Langrovou. Když to vezmu trošku detailněji, tak Danielu můžete znát i z Rockopery a mimo to ovládá i hru na klasickou kytaru, což jí závidím. Klávesista Pavel Nedoma je v Precedens od roku 1988 a věrný souputník kapelníka a zakládajícího člena Martina Němce, který v roce 1982 kapelu založil společně s Janem Saharou Hedlem. Multižánrovým kytaristou je zde Karel Vošta a stejně tak baskytarista Zdeněk Imramovský má zkušenosti od jazzu po metal, čili nic není problém a na albu je to ale sakra slyšet.
Mám z jeho hry stejný pocit, jako z Billyho Sheehana. Radost poslouchat. To ovšem platí pro celou kapelu, nevyjímaje bubeníka Tomáše Kobdzey Kašpara, jehož záběr i zkušenosti mají též velmi široké mantinely. Tato parta spolu nahrála toto černé album, které je temné, ale barevné.
Titulkou je song Odstíny černé. Téměř metalový riff v parádní písničce, která sama o sobě má více nálad, které na sebe krásně navazují. Skvělá basa a jakoby kapela místy decentně sloužila jako doprovod zpěvu a podbarvovala text, což působí moc hezky. To vše zase rozčísne kytara ústředním riffem. Daniela stejně tak skvěle pracuje s hlasem dle potřeby konkrétní pasáže. Skvělý song.
Máte rádi basu? Následující Piruety jsou ve slokách postaveny na rytmice a podbarveny klávesami. Pak si kapela jakoby začne hrát sama pro vlastní zábavu a střídají se pasáže, kde je tu sólo, tu spíše hrátky s hlasem a opět klidnější, bublavá sloka. Myslím, že vše ve stopách tradice Precedens.
Třetí Válka s mloky je trochu éteričtější písnička. Tématem jsou sny. Jako by vám vánek hýbal záclonou v ložnici. Za úplňku. O půlnoci. Stejně vzdušná je pomalejší Hladina. Další skladba, kde se hraje decentně, což dává skvělý prostor pro přehlednost a vyznění všeho, co tu zaznít má. Zpěv a projev je opět přizpůsoben potřebám písničky, ve prospěch celku, což je v dnešní době záviděníhodná schopnost, které je třeba si vážit. Jako jedinou ji napsal Raven, jinak vše složil a otextoval Martin Němec.
Divoký koně, žádný koně tažný. To je další a opět trošku rockovější píseň Marie Bladová, což je moc hezké jméno pro Bloody Mary.
Oproti tomu je opět v kontrastu píseň Tsunami s dalším skvělým textem. Ona to vlastně snad ani není písnička. Můj pocit je, že je to spíše hudbou podbarvená báseň, podaná smíšeným dvojhlasem. Krátké, ale skvělé. Sdělilo to vše, co mělo a není nutné to uměle natahovat.
Údolí bez králů je jednou ze skladeb, které ukazují možnosti zpěvačky Daniely, a mám pocit, že to je jen začátek, protože se podřizuje skladbám, aby dodala to, co je potřeba a písně zde neslouží nějaké její exhibici. Umí si ale se zpěvem pohrát a umí v písni překvapit. Moc příjemně se to vše poslouchá právě jako celek.
Větrný mlýny. Ta mě taky dostala. Pro mě další vrchol alba. Ne na první poslech, ale když si tuhle desku pustíte, tahle písnička si vás najde. Mezi zpěvem má prostor opět kapela, aby se mohla trošku rozbejkovat, ale hned se zase uklidnit, protože bude další sloka. Přitom je to vše v téměř komorní atmosféře, ale stejně tak to může na fesťák. To je vlastně obdivuhodná schopnost nejen téhle písničky.
Hoří Notre-Dame. Další uhrančivý song. Pomalá práce s náladou a zamyšlením. Paráda.
V minulým životě je lehká rocková skladba ve slokách a hardrocková v refrénech. Opět moc příjemné.
Deska končí písničkou Chtěla bych bejt pes. Tu pouštím naší fence Báře, když se na gauči schválně roztahuje tak, aby mi ukázala, že já už se tam fakt nevejdu. Ale vážně. Daniela je i milovnice psů a tahle písnička osloví každého pejskaře. Ať už máte vořecha na dvorku nebo Gregora s rodokmenem na výstavu. Další vrchol desky.
Ostatně, celá tato deska je i řekněme dramaturgicky poskládána tak, že melancholičtější nálady a skladby prokládají ty rockovější a tvrdší a vše tvoří jeden parádní celek, který se moc dobře poslouchá. Tuhle kapelu to určitě v této sestavě baví, nikdo si tu nebuduje vlastní ego nebo slávu a všichni slouží skupině Precedens. Tak to má být a na výsledku je to slyšet. Všichni tu mají nepřeslechnutelný prostor, ale zároveň tu nenajdete nějaké hry na vlastní důležitost. Je to i znakem velmi dobře složených a doaranžovaných písniček a samozřejmě i studiové práce, kdy vás do ucha praští v daný moment přesně to, co má.
Martin Němec mi řekl, že si za deskou stojí. Já mu to věřím, a kdybych takové album složil a nahrál já, tak mi můžou recenzenti v dobrém „vlézt na hrb“. Ta deska není mainstream. Není pro dav. Je pro lidi, kteří jsou ještě ochotni naslouchat. I v tomto jsme na stejné vlně.
Díky za tuto desku a za možnost se o ní touto cestou s vámi podělit.
Mějte se.
Petr Kohoutek
Video: Odstíny černé: https://www.youtube.com/watch?v=oDfIL0zNfOY

MetalGate Czech death fest letos slaví 17. výročí, takže se v kempu u rybníka Brodský v Červeném Kostelci sejdeme teprve opět po roce během třetího víkendu v červnu.

Na co se letos ve dnech 18. až 20. června těším nejvíc? Na spoustu výborných kapel. Opět jich na Broďáku zahraje rovná čtyřicítka. Na jedné „stejdži“ se vystřídají známá jména i začínající kapely.

Mezi hlavní tahouny patří holandská deathmetalová legenda Asphyx, která je na scéně již od roku 1987. To americká parta Possessed drtí smrtelný styl ještě o čtyři roky déle. Trojici headlinerů doplní víceméně švédská parta Bloodbath, kde growluje pěvec britské legendy Paradise Lost Nick Holmes. Na BB se těším snad nejvíc. Sestava MGCDF je letos silná, a bude ještě silnější. Decimující set postavený okolo debutu „I.N.R.I.“ legendárních, z řetězu utržených Brazilců Sarcofato přijede připomenout kapela zakládajícího člena The Laws. Mezi další velká a známá jména patří třeba španělská death grind legenda Avulsed se svojí zběsilou show, kterou jsme už na Broďáku zažili. Milovníci norského black metalu si jistě nenechají ujít partu Tsjuder.

Z českých kapel nebudou chybět opět staří známí bojovníci ve jménu smrti jako například Pardubičáci Dysangelium, Melancholy Pessimism z Vyškova nebo skvělí grindeři Fleshless z Děčína. Poprvé si u rybníka zahraje dnes již česko-norská zadoomaná parta Colosalist, kolem frontmana Petra Staňka. Hodně se těším na comeback havířovských death doomerů Hypnotic Scenery, kteří se na scénu vracejí po více než 20 letech. Pro mě je to návrat roku! Po několika letech se do Kostelce přivalí též brněnská Insania s neuvěřitelně zábavnou a chytrou muzikou. Která kapela nechyběla ani na jednom ročníku MGCDF? Jasně, to jsou pořádající Tortharry. Ty poslouchám a znám už od 90. let, furt mě kluci baví  a asi ani bavit nepřestanou.

Když mohli předloni na MGCDF vystoupit rapmetalisté Clawfinger, kteří zde slavili neskutečný úspěch, tak proč by letos nemohl přijet brněnský projekt REDZED, který rezonuje napříč scénami od rapu po metal. Tohle mají rádi hlavně mladí posluchači. Zkuste si najít profil RZ na Youtube a mrkněte se na počty odběrů a přehrání. Vycházející hvězda? Ne, tahle parta dávno svítí na noční obloze. Dál jsem zvědav třeba na mladé české thrashery Destroy. zaujala mě i další česká relativně nová jména s úžasně výstižnými jmény jako třeba Mohyla nebo Bjes.

Další Czech death fest v autokempu Brodský bude opět jedním parádním večírkem od čtvrtka až do nedělního rána. Moc se na to těším. Jak říká kamarád Pepa, užijeme si tam ty naše písničky 

Předprodej vstupenek probíhá na www.tortharry.com anebo na www.nfctron.com. V obou případech jde o elektronické vstupenky a máte také možnost dobít si kredit doma v klidu před festivalem.

Uvidíme se na Broďáku. Opět budu kempovat na louce za stejdží. Kdo mě zná, tak si mě určitě najde hned zkraje louky u našeho „stánku“, který budeme s kamarády okupovat již od středečního večera.

Pro Rockpalace Honza Holý

Po více než deseti letech společné hudební spolupráce dochází k ukončení
uměleckého partnerství mezi Pavlem Hanusem a zpěvačkou TANJOU. Rozhodnutí
vzešlo z iniciativy TANJI a proběhlo v přátelském duchu.
„Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné a člověk nikdy neví, co mu přinesou.
Rozhodnutí plně respektuji a Tanje děkuji za všechno, co jsme spolu za tu dobu
prožili,“ uvedl Pavel Hanus.
Společná léta přinesla řadu koncertů, autorských projektů i výrazných momentů na
české hudební scéně. Významnou součástí jejich spolupráce bylo také působení v
legendární kapele CITRON, kde se jejich hudební cesty propojily.
I přes ukončení společných aktivit mimo kapelu budou oba umělci nadále vystupovat
v rámci skupiny CITRON. V dalších projektech se však každý vydá vlastní hudební
cestou.
„Přeji jí na další cestě jen to nejlepší,“ dodává Hanus