27. září vychází u společnosti Musicraft dlouho chystaná novinka pražských gotických kovbojů Cathedral In Flames s názve „Count To Nine“. Témata písní pokrývají lovecraftovskou mystiku aktuální násilnosti v Berlíně i magické sexuální praktiky. 9 skladeb míchal legendární John Fryer (Depeche Mode, Paradise Lost, Cradle Of Filth a další). Skupina na své třetí desce svůj temný gothic rock výrazně přitvrdila a fanoušci z celého světa se mohou těšit i na epickou vinylovou verzi.
Zpěvák Phil Lee Fall k tomu říká: „ Na Count to Nine jsme se snažili překračovat hranice. Pustili jsme se dál a hlouběji než kdykoli předtím. Hudebně, textově i zvukově. Zabralo nám to dva roky, ale jsme s výsledkem maximálně spokojeni. Temný, mystický a monumentální gothic rock pro 21. století.“

Jistě nejen já se těším na pro mne zatím událost roku, kterou bude alespoň na jeden den plnohodnotné „znovuzrození“ kultovního alba Institut klinické smrti. Vlasta už u nás na rozhovoru byl, takže dnes jsem „odchytnul“ jednoho z těch mladých a neklidných, jak se kdysi říkalo, kytaristu Yana a snažil se z něho dostat pár dalších informací.

Něco k odlehčení, shodou okolností Yan byla moje oblíbená postava v románu Dva divoši od Setona, předpokládám, že to s tím nemá nic společného?
Ne, to ani ne příteli. Je to spíš náznak na dětská léta a filmy Jurský park, kde figuruje Ian Malcolm.. V angličtině se vyslovuje Ájen, mě více baví na začátku poukázání na, Y co se týče českého jazyka Yjen.

Nelze se nezeptat, vzhledem k tomu, že je tvůj otec velký sběratel vinylu a muziky vůbec. Ovlivnil tvůj hudební vývoj? Kdy ses dostal k nástroji poprvé, a kdy sis řekl, budu muzikant?
Samozřejmě. Nikdy nezapomenu, když jsem slyšel poprvé Battery z Master of Puppets. Dodneška je to pro mě jeden z největších nášlehů co jsou.
Nejdřív akordy na španělu, jako asi každý a poté mi jako překvápko k narozkám přistálo před čumákem kombo s kytarou. Obojí mám dodnes a nedám na ně dopustit.
Upřímně, až na konci prváku na konzervatoři, kdy jsme začali jezdit s kámošem hrát na ulici a vydělávali si tak nějaký prachy, které propadly v pivech. Ráno vstát lehce rozbitý, hned zpátky na ulici, večer knajpa a tak furt dokola. Kdybychom tu měli celoročně sluníčko, nebyla by to špatná idylka na zaměstnání, coby pouliční umělec a o víkendu koncerty s kapelou popřípadě tour. Miluju to!


Co tvůj hudební vývoj, myslím teď, zda jsi chodil do „Lidušky“ nebo jsi samouk?
Mám kompletní cyklus na konzervatoři v Českých Budějovicích!

Táta tíhne k té tvrdší hudbě, co ty s jakými vzory jsi vyrůstal, zůstalo ti v hlavě album, které tě opravdu nakoplo? Jak jsem se dozvěděl, jsi poměrně aktivní muzikant, co vzpomínky na první kapelu, co jste hráli a když si vzpomeneš na vaše hraní, jak by si to komentoval dnes? Než jsi zakotvil u blackmetalové ikony Vlasty Henycha, jakými kapelami jsi prošel?
Snažím se mít odjakživa vějíř muziky roztažený dokořán. Nepohrdnu dobrým rapem/hiphopem. Miluju reggae, které mě neskutečně baví aranžovat na akustickou kytaru. Před lety jsem udělal aranž kámošovi, tak si můžete poslechnout -

Dříve jsem prošel i tekkno a D'n'B scénou. Dneska už to jde mimo mě. Hlavně D'n'B, to mě nikdy moc netáhlo. Tekk si občas pustím, ale velice zřídka. Mám rád soundtracky k filmům z 80's let. Predator, Smrtonosná zbraň - tu jsem nedávno sjel asi pětkrát a přitom zjistil, že to celé udělal Eric Clapton. Proto to má kurevský koule. Rambo, Terminátor, Vetřelec.. Všechno to jsou bomby. To už se dneska takhle hluboce nedělá a mně to přijde jako hrozná škoda. Rambo, úplně perfektně muzika koresponduje s filmem a dělá to napětí jak blázen.
Hardcore a hlavně celý punk life mi učaroval. Líbí se mi takové ty nepsané kréda - jako být rovný a zároveň mít každého u řiti. Snažím se tak i přežívat. Metal je ale jen jeden a to ten jediný opravdový. Aneb jak by řekl Schmir THRASH TILL DEATH.

Pojďme k té veliké události, která se chystá na legendární Barče a to koncert k albu, které se stalo neuvěřitelným milníkem naší rockové scény (a nejen pro mne), kterým je Institut klinické smrti. Vzhledem k tomu, že vyšlo před 33mi roky, takže zákonitě tehdy muselo minout. Jak se na ně díváš ty? Co ti ty skladby říkají? Přece asi trendy v muzice jsou pro vás mladé někde jinde.
Do rapu mě vtáhl Řezník s DeSadem a jejich Sodoma Gomora. Ještě ale dávno před tím, než Řezník vydal Žižkovský bary. V tu chvíli všichni šašci co se tomu smáli, začali být hrozně vostrý a poslouchat horror core. Ovšem oproti Institut by to mohli pomalu poslouchat novo rodičky někde na dětským hřišti. Ty úchylárny v textech na Institutu jsou naprostá pecka.

Máš tam skladbu, kterou máš nejraději?
Osobně je za mě top celé desky PÁN SNŮ. Ta konečná část sóla je skoro až dnešní indie postup. Ta jak se tam dlouho čeká s vazbou a vlétne to pak do toho těžkotonážního refrénu. Když tohle na Barče neposerem, tak budu spoko.

Něco už zaznělo na letošních festech, jaká byla reakce lidí na staré songy legendárního Torr?
S Pééééťou za bicíma je to sypec. Myslím, že to hrajeme brutálněji než dnešní Torr a myslím, že lidi to baví, stejně jako mne.

Dnes je z původní sestavy Torr už jen Vlasta, museli jste si nějak upravovat svoje hudební party, nebo vše zůstává tak, jako na albu?
Maestro to už za těch 33let zapomněl, tak riffy odposlouchávám já. Občas mě napadne jak riff rozdělit na dvě kytary. Riff se nemění, ale je hutnější a chlupatější jak podpaždí ruský báby. To se dříve moc v ČR nedělalo.

Jak se těší kapela Henych 666 na 18/10? Máte nacvičeno? Vůbec Brichta razil heslo, že cvičení je pro slabochy, co vy?
Je to ready a už aby to bylo kurva! Ono když hraješ ten stejný set 10 let tak není potřeba cvičit. Tohle je něco jiného. Muselo se to sehrát a naučit od píky.

Co atmosféra v kapele, přece jenom Vlasta a Herr Miller jsou o generaci starší, musíte poslouchat?
Musíme hlavně furt poslouchat, jak ódéeska už není, co bejvala! To posloucháme vlastně furt...

Yane, ty asi ještě hraješ v jiných kapelách? Jak je pro muzikanta složité/ lehké měnit kapely? Teď myslím, jestli se mu nepletou noty a občas nehmátne jinam?
Yo, mám ještě dvě kapely, ale to je úplně jiný šálek. Vážnější trio kytara/cello/flétna a pak komediantská busking kapela.

Jak pozveš naše čtenáře na tak skvělou akci jakou Instutut bude?
Bude to mrda, tak prostě dojdi a neser.

Na závěr, pozdravuj tátu, s kterým jsme si parádně poplkali před Destruction a že se na něj na Barču těším a tradičně, co vzkážeš našim čtenářům a jakýtvůj oblíbený klip jim pustíme?
Gracias, budu, budu. Co vzkázat.. jako nějaký moudro chceš? Tak asi ať je po smrti každému země lehká.
S klipem si mi taky zavařil.. To bych jich musel vybrat asi deset.. dejme si ale moje kámoše z J. Hradce a jejich nekompromisní black - NĀV - False Messiah

použité foto: zdroj FB profil Henych 666

Takto oslovuje Petr Poly Pálenský své věrné posluchače a zve je na postupně dávkované střípky k jeho novému albu. Tentokrát s písní a klipem Padá hvězda. Jede i crowdfundingová kampaň na album.

Znáte ho samozřejmě nejlépe jako frontmana brněnské skupiny Insania, ale tady se po čase vrací k svému „ alter ego projektu“ PolyNoir a novému albu K mýmu ohni nesedej.

Klip natočil Jan Mikota a.k.a Mitchi, který točil i klipy Insanie. Hudbu vedle Petra obstarává sk. The Holy Spirit Smugglers, což jsou: Tom Šlápota, Jan Fic a David Horák.

Poly dodává: „Padá hvězda je písnička z roku 2018, kdy jsem zkoušel hledat… I proto se mi tam asi vetřel Joe, kterého znáte z textů Insanie.“

Podpořit album, aby vedle cd byl i vinyl můžete na Donio, viz níže. Odměnou vám může být např. balíček Polyho karet, benzínový zapalovač nebo zpěvník.

Ne, že by se Petr vyhnul srovnávání s Insanií, rukopis nepopřete, ale to není smyslem tohoto alba.

Jde o mix temných nálad, westernových obrazů a tzv. dark country muziky.

Rukopis a inspirace jsou tedy jasné a tady můžete posoudit, jak se dílo daří.

https://donio.cz/poly-noir

DAVID HRADÍLEK BAND právě vydal nové oficiální video ke skladbě Pestilential z koncepčního alba "David Hradílek - My Sweet Mortuary", které je složené k hororové knize stejného názvu. Kniha a album prošly před časem recenzí Rockpalace.

Kapela se v horkých dnech ukrývá ve stínu nahrávacího studia a aktuálně natáčí opět hororovo-metalovou hudbu ke knize "David Hradílek - Hadamar" v sestavě:

David Hradílek - fretless bass

Radek Bartoš - vocals

Olda Ruby - guitars

Lukáš Černý - drums

DAVID HRADÍLEK BAND je právě postavený na konceptu, kdy k hororovým knihám (autor David Hradílek) vznikají celá alba (žánr heavy/black/doom metal). Plné bizáru a dekadence bývají jejich koncertní vystoupení, které jsou krom toho zárukou precisní a energické show. Podpořit kapelu můžete na koncertech a jak jinak než s originálním merchem z jejich shopu.

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.