Prastará rocková kapela Hlahol ze severočeských Teplic vydala novou desku „Všechno je jinak“. A tak si pojďme poslechnou, co je vlastně jinak. Hlavně HLAHOL letos slaví 40 let od svého vzniku.

Kapela v současné době hraje ve složení Daniel „Hafo“ Hafstein – bicí, zpěv, Lubor „Lowr“ Illeš – sólo kytara, zpěv, Milan Illeš – kytara, zpěv, Tomáš „James“ Jarolím – basová kytara, Milan „Jun“ Korda – hlavní zpěv a tahle parta skutečně tvrdí, že „Všechno je jinak“.

Kapela pro náš web připravili vlastní komentář vzniku tohoto alba i jednotlivých písní. Přečíst si to můžete tady www.rockpalace.cz/component/k2/legenda-k-cd-vsechno-je-jinak-skupiny-hlahol.

Hudba HLAHOLu osciluje na pomezí hard rocku a ještě tvrdšího rocku, ale žádný metal tu nehledejte. Spíš jde o písničkový hard rock, který se hlásí ke svým nejhlubším kořenům. Song „Láska“ by klidně mohli hrát borci z AC/DC, akorát Brian Johnson má větší chraplák. „Jun“ na aktuální desce Severočechů zpívá ryze melodicky, na pilu moc netlačí, jen tak trošku. Přesto jeho hlas poznáte. Poslouchá se to dobře. Z následující „Můry“ cítím takovou tu „kabátovskou“ uvolněnost. Jestlipak víte, že Hlaholem v minulosti prošli borci z Kabátu Josef Vojtek, Milan Špalek a Ota Váňa?

Pokračujeme houpavým „Dalajlámou“, žádné meditování nečekejte. Spíš pohodovej rokec s výstižným textem.

Je sympatické, že kapela přiznává své idoly, přitom je nekopíruje. Jako devátá je na desce zařazená píseň s přiléhavým názvem AC/DC, která mi dala připomenout, že na předcházejícím CD byla skladba „Lemmy“. Ale k těm australským bohům „ejsí“ má HLAHOL asi blíž. To je znát i ve výborné hitovce „Casanova“, která pokládá otázku, zda v Duchcově v okolí Teplic žijí potomci tohoto známého svůdníka žen. Hmm, asi to tak bude. Skoro bych se vsadil, že jo.

Punk a pogo se dostávají ke slovu v písni „Pankáč“ a je to fakt sranda. Rumcajs s Mankou a Visací zámek. Skvělá kombinace. „Žabí princ“ touží po líbačce, jinak se bude do smrti budit ze spaní. Zajímavá teorie.

Potenciál určité „hitovosti“ u HLAHOLu by tu byl a dosud je. Zkuste si tuhle desku sehnat a posuďte sami, jestli nekecám.

Pro Rockpalace Honza Holý

Že se výborný glam rock hraje i u nás, jsem poznal při poslechu nového alba Third Cut těchto pražských glam rockových muzikantů. Nadchlo mě až tak, že jsem se spojil s leaderem a zpěvákem, který si říká Jake Widow z kterého se vyklubal i skvělý člověk a byl z toho velice příjemný rozhovor.

Kdo nebo co vás inspirovalo k tomu, abyste založili glamrockovou kapelu v době, kdy je tento žánr u nás poměrně vzácný?
To je dobrá otázka. Vlastně vůbec netuším. Já chtěl být vždycky jako KISS. Časem jsem objevil Alice Cooper, W.A.S.P. Potom v době, kdy jsem se učil na kytaru, jsem objevil švédskou sleaze scénu, které vévodili Crashdiet a Hardcore Superstar. Tenhle mix za to asi všechno může. Sestava na prvním albu navíc měla ráda Hurricane Alice, VAIN apod.

Jak se díváte dnešním okem a vaším věkem na glam rock v době jeho vzniku? Na kapely jako Slade, Sweet, G. Glitter… dá se to dnes posuzovat jako glamrock?
Já Slade miluju. Zbytek mě trošku minul. Ale určitě bych to jako glam rock bral. Baví mě i T-Rex atd. Je to super melodická muzika.

Z jakých hudebních vzorů jste vycházeli?
Myslím, že třeba na třetím albu je ten rozsah největší. Myslíme, že už máme rukopis, ale stejně se nebojíme experimentovat. Kvůli tomu slyšíš na některých písních dudy, saxofon, klapky atd. Určitě uslyšíš hodně Alice Cooper, Marilyna Manson, Guns N’Roses ale i Abbu apod. Nikdy jsem nad tím vlastně tolik nepřemýšlel.

Jak byste popsali svůj styl a co je podle vás to nejdůležitější, co odlišuje Nasty Ratz od jiných kapel na české rockové scéně?
Jednak angličtina, což je tady trošku kámen úrazu. Image, pódiová prezentace a zmíněné experimenty. Máme pár super kapel, ale nikdo z nich vlastně není na takovém levelu, že by se tím živil. Tady to prostě funguje úplně jinak a bohužel ne v náš prospěch (zatím).

Vaše texty a image jsou velmi výrazné. Jakým způsobem tvoříte písně a co vám při psaní textů přináší největší inspiraci?
Spoustu z toho byly ženský, co si budem. Nové album je v tomhle taky mnohem rozmanitější. Je tam pár songů na lehčí notu (Stay Lazy, All Night Long…), ale i pár těžkých témat (Daddy, Demons), a pak klasické „napínačky“ (Wings, Faster, Sick & Twisted). Nechci psát furt dokola jen love songy a party písně. Texty jsou jedna z věcí, co mi na klasickém hair metalu moc nesedí, oproti tomu třeba texty Crashdiet nebo Aerosmith jsou velkou inspirací.

Někdy si prostě lednem a řekneme si, že potřebujeme něco napsat. Tak jsme se snažili třeba. Sick & Twisted. Pak z ničeho nic jsem vzal akustiku a začal skládat úplně od začátku. Když něco přinesu já, je to jen nástřel melodie a textu. Kluci to pak vyšperkují. Kdybych skládal jen já sám, bude to punk rockové album. Ne proto, že by se mi to líbilo :D

V glamrocku jsou důležité jak hudba, tak vizuální stránka a show. Jak přistupujete k tomu, aby vaše vystoupení byla originální a zapamatovatelná?
Prostě se bavíme. Když vidím nějakou kravinou, tak to zakomponuju. Prsty mám zjizvené od hořící rukavice apod. Neustále se snažíme něco přinést.

Jaké reakce publika vás v poslední době nejvíce překvapily? Jsou reakce v Česku jiné než v zahraničí?
Určitě jsou. Nejvíc nás as překvapilo, když jsme hráli v Lincolnu pro cca 700 lidí na festivale. V recenzi nás vypíchli jako jednu z nejlepších kapel víkendu. Když jsme se zeptali, kdo nás viděl předtím, zvládl se strom rukou. To bylo moc fajn. Británie nás zatím obecně bere asi nejlépe. Před dvěma lety nás lidé poznávali na ulici.

Co pro vás znamená pojem "glam rock"? Je to jen hudební styl, nebo spíše životní postoj?
Pro nás je to i životní postoj. Je to o sebevědomí, svobodě a drzosti dělat věci po svém. Není to jen hudba – je to vizuál, energie a ta touha vyčnívat. Na pódiu i mimo něj.

Jak vidíte vývoj glamrocku v dnešní době? Máte pocit, že se tento žánr vrací do módy, nebo že je stále spíše undergroundovou záležitostí?
Glamrock se vyvíjí, stejně jako všechno ostatní. Mnoho lidí k němu má nostalgický vztah, ale cítím, že nová generace objevuje jeho kouzlo. Možná je to stále spíše underground, ale díky internetu si našel cestu i k lidem, kteří by jinak tento žánr neobjevili.

Čím se snažíte přitáhnout nové fanoušky, kteří glamrock třeba ještě neznají?
Snažíme se být autentičtí, energičtí a zároveň přinášet něco nového. Ať už je to naše show, design merche, nebo písničky s modernějším zvukem. Chceme, aby lidi cítili, že glamrock není jen o vzpomínkách, ale má místo i dnes.

Věnujete se i nějakým dalším uměleckým projektům mimo kapelu? Jak tyto zkušenosti ovlivňují vaši tvorbu s Nasty Ratz?
Já třeba píšu básně, ale zatím je nepublikuju. Xriss se věnuje elektronické hudbě. Dělá nám intra apod.

Pojďme maličko „popitvat“  vaše poslední výborné album, má zajimavého hosta a producenta, jak jste se k němu dostali?
Martin Sweet z Crashdïet nás zaujal svou prací, a tak jsme ho oslovili. Ukázalo se, že nás zná a má zájem spolupracovat. Výsledek je „Third Cut,“ na který jsme fakt hrdí. Většinou jsme nahráli demo a poslali ho Martinovi, on poslal úpravy. My nahráli část tady a část u něj.

Zpěv se točil v zahraničí – naše studia nebyla dostačující?
Studia by byla. Dokonce jsme to i zkusili. S Martinem jsme si ale říkali, že bude mít větší kouzlo, když se potkáme. Já mám navíc fajn kámoše ve Stockholmu, takže ubytování nebyl problém. Párkrát jsem přespal i u Martina. Je to mnohem efektivnější, když ty úpravy mohou probíhat v reálném čase.

Jak se ti do Švédska cestovalo -))) (narážím na tvé zdržení ve Francii)
To bylo peklo. Letadlem do Stockholmu za 16 hodin. Nejdřív mě nepustili do letadla kvůli Covid testu (měl jsem průkaz a letadlo bylo v době vyhodnocení testu stále na zemi…). Pak jsem musel letět z přestupem a ve Francii mě málem nepustili kvůli kapacitě letadla. Musel jsem si to vyprosit. Pak jsme čekali dvě hodiny kvůli počasí. Měl jsem jet autem….

Jak dlouho trvala práce na albu? Jak píšeme v recenzi, album je tvrdší a progresivnější oproti předešlým počinům. Byl to záměr?
Asi ne cíleně. Prostě jsme to napsali jak nejlíp umíme a Martin nám hodně pomohl. Na šesti písních se podílí i autorsky. Obecně pomohlo to, že jsme měli skutečného producenta. První dvě jsme měli vlastně jen zvukaře-muzikanty. Rony Janeček nám hodně pomohl, ale naše písně ovlivňovat nechtěl. Určitě s ním chceme ještě pracovat. Je to super kluk, perfektní kytarista a ví, co dělá. Pro Martina to platí taky, ale navíc se pohybuje v žánru, na který cílíme i my.

Můžeš nám stručně několika větami shrnout obsah songů, pro anglicky nemluvící posluchače, včetně názvu. Má to hlubší podtext?
Beat The Bullet - Měl jsi někdy pocit, že dneska si s tebou nikdo podlahu vybrat nebude a jsi ready na to to všem dokázat? O tom tenhle song je.

All Night Long - Hodit všechno za hlavu a bavit se celou noc. Hezkou holku po boku a tancovat, jakoby tě nikdo neviděl.

Stay Lazy - Dneska se mi nic nechce a je to v pořádku, protože jinak dřu jako mezek. Dneska mi nikdo nebude říkat a nechá mě odpočívat.

Set You Free - Tahle byla dost osobní. Zlomený srdíčko, pocit nezdaru atd.

Daddy - Nejhorší zločin je zneužívání dětí. O tom tenhle song je.

Faster - Rozchodovka. Ať si říká kdo chce, co chce, každý rozchod má vítěze a poražené. Tenhle je pro vítěze.

Sick & Twisted - Tenhle je trošku ve stylu Marilyna Manson. „Chceš si se mnou začít, i když víš, že ti ublížím?! Nebude to jinak, ublížit ti chci!“

Wings - Spoustu falešných přátel v zeleném údolí, ale když jde na lámání chleba, je málo lidí, na které se můžeš spolehnout.

Circus - Přijď na koncert Nasty Ratz a nebudeš litovat. Víme, po čem toužíš a hodláme ti to splnit.

Demons - Demons je o závislostech. Ať už jde o drogy, alkohol nebo závislost na pochvale a uznání. Každý máme něco.

I obal alba je skvělý, stejně jako muzika. Dostal grafik volnou ruku, nebo dostal hlavní myšlenku?
Původně byl podobný, ale malovaný obal. Labelu se nelíbil, tak jsme ho použili na album demo nahrávek. Inspirací byla říkanka „Three Blind Mice“ má temnou historii, která je překvapivě spojena s náboženskými konflikty v Anglii za vlády královny Marie I. Tudorovny, známé také jako „Krvavá Marie“ (Bloody Mary).

Marie byla katolička, která se během své vlády snažila obnovit katolickou moc v Anglii. To vedlo k tvrdému pronásledování protestantů, přičemž stovky jich byly upáleny jako kacíři. Podle některých interpretací „Three Blind Mice“ symbolizují tři prominentní protestantské vůdce – možná arcibiskupa Cranmera, biskupa Ridleye a biskupa Latimera – kteří byli „zaslepeni svou vírou" a nakonec popraveni. Vtipné je, že málokdo si tohle uvědomuje. Tu říkanku se děti učí ve školkách.

Third Cut vyšlo jako CD i vinyl (bohudík) v čem vidíte rozdíl mezi vinylem a CD, myslíte, že je nutné, nebo potřebné dělat více formátů?
LP jsou dneska strašně drahé, a tak je nikdo nechtěl dělat. Naštěstí jsme si to prosadili, protože můžu říct, že jich prodáváme trojnásobně víc než CD. Za nás to určitě nutné je. LP je asi spíš na výstavu, ale CD už dneska moc lidí neohromí.

Vy zpíváte anglicky, myslíte si, že čeština není dostačující pro tento žánr?
Čeština je krásný jazyk, ale myslím, že k našemu žánru moc nesedí. Navíc jako zpěvákovi mi co do frázování mnohem víc projde než v ČJ.

Nemáte pocit, že třeba německé kapely mají lepší angličtinu, než české? Mnoho zahraničních muzikantů při rozhovorech díky v backstage BFF mi říkalo, že se prostě neumíme zbavit „východního“ přízvuku.
To doufám, že se mě už netýká. Angličtinu učím a i moje manželka je cizinka, takže česky už moc nemluvím. Myslím, že je to obecně problém všech kapel. Koukni se na DORO. Ta má přízvuk jak blázen, ale je to roztomilý. Obecně je ten přízvuk vždycky hezký začátek konverzace ala „Odkud jsi?“

Blíží se konec roku, jaké plány mají Nasty Ratz pro rok 2025? Nové album je čerstvé, takže se asi na dalším materiálu nepracuje.
Ale pracuje :) Krom toho bychom rádi začali spolupracovat s nějakým booking agentem a hrát víc naživo.

Jakou „přidanou“ hodnotu můžete nabídnou promotérům v rámci koncertu, o proti jiným kapelám?
Děláme si všechno sami a odvádíme fajn práci. S námi dostane promotér i vizuál, propagaci akce atd. Naše show je intenzivní, autentická a fanoušci vědí, že do toho dáváme 200 %. Chceme, aby každý odešel s pocitem, že viděl něco nezapomenutelného.

Vnímáte u nás konkurenci, co se týče stylu?
Ani ne. Těch kapel je tu málo a navzájem se máme rádi (doufám :D )
Díky za čas, ještě kde najdeme info o kapele, koncertech, možnost koupit „merch“….co vzkážete našim čtenářům a jaký je vás nejoblíbenější klip?
Díky za podporu! Merch nejlépe zakoupit na www.nastyratz.eu/merch . Pokud jste nás ještě neslyšeli, dejte si „Daddy“ nebo „Sick & Twisted.“ Oblíbený klip? „Price of Love“ má pro mě zvláštní místo.

Rock on!
Jake Widow

Ať se mnohým asi nelíbí (on úspěch se v Čechách moc neodpouští), tahle kapela je fenomén dnes už dalece přesahující hranice regionu. Komunál Army  (jak jsem si překřtil jejich fans) jsou nejvěrnější fans co znám. Člověk přemýšlí, čím jsou jiní, než ostatní kapely, které nechávají dříve nebo později daleko za sebou. Poznal jsem je kdysi dávno někde v roce 2001 při albu Mezi supy… a šel s nimi až do roku 2008 k albu MMVIII, tak je člověk poznal trochu blíže. Tahle kapela je jako víno, čím starší, tím lepší, jak už jsem někde napsal a platí to i dodnes.

Radku, deska je venku, jaká je atmosféra v kapele a jaký z toho máte pocit?
Atmosféra v kapele je dle mého názoru velmi dobrá a stejně tak i naše pocity jsou skvělý.  

Je venku krátce, ale jistě už jste nějaké reakce zaznamenali
Přiznám se, že asi nikdo z nás nečekal tolik pozitivních ohlasů na nový album.  Už z minulosti, tak nějak víme, že když vzniká nový materiál, člověk je z některých věcí nadšený a začneš si myslet, jak tohle musí ty lidi sestřelit…..no a pak vyjde deska  a lidem se líbí úplně jiný songy, než ty na, který sází kapela. Tentokrát bych, ale neskromně řekl, že jsme reakce na určitý songy odhadli celkem přesně. Jen jsme nečekali, že ty ohlasy budou tak intenzivní a hlavně velmi pozitivní.

Nelze si nevšimnou, že jste rozšířili „ansábl“ o dalšího muže. Kde se vzal, tu se vzal?
Ano, naším novým basákem se v minulém roce stal Jakub Turek, který dříve  působil v naší spřátelené partičce Alchymie. Občas jsme si Kubu půjčovali na záskok a už v té  době bylo jasný, že je to skvělej týpek, kterej nezkazí žádnou srandu, ale hlavně je to excelentní baskytarista.

Není tajemstvím, že náš původní basák Filip Litera se stal členem kapely Protheus, ale jelikož z Komunálu se prostě neodchází, dohodli jsme se, že u nás bude zastávat roli třetího kytaristy. I Iron Maiden mají 3 kytaristy, tak proč ne Komunál? Popravdě řečeno, prostě pro nás nebylo jednoduchý se s Feylou rozloučit a myslím, že teď mluvím i za něj. Přece jen jsme spolu něco zažili a jsem moc rád, že i dál zažívat budeme. Upřímně, když budu mluvit za sebe, tak naše návraty z koncertů si bez něj nedokážu absolutně představit. Feyla nikdy nespí, takže když už všichni krom řidiče usnou, tak já prostě nemám šanci, protože on  „hubu nezavře“  Já, ale tyhle naše noční hudební dýchánky miluju

Ale pojďme k desce samotné, pracovali jste na ní dlouho, jak proces probíhal? Kolektivní zkoušení, posílání fragmentů internetem….?
Dá se říct, že od obojího trochu. Většinou to probíhá tak že si základní nápady každej doma nahraje sám a pak si je společně poslechneme a následně se v menších skupinkách scházíme u Bárta a tam se vše tak nějak dotváří. Feyla pak dotváří celkovou podobu skladeb a ve spolupráci s producentem Martinem Hollandrem, samozřejmě za asistence -  (rozuměj… keců, ostatních chytrých hlav z kapely) se postupně dostáváme ke konečný verzi nahrávky.

Předpokládám, že textů se opět ujal Suchánek, jak je to s muzikou? Na Spotify je psán Bárt, pochybuju, že by ses vzdal „tvorby“ kytarových partů?
No možná se budeš divit, ale ano je tomu tak. Možná to málokdo tuší, ale Bárt je i velmi slušnej kytarista. Takže praxe je taková, že je kolikrát schopen nám donést celou skladbu včetně kytarových partů a já s Ernym se je „jen naučíme“  přesně tak, jak mistr skladatel zamýšlel.
 Přiznám se, že jsem v posledních letech svojí autorskou činnost poněkud omezil a aktivně se věnuju společně s naším manažerem Honzou, spíše managementu.

V jakém studiu jste pracovali? A finální produkt není jen nahrávání, muzika a texty, ale i mastering, obal… Uveď nás do obrazu prosím.
Nahrávání probíhalo v Nymburku ve studiu Hollysound s producentem Martinem „Holly“ Hollandrem a myslím, že jeho invence, zkušenosti a v neposlední řadě i jeho úžasnej přístup je na nahrávce hodně znát. Je to neskutečnej profík. Měl jsem s ním tu čest se potkat už o rok dříve, kdy ve stejném studiu točila desku  Alchymie a byl jsem jeho přístupem a přínosem pro kapelu  doslova nadšenej.  Pak už jen zbývalo přesvědčit ostatní v kapele, což se mi za vydatné pomoci Kuby  nakonec povedlo a jsem za to hodně rád, protože ta deska zní prostě úžasně. Největší radost mám z těch úžasných refrénů. Tady si  myslím, že Holly dostal z Luboše maximum.

Zatím jsem to slyšel na Spotify, překvapil mě ženský hlas v úvodu Pout, koho za ním můžeme hledat?
Martinovu manželku Anetu Hollandrovou.

Provedeš nás před recenzí stručně všemi 11ti skladbami?
Pokusím se …

Déšť nad Seinou – Bártova věc s překvapivě tvrdým kytarovým riffem, úžasným refrénem a velmi silným a emotivním textem Luboše. Těžký a vážný téma. Když jsme ji hráli na zkušebně, tak jsem tušil, že to bude silná věc, ale výsledná verze mě totálně posadila na prdel. Hodně mě baví hrát a na turné jí určitě zařadíme do playlistu. Dokonce je motiv obsažen a i na novým triku.

Vánoce roku 1914 – Opět tvrdší věc. Se základním nápadem přišel Erny a Feyla s Hollym tomu dali fazónu. Moc se mi líbí melodie v refrénu a text skladby.

Život v akci – text je k zamyšlení….prostě dnešní „divná doba“ Každý má holt své priority jinde….

Poslední telefonát – Hodně emotivní song se silnou melodickou linkou. Někomu může znít jako kolovrátek, ale jeho hlavní síla je v textu.

Nedáme se zlomit- titulní věc z alba kde je nosným motivem skvělej Feylův kytarovej riff jak vystřiženej z metalových osmdesátek. S dnešním zvukem a parádníma zasekávačkama ve slokách zní tenhle song neuvěřitelně moderně. Třešinkou na dortu jsou samozřejmě Petr Kolář, Fany Michalík a náš božský Luba. Klip na tuhle pecku si vede naprosto famózně. Co týče počtu zhlédnutí, tak to narůstá neuvěřitelným tempem. Bohužel pro pravidla YouTube je v klipu „nevhodný obsah“ a tím pádem se neumisťuje v trendech. Což nás dost mrzí, protože bychom se dostali do první desítky a to je velký úspěch. Nicméně nejdůležitější je to, že se líbí naším fanouškům a Ti ho v rámci hlasování v Rockparádě na TV Rebel poslali ihned po uvedení na první místo.

Prázdná náruč – tady se nám naše rytmická sekce vyřádila.  Opět věc z Bártova šuplíku. Textově odráží Lubošův pohled na války.

Pouta – ukolébavka trochu jinak…

Pro Tebe – hudebně Feylova hodně povedená věc. Naše děti jsou pro nás nejvíc…Lubošovo hodně častý a velmi silný téma a pro mě osobně nejsilnější věc z alba. Refrén mě totálně rozsekal.

Příběh šílenství  - tuhle věc napsal Lubošův syn Adam. Já jsem ji jen trochu přitvrdil kytarama a vznikla z toho asi nejklasičtější komunálovka z desky. Parádní Lubošův text  a hlavně úžasnej  refrén z týhle skladby dělají adepta na další klip.

Múzy -  skladba, která byla složena jako společná hymna pro turné s Prothem. Dle ohlasů rozhodně splnila svůj účel.

Můj šéf je vůl – tady je to asi jasný, klasická komunální prdel na konec desky. Chce to trochu nadhled a nebrat vše tak vážně.

Album jste podpořili i klipy a to Nedáme se  zlomit, kam jste „nahnali“ jak Koláře a Fanyho. Je skvělý, přece jen to maličko připomíná příběh právě Fanyho, který opět začíná, jak se říká z bodu Nula.
Fany je bezesporu jeden z nejlepších rockových hlasů v Čechách a my jsme hodně vděční, že na nabídku spolupráce kývnul. Věřím, že jeho nova parta bude na scéně velkým přínosem a dost se těším, až se potkáme na podiu. Je to skvělej týpek. No a Petr Kolář, tam není v podstatě co dodat. Úžasnej zpěvák a parádní pařmen. Myslím, že na natáčení klipu budeme všichni dlouho vzpomínat.

V druhém klipu vám hraje herec Jarda Nosek, který je tak jako já ze Semil. U Fanyho a Koláře chápu, jak jste k nim přišli, ale kde jste narazili na Noska?  I když si vzpomenám že na „Bohu“ máte třeba velkého herce pana Moravce, asi se není čemu divit, co?
Tady v tomto případě nám spolupráci dohodla režisérka klipu Marie Gross a myslím, že to byla trefa do černého.

Musím se zmínit, že poprvé vyšlo album Komunálu i jako vinyl, což je úžasné, jelikož se vinyly zase vrací na „hlavní“ scénu. Chtěli jste zachytit narůstající trend?
No upřímně uvažovali jsme o tom už před cca 4 lety kdy vycházelo album Naše Věc, ale tehdy jsme se v názoru neshodli. Tentokrát už ano. Myslím, že ten pocit , kdy v ruce držíš obal desky je prostě boží.

Velký Karlín byl mega úspěchem, na který jste ovšem zvyklí. Do dnes mám v živé paměti křest CD Bůh má jednu tvář, který se musel z chlumecké sokolovny přestěhovat ven a bylo nás tam přes 2500. Teď vyrážíte z teplickým Motorbandem. Co můžeme od turné čekat a kde vás všude můžeme vidět?
Tak vidět nás společně můžete  po celé  republice, protože turné čítá 15 zastávek a myslím, že to projedeme skrz naskrz. Turné má název Nedáme se zlomit a myslím, že v tomto případě se opravdu vztahuje na obě kapely. Motorband registruju od svých 12 let, od prvních singlů Rockmapy. V té době stál za mikrofonem Kamil Střihavka a natočili nezapomenutelný album „Made in Germany“  Přes různé životní peripetie tuhle skvělou kapelu táhne Libor „Máča“ Matejčik dál a musím se přiznat, že ho v tomto neskutečně obdivuju. Jejich poslední album „007“ je naprosto úžasný. Petr Kutheil je skvělej frontman a tahle kapela šlape naprosto neskutečně. Věřím, že spoustě fanouškům tohle naše turné udělá velkou radost.

Když už jsem měl Komunál v playlistu na Spotify, opět jsem si uvědomil, kolik hitů v minulosti zdobí vaší cestu. Jak zasáhne nové album do sestavy songů pro nastávající tour? Přece jsou tam opět silné songy.
Bude to samozřejmě těžkej výběr. Dle ohlasů se nové album hodně líbí a tak bychom z něj chtěli hrát co nejvíc pecek. Samozřejmě nemůžeme opomenout i ty naše klasiky, takže se máte na co těšit, protože pro vás chystáme téměř dvou hodinový program.

Bude i nějak speciální stage? Pyro…..
Detaily zatím ladíme a nechceme teď vše prozradit. Každopádně to bude stát za to.

Je to let, co koncerty Komunálního odpadu zdobily rakve, kostlivci…..a já už zmínil to ohromné množství hitů. Není čas na nějakou tu ofiko Best of mimo Best of Live? Koukal jsem, že na internetu koluje neoficiální 3CD  Best of Komunál.
V příštím roce slavíme 33 let….no to by si nějakou bestoffku asi zasloužilo co?  Nebojte se …něco se chystá, ale pšššt….

Takže, máš možnost a prostor pozvat naše čtenáře na vaše turné s Motorbendem, jak to uděláš a co jim vzkážeš  a klip, pokud dovolíš bych si vybral sám a to právě titulní, Nedáme se zlomit.
Kamarádi přesně tak jak zní název týhle pecky. Nedáme se zlomit  a v lednu vyrážíme společně s Motorband na turné, které rozhodně musíte vidět. Takže budeme moc rádi, když nás přijdete podpořit. Více info na www.komunalniodpad.com, Komunál (@komunal_official)

ZŮSTAŇTE S NÁMI

Pražská glamrocková kapela Nasty Ratz přináší na českou hudební scénu svěží vítr v podobě energického mixu klasického glamrocku a moderních prvků. Skupina se profiluje nejen poutavým vizuálním stylem, ale především výborně zvládnutou hudební produkcí, která ukazuje, že i tento žánr má v našich krajích co nabídnout.

Zvuk Nasty Ratz je progresivní, přesto ctí tradice glamrocku – výrazné kytarové riffy, dynamické bicí a melodické vokály vytvářejí poutavou kombinaci, která dokáže oslovit široké spektrum posluchačů. Kapela zároveň exceluje v rozmanitosti skladeb. Od energických hitů, které vás zvednou ze židle, až po baladické kompozice s hlubším emocionálním nábojem, každá píseň nabízí něco jedinečného.

Zvláštní zmínku si zaslouží vokály, které jsou nejen precizní, ale také velmi libozvučné. Výborně ladí s celkovou instrumentací a dodávají skladbám osobitý charakter. Harmonické vícehlasy pak představují jeden z klíčových poznávacích znaků kapely.

Hudební aranže Nasty Ratz jsou pečlivě promyšlené. Každý tón a rytmus má své místo, což svědčí o vysoké úrovni muzikantské i produkční práce. Výsledný zvuk je moderní a aktuální, přesto v sobě nese odkaz klasického glamrocku, díky čemuž se kapela dokáže odlišit od ostatních.

Nasty Ratz svým stylem a kvalitou dokazuje, že glamrock může mít v Česku nejen pevné místo, ale i velkou budoucnost. Kapela si svým pojetím získává nejen skalní fanoušky žánru, ale má potenciál oslovit i širší publikum hledající originální a poctivou hudební tvorbu.