Královéhradecká kapela METANOL již před třemi roky vydala druhé album „Empatie“, které se mi dostalo do přehrávače až nyní.

Jsem trošku na rozpacích, jestli jde o takzvanou dlouhohrající desku nebo ípíčko, protože má nahrávka jen 31 minut, ty jsou rozdělené do 11 drážek, tedy kompozic. Kapela rozhodně netrpí tím, že by její písně mohly vzhledem k délce nudit. To tady fakt nehrozí. Průměrně má každá píseň necelé tři minuty a je jeden song se vyhoupne přes minuty čtyři.

Nahrávalo se ve studiích "I" a HollySound Studio. O nahrání, produkci, mix a mastering se postaral protřelý bard Martin Holly Hollandr.

Metanol hraje v sestavě Pepa Šťáva – baskytara, zpěv, Standa Čech – kytara, zpěv, Martin „Jimbo“ Kratochvíl – bicí a Viktor Kratochvíl – hlavní zpěv.

Kapelu můžete znát ze domácích zápasů fotbalistů FC Hradec Králové, pro které složila hymnu „Votroci povstanou“. Ta ale na recenzovaném albu ještě není, neboť vyšla až u příležitosti otevření nového stadionu v Hradci. Ten je fakt moderní a krásný. Hymna Metanolu se k němu hodí.

Metanol hraje dle svých slov pop metal. Je to opravdu taková směs až popových melodií daných využitím samplů, přitom ten metal tady je taky cítit. Kytary jsou dostatečně nabroušené. Shrnul bych to, že se jedná o moderní metal. Asi nejen pro moje uši je to líbivá muzika.

Vyloženě hitovkou je píseň „Ztracen“, kterou můžete znát i z médií. Riffovačka a sekaný zpěv v songu „Co bude, až nebudem“ mi trošku připomněla takové měkčí Dymytry. Hitové ambice určitě má i opus „Soudce a kat“ se snadno zapamatovatelným textem a silnou melodií.

Líbí se mi texty kapely, které jsou takovými příběhy ze života, žádný bláboly. Tohle moc textařů neumí.

Půlhodina utekla jak nic, a tak mám chuť si pustit toto mini album znovu.

Pro Rockpalace Honza Holý

Tahle „berounská“ Metallica mě zaujala nejen svým věkem, snahou hrát rychle a rychleji, ale i texty, které jsou vzhledem již zmíněnému věku zajímavé. Oživují kriminální případ z roku 1951, nebo nechvalně známou Olgu Hepnarovou, myslím, že o těchto událostech nemá už ani „šajnu“ i starší generace. A vzhledem k tomu, že berounská nemocnice a rehabilitace je pomalu můj druhý domov, nebyl rozhovor problém.

Chlapci, ani nemůžu napsat pánové, pro váš nízký věk, jak jste se dali dohromady a v kolika letech jste začínali?
Čau. Děkujeme za zájem o naši kapelu. Dali jsme se dohromady v roce 2021. V podstatě nás propojili naši učitelé z berounské zušky, kterou navštěvujeme. Mně v té době bylo 12, bubeníkovi Ondrovi 13 a basákovi Jirkovi 15 let. Na první zkoušce jsme vymysleli název Destroy!, což nám v té době samozřejmě přišlo strašně cool. Taky jsme dali dohromady první song a podepsali zakládací listinu kapely Destroy!

Patříte k mladé generaci, která většinou jede na jiné hudební vlně, než hrajete, proč to byl právě heavy metal a jaké kapely vás ovlivnily, co posloucháte?
Když jsme před třemi lety vlítli na pódia, nebyla tady žádná takhle mladá kapela. Teď je najednou situace úplně jiná. Vznikají nové kapely s opravdu hodně mladými muzikanty. Spoustu z nich nás kontaktovalo a jsme alespoň v internetové komunikaci. Třeba jsme některou z těch nových mladých kapel inspirovali. To by bylo fajn. Cítíme se jako takoví pionýři. A proč hevík? Máme tu muziku rádi a baví nás ji hrát. Ale myslím, že náš hudební vkus zdaleka překračuje škatulku zvanou metal.

Destroy! je první kapela, v jaké jste se sešli, nebo už jste to zkoušeli ji jinde?
Ondra už před Destroy! někde bouchal, ale profesionální kariéru rozjel až s námi. Já a Jirka jsme hráli jen v nějakých školních allstar bandech.

Co první koncerty, probíhaly v „kočárkovnách“, ve zkušebně….jak bylo zvykem a kdo byli vaši první posluchači?
První koncert jsme odehráli v domovině našeho bubeníka Ondry, Nenačovicích. Sešla se větší část obyvatelstva vesnice a my jsme se v podstatě přes noc stali rockstars - Potom jsme začali hrát kdekoliv to bylo možné. A těch koncertů bylo hned od začátku docela dost. Management z toho chtěl vyždímat co nejvíc, tak nás poslal hrát do kdejaké prdele. Prvními posluchači byli samozřejmě naši rodiče, kteří nás od začátku na naší nesvaté cestě podporují.

Vy máte za sebou i hraní se zvučnějšími jmény. Kde to bylo a jak k tomu došlo? Byli jste osloveni…?
Aktuálně máme odehráno přes sto koncertů, takže jsme se už potkali s kdekým. Muzikanti z kapel, které jsme uctívali s námi najednou sdílí pódium. To je splněný sen. Na větších festivalech se potkáš s velkými jmény, ale dát klubovku jako support někomu známému je pořádná výzva a zážitek. Hráli jsme třeba před Titanic, Insania, Catastrofy, Exorcizphobia a před spousty dalších skvělých kapel.  Za měsíc nás čeká předskakování americké death legendě Master, v prosinci jedeme na pozvání Bruna z Hypnos do Uherského Hradiště. Pořád je na co se těšit. Zpočátku nás hodně tlačil manager, po čase se začali promotéři ozývat sami, což nás strašně moc těší. Před měsícem jsme jeli minitour s Mean Messiah, kteří nás za tím účelem sami oslovili. Bubeníka Ondru by ještě nedávno ani nenapadlo, že bude hrát na bicí svého největšího bubenického vzoru Miloše Meiera a ještě s ním horlivě diskutovat o životě.

Album Pomsta společnosti je dost dobré album, vzhledem k vašemu věku (na ten ale moc zřetel neberu, kdo udělá album, jde s kůží na trh, jak se říká). Jak vznikalo? Kde se točilo, jak jste si rozdělili texty, muziku. Byl i odbornější rádce a dohled?
To jsou moc milá slova. Díky. Songy na EP vznikaly někdy před 2-3 roky. Bylo mi 12-13 let a takhle jsem to tenkrát cítil. Muziku jsem složil já a texty byla kolektivní práce celé kapely. Nahrávat jsme šli k Pavlu Marcelovi do FatDog Studia. Pavel je výborný muzikant a producent. Má obrovské zkušenosti. Hrával s Kaviar Kavalier, Pumpa, Vilém Čok, Skinny Molly. Aktuálně hraje s Michalem Prokopem. S naší prvotinou nám strašně pomohl.

Měli jste jasno, jak chcete, aby album vypadalo a znělo? Dopadlo to podle vašich vizí?
Po pravdě vůbec ne. Věděli jsme, co umí udělat Pavel ve studiu, znali jsem jeho práci, ale neznali jsme svoje možnosti. Byli jsme přece jen malí kluci poprvé ve studiu. Nakonec to dopadlo, myslím, že dobře. S výsledkem jsme spokojeni a jsme strašně rádi, že se to CD i relativně dobře prodává. Což v dnešní době není vůbec samozřejmostí.

Texty u těch se chci zastavit, pro mne jsou vaše texty docela překvapením. Třeba kdo z vaší generace zná příběh Olgy Hepnarové, nebo starý případ Herty Černínové a jejího vraha Šmída z roku 1951, který je znám jako Kvadratura ženy… kdo psal ty texty?
S náměty těchto textů přišel manager. Na základě toho jsme trochu zagooglili a seznámili se s těmi případy blíže. Pak už jsme jen sedli ke stolu a společně ty texty dali dohromady. Olga Hepnarová nám přišla tak silným motivem, že jsme EP pojmenovali po songu právě o téhle masové vražedkyni. Dokonce se na nás zubí z obalu CD a triček.

Deska se povedla, jaké jsou plány dál? Bude další?
V únoru nastupujeme do studia, kde natočíme další EP. Tentokrát pod producentskou taktovkou Dana Frimla. Na spolupráci s ním se hrozně těšíme a hodně si od ní slibujeme. Nahrávat budeme pochopitelně u Dana v The Barn studiu. Zatím si netroufneme říct, kdy přesně by EP mohlo vyjít, ale snad v druhé polovině roku 2025. Nechceme nic podcenit a na studio se pilně připravujeme.

Máte dnes pocit, že jste se v muzice posunuli oproti vydanému EP?
EP vyšlo v březnu 2023, to je víc jak půldruhýho roku. Za tu dobu jsme odehráli mraky koncertů a získali plno cenných zkušeností. Od podzimu máme druhou kytaru. Angažovali jsme Jirku Strnada, který za námi jezdí bezmála 100 kilometrů. To se cení. Je to srdcař. S druhou kytarou zní ta muzika úplně jinak. Songy, na kterých teď pracujeme, píšu už pro dvě kytary. Stylově už jsme taky vyhraněnější než na EP Pomsta společnosti. Ale pořád je to ten náš crossover. Určitě jsme vyhranější. Při komponování se snažím víc přemýšlet o skladbě jako takové.

Kde najdou naši čtenáři informace o vás, kde můžou vysledovat koncerty, koupit si album…. Co vzkážete našim čtenářům a vašim dalším potencionálním fandům a jaký výš nejoblíbenější klip jim pustíme
Čtenářům rozhodně doporučíme chodit na koncerty, podporovat kapely, ale i promotéry, bez kterých by žádné koncerty nebyly. Sledujte naše profily na Facebooku, Instagramu a TikToku, kde se dozvíte termíny všech koncertů, ale i další kokotiny ze života kapely. O EP nebo merch si může kdokoliv napsat na náš facebook nebo instargram. Samozřejmě všechny tyhle věci s sebou vozíme na koncerty. Poslouchat nás můžete třeba na Spotify, kde je celé EP Pomsta společnosti. Udělali jsme několik DIY klipů, ale první byl k songu Kvadratura ženy, tak si ho pusťte. Mějte se báječně a díky za pozornost!

(Popis vzniku a práce na tomto CD, včetně myšlenkového podtextu jednotlivých skladeb)

Není vůbec běžné, aby se na originálním autorském vzniku skladeb, podílela kompletně celá kapela. Je to výjimečné zejména při textování skladeb a jejich aranžování. U HLAHOLu je naopak pravidlem, že hudba i text vzniká téměř současně, propojeně a za kreativní spolupráce všech členů skupiny.

Energii vzniku posledního CD odráží jeho název

"VŠECHNO JE JINAK".

CD z velké části vznikalo v době covidových zákazů a restrikcí. Od počátku bylo postaveno na myšlence, že drtivá většina toho, co se okolo nás děje, je ve skutečnosti jinak. "Že věci jsou reálně jinak, než se navenek jeví, nebo prezentují". Tomu odpovídá také "jiný pohled" na realitu a život členů této kapely.

KDO JE HLAHOL?

Intelektuální manuálové - jadrní rockeři původního ražení - parta chlapů, co se převážně živí rukama a je doslova "dělnickou třídou", nebo z ní vyrostla. Přesto, nebo právě proto, to jsou muzikanti profesionálního ražení. Vyrostli v době, kdy veřejný prostor, umělecká sféra a zejména hudební prostředí nebylo plné unifikovaných a jalových jmen a tváří, ale naopak originálů a osobností - mnohdy bizarních, nicméně výsostně osobitých. Svou osobitostí do té doby stále patří, jako mnoho z jejich posluchačů.

ZVUKOVÁ STOPA

Kapela zůstala dokonale věrná energii a charakteru Rock"N"Rollu. Ryzý kytarový sound ohraničený jen a jen zvukem lamp starých Marshallů - bez jakékoliv "krabičkové" úpravy a chemického zkreslení. Jednoduchý a výsostný zvuk kytarových Gibsonů a  basového Fendera. Vypadá a zní to velice jednoduše a naivně, ale skrývá se za tím promyšlená a cílená práce na harmoniích a zejména na nastavení frekvencí zvuků. Ty se plně doplňují a násobí a nijak nepotlačují - nebo nepřetlačují. To vše je podtržené sníženou frekvencí ladění na 432 hertzů - tedy frekvenci vesmírného vlnění.

TECHNIKA HRANÍ

Je posazena na brilantně zahraných partech každého jednotlivého nástroje - vydrilované pravidelným zkoušením třikrát v týdnu - rok za rokem. Dominanci a primát nese rytmický spodek virtuózních a dokonale propracovaných bicích a na ně doslova nalepené baskytary. Nicméně celkovou snahou je potlačit osobní ego hudebníků pro kvalitu celku. V produkci HLAHOLU nenajdete výjimečné a zdlouhavé sólové party nástrojů, které tak často nudí posluchače a to i přesto, že jsou v možnostech, kvalitě a silách hudebníků.

VOCAL

Zpěv je samostatnou kapitolou této kapely. Ryzí charakter sólového hlasu, jeho syrovost, identita a jedinečná opravdovost vyčnívá nad zvukem kapely. Nejen silou zvukové stopy, ale jasnou srozumitelností přitažením pozornosti posluchače. Žádné manýry a "hraní si na umělce". Upřímný a  mnohdy doslova "nasraný" projev rockera je nezapomenutelný a okamžitě identifikovatelný. V celé tvorbě má právě zpěvák vždy právo veta tak, aby byl konečný výsledek a dojem ze skladeb posazený na jeho prezentaci a uvěřitelnosti.

CHARAKTER TVORBY

Od počátku bylo úmyslem a středobodem této skupiny tvořit kvalitní hudbu a přinášet pobavení a humor - u tohoto CD to platí dvojnásobně. Tvoří se v duchu Werichovského pojetí zábavy a srandy - jako léku a ventilu pro starosti všedního dne obyčejných lidí. "Pobavit" a odlehčit život je hlavním cílem tvorby i každé produkce. Je za tím však i něco mnohem víc, určité skryté poselství. V mnoha skladbách je v textu skrytý a hlubší podtext a význam, který není skrze cílenou naivitu na první pohled zřejmý a často je i úmyslně maskovaný.

Skladby vznikají buď formou uchopení primárního hudebního nápadu, který následně evokuje náladu a téma pro text (jako skladba Heffron). Nebo naopak, nejprve přijde myšlenka textového příběhu, který dává až následně vznikat hudbě (jako skladba Botyšil). Pochopení u některých skladeb tedy předpokládá od posluchače hlubší znalost tématiky, nebo pokoru zůstat otevřený všemu, co přesahuje jeho osobní kapacitu a znalosti. Vždyť schopnost přijmout jiný pohled na život je samotným uhelným kamenem pochopení myšlenky "VŠECHNO JE JINAK".

TECHNIKA NAHRÁVÁNÍ CD

Nahrávání probíhalo ve studiu SONO Records pod pečlivým dohledem zvukového režiséra Milana Cimfeho. Osobní vazby a přátelství s tímto "solitérem" umožňují pracovat velice efektivně a rychle a vytěžit veškerý potenciál muzikantů i skladeb. Nahrávalo se na čtyři jednodenní sekvence, mezi nimiž je vždy přibližně roční pauza. Tři skladby za den je ideální nahrávací "porce" pro HLAHOL.

Nahrávání probíhá nestandardní technikou náběru  zvuku, všech nástrojových zvukových stop najednou - takzvaně na "první dobrou". Každá skladba byla nahrávána vždy jen jednou pro další užití a jednou jako rezerva, tedy maximálně 2x - bez přerušení a dohrávání.

Na takto zaznamenaný a "nabraný" materiál je následně jen dotočen zpěv a sóla, nebo druhé hlasy, kytary. Dokonalá instrumentální připravenost je nutností k takovému to přístupu a je také důvodem, proč je live produkce HLAHOLU dokonale totožná s nahrávkou. Výsledný mix zvuku se nijak zásadně neliší od zvuků z prvotního "náběru" - jak bylo cílem zvukového mistra.

ROZBOR SKLADEB

VINNETOU - Tato skladba vznikla na základě dlouhé diskuse na téma "práva na boj za národní identitu" utlačovaných národů a paralelu genocidy indiánských kmenů. Text tedy odráží příběh indiánských národů a vztah kolonizátorů, bílých přistěhovalců a vlád USA. Lhaní, nedodržování smluv, genocida, nadřazenost obchodních zájmů za hranicí dodržování lidských práv a zároveň také alibismus a ospravedlňování tohoto přístupu do kultivované formy - až do úplného "uvrtěného psa". V textu je mimo jiné použito i exotické pojmenování generála Castra tak, jak jej nazval náčelník "Sedící Býk" s odkazem na bitvu u Little Big Hornu v roce 1897. Název Vinnetou je spíše symbolický, protože odkazuje na zásadní rozpor mezi tím, jak generace středoevropských čtenářů mají zakódovanou indiánskou tématiku z "májovek", oproti realitě.

BOTYŠIL - Tato skladba svým textem působí velice naivně a jednoduše až primitivně "Dokud budu dýchat, pořád budu píchat". Ve skutečnosti jde o přenesení příběhu nejznámějšího bhútánského jogína a mystika Dugpy Kunglepa. Nejhlubší mystika a sexualita a jejich propojení jako zdroj nejsilnější životní energie a úplného poznání.  V podtextech jsou skrytě uváděny známky hlubokých duchovních praxí a symbolů, jako je například symbol přijetí nejhlubších duchovních nauk, jakým je zkrocení divokého dravého ptáka.

HEFFRON - Temný počáteční motiv a kytarový rif okamžitě předurčil text k odkazu na Tajgu a dálnou Sibiř. Ihned bylo tedy jasné, že tématem textu budou Československé legie v Rusku a jejich "strastiplná cesta domů". Teprve v průběhu tvorby vyvstal na povrch osudovou formou příběh námořní lodě Heffron (prezentovaný na etiketě stejnojmenného rumu), který se stal pro skladbu dominantní a určující pro refrén. Jedná se o jediný "vážný" text na CD, který je určitým poděkováním legionářské komunitě a její zásluze na vzniku našeho státu.

NOSTRADAMUS - Je názorný příklad vedení ideové linky, která otevírá zásadní esoterické téma schopnosti "vidění" budoucnosti. Ve finále však odbočí do rozuzlení odkrývající halucinogenní přístup této osobnosti k životu a tématu věštby. Kde je hranice duchovnosti a kde běžného života a jeho paradoxů? Hudebně je skladba posazena na rytmus "boogie", který vyzní jen, pokud je dokonale zahrán v nedokonalém triolovém rytmu.

PANKÁČ - Zde je úplně zakotvena emanace myšlenky "Všechno je jinak". Dnes je doba plná póz, afektu a povrchních názorů a jejich přijímání skrze dokonale zpracované informace. Unylé poslušnosti davu a unifikovanosti jednotlivců v tolik adorované "originalitě" pozlaceného povrchu. Snad o to víc nám právě dnes scházejí rebelanti a "sólisté ducha" - v názorech i životním stylu. Rockeři a právě pankáči jsou toho svým rebelantstvím vzorem.  A proto skladba adoruje pankáče a všechny jejich signaturní znaky. A ano, zpočátku si tato dělá legraci z hitu posledního alba skupiny Kabát "když Rumcajs miloval Manku" - se vší úctou a v přátelském vztahu mezi oběma kapelami ze stejného města, a se společným muzikantským životem.

ZEMNESER - Jedná se o úpravu jedné ze starších skladeb skupiny s původním názvem Neserzem. Její smysl má kořeny v devadesátých letech minulého století a v ekologických demonstracích ze začátku listopadu 1989, které probíhaly v Teplicích ještě před 17. listopadem 1989. Katastrofální ekologická situace na zdevastovaném severu republiky byla osobní zkušeností všech členů skupiny v jejich dospívání a mládí. Text je "protkaný" mnoha dvojsmysly, které odkazují na post-ekologická témata - viz "protože jsme dobrý v "JÁDRU" upsali jsme duši ďáblu".

AC/DC - Tak jako na předcházejícím CD byla skladba Lemmy, která textově i hudebně odkazovala na vztah členů kapely HLAHOL ke kapele Motorhead, tak ve stejném duchu je na tomto CD skladba s názvem inspirativní kapely AC/CD. Samotný text skladby je vlastně jen složen s využitím překladu názvů skladeb skupiny AC/DC. Na závěr skladby se však text i hudba mírně odkloní od stylu AC/DC ke stylu Motorhead a vznikne určitá kompilace zvukového pojetí obou těchto kapel - jako odkaz na preference a originalitu HLAHOLU. Ten mimochodem stejně jako AC/DC vznikl v době školní docházky svých členů, v roce 1984 na ZŠ Leninova v Teplicích.

DALAJLÁMA - Tato skladby vznikla nejprve jako hudební motiv rytmicky náročné "houpačky", který evokuje nadšení, výjimečnost a veselou náladu. Idea textu vznikla na základě zkušenosti z osobní audience jednoho ze členů skupiny s jeho Svatostí Dalajlamou v Praze. Toto osobní setkání, i když na úrovni předávání hlubokých duchovních nauk, bylo poznamenáno humorem a lehkostí a výsostným smyslem Kundina pro humor a legraci. Jeho vysoká duchovní realizace je jednoznačně hluboce spojena s pokorou a schopností "dělat si srandu sám ze sebe" - což platí i pro většinu členů skupiny HLAHOL.

CASANOVA - V roce 2025 bude svět slavit 300 let od narození tohoto světoběžníka a dobrodruha. Posledních 13 let trávil Casanova na zámku Duchcov jako knihovník. Zde také psal své paměti "pravdivé i vymyšlené" a tedy svůj životní odkaz do lidské historie jako symbol. Duchcov samotný je pomyslné předměstí Teplic, kde je sídlo této skupiny. Navíc tři z pěti členů kapely mají svůj život, narození a dětství spojené právě s městem Duchcov a tedy energií tohoto sexuálního symbolu. Otázka zní, kolují v obyvatelích Duchcova a kapely HLAHOL geny této sexuální ikony?

Tisková zpráva kapely Hlahol

Další z té skvělé galerie bubeníků. Zaregistroval jsem ho, když se ukázal za artilérií bicích v tehdy populárním Kreysonu, kde nešel přehlédnou nejen svým hudebním umem, ale dlouhou hřívou vlasů. Teď jsme na sebe narazili díky Hlaholu.

Dane, začneme zcela od prvopočátku, jak si se dostal k muzice?
Tak k muzice jsem se dostal přes mého tatu Gerharda Haftsteina, kterej miloval boogie woogie a sám se naučil hrát songy na piano např. od Raye Charlese při poslechu radia Luxembourg. Tehdá před lety mi volal jistý houslista z Prahy a chtěl na tatu spojení, mezi řečí mi řekl, že byl táta první průkopník rock and rollu u nás a ne prý nějaký Volek nebo Sedláček, tak to mě moc potěšilo, že se to ví i v Praze.

Pamatuješ si ještě, jaká muzika tě ovlivnila a kdy to bylo?
To bylo tenkrát, když jsem byl na světě pátým rokem a táta už hrál na bicí v děčínské zábavové kapele Kombo v podniku Atlantik. Koukám na ty bubny, pedály, hajtku, což mě dost fascinovalo, pak na zkoušce zahráli Modrou zem od Petra Rezka převzatou skladbu z filmu Půlnoční kovboj a bylo takzvaně vymalováno, tu skladbu miluji dodnes.

Šel si pevně za svým cílem stát se muzikantem, nebo to vyplynulo z okolností?
Tak nějak to vyplynulo z okolností

Byly to od prvopočátku bicí? Proč bicí a měl jsi vzory  ke kterým jsi vzhlížel?
Ano, bicí od prvopočátku, ale až tak kolem toho 12tého roku jsem si začal stavět kýble a to rychle, když jsem přišel ze školy, než přijdou naši z práce, zdemolovaná lampička, rachot na celej barák. A vzory? Lars Ulrich, Charlie Benante, Tommy Lee, později třeba Dave Weckl nebo Deen Castronovo. Ještě musím zmínit, že když jsem se začínal na bubny, byl mým vzorem také Radek „Hurvajs“ Hurčík z Kabátů. Tenkrát v roce 1986 nahrál s Motorbandem asi 4h muziky bez zpěvu a já se podle toho učil hrát

Co školní kapely, byly nějaké, a co jste hráli?
Vyloženě školní kapelu jsem neměl, ale s kamarádama z Duchcova jsme založili rockové seskupení s názvem Výbuch, později jsme změnili název na - Mewa

Pokud se nepletu, ty jsi zhruba v 18ti nastoupil do kapely Hlahol. Jak ses o ní dozvěděl a byl to to v nějakém konkurzu?
Do kapely Hlahol jsem nastoupil na jeden rok, když mi bylo 16 let, hráli v té době speed metal, což se mi líbilo. Přišli za mnou, jestli to chci zkusit a hlavně ty kopáky.

Hlahol se rozpadá poměrně brzo po tvém nástupu, hrál jsi někde?
Po Hlaholu, mě oslovil Libor Máča Matejčik z Motorbandu, kterému jsem životně vděčný za jeho školu a tvrdý každodenní trénink.

Ty jsi s Motorbandem nahrál slavnou desku Made in Germany, která se točila v Německu, jaká to byla zkušenost?
Zkušenost to byla zajímavá už na hranicích, kam jsme dorazili škodou 105L a kde klukům zabavili kytary kvůli nějakému celnímu poplatku, kterej jeli naši němečtí mecenáši ze Stuttgartu obratem zaplatit, aby bylo na co hrát, jinak nahrávání ve studiu se kterým sousedila zkušebna metalové kapely SDI, probíhalo zhruba stejně jako u Petra Jandy, kde jsme již měli desku skoro celou natočenou!

Ty si zaskočil v létech 1991 až 1993 do slavného Kreysonu po Vondrovicovi, jak na tu dobu vzpomínáš?
Na tu dobu vzpomínám moc rád, spousty koncertů po Čechách a na Slovensku, zástupy fanoušků a fanynek, autogramiády, nevybouřené mládí, krásná doba.

Po Kreyson se ukážeš ještě na albu Rock n Roll v „Máčovým“  Motorbandu. Byla to pro tebe  velká změna kapelníků Křížek/Matejčík? Vím, že Libor si šel a jde těžce za svým snem.
Změna byla hlavně v tom, že Kreyson měl producenta Honzu Němce, kterej byl i za mixážním pultem, korigoval kostry písniček, hlídal Křížkovi frázování, kde často používal větu „kurva zpívej tak, jak mluvíš“. Motorbandem jsme si dělali krom textů vše sami.

V roce 2011 se opět vracíš do Hlaholu, co bylo důvodem?
Právě  jsem zrovna nehrál v žádné rockové kapele a Lubor Illeš, můj letitý souputník, za mnou chodil jak dlouho, až mě přemluvil.

Pojďme ale do současnosti, Hlaholem tě ještě potrápím. Vy jste letos vydali album Všechno je jinak, co kdybys nám album přiblížil?
Album bych doporučil k poslechu a to ať každý udělá obrázek sám

Kde se nahrávalo, jak jste se podíleli na muzice, textech….?
Nahrávalo se ve studiu SONO se zvukovým mistrem Milanem CImfem. Písničky i texty si děláme svépomocí sami.

Šli jste do studia připravení, nebo dopisujete některé party ještě ve studiu?
Nahrávalo se ve studiu SONO se zvukovým mistrem Milanem CImfem. Písničky i texty si děláme svépomocí sami.

Nachystali jste povícero skladeb a vybírali, nebo bylo nachystáno těch 13 finálních skladeb?
Všech 13 skladeb bylo přichystáno.

Co song AC/DC? Má to být pocta rockovým velikánům?
Ano song AC/DC je pocta rockovýn velikánům stejně jako skladba Lemmy z předchozího CD.

No necháme Hlahol pro dnešek, rádi bychom přinesli story této teplické kapely, ale nekousnul jsem Teplice…Zhruba 50 000 obyvatel a tolik dobrých kapel…Kabát, Motorband, Hlahol….Máte tam nějakou rockovou líheň?
No ono to na líheň a nejen rockovou nebo punkovou, opravdu vypadá. Zmíním třeba kapely – Schlak, Šanov, FPB, Už jsme doma, Emise, Blue Rocket, Pontiac, Čistírna po každé jinak, Big Band Bonit atd. V Teplicích je liduška i konzervatoř, která vyprodukuje spousty šikovných muzikantů

Na jaké bicí dnes hraješ? Prošeli také „technickým“ vývojem a cvičíš ještě dnes?
Již léta hraju na bicí od Franty Honiga a Davida Hofrichtra značky Sonor S class, mačkanej javor, jen bubínek mám SQ2, se zvukem jsou spokojeni i zvukaři, činely jsou dovoz z Turecka. Jinak se snažím hrát denně, už je to spíš takové udržování se ve formě.

Co hudební vzory? Jsou stále stejné jako na začátku, nebo sleduješ vývoj v muzice? Jaká muzika tě baví, co posloucháš?
Poslech hudby již moc nevyhledávám, když už, tak mě baví sledovat, jak je ta či ona skladba vystavěná, převážně zahraniční tvorba. V autě si občas pouštím country radio, kde jde vždy v úterý pořad – Tandem. Jedná se o dvě skladby, jedna originál a druhá česká verze. Bude to znít až neuvěřitelně, ale některé písně v české verzi jsou oproti originálu ještě trochu vylepšené jako třeba – Kdybych já byl kovářem od Petra Spáleného, kde je navíc kytarový rif, kterej jsem na originálu marně hledal.

Když jsme u toho poslechu, na čem nejčastěji muziku posloucháš? Jaký máš vztah k hudebním nosičům? Přece jen jsi zažil taky všechno, kotoučáky, kazeťáky, vinyly, mp3, dnes jsou to ty streemovací služby, Spotify, iTunes… co ty na to jako muzikant?
Co se týče nosičů, měl jsem nejraději kazety pak cédéčka, jsem v tomto směru trochu staromódní, streemovací služby jsou jistě fajn, ale ty prakticky nevyhledávám.

Máš mimo muziky ještě nějaké hobby, jak relaxuješ…?
Mimo hudby a zpěvu, který provozuji v popovém seskupení PopMaster, mě baví práce se dřevem, když už nedržím v rukou paličky. Maličko domácí kutil

Milý „Hafo“ jak tě nazývají kamarádi, dík za tvůj čas, kde najdeme info o kapele, popř. o tobě samotném? Co vzkážeš našim čtenářům a jaká tvůj nejoblíbenější klip jim pustíme?
Info o kapele nejdeme na našich stránkách www.hlahol.com, Banzone nebo na Facebooku. No a na závěr bychom si mohli pustit klipy rovnou dva a to Hot For Teacher a Panama od Van Halen