Pražská gothicrock formace opět připravila pro své fanoušky černý bonbónek a ke svému singlu PALE RIDER (viz. video) nachystala celé EP remixů nazvané PALE RIDER RMXD.
Kromě toho pilně finišuje nahrávání třetí velké desky. Co o ní víme? Deska už je hotová a v podstatě i smíchaná, předpokládá se vydání v září. Natáčelo se u ve studiu u Gatsbyho a u Pavla Marcela na Karlštejně, mix probíhá v Los Angeles a má ho na starosti legendární producent John Fryer (dělal třeba Depeche Mode, Nine Inch Nails, Cradle Of Filth nebo Paradise Lost)
Podle ukázek, které mi kapela poskytla a několikátém poslechu mohu směle říci, že výborná deska Hang Me High & Bury Me Deep z roku 2021, kterou si nastavila kapela laťku hodně vysoko, dostává víc důstojného nástupce.
Z celé nahrávky je cítit výborná atmosféra a správná gotická „temnota“ se táhne celým albem. Album vás zaujme nejen po hudební stránce, kytara, basa…, ale i pro výrazné vokály jak Phila, tak Ambry.
Z devíti songů aspiruje nejméně 80% na potencionální hity.
I když kapela prozradila předpokládaný název, právě proto, že je předpokládaný, nechám si ho zatím pro sebe.
Vhledem k tomu, že Cathedral In Flames odvádí vždy precizní práci, těším se celek, včetně obalu. Album vychází jak na CD, tak bohudík na vinylech. Takže se můžeme těšit na září.

Kolem kapel, hudebních a jiných kulturních vystoupení, se pohybuje spousta lidí. Technici, osvětlovači, zvukaři, samozřejmě samotní účinkující, ale pak se objeví taková ta skoro šedá eminence, myslím tím novináři, fotografové a kameramani. Dnes těch fotografů je povícero, ale v Plzni a okolí je jedna taková ikona jménem Pavel Šesták. S jeho manželkou je můžete potkat na většině míst, kde se prostě něco odehrává. Znám Pavla už pár let a tak jsem se ho na nějaké věci zeptal.

Tak Pavle dle očekávání, kdy jsi začal fotit? A co? Asi jsi nebyl jak já, foťák už si nevybavím značku, kinofilm a většina z fotek byly naše koťata.
Fotit jsem začínal už jako kluk, a to díky tomu, že otec fotil. Měl foťák značky FLEXARET, který mám dodnes doma jako památku. Já sám jsem měl pro sebe fotoaparát PALJOT.  Fotil jsem, co se dalo. Přírodu, rodiče, prarodiče, zvířata, ale i nějaké ty památky. Prostě vše, co se mi líbilo. V té době to byly jen takové pokusy, včetně následných operací, jako bylo vyvolávání filmů, velký zvětšovák, pak vývojka a ustalovač na fotky, většinou černobílé, no a pak leštička na fotky. Veškeré vybavení bylo u nás doma. Samozřejmě se vše odehrávalo v koupelně za svitu červené lampy. Fotit se fotilo, jak už jsem říkal, pouze černobíle, jelikož barevný kinofilm byl drahý a nebyl tolik na trhu.
Při jednom z mých koníčků jsem poznal svoji budoucí manželku. Ta vždy měla, má a bude mít ráda muziku, především tu živou. Takže už v té době jsme spolu navštěvovali koncerty a dělali si nějaké ty fotky. Později jsme se dostali do fáze, kdy focení a bigbít převládal, a tak jsme si řekli, že si koupíme foťák, kameru a zkusíme něco i natočit. A tohle byl ten zásadní moment pro to, co dnes děláme a co je naším obrovským koníčkem. Po nějakém čase jsme si pořídili větší kameru a jiný fotoaparát. Díky této naší zálibě vzniklo i několik přátelství mezi námi a muzikanty. Pak přišlo i natáčení videoklipů, což nám udělá vždy velkou radost, když nás někdo osloví.

Vím, že jsi byl před lety v Africe, krásný fotky, povíš nám o tom něco? Je to jiný svět, myslím tu zemi, kde jsi byl. Ono chytit okamžik pohybu zvířete anebo muzikanta je podobná náhoda.

Ano, měl jsem tu možnost a také jsem ji využil. Oslovili mě přátelé a v roce 2016 jsem odletěl do Afriky, a to přímo do Ugandy. Je to opravdu jiný svět, příroda, zvířata, řeky, hory a samozřejmě lidé zde žijící. V oblasti, kde jsou vesnice u vodních ploch – u velkých jezer, se vesničané živí rybolovem a následně také prodejem ryb na trhu. Krásný byl zážitek, když na rozpáleném písku sušili rybáři vylovené ryby. Spíše tedy rybičky, ale za to ve velkém množství. Přehrabují je hráběmi v prostoru označeném pouze jakousi barevnou páskou a to proto, že v ten den v tomto prostoru, suší ryby třeba čtyři rodiny najednou. V první chvíli člověk pořádně neví, co se to děje, ale když přijdete blíž, tak to najednou vidíte a hlavně cítíte. Na tu „vůni“ se nedá zapomenout. Jinak se nám podařilo vyfotit a natočit mnoho krásných okamžiků.

S manželkou jste nerozlučná dvojka, tak to má být, jeden fotí, druhý točí video. Co sám vím, máte to spíše jako koníčka, ne na kšeft.
Pomáháme jeden druhému. Kolikrát se musíme rozdělit, a to, když se v jeden termín sejdou třeba dva koncerty najednou. Jinak je to tak, jak říkáš. Natáčíme, fotíme, je to veliký koníček, díky kterému máme spoustu zážitků, ale i spoustu kamarádů a přátel mezi muzikanty. A tím se dostávám k rozsahu našeho počínání, které se rozevírá do velkých rozměrů – folk, country, klasický bigbít, rock operu, hardrock, blackmetal, cimbálovou muziku a v neposlední řadě i muziku vážnou.

Líbí se mi, že nejste zaměření na určity žánr, navštěvujete od hardrockových kapel přes městské slavnosti po třeba country akce, děláte to, co vás baví. Znám z různých webových stránek, kde jste vidět.
Ano, trochu ano, ale je to z pohledu generací. S mojí ženou jsme vyrůstali na rock n rollu – Beatles, Queen, Deep Purple atd. Já si rád poslechnu třeba i Alena Jacksona a americkou country. Další faktor je ten, že záleží na každém z nás, co se mu líbí. Nám se díky tomuto koníčku nesmírně rozšířil obzor napříč všemi žánry.

Ještě mě pověz svůj názor. Za ta léta se samozřejmě muzika změnila, jiný styl, ale hlavně pak pak takový předěl před a po covidu, hodně se to změnilo. Jak tohle jsi vnímal?
A co se týká covidu, tak tam jsme nezaspali a z iniciativy našich kamarádů vznikl tým STREAM FACTORY a dělali jsme z plzeňské PIVOTEČKY streamy s několika plzeňskými kapelami. Tyto pořady se vysílaly samozřejmě živě, a to po dobu cca ½ roku. Ještě dnes jsou určitě k nalezení na YOUTUB.
Samozřejmě, že jsme se těšili, až to období covidu skončí a hned jak to bylo možné, jsme vzali svoji techniku a vyrazili natáčet a fotit.

Pavle popřeju dobré světlo a na závěr dáme jednu písničku, jakou vybereš, nějakou svoji srdcovku?
Na tvoji poslední otázku bych velice rád odpověděl, ale pro mě je hodně složitá, neboť bych nechtěl vyzdvihovat jednu skladbu nedej bože kapelu.

Ale přece jenom bych asi jednu měl, a tou bych chtěl i poděkovat za to, že jsem se s tímto člověkem mohl setkat, natáčet jej a fotit. Tím je Radim Hladík z Blue Effect se skladbou Čajovna.

Pro Rockpalace Karel Komorous

Elán manželů Lhotových nelze jen obdivovat, ale i závidět. Pro svůj krásný areál Zahrada, který neustále zvelebují, již našli mnohé uplatnění a areál je spojen s mnohými akcemi, nejen s veleúspěšnými Legendami. ( Dřevosochání, Dětský den, Čarodějnice, Rozloučení s létem a další …

Letošní legendy se otevřou již za několik dní a jako každý rok nabízí víc než zajímavý program. Prostor zde dostávají nejen velká jména, ale i menší, regionální kapely a nebojím se napsat, že z malých hvězdiček se zde staly velké hvězdy, jako například moravská kapela Panoptiko.

Detailní program a technické informace včetně předprodeje, otevření areálu se dozvíte na domovské stránce  www.thelegendsrockfest.cz.

Jen se zmíníme o dvou změnách v sobotním programu - Krucipüsk – Hajíčkova nehoda, která naštěstí dopadla dobře a také nevystoupí kapela Limetall kvůli neshodám v kapele. Tak sobotní program vedle již zmíněného Panoptika nebo Protheuse obohatí kapely Arakain a gotičtí králové XIII. Století.

Album, ač není z nejnovějších, zaujme svou neuvěřitelnou pestrostí a hudebním rozsahem. Každý poslech přináší nové zážitky díky kombinaci různých žánrů, které se na albu prolínají. Hudební cesta vede posluchače přes hard rock s metalovými prvky, pokračuje přes folk až po country rock, což vytváří dynamickou a rozmanitou zvukovou paletu.

Textově je album obohaceno indiánskou tématikou, která se táhne napříč celou deskou a dodává skladbám hloubku a jedinečný charakter. Tento tematický prvek dodává písním nejen exotický nádech, ale také jistou spirituální dimenzi, která album povyšuje nad běžnou hudební produkci.

Na albu najdeme jak energické, rychlejší skladby, které dokážou rozproudit krev v žilách, tak i jemné, emotivní balady, které posluchače naopak přivedou k zamyšlení a relaxaci. Tento kontrast mezi jednotlivými písněmi je jedním z hlavních důvodů, proč album působí svěže a nevšedně i po opakovaném poslechu.

Celkově je album ukázkou hudební kreativity a schopnosti překračovat žánrové hranice. Je to dílo, které ocení nejen fanoušci různých hudebních stylů, ale i posluchači hledající v hudbě hlubší smysl a pestrost.

Pár ale bych tu měl, myslím, že úvodní dlouhé intro je pro mnohé těžce stravitelné, stejně jako jsem měl místy pocit, že některé pasáže byly zbytečně dlouhé, ale přesto jde o dobré album.