Nové album kapely Komunál Nedáme se zlomit opět potvrdilo její schopnost oslovit stále rostoucí základnu fanoušků. Kromě kvalitního obsahu potěší také formou vydání – posluchači si mohou vybrat mezi CD a vinylovou verzí, což přidává na atraktivitě.

Album přináší 11 skladeb, z nichž dvě byly představeny jako singly. Titulní píseň Nedáme se zlomit se vyznačuje energickým projevem a skvělou spoluprací s hostujícími interprety – Petrem Kolářem (ex Arakain) a Fanym Michalíkem (ex Citron, Limetal). Druhý singl Můj šéf je vůl přináší odlehčenou, humornou notu, i když může časem trochu ztratit na přitažlivosti.

Jedním z hlavních taháků alba jsou texty lídra kapely Luboše Suchánka. Jeho schopnost vtáhnout posluchače hlubokými a emotivními příběhy dává Komunálu výrazný náskok před konkurencí. Typicky melancholická a introspektivní témata najdeme už v úvodní skladbě Déšť nad Seinou, která navozuje atmosféru celého alba. Další vrchol přichází s písní Vánoce roku 1914, inspirovanou knihou Na západní frontě klid od E. M. Remarqua. Přestože občasné „ouuuu“ může působit trochu nadbytečně, skladba jako celek silně rezonuje.

Album také skvěle zachycuje mezilidské vztahy, které jsou Suchánkovou silnou stránkou. Dojemná balada Poslední telefonát s výraznými klávesovými partiemi a emotivní Pouta ukazují, jak mistrně dokáže kapela pracovat s emocemi.

Hudebně se album nese na vysoké úrovni. Nástroje jsou precizně zpracované, což umocňuje celkový dojem. Nedáme se zlomit je silné a vyvážené album, které si své místo mezi fanoušky nepochybně najde. Komunál opět dokazuje, že umí nejen zaujmout, ale i přimět k zamyšlení.

Kutnohorská Melissa se opět balí do studia, kde natočí několik skladeb nebo chcete-li singlů, následovníků EP Cui bono.

V řadách kapely došlo před několika měsíci ke změnám a tak budou nové písničky premiérou pro houslistku Alex Slámovou a flétnistku Lucku Kupkovou pod hlavičkou Melissy. Tím se na jaře letošního roku skupina opět rozrostla na pětici a letošní léto už tak živě vystupovala.

„Změny v kapele zabraly nějaký čas, pak bylo třeba vše nazkoušet, odehrát letní akce, přišly změny v osobních životech a tak až teď máme první písničky k nahrání.“ Dodal kapelník Petr Kohoutek „Pravděpodobně budou čtyři. Jedna z úplně prvního, ještě folk-rock-metalového EP z roku 2004, druhá by měla být Beltain- folkmetalová instrumentálka a pak dvě úplně nové písničky. Opět vše akusticky. Bereme to jako výsledek takového našeho sehrávacího období.“

Než k tomu ale dojde, připravila Melissa lyric video na melancholickou baladu Tančím se stínem ze zmíněného EP Cui bono. Tím v podstatě tak trochu uzavírá kapitolu staré sestavy a nové písničky už budou psát kapitolu novou. Nahrávat se začíná na přelomu listopadu a prosince. Tak uvidíme.

Foto: Miloš Truhlář

Lyric video: Tančím se stínem

J:T C.O.R.P UF-Oni

Na rockové scéně se objevuje debutové album projektu J:T C.O.R.P s názven UF-Oni .
Jedná se o jedinečné spojení muzikantů pocházejících z progressive metalové kapely JEREM´I a frontmana metalové kapely ARAKAIN kterým není nikdo jiný než Honza Toužimský.
Album obsahuje celkem dvanáct melodických skladeb v kombinaci s excelentními kytarovými riffy Jorgi Encheva (exTitanic). A nelze očekávat odklon od zavedeného hudebního stylu z pera Remo/Enchev. Co se týče textů, tam zůstává seskupení u osvědčené kvality a tou je Stanislav Fric.
Projekt se prostřednictvím YouTube představil svojí prvotinou „Končí to tmou“, na kterou následně navazovala dynamická „Bomba“. První „trilogii“ skladeb, uzavírá píseň „Trosečník“. Spolu s vydáním debutového alba následuje i premiéra Official Music Videa s názvem „UF-Oni“ jako promo ke stejnojmenné desce.
Natáčení desky probíhalo na více místech: bicí v Praze, zpěvy a část kytar v Happy Metal Studio u Honzy Toužimského, hlavní kytarové party, baskytara a ostatní nástroje v Brně. O vlastní mix a mastering se postaral Jakub „Maggi“ Malášek z Neuro Impulse sound studia.

Vydáno: 2024
CD vychází : 30.10.2024
koncová cena : 349,00 Kč
kód výrobku: JT CORP 2401

seznam skladeb:

01. UF-Oni
02. Monopol
03. Trosečník
04. Butterfly
05. Nic na tom nezměníš
06. Je později než tušíš
07. High Five
08. Bomba
09. Sny do blba
10. Končí to tmou
11. Motor v srdci
12. Růže z Valhally

složení:

Honza Toužimský – zpěv
Jiří Remo – kytara, doprovodný zpěv
Jorgi Enchev – kytara, doprovodný zpěv
Josef Kudláček – basová kytara
Jan Meduna – bicí
Stanislav Fric - texty

Není to tak dlouho, co tu na Rockpalace měl Honza Křížek rozhovor, takže nebudu vypisovat jeho záseky na pažbách, které nabral na předchozích působištích. Přečtěte si to sami, je to fajn úvod k nové desce. Zvlášť, pokud jeho tvorbu slyšíte poprvé, stejně jako já.
Jen zmíním, že si desku nahrál celou sám v produkci Martina Voláka. ( Debustrol, Harlej, Škwor)
Zkusím trochu zeširoka popsat můj dojem. Představte si pěticípou hvězdu a můžete na kterýkoliv její hrot, jenže smyslem je se dostat do jejího středu. Tam je ten hrnec, do kterého Honza přisypával ingredience z různých stran. Základem jsou šlapavé kytarové riffy, které občas ustoupí slokám, aby se do toho zase opřely v refrénech. Je to bigbít, ale s různým kořením. Pop-rock, ale s místy až metalovými kytarami. Pop, ale inteligentní a myslím, že tu nic není šito horkou jehlou.
Slyším tu vlivy brit-popu z devadesátých let a úplně za kapelou vidím ty barevné obrazce, kterých v té době byly popové klipy plné. Taky ale třeba, a to je jen můj osobní dojem, závan Lennyho Krawitze a třeba i Faith no More. Musím ale rozdělit to, jestli desku jen poslouchám nebo jestli koukám na klipy, případně koncert. Velkou měrou jsou na albu zastoupeny samply nebo chcete-li elektronické zvuky. Pokud jen poslouchám, tak ok. Pak si pustím klip a obsazení kapely je kytara, basa, bicí, zpěv. Už jsem to kdysi zmiňoval, ale pokud tam nevidím klávesáka nebo třeba někoho s DJ pultem, kdo má ty zvuky na starost teď a tady, jako třeba u Linkin park, tak mě to prostě vyhání ze sálu. Nejdu na koncert proto, aby mi tam někdo něco pouštěl. Chci vidět, že to hraje. Ale to jsem trochu odbočil a zůstaneme u samotného poslechu alba. To, že ho Honza udělal téměř celé sám, zasluhuje respekt.
Ono je totiž myslím velmi dobré a produkční spolupráce s Martinem Volákem evidentně funguje. Drží se nastavených mantinelů, takže písně, až na jednu nevybočují mimo záměr a mustr, ale má to hodně energie, melodie, které si pohrávají s náladou a poskytují parádní podklad pod texty. Ani nevím, kdy jsem naposledy slyšel takhle textově kvalitativně vyrovnanou desku. Honza nikoho nestraší, ani za nikým nedolejzá. Vše je naprosto přirozené a můžete je určitě poslouchat opakovaně. Prostě dobré chytlavé písničky.
Zmínil jsem, že všechny písničky až na jednu, nevybočují. Tou jednou je „Rosenka“ od Blue Effectu. První dojem? Další z coverů, které já nemusím. Jenže tady jsem už při prvním poslechu poopravil názor, protože tato verze, řekl bych, nabobtnala někam k rozměrům Guns´n Roses a vyjede v ní až Slashovské sólo. Honza k ní má osobní vztah a to je pro mě taky zároveň jediný důvod k tomu něčí cover udělat. Tady se to myslím povedlo jiným přístupem obohatit.
Na desce máte celkem třináct, respektive dvanáct písniček. Nejvíc se mi líbí Tekutý písky a Ve tmě.
Tam cítím třeba i takové Amorphis.
Jo a intro je japonsky.
Tak čau.
Petr Kohoutek