Než se začneme bavit o Bohemyst, pojďme si spolu „zarejt“ do historie. Když řeknu Astaroth, co mi na to odpovíte, popř. co se vám vybaví?
Ramus – Tak to musíme zabrousit pěkně hluboko, tuším, že do roku 1992. Začali jsme doma zkoušet dělat něco jako muziku, Honzovi bylo, jestli se nepletu 12, milovali jsme Krabathor, Root, Torr, Fata Morganu a vše, co vlastně bylo v tu dobu k dosažení, samozřejmě že jen z demáčů pochybné kvality :-) No a když už jsme sehnali kumpány do kapely tak bylo potřeba najít nějakej pěknej název a Astaroth nám tenkrát přišel super, tak nějak to začalo...

Každopádně, co člověka, ve vašem případě hodně mladé klučiny (v případě Honzy doslova) nakopne tak, že se chce stát muzikantem?
Ramus – Když budu mluvit za sebe, tak mě vždycky strašně imponovali muzikanti, hrát na velkejch podiích, bejt slavnej, cestovat po světě a tak, no nebylo jiný cesty než se stát muzikantem. Ono po x-letech člověk zjistí, že vše je diametrálně jinak, ale vášeň a radost z hraní přetrvala do dneška a za to jsem moc rád.

Honza – No já jsem to měl trochu jinak. Rámus totiž ještě před Astaroth měl s kámošema prehistorickou kapelu Antikrist, zkoušeli u nás doma v garáži. Když nacvičovali první pecky, potajmu jsem je šmíroval. Když nikdo nebyl doma, třeba jsem si (pochopitelně bez dovolení) i sedl za bicí a představoval jsem si, jak hraju…… Pro mě byl spíš vždycky magnet primárně ta muzika sama o sobě, hrát na cokoliv mi přišlo fascinující, je v tom magie, která mě od první chvíle přitahovala… Když se Antikrist rozpadl a Rámus hledal nové kumpány, dal mi i přes velmi nízký věk (v roce 1991 mi bylo  11 let) šanci… můj první „nástroj“ byl složený z kýblů od primalexu… no toho už si všiml táta, koupil mi první skutečnou bicí sadu a zbytek už je známá historie viz předchozí odpověď.

Jak to bylo s vaším hudebním vzděláním?
Ramus – U mě nic moc, asi 6 měsíců v LŠU na klavír na základce, to mě ale nebavilo, chtěl jsem hrát na kytaru a tak jsem se na to vykašlal, škoda no.

Honza – Já mam vychozeno pět let na LŠU Strakonice obor bicích nástrojů pod vedením pana učitele Ivana Pelíška (pokud toto jméno někdo zná z první sestavy kapely Abraxas, tak ano, nemýlí se, je to opravdu on). Tzn. kdysi jsem obstojně četl noty a nějaké základy jsem si pod jeho vedením osvojil (např. držení paliček, techniku prstů….. a hlavně, že cvičit se má od pomala a tvrdohlavě dokud to prostě nezačne „být ono“ …. že zkratky neexistují….). No jo, ale to bylo před 25 lety… dneska už bych noty asi nedal…. A daleko větší vklad do mého stylu má stejně moje vlastní hra a intuice. Respektive v kombinaci s poslechem - jak si člověk různě přisvojuje, co slyší u jiných bubeníků…. A přetvoří si to do něčeho, co plus mínus dokáže zahrát……

Od počátku tíhnete k hodně tvrdé muzice, z jakých vzorů jste vycházeli?
Ramus – Už od začátků to byla česká rock a metalová hudba, Torr, Fata, Root, Morrior, Železná Neděle, Debustrol, pak přišli Master´s Hammer a bylo vymalováno, jejich tvorba mě úplně uhranula. Z těch zahraničních klasika - Kreator, Sodom, Bathory, King Diamond a mnoho dalších.

Honza – Já jsem ze začátku bezvýhradně přijímal, co doma v pokojíku pouštěl Rámus, protože jiné zdroje jsem neměl a teprve jsem vlastně dekódoval, jak muzika obecně vlastně funguje…. Z těch metalových základů bych přidal třeba Bulldozer, Morbid Angel, Nocturnus, Death, Slayer atd atd…. Kapel bylo tehdy řádově míň než dnes, ale i tak jsme toho už od začátků poslouchali docela kvanta…. Navíc už o pár let později jsem já osobně začal objevovat i jiné nahrávky a žánry…. Třeba náš společný kámoš Bart mi představil svět industrialu a zejména raných Laibach, nebo alternativy typu Vltava, Dunaj, The Cure atd atd…. Rámus je trochu víc ortodoxní metalista, ale mě odjakživa baví jakákoliv muzika, která je chytrá a má nějaký zajímavý emocionální náboj….. pokud je to aspoň trochu potemnělé, tím líp…. Na formě a stylu vlastně vůbec nezáleží.

Astaroth končí a nastupuje už Avenger, který se stává pojmem. Proč jste nezůstali u původního jména? Byly ty změny tak velké, že si to zasloužilo i změnu názvu?
Ramus - Změna zpěváka stála za změnou názvu a jelikož jsem anglicky uměl v tý době asi jen beer a hell, tak jsem to podělal a přejmenovali jsme se na AVERGER místo na AVENGER, to bylo někdy z jara 1992. Hudebně to bylo stejně hrozný, první demáč „Pandemonium“  byl fakt hrůza. To ten druhej z července 1993 s názvem „Eternal Voices of Hell“ už byl o poznání lepší a ukázal směřování kapely do budoucna.

Avenger už tehdy, kdy všichni preferovali CD, tíhnul k vinylům. Co vás k nim táhlo?
Ramus – Vinyly jsou krásný a úžasně hrajou. Navíc maj tu výhodu, že je musíš otáčet. Hele nejsem žádnej sběratel, mám doma asi jen 100 LP, ale je to prostě nádhera. No, a když se naskytla možnost mít nahrávku na vinylu tak kdo by se bránil že?

Honza – No.. Když už jsme se pustili do takovýhohle pravěku, ta časová osa ti nějak divně skáče a trochu nesedí :-), první vinyl nám byl vydán až v novém mileniu, ale budiž, nakonec to je asi celkem fuk. Faktem zůstává, že jsme nikdy neodmítli žádné seriózní nabídky, tak nám třeba vyšla licenční MC kazeta první desky „Shadows of The Damned“ u rumunské firmy Bestial Rcs. Máme v diskografii různé perličky.

Co je zajímavé, že ač máte většinu názvů v angličtině, přesto zůstáváte u jazyka mateřského. Docela netradiční jev.
Ramus – Pravdu máš, už od začátků jsme si to tak nalajnovali, neznaje jasných důvodů stav věcí přetrval do dnešních dnů.

Honza – Pokud mě paměť neklame, první koncert Avenger v létě 1992 (tehdy tedy ještě jako AVERGER) byl složený z materiálu otextovaného v angličtině…. Tedy pseudoangličtině…. Já, coby žák druhého stupně základní školy, jsem se chopil slovníku a jal se překládat českou předlohu s pomocí chabých znalostí z necelých asi dvou ročníků hodin angličtiny ve škole. No a už tak velmi blbý překlad jsem ještě musel připravit pánům zpěvákům, neznajícím angličtinu vůbec… tedy „jů ár dájink very sůn“ apod…. Velmi brzy jsme zjistili, že tudy cesta opravdu nevede…. Napůl z velkého obdivu k Master´s Hammer a napůl vzhledem ke kolektivnímu diletantství jsme se definitivně přeorientovali na český jazyk a už jsme u něj zůstali. Ale přeci jen, alespoň názvy skladeb, později i překlady textů jsme řešili.  Od prvního dema jsme posílali naše nosiče ve vysoké intenzitě i do zahraničí. Od první oficiální desky jsme měli taktéž vydavatelské firmy vždy venku, tak jsme si řikali, ať zas nejsme za úplný hotentoty….

Musíme tady zmínit, že jste měli na svědomí i akce Open Hell Fest. Jak vzpomínáte na dobu prvních Open Hellů ?
Ramus - To bylo fakt punkový období, organizace minimální, znalosti s pořádáním téměř žádný a to nemluvím ani o financích, byla to vždy jedna velká loterie. Potkali jsme ale spoustu skvělých lidí, hafo úžasnejch kapel, a kupodivu se vždy celkem dost zadařilo, přišlo hodně lidí, hodně se vypilo. Na to se prostě nedá zapomenout. To je asi důvod, proč v tom jedeme dále, i když pod jiným názvem, tyhle akce vždy byly a i nadále jsou taková lehce sebevražedná mise :-).

Open Hell Fest se přetavil do ETEF a je třeba za tím opět hledat Rámuse. Proč změna názvu a když  by porovnal organizaci „festu“ kdysi a nyní, jaká bude odpověď?
Ramus – No spíš za tím hledej Honzu, na rovinu mě se do „pokračování“ Open Hellu v celovíkendovém formátu až tak nechtělo, ale nakonec jsme to zkusili. První ročník byl finanční fiasko, očekávání byla daleko větší, než konečný výsledek. A proč změna názvu? Na rovinu, po posledním ročníku Open Hellu v roce 2005 bylo jasný, že už to tak dál nejde, měli jsme problémy nejen s fanoušky a navíc jsme si potřebovali s Honzou od sebe odpočinout, prostě ponorka, vyhoření. Když jsme se rozhodli po x- letech vrátit s celo víkendovým festivalem zpět a na jiném místě, bylo nutný najít zas nějaký pěkný název. No a zrodil se ETEF, díky Mr. Quorthon :-). ETEF už je, co se týče organizace, daleko líp zmáknutá akce, s celoroční přípravou a větším organizačním teamem, na ten mladickej punk už nemáme koule. Dobrodružný je to ale pořád :-)

Honza – Tady bych rád trochu zkorigoval Rámusovu nedokonalou paměť (úsměv). Je pravda, že s novým názvem jsem přišel já a celkově jsem se v návratu festivalu v dvoudenním formátu hodně angažoval. Ale úplně primární zážeh a impuls přišel z velmi nečekaného místa – z tehdejšího vedení Městkého Kulturního Střediska ve Volyni. S odstupem deseti let od posledního Open Hellu jsme zjistili, že na vedení kultury na naše zaniklé festivaly vzpomínají s respektem. Bylo nám řečeno, že je škoda, že taková tradice nepokračuje, a že pokud bychom do toho šli znovu, město nám akci finančně a organizačně zaštítí. Což byla nabídka, na kterou celkem nebyl důvod nekývnout (tedy kromě množství práce a času, který to sežere)…. No, šli jsme do toho srdcem, s naivitou, jako by se psal rok 2006…. A trochu nám nedošlo, že festivaly, které nepřestaly v roce 2005 jako my, za těch 10 let ušly obrovský kus cesty, a že ze segmentu „ala kovbojka“ se za tu dobu stal nekompromisní a tvrdě zprofesionalizovaný průmysl…. A dopadlo to holt, jak to dopadlo…. Snaha byla, z chyb jsme se v mezích možností poučili a ETEF jel dál….

Kdo na letošní EFET vystoupí?
Ramus – Letošní ETEF uvítá Memoriam, Hate, Dold Vorde Ens Navn, Dordeduh, Nocturnal, Koldbrann, Master, Okkultist, Bloodhemn, Ramchat, Fleshless, Stíny plamenů, Altars Ablaze, 1000bombs, Bohemyst, Radiation, Deadroots, Impuritum, Pothead a  Heidnir. Podrobné info o kapelách a festivalu najdeš na www.etef.cz 

V roce 2017 vychází jako labutí píseň CD Mír v harému smrti. Byl to i konec Avenger a ihned navazuje Bohemyst?
Honza – Dalo by se to tak říct. Šestou desku s výše zmíněným názvem jsme pokřtili na Brutal Assaultu v létě 2017 a poslední koncert Avenger jsme odehráli na tradičním Satan Klaus Festu ve Volyni v prosinci 2017. Pojali jsme to jako oslavu 25 let výročí kapely a zároveň jako dobrovolnou dernieru. Od ledna 2018 už jsme používali název Bohemyst.

Opět základní otázka, opustili jste jméno, které je stále pojmem, přišli jiní lidé? Nebylo na co navazovat?
Ramus – V Bohemyst naplno převzal zpěvové party Radek Popel a dal tak kapele vlastní ksicht, jinak personálně žádné změny nebyly. A proč opět změna názvu? Fakt dlouho jsme to řešili a na rovinu nepanovala jednoznačná shoda, jestli tu změnu udělat, co to přinese, jestli je to správná volba. Nebudu se v tom víc pitvat, ale jeden z důvodů bylo i to, že nějakej českej Avenger byl na webu v podstatě nedohledatelnej, a to nejen kvůli filmové Marvel produkci. Když už ale bylo rozhodnuto, že Avenger dál pokračovat nebude, bylo nutné najít originální název zcela vystihující to, co děláme. Z mnoha nápadů nakonec vyšel vítězně název Bohemyst.  Hudebně je nová tvorba trochu jinde, ale ten rukopis prostě nevymažeš, odkaz na AVENGER tak zůstává.

Honza – Přiznám se, že hlavním motivátorem změny názvu jsem byl já. Přes dvacet let jsem byl zpěvákem Avenger, a i když byl příchod Radka na sólový zpěv do kapely velmi pozitivní a všemi vítaná změna, přeci jen, úplně se proměnila energie a dynamika uvnitř kapely a alespoň já jsem cítil zcela jasně, že se jedná o „jinou“ „novou“ entitu. O to víc, že zejména na posledních albech Avenger jsem napsal poměrně dost osobní texty, které Radek sice byl technicky schopný zazpívat podstatně líp než já (úsměv), ale už to nesedělo pocitově. Deskou „Mír v harému smrti“ jsem ke všemu završil dlouholetou éru textů, kde jsem se nořil do svého nitra a pocitů/problémů. Pro nadcházející alba jsem měl tak jak tak nutkání začít zcela jinak a nanovo. Všechno to zacvaklo do sebe. Změna názvu je možná netradiční krok… na druhou stranu…. Proč ne? I s odstupem času tento předěl stále považuji za správné řešení. Byly v kapele určité hlasy (že, Rámusi ?), že si uškodíme a ztratíme přízeň fans…. To se, myslím, nepotvrdilo, změna názvu nám v tomto směru neuškodila ani nepomohla. Kdo naší hudbu má rád, jméno neřeší… a zbytku světa je to už úplně jedno. Nicméně, začít novou kapelu s čistým štítem má i své výhody…. Máš naprostou tvůrčí svobodu, nemusíš hrát dokola songy z pravěku… Řekl bych, že kapelu nové logo velmi stmelilo a vše toto se zhmotnilo na debutovém albu.

Bohemyst…má to vazbu na Česko (i když Bohemica je psána s měkkým i), nebo je třeba vysvětlení hledat jinde?
Honza – Díky za upozornění, haha, ale neboj, gramatickou chybu už jsme v názvu jednou kdysi udělali, tak tentokrát jsme byli opravdu opatrní (úsměv). Že Bohemia je s měkkým „i“ nám samozřejmě neuniklo. Bohemyst je však v podstatě složenina dvou slov a sice „Bohemia“ a „Mystery“…. Cosi ve velmi přeneseném smyslu ala „Tajemno šumavských hvozdů“…. Ještě je ti něco nejasné (úsměv)? Pochopitelně, nikomu nebráníme, aby si udělal svůj osobní výklad našeho názvu, jak je libo…. Pro nás je důležité, že to dává smysl nám samotným, je to úderné, dobře vypadající i znějící a hlavně unikátní (toto slovo nemá jiný význam než název naší kapely, což dost usnadňuje vyhledávání na internetu, promo atd).

Každopádně, Avenger končí v roce 2017 a Bohemyst, který navázal, vydává album Čerň a smrt v roce 2021. Čtyři roky je dost velký odstup?
Ramus – Tak je to s námi pořád, jsme všichni různě zasekaní, k tomu trochu lemplové a na prvotinu si svět musel nějaký ten pátek počkat, myslíme si ale, že se vyplatilo :-)

Honza – Vše jsme budovali od nuly. Kromě složení, nazkoušení, nahrání, smíchání a zmasterování desky jsme stihli sehnat i novou vydavatelskou firmu… Ta ti nevydá album na počkání, kdy si vzpomeneš… Ty 4 roky mi zas nepřijde tak špatný výkon…. V dnešní době obecné nadprodukce hudby beztak není kam spěchat.

Zmínil jsem tu Čerň a smrt, ač už dávno nepatřím k ortodoxním vyznavačům death/black metalu (i když Venom, Bathory, Celtic Frost, Masters Hammer, Torr (Henychova éra) se mi na „talíři“ točí často) a přestože album vyšlo už v roce 2021, dostalo se mi do rukou až nyní a poslalo mě na „pr..l. Pojďme ho trošku „rozpitvat“, album má všechno, co správné album má mít, mimo dostatku informací -)), takže, v jakém složení jste nahráli  „Čerň“ a jak jste si rozdělili nástroje?
Ramus – Zpěvy Radek Popel, bicí, samply a orchestrace Honza Kapák, baskytara František „Infernits“ Vávra, kytary Jirka Kocián, já a Honza Kapák  

Honza – Na obalu je to vše poctivě vypsané…. Hodil jsi mě do schízy a radši jsem se šel podívat :-) a je to tak… obal samozřejmě obsahuje všechny důležité informace včetně sestavy, údajích o nahrávání, textů, fotografie kapely…..

Kde a jak vznikal materiál, kdo se podílel? Z desky na mne dýchá maličko vliv legendárních „Masters Hammer???
Ramus – Celý materiál na prvotinu stvořil kdo jiný než Honza. Vlivů je tam dost, a pokud tam cítíš i něco málo z Master´s Hammer tak jen dobře. Každý si tam něco najde :-)

Honza – Materiál vznikal v Česticích v mém nahrávacím studiu HELLSOUND, které toho času zároveň slouží jako zkušebna BOHEMYST. Prvotní nápady jsem poskládal já, na následných aranžích a finálním tvaru skladeb jsme se podíleli všichni. Vlivů tam je více.. Masters Hammer jsi zcela určitě také trefil. Proč ne, máme je všichni rádi a minimálně jeden zcela záměrný odkaz na tuto legendu je na desce umístěn.

Geniální je i obal, to je prostě nádhera a co víc, na vinylové verzi ještě více vynikne. Kdo je autorem díla a kdo myšlenky?

Ramus – Tak to je práce našeho mistra zpěvů a profi grafika Radka Popela. Za mě geniální myšlenka i zpracování.

Honza – Podepisuji.

Jak jsem napsal výše, album má vše co výborné album má mít a to i texty. Kde jste čerpali inspiraci?
Ramus – To je spíš otázka na Radka, kam na ty nápady chodí, rozhodně ale navštěvuje ta správná místa...

Honza – Radek si libuje v pohádkovo-horové estetice viktoriánské doby. Inu, když se učíš od nejlepších v oboru (jako třeba King Diamond) a doplníš svoje vlastní vize a fantazie, vznikne jedinečná forma.

Přes až neuvěřitelnou tvrdost je album výborně poslouchatelné, čitelné a radost mi udělaly i české texty. Kapely vašeho rázu se více prezentují angličtinou, vy zůstáváte u češtiny. Z jakého důvodu?
Ramus – V tomhle jsme měli od začátku jasno. Čeština je skvělá, originální, má tah na branku a skvělý zvuk pro zhmotnění atmosféry, skvěle funguje symbióza Radkova českého zpěvu s hudbou Bohemyst, není co měnit.

Honza – Popravdě si už neumím úplně představit, že by Radek po těch letech přišel s anglickými texty. I když je Radek zdatný textař a nemá problém s angličtinou na velmi slušné úrovni, bylo by to pro mě osobně poloviční. Čeština k nám patří. Dyť jsme sakra BOHEMYST.

Nelze se nezeptat, Rámus a Honza už je tradiční duo…hrajete spolu dlouho, umíte si představit, muziku jeden bez druhého?
Ramus – Už se to párkrát stalo a dá se to přežít :-) Když ale hraju v kapele s Honzou za bicíma, tak je to vždycky jízda, on je prostě blázen, dává do toho vždy maximum. Velkou výhodou je i to, že za ty roky co spolu hrajeme, víme, co můžeme jeden od druhého čekat, takže nás jen tak něco nerozhodí.   

Honza  - No bez Rámuse jsem působil ve většině kapel vlastně…. Panychida, Morrior, Radiolokátor, Quiten, The Stone, Murder, Gride… to jen tak na první dobrou které mě napadají hned, s kterými jsem hrál. Kdybych dal dohromady kompletní výčet, bylo by jich vyšší desítky….. Ale pochopitelně, mít v kapele staršího bráchu je naprosto speciální a nenahraditelný pocit a našeho společného působení si nesmírně vážím. S přibývajícími lety čím dál víc.

Letos bude pro mne akcí roku koncert Torr s Institutem klinické smrti, což je pro mne jedna z absolutně best top našich alb. Sice mi tam bude chybět jak Monroe, tak Šakal, ale těším se moc. A vy budete u toho. Jak jste se dostali k této akci?

Ramus – Prostě jsme byli osloveni s nabídkou, která se neodmítá. Už teď se na tu akci moc těším.

Honza – Je pravda, že originální verze „Institutu“ má své kouzlo a jak Šakal, tak Monroe, měli zcela zásadní místo a roli…. Otázka je, co tito pánové dnes dělají a v jaké jsou formě. Tato otázka je u Vlasty Henycha naprosto bezpředmětná – on za celý léta nikdy neuhnul a udržuje ducha kapely Torr po celé dekády naživu (pro mě osobně je Henych666  víc Torr než Herešův „oficální Torr“…. bez urážky). Evidentně nejsem sám, kdo si to myslí. Lístky na tuto akci se prodávají velmi dobře. Doporučuji všem zajistit si vstupenky dříve, než bude pozdě.

Čerň vyšla v roce 2021, pracujete na novém materiálu? Můžeme se těšit výhledově na další album?
Ramus – Jasně a snad již brzy, album je z větší části hotové. Vím, říkáme to už delší dobu, ale věřím, že letos na podzim to snad už klapne. Prozradím ještě název nového alba – „Okultura“.

Honza – Těšit se určitě můžete .-). My se také těšíme, druhé album je z velmi velké části nahrané a ladíme detaily, jak zvukové tak organizační.

Předpokládám k vaší letité historii, že změna stylu asi nepřichází v úvahu ve vašem případě, takže budete navazovat na Čerň a smrt? Je třeba podotknout, že jste si sami sobě nastavili laťku hóóódně vysoko, ale budu se moc těšit.
Ramus – Změna stylu? No to fakt moc nehrozí. Na druhou stranu druhé album bude hodně rozmanité v rámci bohemian dark metalu, je to už z větší části kolektivní dílo. No nech se překvapit, těš se, je na co.

Honza – Howgh, bratře

Prozradíte plány do roku 2024?
Ramus – Vydání druhý desky, na podzim snad klapne plánované miniturné s maďarskými Sear Bliss a ještě další zajímavé koncerty. No a hlavně být zdrávi a v pohodě, některým z nás už není 20 let :-)  

Pánové, děkuju moc za váš čas, většinou dávám prostor kapele, aby „odkryla“ našim čtenářům její nejoblíbenější klip, ale tady ho navrhnu sám a to titulní Čerň a smrt.
Ramus – My moc děkujeme za fajn rozhovor.  No a budem se těšit někde brzy na viděnou na koncertě, festivalu. Metalu zdar!!!

Honza – Díky! Ať se daří!

Je až s podivem, kolik hudební a lyrické inspirace dokáže Tomáš Navrátil (Kohn) přinést na svá díla. I když je klíčovou postavou ve své domovské kapele, dokázal stvořit své plnohodnotné album se skromným názvem "2024". Tento projekt je důkazem jeho nevyčerpatelného tvůrčího ducha. I tady se chopil ve velké většině „autorství“ jak textů, tak muziky.

Na albu se Tomáš ujal kompletně zpěvu a kytary, čímž demonstruje svou hudební všestrannost. Na klávesy ho doprovází kamarád a někdejší spoluhráč Míra Orcígr, což přidává skladbám další vrstvu hloubky a textury. Ve skladbě "Cynickej král" přispěl svou kytarou Patrik Zajíček, na bicí se střídají současný člen Kohn Hanus a Vojta Mati ve skladbě "Bylo nás pět".

Album obsahuje 15 hardrockových songů, které jsou většinou velmi dobré až výborné. Už úvodní skladba "Letíme dál" s parádním intrem a refrénem vás dokonale vtáhne do hudební atmosféry. Rychlejší tempo skladby "Tak to bývá" a pomalejší "Prázdný stěny" ukazují pestrost alba. "Bylo nás pět" přináší příběhy z hudebního života, což dodává písním autentický nádech.

Tomášův příjemný hlas je velkým bonusem, což potvrzuje jeho mnohaletou zkušenost v bigbítu. Album má však i další přidanou hodnotu – texty. Jak napsal můj kamarád Petr Kohoutek (Melissa), nejsou to jen rýmované bláboly, ale skvělé dějové příběhy ze života, což přináší posluchačům nejen hudební, ale i literární zážitek.

"2024" mě nenudilo ani po několika posleších a těžko bych si vybíral nějakého favorita. Každá skladba má své kouzlo a přispívá k celkové kvalitě alba. Tomáš Navrátil opět prokázal svou schopnost tvořit hudbu, která nejen baví, ale i zanechává hluboký dojem.

Gate Crasher vydali novou nahrávku Pro tohle my žijem, což je zároveň otvírák a klipovka tohoto alba.

Klip mě zaujal tím, že přesto, že se tváří velmi nízkonákladově, bylo potřeba sehnat několik druhů kostýmů, ale hlavně, až s tím klipem má text písničky další významy. Respektive dává písničce další možné výklady, které mě nenapadly, když jsem prostě jen slyšel písničku. To je myslím moc fajn. To mám na muzice rád a vy si můžete vybrat, jestli se něco z toho týká právě vás.

Druhá písnička Černý srdce valí v nezastavitelném drajvu, který podporuje frázování textu a je to, stejně jako některé další písničky, koncertní tutovka.

Vstaň, je třetí na řadě, která začíná mírněji, ale pokračuje ve šlapavém pojetí dál. V něčem mi připomíná starší Arakain z období někdy kolem alba Salto mortale. To je ale jen taková berlička, pro ty, kteří netuší, co je čeká, když si to pustí. Příjemná šlapavá písnička.

Následuje Těžkej svět. Trošku se zrychlí, ale jen tak aby vše klapalo. Žádný závod o počet not a má dobrý text. Texty vůbec jsou na této placce celkem fajn. Mám moc rád, když se nezpívají bláboly, byť některé obraty jsem už někde slyšel. Na druhou stranu mi nevadí si vše pustit znovu. I zvuk je fajn, byť následuje, řekl bych, „moderní“ mustr, čímž trochu splývá se spoustou jiných kapel a nedivil bych se, kdyby rozpoznatelnosti mezi záplavou skupin zrovna nepomohl. Možná je to ale něco, o co vlastně velké části posluchačů dnes ani nejde. Bohužel. Hraje to ale moc dobře, zvuk je hezky čitelný, má hromadu energie, akustika příjemně zvoní, zpěv je srozumitelný, hlasy rozpoznatelné, kapela hraje moc dobře, takže velmi dobrá práce.

Pokračuje se písní Nápis na zdi s velmi příjemnou mezihrou s navrstvenými hlasy a hlavním mottem písničky, cituji: Můžeš začít lhát a všechno půjde líp.

Okolo nás. Klidnější akustický úvod a vlastně celá písnička je trošku odlehčená, což není vůbec na škodu.

Předsevzetí je asi má nejoblíbenější z této desky. Myslím, že velmi dobře popisuje pocity alkoholika. „Nebo si dám, je to jen den, tak začnem zítra.“ Dobrý song.

Tím bych to uzavřel já. Jenže to konec není. Ještě je tu převzatá country-folková písnička Tři kříže.

Není špatná, ale pro mě zbytečná a není lepší, než původní verze. Zahraná je v pohodě, ale původní kouzlo nemá a nenahradila ho ničím lepším. Ale budiž. Chápu jí jako bonus a sedm předchozích písniček je fajn a nijak zásadně to nic nepokazilo a vám třeba přijde vhod. Vlastně to má jednu výhodu. Kapela tím potvrzuje mou vlastní zkušenost, že hudební škatulkování je někdy až nesmyslně umělý proces, který prolomit je velmi těžké.

Celkově vzato je to myslím velmi dobře udělaná (kratší) deska, ke které se občas vracím a mohu zopakovat, že vlastně není na co držkovat což je fajn. Ať se daří.

Petr Kohoutek

To se tak někdy sejde několik nepředpoládaných věcí v jednu chvili, vyskočí na vás nový videoklip PAČESS, do toho zvoní pošťačka s neočekávaným balíkem od Zdeňka Vlčka a než se člověk stačí ze všeho vzpamatovat, tak volá kamarád z Rockpalace a táže se, zda li už mám nové CD Pačesse-"Katechismus", a jestli bych na něj napsal recenzi. Vzhledem k faktu, že se Pačess ne zrovna v nejlepším rozešel s Chymusem, který je zpěvákem v měm projektu Petroleum, chci všechny ujistit, že tyto vnitřní záležitosti neřeším a jsou mi ukradené. K samotné recenzi jsem se snažil přistupovat nezávisle a objektivně. Tak jdeme na to:

O VODĚ - Parádní úvod, parádní klip, klukům to šlape jako nikdy. Tam je velká škoda, že se tam víc nepracovalo s
vrstvením Bářiných hlasových možností, za podpory mužských sborů, které by tu skladbu dostali hymnycky někam
úplně jinam... Velká paráda jsou texty a když poslouchám skladbu víckrát po sobě, tak zjišťuji že je to vlastně
čistokrevný "thrash" a to ve špičkovém provedení.

DIMETHYLSULFID - Asi moje nejoblíbenější věc z alba, tam je všechno a hlavně miluju Kubýkovu procítěnou
kytaru. Ten kluk je obrovskej talent a jeden z mála, kterek nehraje jenom metalový dž dž, ale jeho kytara "zpívá".
Zase škoda, že tam kluci v některých částech Báru nepodpořili.

NOMÁD - Parádní, hymnická, šlapavá pecka, tady není co dál rozpitvávat, všechno jede jak namazaný stroj,
všechno funguje jak má, skladba mě stavbou chvílemi připomíná King Diamonda.

CESTA K LILII - Nádherný Bářin přednes, do Kubýkovo procítěné kytary. Ortodoxní metalisti skřípou zuby...

KAŠ - Šlapavá věc, rytmicky mi to opět připomíná Kinga Diamonda a proč tam nemá Bára víc vrstev, podpořených
mužskými sbory? Tohle je fakt obrovská škoda, že do toho nezasáhnul nějaký producent, popřípadě nezavislé
ucho, protože jak tam je dál ten klávesový sampl mužských sborů, tak to už mělo být dávno před tím a reálně...

TISÍC A JEDEN CÍL - Nájezd hned ze začátku, skvělé a promyšlené změny rytmů, jedna z nejtvrdších skladeb na
albu, výborná pecka a tady si opravdu říkám, kterak Báře metal sluší...

VLK MEZI VRBAMI - Když už by si jeden myslel že to bude ke konci skřípat, tak tady se to neděje ani náhodou. Vlk
mezi vrbami vám nabídne opět plnou porci změn rytmů, nálad a skvělého přednesu Báry Basikové. Pecka!
BAKUS - Poslední věc na albu a zavírák na výbornou, pouze bych se opakoval ve chvalozpěvech, poslech alba byl
pro mě hudebním zážitkem.

Co napsat závěrem? Pačess zplodili krátce po výborném albu "Absolutno", kde byla naše nejlepší zpěvačka Bára Basiková pouze hostem, naprosto vyjímečné, rockově metalové album "Katechismus, které si dovolím považovat za to nejlepší, co jsem od začátku roku slyšel. Škoda že nebylo více peněz na obal, kde by nádherným fotografiím Vladimíra Kokolii slušel výpravný digipack. Poslech alba "Katechismus" ve mě zanechalo podobný pocit, jako Smetanova "Má vlast". Přesně tak totiž funguje...