Punková kapela Panthenol přichází s nekompromisní dávkou energie na svém novém EP, které na ploše 20 minut nabízí pětici výbušných tracků. Tohle není jen další punkové cédéčko – je to divoká jízda, která vás vtáhne hned od prvního tónu. Hudebně jde o syrový a nekompromisní punk s občasnými prvky thrashe, který dodává skladbám ještě větší říz. Tempo je zběsilé, ale kapela si přitom dokáže udržet melodickou linku, která vás chytí a nepustí.

Texty jsou promyšlené a plné slovních hříček, přičemž hlavním tématem je svoboda pro všechny – možná narážka na Metallicu a jejich legendární „ ... And Justice for All“. Každý z pěti tracků má potenciál stát se hitem, a to díky kombinaci návykové energie a trefných textů. Zpěvák je dominantní silou, jehož hlas prořízne každou skladbu s takovou přesností, že mu budete rozumět každé slovo. Vícero hlasů v některých pasážích přidává skladbám další rozměr a jen umocňuje celkovou intenzitu.

I když nejste skalní fanoušci punk rocku, tohle EP vás vtáhne. Je to směs nápadů, energie a nefalšované radosti z hudby, která dokáže rozžhavit i ten nejchladnější sál. Ačkoliv je digipack obal s originálním designem lákavý, mírně zklame, že se jedná o pálené CD, i když s profesionálním potiskem, což poněkud snižuje jeho sběratelskou hodnotu. Ale pokud hledáte hudbu, která vás nenechá sedět v klidu, Panthenol je přesně to, co potřebujete.

Já je mám prostě rád, Sade. Hlavní hvězdou je Sade Adu (což jsem ani nevěděl) soulová, jazzová a popová zpěvačka nigerijsko-britského původu. Ještě jedna taková drobnost, mnoho lidí si myslí, že se jedná o samostatně vystupující zpěvačku, ale název Sade platí pro celou čtyřčlennou skupinu. Jsou nositeli několika Grammy ocenění, doposud prodali přes 50 milionů nosičů. Jejich kariéra začíná v 80. letech natočením mj. písně Smooth Operator. Dlouho se nemohla žádná společnost rozhoupat, až jim nakonec Epic Records nabídli smlouvu a dobře udělali. Mezi deskami dělají vždy relativně dlouhé přestávky a zpěvačka sama si velmi bedlivě hlídá svůj osobní život. Dáme Smooth Operator...

Sade - Smooth Operator

Michael Jackson (1958 - 2009). Americký popový zpěvák, tanečník, choreograf, mecenáš a co já vím ještě. O jeho životě bylo napsáno mnoho knih, natočeno nespočet dokumentárních pořadů, natočil desítky videoklipů, jeho LP Thriller z roku 1982 je nejprodávanější deskou všech dob (110 miliónů prodaných nosičů). Já jsem nikdy nebyl nějaký jeho velký fanoušek, přesto se jeho desky daly sehnat v Československu i před převratem, takže od něj z rané tvorby něco naposlouchané mám. Čím byl starší tím víc prosakovaly na povrch zprávy o jeho výstřelcích (kyslíkové komory, aféry s obtěžováním dětí...). Umírá v roce 2009 na předávkování sedativem, které bral kvůli nespavosti. Co se mi na něm líbilo, bylo to, že byl perfekcionista. Vše bylo stokrát, možná tisíckrát vyzkoušené a natrénované, zejména jeho taneční čísla. Abych neztratil tvář rockera, dáme píseň Beat It (z alba Thriller), na které se autorsky i interpretačně podílel Eddie van Halen. Takže pojďme na to...

Michael Jackson - Beat it

Devátý ročník Farák fest se svým hudebním  obsazení a krásným prostředím přilákal pár set lidí. Z technických důvodů si musím nechat ujit kapely E!E a Debustrol a tak až v 15:30 si vyzvedávám akreditaci a vstupuju do areálu.

Přesně v 16:00 začíná svůj 90ti minutový set královna parketů a sálů, legendární  Odyssea, která svůj 90ti minutový program pojala jako best ofku, k radosti nás, starších návštěvníků. Ani deštík neodradí mnohé návštěvníky a postávají pod pódiem. Déšť bohudík brzy přestává, pláštěnky a deštníky mizí a tak se prostor před Odysseou naplní. Odyssea valí jeden hit za druhým, však má z čeho vybírat. Od Nervi mi nervi, přes Divadelní společnost J.K. Tyla, Je těžké stát se andělem, Spálené, Uzenáč až po Nádraží Florenc…Výborný set, dobrý zvuk. Nastává přestavba na další kapelu, kterou je Turbo a je čas se porozhlédnout po areálu.

Festival je zasazen do velice atraktivního místa a jak zjišťuju v průběhu festu, i výborně organizovaný. Od velkého prostoru, kde si pohodlné místečko najde každý, nikde velké fronty, všeho je všude dost, ať jde o jídlo nebo pití, vše klape k všeobecné spokojenosti. Ale to už začíná intro Turba. Škoda přeškoda, že dnes nemají svého hosta, jako nedávno v Čechticích, kde s nimi nevystoupil nikdo menší než Tommy Thayer ze slavných amerických Kiss, který nahradil Ace Frehleyho. Tommy má totiž českou přítelkyni a tak věřme, že ho budeme mít šanci v Čechách potkat častěji.

Turbo, stejně jako Odyssea patří k letitým, ostříleným rockovým matadorům a tak precizně zvládají nejen muziku, ale i Míra Chrástka komunikaci s publikem, které vyřvává všechny hity Turba s ním. I tady se dočkáme letitých „songů“ jako Přestáváš snít, Chtěl bych mít, Bez lásky se nedá žít….a z novějších Anděl. Hodina utekla jako voda.

Ani zlověstné mraky nebrání lidem, aby se houfovali před pódiem (naštěstí už nepršelo). Chystá se někdejší leader Dymytry – Protheus a jeho set začíná přesně v 19:30 skladbou Proth je zpět. Koukám, že v sestavě chybí Filip (Litera – Komunál). Proth kapelu sestavil ze samých výborných muzikantů včetně kytarového mága Miloše „Mimi“ Knopa. Po úvodce tak Protheus band sype jednu skladbu za druhou z obou alb. Velký úspěch mají Ženy, ženy, ženy. Veselá Kluci z Nasavrk, starý námořnický Wellerman z prvního alba se dočkáme Poločasu, skvělé Závislosti, Ruda se ve zlato…ale i těch tvrdších Bude nás slyšet a Jsme pořád tady, společný hit s Komunálem Zapalte nás, stíhá Protheus odzpívat sám. Dlouhodobější spolupráce s chlumeckým Komunálem je vidět i v coveru Pod maskou klauna.
S přibývající tmou přicházejí ke slovu světla, poprvé dnes i pyroshow, takže přes skvělou muziku je to i pastva pro oči. „Strejda“ Proth prostě umí! Dav spolupracuje, skanduje… bylo to výborné.

Další přichází Doga se svým cirkusem. Izzy je zárukou nejen dobré muziky, ale i skvělé podívané. Než člověk zaregistruje, co se všechno na pódium nachází, je půlka koncertu pryč. Dočkáváme se všeho, čím je Doga známá od Izzyho „soft“ striptízu, který přichází nečekaně brzo, po „toaleťáky“ létají vzduchem, obří balony se valí mezi návštěvníky, stage bičují světelné kužely, valí se mlha, plameny šlehají, až je horko i nám, kteří stojíme poměrně daleko od pódia. A skladby, všechny ty best…Zelená, Nejsi nevinná, Já se na to…, Poletuju až po závěrečnou cirkusovou „kupletu“ s nástupem kapely coby klaunů a výstřelem konfet, které se snášejí na hlavy nadšených fanoušků. Opět set bez chyby. Jen bych nechtěl nikdy po koncertě Dogy uklízet parket nebo sál -)))

No a to nejlepší přišlo na závěr. Je až k neuvěření, ale po zásluze, jak se tahle kapela prodrala rockovým rybníkem na výsluní. 23:15 za zvuku intra a následného Posledního tanga nastupuje hranické Panoptiko a mně běhá mráz po zádech, jak to této kapele hraje a jak je dobrá. A asi nejsem sám, jelikož stánky se vyprázdnily a dav před podiem ještě zhoustnul a masa těl a rukou se dává do pohybu společně s kapelou. Tango, Všudebil, Mozart, Rasputin…a finišujeme Prokletým marchem, rádiovkou Dejte mi provaz, Ďábelský bál, Sancho a nesmrtelná Bathory s přídavkem In Vino Veritas.
Neskutečné, skvělé…koncert Panoptiko se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Kostýmy, masky, ale i výborná muzika, která se vám dostane pod kůží. Určitě si nenechám ujít pár jejich zastávek na podzimním turné Ďábelský bál.

Suma sumárum. Výborné odpoledne a večer, dobré jídlo, skvěle zvládnutá akce, ač s podivem, i nástupy kapel byly na minutu přesné. Organizátoři to zvládli opravdu na jedničku, včetně dostatečného místa k parkování. Za rok bude jubilejní X. ročník a určitě přijedu zas.

Foto: FB Veronika Šimečková, Martin Jirota