Pomalu budete bilancovat a vyhodnocovat sezonu 2023, jak jí hodnotíte? Co se vám povedlo?
Máme za sebou klasickou open air sezonu, kterou jsme hráli od května do konce září. Jsme moc rádi, že nás pozvali na tolik skvělých míst, a to na některá už poněkolikáté. Což nám dává hřejivý pocit, že se naše hudba některým pořadatelům a fanouškům rocku líbí. Co se týče koncertních úspěchů v tomto roce, tak je pro nás vždy skvělé, když se potkáme s nějakými většími jmény tuzemské hudební scény. To se letos povedlo například v Otročíně, kdy po nás vystupoval legendární kytarista Miloš Dodo Doležal, v Jenišově jsme se potkali s poprockery Ready Kirken a v neposlední řadě v Horním Slavkově jsme mohli vystupovat společně s Turbem a Walda Gangem. Je vždy fajn pozorovat tyto známé kapely při práci a zjistit, že jsou to často pohodoví lidé. Co pro nás také bylo fajn, že si nás někteří lidé pozvali i na své soukromé oslavy což si zaslouží náš obdiv, že chtějí takové vzácné události trávit s naší hudbou a v naší společnosti.

Máte za sebou počin nového EP – Něco si přej, máte ohlasy, jak si album vedlo?
Něco si přej už je vlastně náš pátý studiový počin a třetí EP. Ohlasy máme zatím většinou pozitivní. Celé EP má podle nás odlehčenou, skoro až letní náladu. Samozřejmě se nemůžete zavděčit každému. Jinak novinkou je, že po digitálním vydání jsme to nevydrželi a udělali jsme EP i jako lisované fyzické CD. Všechny naše nahrávky si lidé můžou pustit na spotify a dalších streamovacích službách, na youtube, či si je za drobný peníz stáhnout na supraphonline. Poslední a předposlední EP máme ještě i ve fyzické podobě, což většinou vozíme sebou na koncerty, když to někdo z nás nezapomene ve zkušebně (smích). V takovém případě se dá získání CD domluvit přes náš facebook, Instagram, nebo webové stránky.

Co nové skladby? Pracujete na nějakých a máte vizi, zda to už bude regulérní CD, nebo opět EP nebo singl?
Shodou okolností jedeme ze zkoušky (smích). Chceme program na příští rok postavit ze stálic repertoáru, nových skladeb, ale i takových co se dlouho nehrály. Zvlášť v začátcích kapely se nám nastřádalo fakt hodně písniček, takže spousta z nich ještě neskončila ani na žádné nahrávce, je tedy možno čerpat i z archivu. Další nahrávku zatím v dohledné době neplánujeme, máme pocit, že Něco si přej je ještě stále poměrně čerstvé a někteří lidé zatím stále ani neví, že vyšlo. Proto musíme ocenit Rockpalace a podobné weby, které pomáhají povědomí o kapelách našeho ražení rozšiřovat. Jak bude vypadat další nahrávka tedy zatím není možné s jistotou říct má to více faktorů, jedním z hlavních bude určitě rozpočet plus i to, jak se bude dařit tvořit.

Máte pocit, že je by kapely měly podávat a prezentovat hlavně svojí tvorbu?
Nejdůležitější je, že má každý možnost volby a víme z praxe, že fanoušci ocení oboje. Určitě se najdou velmi dobré revivaly a tribute kapely, které hrají materiál skupin, jejichž protagonisté už třeba nežijí, nefungují, a tak dávají tyto party lidem šanci si ty pecky poslechnout. Je ale i dost projektů, kde se pouze muzikanti podívají „co letí“ a nějakým způsobem to odehrají s vidinou větších honorářů a bez vztahu k originálu těch písniček. Takový přístup nám úplně blízký není, ale nechceme ho kritizovat, každý pracuje s tím, co má a na co má. My jsme zastánci vlastní tvorby, ale přesto dokážeme odlehčit koncert nějakou výpůjčkou. Ono je i pro nás příjemné, když si lidé s námi zazpívají písničku, co jsme sami napsali než cizí.

Co kapelu stále drží pohromadě, nebo přišly nějaké personální změny?
Ani nám se nevyhnuly různé potíže, někdy i zdravotního charakteru. Co se týče změn v kapele, tak poslední čtyři sezóny s námi hraje na bicí Jirka Kosmák, který do kolektivu velice dobře zapadl, je spolehlivý a dokáže vytvořit rovnováhu mezi našimi občas horkými hlavami (smích). Jsme velice rádi, že se k Tajfunu Jirka připojil, je to rocker a ve spolupráci s Tomovo basou tomu dodává údernost a přímočarost. Součástí sestavy je nadále i zakládající bubeník Víťa Kováč, který má ale hodně pracovních a dalších aktivit. Víťa udělal ale během našeho fungování pro Tajfun hodně práce, napsal i několik stěžejních písniček, takže je určitě dobře, že zůstává v kolektivu kapely, i když třeba nemá tolik času a možností se všeho účastnit.  Takže máme vlastně dva bubeníky. Kluci spolu vychází, jsou každý trochu stylově jiní což je výhoda, společně koordinují bicí party a na vybraných akcích si zahrají i ve dvou. Ostatně i na posledním CD Něco si přej se o bubny rozdělili. Když to řeknu s nadsázkou, co je lepší pro kapelu než pořádný rockový bubeník? Rockový bubeníci dva (smích). Jsme dlouholetí přátelé, kamarádi, parťáci, jsme na sebe zvyklí a umíme si vyjít vstříc, když někdo má zrovna slabší životní období, tak se vzájemně podržíme.

Jaké plány máte na rok 2024, s kterými se s námi můžete podělit?
Po trochu post-covidovém útlumu chceme určitě navyšovat počet koncertů a opět se vrátit na místa, která jsme vždy měli rádi.  Sami se těšíme, co se nám povede zrealizovat. V čem vidíme trochu mezeru, je že se soustředíme hlavně na open air akce a trochu jsme se ztratili z očí návštěvníkům klubů, sálků a podobných zařízení. V tom vidíme prostor pro progres. Ještě jednou moc děkujeme za možnost rozhovoru, zdravíme všechny čtenáře a fanoušky a přejeme hlavně zdraví, málo stresu a kupu hezkých živých koncertů.

Na otázky odpovídali společně zpěvák a baskytarista Tomáš Beran a kytarista Johnny Havelka

Recenze alba "Lady Kate – Best of" není úplně jednoduchým úkolem, zejména když jde o kompilaci toho nejlepšího, co tato Symphonic metalová kapela z Vysočiny v průběhu své existence vydala. Přesto se pokusím podělit o své dojmy.
Kapela Lady Kate vznikla v roce 2007 a během své bohaté historie vydala celkem pět alb. Aktuální sestava z roku 2023 zahrnuje Anetu "Anett" Noskovou na zpěv, Ondru "Plešouna" Němce na bicí a zpěv, Jardu "Jarise" Jelínka na kytaru a zpěv a Standa "Stanley" Habicha na basu.
Toto "Best of" album obsahuje 18 skladeb, které posluchače provedou celou diskografií kapely. Co je zvláštní, je skutečnost, že nahrávky zahrnují jak anglicky, tak česky zpívané skladby.
Nejvýraznějším prvkem na celém albu je samozřejmě hlas Anett, který dokáže zaujmout svou mnoha stranností. Od operních tónů až po sametový vokál v pomalých baladách (Inside), zatímco v rockovější skladbě "Car Crash" se proměňuje v divokou rockovou dračici. Její výkony jsou skvělým zážitkem pro fanoušky gotické hudby.
Ale nejen Anett, i ostatní členové kapely mají svůj podíl na úspěchu. Bubeník Ondra "Plešoun" Němec, kytarista Jarda "Jaris" Jelínek a baskytarista Standa "Stanley" Habich dokážou nejenom zvládnout své nástroje, ale také výborně harmonizovat se zpěvem Anett. Jejich technická zručnost a cit pro hudbu jsou evidentní.
Co se týká samotné hudby a aranží, kapela nezklame. Skladby jsou poutavé a nápadité, a autoři vědí, jak napsat písně, které osloví posluchače. Aranže jsou pečlivě promyšlené a dodávají písním hloubku a atmosféru.
Celé album "Lady Kate – Best of" je příjemné na poslech, i když bych měl za to, že není typem alba, které vás okamžitě uchvátí, ale musíte mu dát více času. Možná by se kapela mohla rozhodnout pro lepší nahrávací studio, protože celé album zanechává dojem, že je trochu zastřené. Nicméně, možná to bylo záměrné rozhodnutí, které se snažilo zachovat určitou atmosféru.
Celkově lze říci, že "Lady Kate – Best of" je poutavou kompilací, která vám připomene bohatou hudební historii této Symphonic metalové kapely. Nemusíte být fanoušky této skupiny nebo milovníky Symphonic metalové hudby, ale album za poslech docela určitě stojí.

Za zminku stojí, že Ondra "Plešoun" Němec vydal svojí knihu Zpověď rockera - Když se sen stane skutečností a naopak. Je to hodně dobré čtení, silný příběh Ondry, který si šel za svým snem, který se stal cílem...

Panoptiko, dnes jedno z nejčastěji skloňovaných jmen jak mezi kapelami, tak mezi fanoušky. Kapela, která za svou velmi krátkou hudební existenci hodně rozvířila vody malého rockového „rybníčku“ v Čechách i na Moravě se stává se jednou z velice žádaných kapel na festivalech. Však ve svých žaketech a benátských maskách jsou k nepřehlédnutí, až už je to gentleman v bílém, arci vévoda Lord Panoptik, nebo multiinstrumentalista a „herec“ Baron Von Telephon.

Nejen že má za sebou dvě arci megaúspěšná alba, tak i neuvěřitelně rostoucí „armádu“ svých fans, Panoptiko vzala „na milost“ už i rádia.

Na podporu letos vydaného alba Bohové kapela vyrazila odvážně na své první samostatné album se stejnojmenným názvem a jak vyprodaný Liberec, tak Ostrava ukazují, že s tímhle jménem se už musí počítat. Vstupenky mizí i v dalších velkých městech (včetně pražského Futurum), které se můžou pyšnit, že se staly zastávkou tohoto turné. Jistě je v roce 2024 uvidíme na všech velkých pódiích festivalů těch nejzvučnějších jmen.

A co do Mrákova tajemné, maskami „zastřené“ Panoptiko přiveze?  Monstrózní podium, výbornou muziku a porci hitů, od Posledního tanga, přes Rasputina, Bathory, až po Dejte mi provaz, Hodináře, Ďábelský bál, Poslední  marsh….

Jako support sebou přiveze kapelu Porta Inferi, která právě vydává své nové album The Getaway.
Stejně jako kluby a sály jinde nejsou „nafukovací“ stejně tak je to s Mrákovem!

Předprodej vstupenek najdete - ZDE

Plzeňské centrum kultury – populární Šeříkovka se v pátek opět zaplnila. Tahákem byl chlumecký Komunál na společném turné s novobydžovskou Alžbětou, kterou vede ex „komunálník“ hyperaktivní Radek Řezníček, který vedle domovské kapely před nedávnem spustil svůj další projekt - Bestie.
Okolo půl deváté odstartovala Alžběta a to hned novinkou Najdi svůj směr z nedávno vydaného alba Kouzelník. Z posledního alba se dostalo ještě na Horizont událostí. Kapela byla výborná, šlapala jako hodinky a Radek je na pódiu k nepřehlédnutí, stejně tak předvedl skvělý výkon kytarista Richard Kaloč, který mě opravdu bavil. Alžběta projela svou bohatou historií, pro mne to jen zaskřípalo u skladby Je to jenom v nás, jinak to zdárně jelo všechno dál jako po másle. Lidé se „chytli“ a komunikovali od první skladby. Radek parádně pracoval s publikem, to vygradovalo u letité a prakticky ten večer nejstarší Čachtické paní. Lidé nechtěli nechat Alžbětu odejít, takže byl nutný přídavek v podobě Vítězné. Alžběta (odvozeno od Alžběty Bathory) byla nejen výborná, ale výrazná a buduje svoje jméno už i za hranicemi svého regionu.

Krátká pauza, tma…světla a Filip Litera vybrnkává první tóny Hrobníka. Dav se chytá ve vteřině a už se sálem nese…dělám tu hrobníka už pětadvacet let…a začíná set Komunálu. Stylové pódium se schody, Bárt (klávesy) s Davidem (bicí) na vyvýšené ploše. Pak už Komunál sype jeden hit za druhým. Vlci v nás, nový song Malíř, až do své prehistorie si kapela sáhne Děvkou, přijde čas na starší hitovky Střílej…, Tulák, Holčička…až po finální Zapalte nás a přídavek si lidé opět vydupali.
Musím říci, že mě Komunál opravdu bavil a strašně překvapil. Byl jsem rád, že došlo na skladby, kdy jsme šli s Komunálem dlouhou, tuším sedmiletou společnou cestou. Přece jen Na kříži, Děvku, Tuláka Je to zlý… mám hodně „pod kůží“ pánové děkuji! Suchánek umí stále napsat výborné texty, má cit pro refrény, které umocňují song, stejně jako Plachetka umí napsat dobrou melodii. Bohudík je ta tam doba, kdy se sálem nesly Gumáky, popř. Tři prsty… (znalí jistě budou vědět, kam mířím).
Obě kapely předvedly profi výkon, skvělým zvukem je Šeřikovka známá, produkční Láďa Prusík byl také spokojen, stejně jako všichni z nás, kteří jsme ten večer dali přednost Šeříkovce před Depem, i když Honza Protheus Macků se tam na parketě na začátku také mihnul.
Určitě si nenechte ujít chystané turné Protheus/ Komunál, pro mne to bude (pokud Panoptiko nepojede další šňůru) určitě hudební událost roku.