Letos poprvé jsem navštívil IX. ročník Farák festu a byl jsem hodně a mile překvapen. Z mého pohledu precizně připravený festival, který za celý den „nenabral" žádný skluz, skvěle zvládnuté občerstvení, nikde fronty, všeho dost. Dobrý výběr kapel… vše klapalo jako dobře namazaný stroj. Malá „kaňka" byla s prokazování akreditace, ale i to jsme ve finále zvládli. A vzhledem k tomu, že se chystá jubilejní X. ročník, rozhodl jsem se vyzpovídat hlavního pořadatele Václava Motyku.

Ahoj, máš pár dni po akci, jak se cítíš? Úleva, spadne z tebe napětí, zasloužený relax…?
Ahoj, je pár dní po akci a cítím se celkem fajn. Určitá úleva  napětí ze mě spadne vždy s nástupem poslední kapely na stage. Na relax, tak nějak nezbývá čas, jelikož je léto v plném proudu a další akce menšího rázu mám stále před sebou.

Pojďme ale k úplnému začátku, jak a proč vznikl Farák fest. Kde vznikla myšlenka? A každopádně Farák… vysvětlíš název?
Jsem celkem společenský typ a celý život jezdím po hudebních akcích různého zaměření. Vždycky  jsem si říkal, že by to chtělo udělat nějakou akci typu lokálního festíku v rodných Nýřanech,  jenže tu ani nemáme žádný prostor na takovou akci. Původně se měl nultý ročník konat za koupalištěm v Nýřanech a kapely byli již domluvené, jenže nám do toho hodil vidle nový majitel objektu domu v blízkosti, který byl zásadně proti pořádání takové akce. Nezbylo teda nic jiného, než hledat nové místo kam bychom již rozjetou akci dokázali přesunout. Tich variant bylo víc, ale ani jedna nevyšla. Nakonec jsem se obrátil na kamaráda a kolegu Tomáše Nimče a ten mi doporučil Farský kopec v Heřmanově Huti. Když jsem poprvé uviděl tento areál, bylo jasno, kam přesuneme naši akci! Ne nadarmo se říká, že vše špatné je pro něco dobré :)  Myslím, že teď je již i tak nějak jasné, proč právě ,,Farák''.  Ano  název našeho festíku je odvozen místa, kterému tak místní říkají, jelikož je to kopec v blízkosti místní fary tudíž se přímo nabízel název Farák fest.

Měl jsi před prvním festem zkušenosti s pořádáním akcí, nebo jsi „spadl" do vody a plaval? Přece jen letošní IX. ročník ukazuje, že to děláš dobře.
Určité, ale mnohem menší zkušenosti jsem měl a to z let 2008 a 2009, kdy jsem organizoval Sunshine Fest - Horní Lukavice. Jinak jsem od svých 14 let aktivní DJ, takže se neustále pohybuji v tomto hudebním rybníčku a mám celkem dost zkušeností s pořádáním takových akcí. Jenže akce takového zaměření jako je Farák Fest je mnohem větší sousto než jsem si původně dokázal vůbec představit. Každopádně vůbec nelituji toho, že jsem se do toho pustil. Tím, že máme pochvalu jak o tebe, tak i od spoustu návštěvníků, mě moc těší. Jen nás to utvrzuje v tom, že to má nějaký smysl a že se chceme časem posouvat postupně dál.

Určitě bylo pár chyb, vzpomeneš si na tu největší a poučil ses z chyb minulých?
Tak těch chyb při organizaci takovéto akce je opravdu hodně a postupně jsme se učili jak vše napravit. Na prvních ročnících nám nestíhalo pivo a catering, takže se vše muselo posílit. Také s postupně větší návštěvností byli problémy s toaletami, kterých nebyl dostatek a tak bych mohl pokračovat. Nevím, jestli najdu jednu největší chybu, ale jedna mě v hlavě uvízla na celkem  dlouhou dobu a to když k nám hned na druhý ročník přijela první velká kapela Rybičky 48.  Neměli jsme v tu chvíli v zákulisí dostatečný počet lidí na vyložení dodávek a jejich manažer Martin Řehoř mi dal celkem slušnou čočku :)  Dnes už to beru s úsměvem, ale v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsme stále amatéři a musíme se neustále učit, jak vše zlepšovat. Myslím, že jsme se hodně poučili, jak by to asi mělo vypadat. Také podle ohlasu kapel, které se k nám rády vracejí víme, že jsme se hodně poučili a nyní to prý údajně u nás v zákulisí funguje  lépe než na některých velkých vyhlášených akcích. To nás nesmírně těší.

Dáš dohromady ještě kapely, které ti tam vystoupily?
Za tu dobu toho bylo opravdu hodně a netuším, zda dám dohromady všechny, ale zkusím alespoň ty nejznámější jména. Takže u nás byli Harlej, Rybičky 48, Arakain, Walda Gang, Trautenberk, Alkehol, Turbo, Panoptiko, Argema, Aleš Brichta, Vilém Čok & Bypass, Doga, Protheus, Debustrol, Torr, Odyssea, E!E, Totální Nasazení, Brutus, UDG, Zvlášňý Škola, De Bill Heads a spousty dalších... Všechny asi dohromady nedám :)

V roce 2025 bude jubilejní X. ročník, chystáš něco zvláštního? Přece jen deset let je deset let (v případě festivalu je to hodně skvělé číslo).
Jo to máš pravdu, že bude jubilejní ročník a máme velkou radost, že jsme to dotáhli až tak daleko. Nějakou zásadní věc nebo zvláštní věc úplně nechystáme, ale nějaká ta novinka určitě přibude.

Můžeš prozradit nějaké kapely, které chystáš? IX. ročník byl hodně silný Panoptiko, Protheus, Turbo, Odyssea…. Za mne výborné!!
Velice rád bych prozradil klidně celý program, jenže zatím nemám vše smluvně vázané, takže bych nerad prozradil něco co by třeba potom nevyšlo a návštěvníci byli zklamaní.  Každopádně mohu prozradit jen to, že přijedou dvě nové kapely a zbytek programu bude sestavený z těch, kteří u nás již byli. Pokud, ale vše klapne, mohl by to být zatím nejsilnější ročník, který jsme kdy dělali.

Kdy začíná práce na dalším ročníku? Většinou jeden ročník skončí  a pořadatel „nastupuje" automaticky do dalšího ročníku.
V tom máš určitě pravdu, je to tak. I když nejhorší je na to všem sehnat kapely, které bychom chtěli, takže ročník 2025 jsem domlouval už koncem roku 2023. Samozřejmě bychom velmi rádi uvítali i kapely, které u nás zatím nebyly, jenže dohodnout letní termín v době velkých letních festivalů je téměř nemožné. Samozřejmě velice důležitý je také rozpočet celé akce, když zjistíš, že jedna velká kapela dnes stojí s celou režií téměř stejně jako rozpočet celé akce, tak raději volíš nějaký kompromis.

Máš kapelu, kterou by si chtěl mít na festu, ale zatím se ti nepovedlo jí pozvat?
Tak rád bych znovu u nás viděl Rybičky 48 o kterých jsem již mluvil, jenže oni teď hodně vyrostli a myslím, že pro ně již nebudeme natolik zajímavý. Jsme blízko Plzně, takže jsou tu v okolí mnohem větší akce, na které pojedou raději. Jinak se také dlouhodobě snažím o Tři Sestry, na kterých jsem vyrostl, ale zatím jsme se termínově nepotkali. Jednou se to snad podaří :)

Dáváš přednost českým kapelám, nebo už někdy byl, popř. přemýšlíš o zahraničním hostu?
Zatím nejsme tak daleko, abychom pozvali i nějakou zahraniční hvězdu, ale popravdě u nás už byly dvě kapely ze Slovenska což je dnes vlastně zahraničí :) Měli jsme výborný revival Guns'N´Roses a skvělou ska-punk partičku Smola & Hrušky.

První ročník byl hodně, aspoň z mé strany žánrově vyvážený, jak jsi na tom, co se týče stylů? Jaká je tvoje oblíbená skupina, nebo hudební žánr?
Tvůj názor mě velice těší a vážím si toho. U mne je to velice těžké i tím, že jsem DJ :) Jsem multižánrový a mám rád jak rock, pop, punk neb třeba i taneční styly. Oblíbená skupina byla kdysi jednoznačně Bon Jovi, které jsem měl tu možnost zažít už v roce 1994 na Strahově a byl to v tu dobu můj první velký zahraniční koncert. Tenkrát jsem z toho byl doslova odvařený a musel jsem na jejich show ještě v roce 1996 (Linz) a 2001 (Norinmberk)

Ptát se tě na kapelu, která tě vyloženě zklamala, by nebylo korektní, ale co kapela, která tě hodně překvapila?
Kapela, která mě překvapila byli hned na druhém ročníku již zmiňované Rybičky 48. Do té doby jsem je na živo nikdy neviděl a hned napoprvé bylo jasné, že se stanou mými oblíbenci.

Ještě si vzpomeneš, jak si se k muzice vůbec dostal? Kdy jsi ji začal vnímat intenzivně a co to tehdy bylo?
První vzpomínky na muziku byli v dětských letech, kdy u nás doma hrálo tehdy ještě za minulého režimu západoněmecké rádio Bayern 3, každý den jsem slyšel hity, které u nás nikdy nehráli. Můj otec byl v té době kytarista a zpěvák lokální zábavové kapely a tak jsem měl hudbu neustále kolem sebe. Hned v roce 1990 jsem s partou kamarádů začal dělat svoje první diskotéky a tak nějak u toho zůstal dodnes.

Co team Farák festu? Sám to asi nezvládáš, je stále stejný, rozšiřuje se….? Máš stabilní pomocníky, kolegy, nebo se to mění rok od roku?
Sám bych to nemohl nikdy zvládnout a tak jsem vděčný za team lidí co mám kolem sebe. Jsme v podstatě čtyři organizátoři jmenovitě Tomáš Nimč, Pavel Farář a Fanda Šimek, Další zbytek teamu je poslední tři roky celkem stabilní, občas s nějakou menší změnou.

Díky za tvůj čas, pojď pozvat naší čtenářskou základnu na X. ročník Farák festu. Co jim nabízíš, jaké lákadlo jim připravuješ?
Jak jsem již zmínil, zatím nemohu prozradit žádné interprety, ale pokud se vše podaří smluvně potvrdit, měli by dokonce dva přijet v rámci jubilejních tour a vystoupení by mělo být o něco delší a podpořeno různými technickými efekty. Jinak si myslím, že největším lákadlem je samotný areál, který dodává akci nezaměnitelnou atmosféru.

Úplným závěrem, kde lidé najdou informace o festivalu, dáváš je průběžně? A jaký tvůj nejoblíbenější klip jim pustíme?
Informace zveřejňujeme převážně na sociálních sítích FB ,Instagram a také na webové adrese www.farak-fest.cz Nejoblíbenější klip asi úplně nedokážu říct, ale lidem bych pustil, jestli mohu, můj oblíbený song od Tří Sester - Modlitba pro partu :)

Monsters National udělali trefu do černého vydáním vinylové verze dávno zapomenuté, ale přesto hudebně zajímavé nahrávky kapely Wolfram z roku 1991. Toto album je skutečným ztělesněním staré školy heavy metalu, kde se mísí thrash a speed metalové prvky, které jako divoká vlna prorážejí všechny hranice žánru. Hlavní hvězdou je bezpochyby kytara, která se proplétá každou skladbou s nezkrotnou energií a divokou precizností, zatímco bicí neúnavně ženou kapelu vpřed, jako motor pohánějící metalovou bestii.

Na albu najdeme osm skladeb, z nichž čtyři jsou instrumentálky. Právě tyto skladby dávají kytaristovi prostor ukázat svou virtuozitu a kreativitu, a přinášejí posluchačům skutečnou instrumentální hostinu plnou nečekaných zvratů a nápadů. I přes svou dravost album neztrácí na melodičnosti a energii, což je podtrženo výjimečným hlasem Pavly Kapitánové. Její vokální projev je zde syrovější a ostřejší než na jejím pozdějším sólovém albu, kde dominoval klidnější tón. Nelze také opomenout skvělou práci F. Jordáka na basu a P. Šandy na bicí, kteří tvoří pevný a dynamický základ, na kterém celé album stojí.

Co se týče textů, ty nesou typický rukopis doby svého vzniku, což přidává na autenticitě. Jedinou slabinou je snad určitá jednotvárnost v aranžmá – začátky a konce skladeb někdy splývají, což může posluchače trochu vyvést z rytmu. Přesto je toto album důkazem, že kvalita nezná časové hranice, a i dnešní mladší generace může objevit jeho kouzlo. „Sál času“ je rozhodně nahrávka, která stojí za to, aby byla znovu objevena a oceněna – nejen jednou, ale opakovaně.

Punková kapela Panthenol přichází s nekompromisní dávkou energie na svém novém EP, které na ploše 20 minut nabízí pětici výbušných tracků. Tohle není jen další punkové cédéčko – je to divoká jízda, která vás vtáhne hned od prvního tónu. Hudebně jde o syrový a nekompromisní punk s občasnými prvky thrashe, který dodává skladbám ještě větší říz. Tempo je zběsilé, ale kapela si přitom dokáže udržet melodickou linku, která vás chytí a nepustí.

Texty jsou promyšlené a plné slovních hříček, přičemž hlavním tématem je svoboda pro všechny – možná narážka na Metallicu a jejich legendární „ ... And Justice for All“. Každý z pěti tracků má potenciál stát se hitem, a to díky kombinaci návykové energie a trefných textů. Zpěvák je dominantní silou, jehož hlas prořízne každou skladbu s takovou přesností, že mu budete rozumět každé slovo. Vícero hlasů v některých pasážích přidává skladbám další rozměr a jen umocňuje celkovou intenzitu.

I když nejste skalní fanoušci punk rocku, tohle EP vás vtáhne. Je to směs nápadů, energie a nefalšované radosti z hudby, která dokáže rozžhavit i ten nejchladnější sál. Ačkoliv je digipack obal s originálním designem lákavý, mírně zklame, že se jedná o pálené CD, i když s profesionálním potiskem, což poněkud snižuje jeho sběratelskou hodnotu. Ale pokud hledáte hudbu, která vás nenechá sedět v klidu, Panthenol je přesně to, co potřebujete.

Já je mám prostě rád, Sade. Hlavní hvězdou je Sade Adu (což jsem ani nevěděl) soulová, jazzová a popová zpěvačka nigerijsko-britského původu. Ještě jedna taková drobnost, mnoho lidí si myslí, že se jedná o samostatně vystupující zpěvačku, ale název Sade platí pro celou čtyřčlennou skupinu. Jsou nositeli několika Grammy ocenění, doposud prodali přes 50 milionů nosičů. Jejich kariéra začíná v 80. letech natočením mj. písně Smooth Operator. Dlouho se nemohla žádná společnost rozhoupat, až jim nakonec Epic Records nabídli smlouvu a dobře udělali. Mezi deskami dělají vždy relativně dlouhé přestávky a zpěvačka sama si velmi bedlivě hlídá svůj osobní život. Dáme Smooth Operator...

Sade - Smooth Operator