SPÁLENÉ POŘÍČÍ – Program nadcházejícího ročníku festivalu Basinfirefest získává svou dosud nejzářivější korunu. Pořadatelé s hrdostí oznamují nového headlinera, kterým není nikdo jiný než kultovní americká formace W.A.S.P. v čele s charismatickým Blackiem Lawlessem. Pro festival i fanoušky jde o mimořádně symbolický návrat – tato ikona světového heavy metalu se do Spáleného Poříčí vrací po dlouhých devatenácti letech od svého památného vystoupení v roce 2007.

Basinfirefest, který je už dekády pevným bodem na mapě českých letních festivalů, letos opět zvedá laťku. Potvrzení W.A.S.P. jako hlavního tahouna programu jen podtrhuje ambici přivážet do areálu pod širým nebem jména světového formátu. Fanoušci se mohou těšit na show plnou dekadence, syrové energie a nesmrtelných hitů, které formovaly dějiny hard rocku a heavy metalu.

Blackie Lawless a jeho armáda v plné síle

Skupina W.A.S.P., založená v roce 1982 v Los Angeles, patří k nejdůležitějším pilířům žánru. Jejich vzestup v 80. letech doprovázely kontroverze, šokující pódiová prezentace a nekompromisní zvuk. Pod vedením vizionáře Blackieho Lawlesse se však kapela vyvinula v hudební instituci, která dokáže nabídnout jak dravé rockové hymny typu „I Wanna Be Somebody" nebo „Wild Child", tak hluboká koncepční díla jako legendární album „The Crimson Idol".

Pro návštěvníky Basinfirefestu půjde o unikátní příležitost zažít kapelu, která i po více než čtyřech desetiletích na scéně neztratila nic ze své dravosti. Blackieho nezaměnitelný vokál a precizní instrumentální sekce slibují zážitek, který uspokojí jak pamětníky, kteří zažili jejich show v Poříčí v roce 2007, tak mladou generaci fanoušků, která dostane šanci vidět tuto legendu poprvé.

Line-up, který nedává vydechnout

Oznámení W.A.S.P. doplňuje již tak extrémně silnou soupisku, která slibuje jeden z nejrozmanitějších ročníků v historii festivalu. Basinfirefest letos sází na vyvážený mix žánrů a vedle čerstvě oznámených headlinerů nabízí přehlídku toho nejlepšího ze světové metalové scény. Návštěvníci se mohou těšit na unikátní projekt Apocalyptica plays Metallica Vol. 2, ve kterém finští violoncellisté vzdají hold thrashmetalové legendě, nebo na nablýskanou a vtipem sršící glam-metalovou smršť Steel Panther.

Milovníky extrémnějších poloh potěší přítomnost průkopníků grindcoru Napalm Death a floridské deathmetalové legendy Six Feet Under v čele s ikonickým Chrisem Barnesem. Program dále obohatí melancholické melodie britských Paradise Lost a výjimečné vystoupení formace Death To All, která s úctou a precizností oživuje odkaz nesmrtelného Chucka Schuldinera a jeho kapely Death.

„Naším cílem bylo sestavit line-up, který bude bavit od prvního do posledního tónu. Přidání W.A.S.P. po devatenácti letech od jejich první návštěvy je pro nás srdeční záležitost a věříme, že pro fanoušky to bude ten největší vrchol letošního léta," vzkazují organizátoři.

Vstupenky a další informace o festivalu jsou k dispozici na oficiálních stránkách festivalu a v předprodejních sítích.

Vstupenky na festival jsou v prodeji na webu Basin.cz.

LINE-UP: ADX, APOCALYPTICA, CAGE FIGHT, DARKNESS, DEATH TO ALL, DELORAINE, DIETH, DISTANT, DROWNING POOL, EMBRYONIC AUTOPSY, FORBIDDEN, GREEN JELLY, GROZA, HIGH PARASITE, HULDER, NAPALM DEATH, OUR PROMISE, PARADISE LOST, PROTECTOR, SIX FEET UNDER, STEEL PANTHER, TAILGUNNER, TALK TO HER, TRAGEDY: ALL METAL TRIBUTE TO THE BEE GEES & BEYOND, UADA, UMBRTKA, VANIR, W.A.S.P., XIII. STOLETÍ, YE BANISHED PRIVATEERS, YOTH IRIA

Metalová kapela KOWAR z Kladna ukovala desku „Království“. Trošku mě překvapilo, že dneska ještě někdo vydává pálená cédéčka, ale nakonec proč ne. Ale už ani nevím, kdy jsem si nějaké CD vypálil. To už bude hezkých pár let nazpět.

Ale vraťme se ke KOWARU. V diskografii kapely jde zřejmě o druhou položku. Zatímco na předloňském šestiskladbovém „ípíčku“ zpíval Jaroslav Šumbera, loňskou novinku má na triku zpěvačka Kateřina Koulová. Jinak kapelu tvoří Milan Koláčný – kytary, vokály, Jiří Všetíček – kytary, vokály, Petr Formánek – baskytara, Petr Škultéty – bicí. Doufám, že jsem nikoho nepřekřtil, protože font písma použitý na obalu není zrovna dvakrát nejčitelnější.

KOWAR hraje muziku na pomezí rocku a heavy metalu. Líbí se mi titulní song „Království“, s razantním kytarovým riffem a naléhavým vokálem: „Jsi náš král, jsi náš válečník“. Některé skladby z EP Projekt jsou přezpívané i na této novinkové fošně. To je případ Lilith nebo Elisabeth. Původní verze bohužel neznám, ale ženský hlas dává písním zvláštní šmrnc. Nejde o žádnou operu nebo tenký hlásek. Katka umí pořádně zabrat stejně jako zpívat melodicky.

Její hlasové možnosti vynikají v temné „Elizabeth“, ale zrovna v téhle písni mi přijde zpěv až moc vytažený nad nástroje. Je znát, že nahrávka vznikla v domácím studiu Kowar.

„Démon alkohol“ je příběh podobný Půlnoční závodní dráze od Katapultu. Prostě opilý řidič, veselý vrah. Ale na ruku na srdce, kdo z vás nikdy neřídil autem lehce pod vlivem. Každopádně bacha na to. Nemá cenu dráždit kobru bosou nohou. Alkohol umí být opravdu démonem. Když jsem v bookletu zmerčil název „Na konci života“, tak bylo skoro jasné, že půjde o tklivou baladu. Není to hloupý cajdák, ale vážně fajnový ploužák.

Největší spád má závěrečný a pěkně řízný „Sen“. Tady to kapele sluší nejvíc. A jako dvanáctá skladba je zařazen bonusovka „Budeme rubat“, ve které hostuje znovu i pěvec Jarda Šumbera. Jde o oficiální song baseballového týmu Miners Kladno.

Pro Rockpalace Honza Holý

Daniel Krob (ex Ferat, ex Arakain, ex Kreyson) má za sebou dlouhou a pestrou cestu českou metalovou scénou – od velkých kapel až po vlastní tvorbu. Dnes vystupuje jako trio a ukazuje, že síla hudby není v počtu lidí na pódiu, ale v nápadech, energii a sehranosti. Jak se mu hraje ve třech, když jeho muzika byla vždycky postavená na vícero kytarách? A co mu tahle sestava dává – i bere?

Prošel jsi řadou kapel a projektů, kde byl zvuk často postavený na více kytarách. Jak ses srovnával s myšlenkou, že dnes stojíš na pódiu „jen“ ve třech?
Hrát v triu má spoustu výhod i nevýhod. Najednou je na pódiu obrovský prostor, každý nástroj je slyšet a každý muzikant se musí prosadit jako osobnost. V takové sestavě se nikdo neschová. Je potřeba, aby všichni v kapele unesli tu zodpovědnost a tlak – jinak se to může snadno rozsypat. A náš bubeník Adam Wodniak a basák Petr Formánek to zvládají znamenitě.

Říká se, že méně lidí v kapele znamená větší svobodu, ale taky větší zodpovědnost. Jak tohle funguje u vás v praxi?
Je to přesně tak – méně lidí znamená větší svobodu i větší odpovědnost. Tři muzikanti se na pódiu dokážou okamžitě domluvit a reagovat, což otevírá prostor pro improvizaci. Zároveň ale musí fungovat železná disciplína v rámci písně. Nemůže si každý hrát, co chce. Improvizace má smysl jen tehdy, když drží tvar skladby pohromadě.

Tvoje muzika byla vždycky hodně kytarová. Musel jsi kvůli triové sestavě měnit aranže, nebo ses spíš snažil zachovat původní tah a hutnost?
Aranže jsme spíš zjednodušili. Přímočarost má v rocku obrovskou sílu. Složité riffy a technická sóla jsou skvělá pro hudebníky, ale běžný posluchač potřebuje hlavně energii a jasné sdělení. Jednoduchost často funguje mnohem silněji než komplikovanost.

Vnímáš hraní v triu spíš jako omezení, nebo naopak jako návrat k podstatě rockové energie?
Když se podíváš do historie rocku, najdeš obrovské množství zásadních trií: Cream, Rush, The Jimi Hendrix Experience, Motörhead, Tublatanka, Katapult… Tyhle kapely definovaly základy rockového soundu. Trio není omezení – je to návrat k podstatě. Ten princip funguje dodnes.

Jak se změnila komunikace na pódiu? Je to dnes víc o instinktu a okamžité reakci než o předem daných rolích?
Je to víc o instinktu. Nepoužíváme klik ani samply, které by nás svazovaly. Jakmile máš v uších metronom a předprogramované věci, část pozornosti jde pryč od energie a komunikace na pódiu. Hrát bez těchto berliček znamená větší svobodu – reaguješ na kapelu i na publikum v reálném čase.

Když se ohlédneš zpátky za kapelami, kterými jsi prošel – je ti tenhle komornější formát dnes bližší než dřív?
Má to kořeny už v době, kdy jsem hrál ve folkovém duu s dalším kytaristou. Dva nástroje, které musí dokonale souznít, jsou absolutní základ muziky. Trio na tom staví – jen přidává bubeníka, který dává hudbě další rozměr a tah. Rytmická sekce drží motor a ty se o ni můžeš opřít.

Přinesla ti současná sestava větší klid, nebo naopak víc adrenalinu při živém hraní?
Organizačně je to klidnější – tři lidi v klidu a rychle si postaví aparát, připraví pódium a hraje se. Jakmile ale začne koncert, adrenalin je mnohem větší. Každá chyba je slyšet. Publikum pozná všechno. Na druhou stranu právě tohle napětí otevírá prostor pro spontánnost – můžeš prodloužit sólo, přidat refrén, reagovat na náladu sálu.

Myslíš, že fanoušci vnímají rozdíl mezi „velkou kapelou“ a triem, nebo rozhoduje hlavně energie a upřímnost projevu?
Každý fanoušek vnímá koncert jinak. Někdo sleduje vizuál, světla a show, jiný poslouchá hudbu, její sdělení a energii. V triu má každý muzikant víc prostoru a taky fanouškovské pozornosti. O to důležitější je, aby šlo o silné osobnosti. Nakonec ale stejně rozhoduje upřímnost projevu – ne počet lidí na pódiu.

Je trio finální forma, ve které se momentálně cítíš nejlíp, nebo se v hlavě pořád objevují myšlenky na rozšíření zvuku?
Trio pro mě není novinka – takhle jsem fungoval už po odchodu z Kreysonu v kapele Zeus. Hráli jsme i v Německu a lidi byli překvapení, kolik hudby dokážou udělat tři muzikanti. Tehdy jsme to dotáhli do extrému – minimalistická aparatura, všechno se vešlo do jednoho auta, ale na pódiu to mělo obrovskou sílu. Ten princip mě baví dodnes.

Co bys vzkázal muzikantům, kteří mají pocit, že bez velké sestavy nemůžou udělat silnou muziku?
Popřál bych muzikantům, aby byli spokojení s tím, co dělají, a nesnažili se znít jako někdo jiný. Počet nástrojů není rozhodující. Když si pustíš Nirvanu, Motörhead nebo System of a Down, je jasné, že síla kapely stojí jinde – v charakteru a emocích. Muzika je o pocitu a každý ji prožívá po svém.

Rocková kapela Grog pokračuje v představování nového materiálu z připravovaného alba a po nedávno vydaném singlu „Už tady jsou“ přichází s další novinkou – skladbou „Víc už mi neber“. Nový singl opět potvrzuje, že kapela ani po více než třiceti letech na scéně neztrácí energii ani chuť otevírat silná a osobní témata.

Zatímco „Už tady jsou“ odrážel strach a nejistotu světa kolem nás, „Víc už mi neber“ se obrací k osobnější rovině – k bilancování, únavě, ztrátám a pocitu, že času ubývá a není radno ho dál promarnit. Text skladby je syrový, místy až existenciální, a mluví o věcech, které si člověk často připouští až ve chvíli, kdy už není kam couvnout. Opakující se refrén „Víc už mi neber“ působí jako osobní výkřik i tichá prosba zároveň.

Hudebně jde o poctivý, přímočarý rock s důrazem na rytmus, výrazný refrén a silnou atmosféru. Grog zde sází na zkušenost, emoce a autenticitu – bez póz, bez zbytečných kudrlinek. Nový singl tak přirozeně zapadá do mozaiky chystaného alba, které bude, jak se zdá, tematicky sevřené a textově výrazné.

Skladba „Víc už mi neber“ je dostupná na digitálních platformách a tvoří další důležitý krok k vydání nového alba. Více informací o kapele a aktuálních novinkách najdete na oficiálním webu www.grog.cz